ZÓNA komentáře u knih

Až mrazí z některých vět a myšlenek...
Retrospektivní báseň, téměř prozaický styl a hlavně, zřejmě věrohodné vylíčení radostí aktivního života i utrpení stáří.
V období na sklonku života napsala paní Grogerová sugestivní zpověď, za kterou nebylo možné nedostat ocenění.
I mně, člověku závislému na rýmech a poetickém způsobu tvorby, se sbírka zaryla pod kůži a byť se výjimečně podařené rýmy zdají být náhodnými, musím objektivně tleskat.
Při básních tohoto ražení většinou propadám trudomyslnosti...
Ale právě tahle má v sobě příběh, dokáže dojmout a pomyslet na závěr života, který si každý musí prožít.
A napadá mne, zda jej stejně prožije básník, lékař, montér, učitel, či vědec.
Paní Grogerová nám nastolila mez, za kterou dojdou jen Ti, co se nebojí uvažovat na pomezí života a smrti...

107 25.08.2020

Nádherně koncipovaná sbírka básní...
Není monotónní, tudíž nenudí a dovede překvapit.
Žáčkova poezie je veselá a chytrá. Básně mají rytmus a jsou líbivé, nerýmované jsou obsahově velice bohaté.
Skláním se před uměním inženýra Žáčka...
Pokud podlehnete charizmatu jeho básní, nikdy již nenaleznete cestu zpět.
Jeden z našich nejnadanějších umělců posledních let...

122 17.08.2020

Krásné...
Pár slovy vyjádřená naděje, touha, láska...
Syrská...
Osud nevinných lidí je krutý, víc než to.
Ale proč se tak děje? Co je důvodem všech zvěrstev?
Srdce mají rozbolavět poetické vodové malby, které nejprve vyhlížejí lidsky a poté tak nehumánně...
Kniha je nádherná. Opravdu. Jako celek působí velice kompaktně a věrohodně...
Bolí mě osudy nevinných lidí... Jejich víra v lepší osud...
Ale nebolí mě hnusná válka, která se v Sýrii vede. A jakkoli tato útlá kniha vzpomíná na konflikt v této části světa, tak moje srdce nemůže obměkčit.
Náboženství je zkázou všech... I nevinných lidí...

125 14.08.2020

Měli bychom mít hlad, pokud čteme tuto povídku?
Nejspíše ano.
Jinak marně pátrám po jakémkoliv přesahu této knihy. Možná nabádá naopak k tomu, abychom hlad nikdy neměli, protože potom by se nám mohli stát nemilé věci.
Knihu jsem přečetl na koupališti v obležení nasycených těl. Možná někdo trpěl hladem, ale většina z nich zřejmě dobrovolně.
Příběh je milý, nekonfliktní, až nevědomě sterilní. Tentokrát mě neuchvátily ani obrazové plochy.
Zklamání, které brzy odezní, protože nemělo čas zasáhnout...

117 11.08.2020

Jaké sdělení mají tyto básně?
V očích autora mají určitě vysokou hodnotu, nicméně pro čtenáře básnických sbírek představují hlavolam a šplhání po skalách za velice trudného počasí.
Básníci jsou často považováni za mistry nálad a pochmurných úvah, ale přenést je na papír ve formě chaosu a nejasností mi nepřipadá zrovna atraktivní a čtivé.
Některé básně jsou přijatelné, ale převzaté ukázky od jiných básníků, které mají umocnit celou sbírku, paradoxně jako by upozorňovaly čtenáře:"Tak takhle tedy NE".

106 11.08.2020

Kdo poskládal slova za slovem? Rudolf Hoess, nebo romanopisec Robert Merle?
Osud příslušníka SS ve své hloubce odkrývá zrůdnost jakéhokoliv systému armád. Nechci zde ospravedlňovat člověka, ale jeho srdce.
Alespoň tak je pojatý popis všech událostí očima Hoesse, absolutní absence citu, lásky. Snad i onemocnění, složité dětství a vštěpená, nebo vrozená víra v autority. Jeho potřeba pro přežití. Jak málo stačilo, aby Hoess zemřel jako dvacetiletý muž.
Historie Osvětimi je vylíčena mechanicky. Hrůzostrašně. Přesto o vyhlazování Židů pojednávají jiné knihy.
Tahle je spouštěčem emocí k životu člověka, který měl smrt jako svoje řemeslo. Kat nevinných.
Geniální název knihy. Myslím, že věrohodnější a sugestivnější budete směrem k obsahu knihy hledat marně.

177 09.08.2020

Nechci být přísným kritikem, protože paní Zagorovou mám velice rád...
Ale její poezie, resp. texty k písním (kterých je v knize hodně), mi nepřinesla takový zážitek, jaký jsem upřímně očekával.
Poezie žen je jiná a nechci napsat špatná. Jen má jiné základy, je více komplikovaná a méně čitelná, než poezie mužská.
Paradoxně mě nejvíce zaujaly básnické texty, které sloužily jako předěly mezi tvorbou paní Zagorové. A fotografie. Děkuji Jakubu Ludvíkovi, že zaznamenal krásu zpěvačky v jejím zralém ženství a umělecky ji posunul na vyšší stupeň noblesy.
Budu paní Zagorovou více poslouchat, protože s hudbou jsou její slova více spjata.
Hana Zagorová je mistryní šansonu a jako takovou ji mám rád...

114 07.08.2020

Rozpačitě si prohlížím právě přečtenou knihu.
Jedná se o reklamu na Milán, nebo na italskou vášeň, ale zároveň na oddání se rodině?
Román se vleče a toulá ulicemi Milána, místy je vulgární a nevědomky servilní. Nemnoho postav vytváří klišé každodenních životů a marně se snaží vzbudit vzrušení, či předpojatost... Příběh není nudný. Je málo emocionální, srdečný.
Zkušený čtenář cítí, že se uvnitř celého rodinného schématu nic zvláštního nestane. Vytuší dokonce i závěr knihy, vnímá zbytečnost některých postav. Je jim věnováno přespříliš prostoru a morbidně zabíjejí podstatu celé knihy.
VĚRNOST je smutná kniha. O ženách a mužích, o touhách, které však mají přístav a nedovolí rozletět se svobodně do světa. Za to panu spisovateli obdivně tleskám...

116 03.08.2020

Krátký příběh, komorní drama několika osob.
Vyprávěný laskavě a odvážně.
Primární není pointa, ale především tempo s jakým McEwan porcuje čtenáři psychologii hlavních postav. Účastníci krkolomného počínání jsou velice dobře vykresleni. A proto si je oblíbíte a čekáte na cokoliv, co ještě udělají. I když je nezdobí morálka, máte je rádi.
McEwanův styl je charakteristický. Možná jsem již kdysi tuto větu použil.
Nečekejte strhující drama. Naopak. Odhodlání autora, napsat i v tak krátkém rozsahu impozantní román, je velice hmatatelné...
On umí rozbít na kusy kohokoliv. Jeden ze skutečných umělců své doby...

127 25.07.2020

Příběh bez konce...
Ale krásný. Až hororový nádech slov a balancování na hraně příčetnosti. Již od samého začátku.
Nahlížím na povídku jako na základ veškerého psaní. Na podstatu umění psát.
Vytvořit zápletku a ponechat ji plavat na vodě. Nechť si ji proud vezme, kam chce samotný čtenář.
Na základ SPÁNKU by se dal nabalit obrovský balvan slov a vytvořit román.
Murakami nám dal volbu. A tu největší radost. Přemýšlet...
A neudělal něco takového poprvé.
Nebudu se snažit předstírat, že nedumám nad smysluplností povídky. Obracím naruby jednotlivé nuance kapitol.
Ale vím jediné. Že Murakami je spisovatel s S na začátku...

148 21.07.2020

Může být lépe popsána doba protektorátu očima mladého chlapce a nejen jím?
Otčenáškova novela je drsnou směsicí pocitů všech zúčastněných, pojatá nadčasově, odvážně a zároveň i něžně, až melancholicky...
Láska odsouzená předem k záhubě, i když s nadějí a uvěřitelnými dialogy.
Otčenášek vede čtenáře zkušenou rukou k rozuzlení, které je bolavé, ale upřímné a lidské.
Nabízí se srovnání s Rollandem a jeho Petrem a Lucií.
Syrovější a opravdovější Otčenášek nabídl silnější zážitek.
Byť třeba nebude většina čtenářů souhlasit, stojím si za svým tvrzením... )

203 15.07.2020

Pohádka?
Nebo příběh s přesahem, který není pro každého?
Krásná ilustrovaná kniha od světoznámého spisovatele.
Tak všelijak by se dala uchopit.
Nehledal bych ovšem za každou cenu rozuzlení textu.
Sám v sobě mám jistý podtext vyprávění, který nikomu nebudu vnucovat.
Více než pochopení, zaujme struktura a jednoduchost příběhu. Postavy, které vám na malém prostoru rozkvetou do poetických rozměrů.
Příběh je bohatý a smutný. Ilustrace doplňují kolorit .
Co více napsat... Přečtěte si...

143 12.07.2020

Fabera mám rád. Jeho kultivovaný jazyk a podání příběhu.
Dvě novely, první velice krásná, lidská a s nečekaným vyústěním. Příběh v příběhu.
Druhá nic neříkající, nudná, hrající v závěru na city člověka. Nicméně si myslím, že Faber nezvládl pointu. A v příběhu je prázdno, i když snaha o vykreslení úzkého okruhu osob je značná.
Faber si vybral neatraktivní prostředí, ať už se jedná o jednu, či druhou novelu. Minoritní okruh čtenářů jistě ocení archeology a vokální těleso, ale převážná většina se bude mírně ztrácet a pohánět děj urychleně vpřed. Což je škoda a knihu tato zrychlená čtenářova energie devalvuje.
Za Sto devětadevadesát schodů bych byl schopen udělit plných 5 hvězd, ale za Kvintet Courage sotva dvě...
Matematicky tedy kniha dějiny nepřepsala.

115 05.07.2020

Sám jsem si predikoval, jaká asi kniha bude.
O autorce jsem nabyl dojmu, že se jedná o feministku.
Vše se ukázalo jako liché.
Kniha je velice čtivá a upřímná, i když tzv. "učebnice života" příliš nevyhledávám a nevnímám jako přínosné.
Ale autorka není dotěrná, jen vypráví a poukazuje na chyby v životě, na nedostatky ve výchově, na lásky, které láskami nebyly. Na sebe samotnou.
Avšak. Z textu cítím, že tak trochu klouže po povrchu. Že by mohl být sugestivnější a silnější.
Co je podstatné, necítím z něj feminismus. Naopak, je zde silně zastoupen mužský prvek, jeho důležitost a hodnota.
A hlavně důraz na osobnost člověka.
Paní Svátková, dle mého skromného názoru, má talent na psaní. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že je víc než talentovaná. Rozhodně víc talentu, než v oblasti herecké. Ale vše se dá rozvíjet.
Jen čas ukáže, zda slova dokáže skládat do příběhů, které dělají literaturu literaturou. U tohoto psaní zůstat nelze...

125 27.06.2020

Krásná kniha. Fotopoezie.
Krátké básničky nikdy neomrzí a lze v nich nalézt moudrost.
Jsou vtipné, k zamyšlení, filozofické a někdy i košilaté.
A hlavně. Je z nich cítit láska.
Napsal je lékař a já mu za ně děkuji.
Fotografie mnohdy dokreslí báseň a podtrhnou její odkaz. A dají vzpomenout na dobu, kdy v knihách bývaly i ilustrace. Nejednalo se o špatný zvyk.
Myslím, že tento titul by slušel knihovně jakéhokoliv čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že tato sbírka básní byla opomenuta a sbírky, které by měly být opomenuty jsou oslavovány. Bohužel.
Posadit se a listovat. Nechat se pohladit krásou slov... a především lidskostí.

126 24.06.2020

Příběh na mě zapůsobil rozporuplně. Ať už svojí váhavostí v tempu, nebo rozličným působením na čtenáře v tématech, kterými se zabývá.
Láska je zde pojata téměř obstarožně, mladým bych přisoudil živější a zamilovanější pojetí vztahu, obzvlášť v tendenci k jejich budoucímu nejasnému životu.
A právě atmosféra první světové války v Paříži a nejistý osud, který je vetkaný ve všech slovech této novely, působí nejvěrohodněji...
Ani vyústění příběhu nedojme. Spojení víry a smrti je popsáno sice stylově, ale slzu ani smutek na mé tváři nevyvolalo...

141 13.06.2020

Dojem z knihy malinko pokazil doslov autorky, ale nemám jí za zlé, že se chtěla k příběhu jistým způsobem přihlásit.
Jinak - FANTASTICKÉ!!! Přečetl jsem každé slovo a takové knihy mají největší opodstatnění být tu s námi.
Tolik jsem si přál aby... a touha se dozvědět, mě hnala šíleným tempem k závěru.
Zpočátku jsem knihu ochutnal a čtrnáct dnů jsem její chuť převaloval na jazyku. A pojednou se přestěhoval do Bostonu. I když nepodstatné; fandil jsem Bruins, byl každou minutu s Lilly. Famózní pocit... Pro mě nebyla Lilly Lilly, ale Linda. Jistě pochopíte. Její červené rty, krásné, alarmující pro každého muže.
Kniha je vážná, citlivá a jemná...
Pro ženy jistě podmanivá mužskými hrdiny, pro hrstku mužů poučením, jak neztratit ženu a zachovat si úctu. I sám k sobě.
Pro mě osobně. Kdybych mohl pojmenovat svého imaginárního syna, tak neváhám ani minutu. A jelikož se již ve skutečnosti tak nestane, nezbývá mi doufat, že by se tak mohl jmenovat můj vnuk. Atlas..
Kniha zasáhne. A co je podstatné. Zasahuje dál a dál. Další a další stránkou.
Kniha takřka bez chyby.

191 07.06.2020

Každý básník by měl tuto Holanovu sbírku nosit v kapse, či v náprsence.
I když slovo náprsenka již zní možná příliš archaicky.
Holanovy verše archaické nejsou, přestože jsou víc než půlstoletí staré.
Svojí fantazií utkal Holan poutavé básně, které mnohdy zžíravě působí na vaše srdce. A i když někdy schází pochopení při jejich pointě, cítíte, že básně jsou víc než lidské, jsou komplimenty životu i jeho hanbě.
Holana nazvu géniem, protože jeho sbírka je první liga v básnické tvorbě a od jeho talentu a píle se dá oddělit rádoby básník hrající si se slovy, přičemž jeho význam pro lidstvo bude jen povrchní zátkou nelahodného moku.
Básně TĚLO ŽENY, BOROVICE, ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, či úvodní NEPŘÁTELŮM by se mohly vyučovat. Ale ne. Ponechme je dospělým, aby si v nich našli smysl života a vnímali krutost bytí, ale i ožehavost lásky a touhy.

128 30.05.2020

Kniha přibližuje básnický život autora nesmrtelných textů KOLEJ YESTERDAY a BITVA O KARLŮV MOST. Alespoň pro mě nesmrtelných...
Výbory z díla bývají mnohdy kostrbaté.
Sbírka je rozdělena na šest částí, přičemž úvodní a poslední tři mě ohromily. Přesností a obsahem. Někdy po přečtení jen vzhlédnete a čekáte, až úder básně odezní. Jindy se vám zase zvednou koutky úst.
Je smutné, že již Pavel Šrut nic nového nenapíše. Ale myslím, že život měl krásný. A relativně dlouhý...
Ať mu v nebi klapou....
Kdo? Musíte si přečíst, abyste pochopili...

117 26.05.2020

Některé Hrabalovy básně jsou záhadné; jako jeho smrt.
Ale krásné, mírně surrealistické a květnaté. Zamiloval jsem se do jeho slov a myšlenek. Obohatil jsem se. Po dlouhé době mám pocit, že jsem četl opravdovou básnickou sbírku. Navíc s autorovou upřímnou předmluvou a fundovaným a smysluplným pohledem odborníka na závěr.
Z básní na vás vykoukne zasněnost, i pragmatičnost života, láska i smrt.
A mezi nesmrtelné básně patří NU COUCHÉE a APOKALYPSA. Z nich moje srdce plesá i krvácí.
Zde lze nalézt básnickou genialitu!

120 25.05.2020