ZÓNA komentáře u knih

Jáchym Topol předběhl dobu.
Jeho básně bych osobně předložil raperům, nebo některým metalovým, či punk-rockovým seskupením.
Pro mě postrádají skutečnou básnickou hodnotu, nemohu je brát ani jako revoltu vůči společnosti. Na tento příměr jsou příliš osobní.
Zobrazují rozervanost lidského jedince a částečně podtrhují jeho neslučitelnost s jakoukoliv společností, ale i neschopnost začlenit se sám do sebe.
Pár básní je povedených, ale skutečně bych je spočítal na prstech jedné ruky. Překvapí některá přirovnání, jsou neotřelá.
Myslím, že jeho básně přijmou bohémské typy, nespokojení umělci a mládež, která bojuje proti něčemu, co ani sama neumí pojmenovat.
Já sám básně považuji za pohlazení. A rukou třeba i drsnou, zvrásněnou. Tohle byla facka. Facka od rybáře, který v hustém dešti chytil obzvláště kluzkou rybu.

121 14.05.2020

Příběh z rezervoáru "béčkových" fimů.
Čtivě napsán, relativně dobře podán, ale s příměsí mnoha berliček, bez kterých by nedošel ani do poloviny knihy.
Sympatičtí hrdinové rozplétají záhadu, která cílí na dobrodružné charaktery čtenářů.
Ač bych rád přisoudil knize více hvězdiček, tak nemohu, z důvodu použití humorných vložek, které z románu dělají parodii a z výše zmíněných absurdních situací, které v realitě nejsou možné.
Novodobý "western" z brazilského pralesa vás možná vtáhne do děje, ale na konci se budete divit, čím jste se vlastně nechali zlákat.
Šablonovitý thriller průměrného ražení...

114 02.05.2020

Raději bych volil literární svět bez NIMBUSU.
SMRTKA byla totiž epochální... Báječný nápad, i když s příměsí krutosti a teatrálnosti civilizace.
Nimbus jen rozvíjí a není v ničem nový. Více dobrodružný, více politický, méně osobitý a srdceryvný.
Přesto jej jako knihu nejde opomenout a smést ze stolu.
Napětí, známí hrdinové a jisté vyústění příběhu, které bude zřejmě gradovat v POSLOVI, slouží k zábavě, která je více než dobrá.
Kniha zachovala svoje tajemství, které bude žádoucí odkrýt v díle posledním.
Přesto si myslím, že napsat jen jeden román, by bylo přínosnější a čtenář by rozsáhlostí získal větší kvalitu, semknutost a bohatost děje...
Nimbus a Posel jsou kalkulem, jako mnoho jiných pokračování k jiným příběhům...

153 12.04.2020

Dekadence, obscénnosti, beznaděj, ale i nadhled a víra...
Našel jsem v této sbírce mnohé.
Upoutal mě zběsilý rytmus rýmů a zápal, s jakým jsou poskládány verše. Nemohu si pomoci, ale skýtá se mi podobnost s Erbenem. Ať již v nonšalantních, ale zároveň vědomě precizních rýmech. Tempo sdělení je naléhavé a mnohdy nepříjemné, ale přesto syrově prudké a omamné svojí barvitostí.
Mohu se domnívat, zda Kamil Princ alespoň částečně nelovil v hájemství pana Krchovského.
Nicméně právě on vkládá do svých básní humor. A toho se zde nedočkáte.
Přesto jsem očarován. Básně jsem si četl nahlas a vnímal jejich zemitost a krutý ortel.
A přál si, aby básně recitoval pan Čepek, nebo pan Rosner, protože přednes v jejich podání by znamenal ochromující zážitek.
Zde se jedná o mistrovskou poezii. Poezii, která zalézá až do podstaty lidského tajemna...

125 01.04.2020

Sonety...
Vcházejí mi do mých literárních cest a já se jimi vždy nechám zlákat...
A jsem k nim přísný, přísnější než k jiným básním...
Vegovy sonety jsou možná ovlivněny Shakespearovou tvorbou. Jako jeho vrstevník by se jím mohl inspirovat. Ale nejsem nakloněn této možnosti. Španělovy básně jsou více živočišné a lidské, více okoralé životem. Měl jsem při jejich čtení pocit skutečna. Nakolik byl vyvolán dílem překladu pana Mikeše, netroufám si hodnotit.
Za TY BEREŠ, LÁSKO, ŠÍPY PLNÉ HRAN a ŽENA JE TO NEJLEPŠÍ, CO MUŽ MÁ, či naprosto dokonalou NA SMRT JEDNÉ DÁMY, JEDINEČNÉ HEREČKY uděluji nejvyšší hodnocení...

133 12.02.2020

Nechci znát skutečný příběh autorky.
Ona sama se z něho vypsala v této knize.
Myslím si, že měl víc zapůsobit.
Ano, část věnovaná matce i osudové lásce bolela a očím se chtělo plakat. Ne však srdci.
Jak mám více upozornit na fakt, že tohle nejsou skutečné básně?
Nezatracuji je, jsou povídáním složeným z hezkých slov a vět. Ale poezie by se tímto směrem ubírat neměla.
Osud autorky mi lhostejný není. Soucítím s jejím těžkým dětstvím, dospíváním ve společnosti smrti i nadějí, kterou vkládá sama do sebe.
Ale nemohu být okouzlen. Přeji si být básněmi očarován bolestí i láskou.
Neskrývám, že tato kniha mne těmito emocemi pouze přetřela šedivou barvou... Bohužel...

125 25.01.2020

Moc znepokojivé...
Pojetím, odvahou a humanitou budoucnosti.
Román zařazený jako literatura pro mládež...
A mě tato ledabylost nálepky překvapuje.
Ano, příběh není psaný složitým stylem, ale hloubka cynismu a krutost uvnitř vyprávění by neměla být určena těm, kteří teprve dospívají, i když hlavními hrdiny v knize jsou jejich vrstevníci.
Málokdy se mi stane, že u knihy cítím strach a beznaděj.
Lidstvo má před sebou jistě mnoho staletí své existence, ale...
Pan Shusterman zde předložil pro lidstvo "dobrou" budoucnost.
Ale s výhradou a výstrahou.
V románu najdeme i pohlazení, čemuž se říká láska.
Lidé budou stále stejní. I když se dožijí věku, o kterém v těchto dobách můžeme pouze snít.

191 14.01.2020

Až podmanivý úvod knihy naláká čtenáře a slibuje velký zážitek...
Autorovi se ovšem nepovedlo básněmi navázat na prózu, kterou lze nalézt na prvních stranách knihy...
Básně jsou ploché, studené, jen občas zajiskří plamínek naděje a lásky. Verše nekontrastují se slovy pana Cimického, jak moc Čínu miluje.
Ve druhé části knihy, oproti předešlému vydání, přibyl další pohled na Čínu a zážitky s ní spojené. Velice hezky napsané...
Poté jsou připojeny verše, v kterých je znát jistý progres básníka a osobně je řadím výše, než ony původní z roku 2001.
Pana Cimického mám rád, ale v této sbírce básní cítím jistou rozervanost a rozporuplnost.
Ještě doplním, že kniha je obohacena o zajímavé črty k básním, které přispívají k obohacení knihy jako celku.

117 15.12.2019

Chtěl bych přečíst veškerou poezii světa...
Proto se pachtím i s autory, kteří mají v mozku něco zcela odlišného, než já sám.
V básních není jediný rým, jsou složité a smutné. Jejich obhajoba by byla nejednoduchá.
Netuším na jaký popud vznikají. Autorka je vzdělaná žena a měla by být spokojena ve svém vnitřním bohatství. Přitom se utápí v tématech a pocitech, které sama v prologu musí obhajovat. A na podporu jejího umu vystupuje v doslovu i literární teoretik.
Poezií se dá nazývat všechno, co něžně hladí papír.
Básně jsou napsány dobře, inteligentním stylem, ale jsou těžké, nepříjemně nejasné, někdy v nich probleskne záchvěv pochopení...
Za ALE TOHLE NEJSI TY! a pár zajímavých námětů v básních hodnotím vcelku mírně a s pozitivním nadhledem...

108 15.12.2019

Sonety v oblibě příliš nemám.
Jsou přísné ve své složitosti a technicky nepříjemné, i když občas se podaří hezký rým i přes tato úskalí.
Netuším, proč se téměř 75-letý autor pouští do tohoto nejistého dobrodružství.
Směs sonetů je pestrobarevná, ale příliš obsahu nevěřím.
Milostné kousky jsou nejisté a postrádají náboj.
Společenská témata zase nemají potřebnou šťávu a dravost.
Jistě dostanu naloženo od "cimrmanologů" a pravověrných stoupenců tohoto herce, básníka, spisovatele a člověka mnohého zaměření...
Byť verše nepovažuji za úplně nezdařilé, okouzlit nedovedou, byť se v doslovu Josef Pepson Snětivý, tolik snažil...

108 13.12.2019

Chvílemi jsem se bavil...
Ovšem častěji jsem knihu přirovnával k "Ovemu", či "Staříkovi" a hledal společné jmenovatele.
Ve výsledku byl OPOZDILEC nudný.
Lamentování a bilancování starého muže spojené s popisy, které jsou smutné a zároveň dost špatně vstřebatelné pro člověka ve středním věku.
Nizozemský autor zde možná chtěl upozornit na jistá tabu, ale forma vyprávění se mi nejeví šťastně zvolená.
Můžeme si každý domyslet, na co přesně chtěl autor upozornit, protože ve finále je nám toto tajemství upřeno.
Pokud je Dimitri Velhurst opravdu tak skvělý, jak se píše na přebalu knihy, tak OPOZDILEC je jeden z jeho horších počinů.

119 27.11.2019

Kniha pro začínají čtenáře s přesahem do světa dospělých.
Téma je natolik odvážné a lákavé, že i kdyby kniha chtěla zůstat pouze dětskou literaturou, tak nezůstane.
Schéma knihy je klasické, pomalé rozkrývání tajemství...
Dobře napsané postavy a jistým způsobem ponurá atmosféra.
Přesto si myslím, a nechci sahat autorce do svědomí, že závěr byl napsán záměrně tímto stylem, protože pro odvážnější řešení neměla autorka buď odvahu, nebo důvtip. Přikláněl bych se spíše k druhé možnosti i s důrazem na hezký doslov knihy.
Fantastický příběh mi orámoval večer a část všedního dne.
A možná míra fantastična nedosáhla takové úrovně, aby člověk vydechl a zasnil se nad krásou celého vyprávění...
Přesto... Není tato varianta pro lidstvo jediná správná???

133 25.11.2019

Kniha působící žurnalistickým zpracováním.
Četl jsem ji s nadšením, ale s rostoucím příběhem jsem nabyl dojmu, že autorka si příběh píše především sama pro sebe.
Vyprávění není složité, ale po několika málo desítkách stran začíná unavovat. I když je citlivé, čtivé a záměrně detektivní. Knihu bych thrillerem nenazval.
Vyústění děje mírně pokulhává, jakoby spisovatelka neměla čím překvapit.
Kniha smysl dává, ano, ale přijde mi vše uměle vykonstruované.
Čekal jsem od knihy více, protože obálka se zahryzla do mého naturelu.
Příběh mě lehce pokousal, ale nezranil... )

117 16.11.2019

Draculův příběh mezi současnými horory neobstojí.
Ale tím jej nechci zatratit.
Jedná se o klasiku, bez které by nevznikla mnohá další díla. Stoker uvedl na scénu monstrum, které můžeme směle považovat za největšího démona všech dob.
Přesto se mu v románu věnuje pramálo.
Skupina přátel nám je popisována daleko věrohodněji a víme o nich takřka všechno. V tomto bodě spatřuji největší zápor románu. Střet se zlem je málo protkaný emocemi se samotným Draculou.
Nicméně jisté pasáže sehrávají zásadní roli a nezbývá nic jiného, než Stokera za jeho román pochválit.
Ale horor, jak ho známe dnes, Draculovi spíše ubližuje a zařazuje jej spíše mezi dobrodružnou literaturu.
Ale co ční nad vším? Scenérie Draculova panství. Tam najdeme základ veškerého tajemna, které lze stvořit...

188 14.11.2019

Již poněkolikáté jsem se nořil do Nezvalových básní, které jsou tak dobře hodnocené.
Nemohu napsat, že jsou špatné. Jen se jedná o básně, o kterých můžete diskutovat, rozebírat je a nemusíte se nikdy dobrat k správnému výsledku.
Jazyk používá Nezval hezký, poutavý, nicméně výsledek je pro mě nezajímavý...
Nejsem pro tento druh tvorby stvořen.
Přesto rozumím těm, kteří milují právě Nezvalův surrealismus...

120 10.08.2019

Poezie, jejímiž verši a myšlenkami by se měli řídit současní muži. A snad i ženy. I když jen částečně...
Italští básníci jsou plni obdivu k ženám a takový má být správný svět...
Ne takový, jakým se zahlcuje v současnosti pohled na muže a ženy. LGBT a podobně...
Něco je v lidech špatně a možná právě proto, že odmítají a nečtou takovou krásu, jakou nabízí mistři starých časů...

118 09.08.2019

Měsíční detektivka ze staré školy.
Autor nejde cíleně za napětím a záhadami, ale věnuje se Měsíci i po stránce geologické, historické a společenské.
Jeho budoucnost Měsíce, která je úzce spjata i s historií Země je vskutku brilantní...
Příběh je ve výsledku jednoduchý, ale postavy v románu nádherné, záměrně ztělesňující dobro a zlo.
Některé pasáže mírně nudí a proto ubírám jednu hvězdičku.
Román charakterizuje jedna myšlenka... Tam kde byste nečekali chlípnosti, najdete je. Kde čekáte násilí, až zvěrstvo-objevíte je. Ale nejsou stěžejním rysem celého příběhu. Tím je inteligence autora a jeho umění psát.

127 09.08.2019

Příběh plný alkoholu, krve a nechutností. Přímo odstrašující reklama na trajekty jakéhokoliv druhu, odpuzující přemírou alkoholu a nevolnostmi. Že se do všeho toho zmatku vmísí agresoři, je jen třešničkou na dortu celého vyprávění.
Horor je napsaný dobře. Kapitoly jsou dobře ohraničené jmény postav a čtenář se tudíž neztrácí v ději. Naopak. Je velice dobře vtažen do vztahů, které panují na lodi mezi lidmi.
Šílenosti, které se dějí posléze jsou možná příliš natahované a monotónní, ale ve výsledku budují obraz celého příběhu velice věrohodně...
Spisovatel Mats Strandberg je homosexuál. Vyzradil na sebe tuto informaci v příjemném doslovu.
Snad zápletka v ději utkaná, nebude psát jeho budoucnost.
Zda se dočkáme pokračování Trajektu, ví jen sám pan Strandberg.
Já bych si pokračování rozhodně rád přečetl...

126 29.06.2019

Nejsem odborník na Párala. Pojí mně s ním jedna osobní záležitost, ale kvůli tomu nemohu být shovívavý.
Jeho poslední román je nepochopitelná snůška tužeb, vizí, nebo snad snů?
Příběh je založen na pochybném základu a ubírá se nikam,
záměrně okořeněn nemastnými sexuálními scénami.
I ztvárněním kniha pokulhává. Text je na stránkách polovičatý, nepochopil jsem tuto variantu tisku.
Knihy si vážím, protože jsem ji dostal darem.
Ale dar tvorby, jakoby opustil pana Párala.
Myslím, že tvořit se do nekonečna nemůže. Možná existují výjimky, ale Vladimír Páral mezi ně rozhodně nepatří...

110 16.06.2019

Mistr rýmu Baudelaire, odvážný Francouz, obdivovatel žen?
Jeho mistrovství spočívá v krásném tempu básní, nalezení poloh, které pomáhají objevovat v ženách především jejich nepoznaná tajemství, ale i jejich krásu a důležitost být tu pro muže.
Jak jinak by potom Baudelaire mohl tvořit?
Kráčel jsem s ním postupně všemi vzhlíženími a narazil na jednu báseň v této sbírce ojedinělou. Vymyká se ostatním a možná by stálo za úvahu pojmenovat po ní tuto sbírku - VRAHOVO VÍNO. Ale jedná se jen o můj pohled na básně, a protože mám raději moderní pojetí básnické tvorby, více by v současnosti přitáhla čtenáře.
Baudelaire není vyloženě mým TOP básníkem. Dost možná proto, že mu schází český jemnocit.
Jsem náročným strávníkem básní, a proto volím hodnocení těsně pod vrcholem.

124 19.05.2019