Zorka komentáře u knih

I já jsem, jak už tady mnohokrát zaznělo, čekala asi od knížky víc. Autorova snaha dostat pokud možno vtipné tvrzení na každý řádek knihy mě bavila jen prvních několik stran. Pak už jsem si na ni zvykla a v podstatě mi nic moc nepřinášela. Přemýšlím, jestli nejsem divná, když se mi líbil Josef. Možná proto, že podobných vzorků máme v Čechách nespočet a jsme na ně zvyklí. V praxi bych si ho ale asi držela v bezpečné vzdálenosti, abych s ním nedejbože nemusela pracovat :-). Ve finále se nejvíce ztotožňuji s názorem níže - do vlaku dobré :-).

2 17.01.2015

Z mého pohledu průměrná kniha. Dobře se četla, nicméně opakující se scény, jakási naivita a v neposlední řadě i trošku přestřelený vztah Mariany k chlapci, jehož se rozhodla učinit "mužem svého života", mi příběh posunuly na úroveň těžko uvěřitelných příběhů. A já ráda autorům věřím.

2 19.10.2014

Velmi působivý příběh, nicméně souhlasím s tím, že prvních 200 stran líčících dětské lumpárny v newyorské čtvrti Pekelná kuchyně by klidně autor mohl zredukovat na polovinu, aniž by utrpěla pointa příběhu nebo kvalita líčení života v této "pekelné" oblasti. Do jaké míry je příběh autobiografický, si netroufám hodnotit, nicméně pokud ho beru jako potenciálně možný, je to děsivé, smutné, nadějné a beznadějné zároveň. Člověk si uvědomí, jak "málo" stačí k tomu, aby se rozpoutalo "tak moc", jež totálně zničí váš život.

2 17.10.2014

Je velmi těžké hodnotit takové knihy, protože obsah často vítězí nad formou. Svá svědectví podávají lidé, kteří je zažili,nikoli spisovatelé v pravém slova smyslu. A právě sdělení těchto zkušeností je cennou hodnotou podobných knih. Autorce, která vystupuje pod pseudonymem Souad, se podařilo podat otřesné svědectví o životě v jordánské vesnici, kde se zastavil čas, kde zákon drží v ruce otec rodin, nikoli stát, a kde "zločin cti" může (a vlastně z pohledu tamních lidí musí) být potrestán smrtí. I když to všichni víme, vždycky se znovu a znovu pozastavujeme nad tím, že v dnešní době je něco takového vůbec ještě možné.

2 04.10.2014

Velmi zajímavé propojení psychologického románu s detektivní zápletkou. Velmi se mi líbily kapitoly psané z pohledu různých osob, které tak daly vyniknout rozdílu mezi vnímáním "normálního" člověka a člověka s Aspergerovým syndromem (patrné zejména v rozdílnosti Jakoba a jeho bratra Thea). Kromě hlavní zápletky knížka přináší i cenný podnět k zamyšlení - jak se cítí dítě, jehož sourozenec je jakýmkoli způsobem problematický, a proto vyžaduje 100% pozornost rodičů, kteří pak už nemají čas, sílu a možná si ani neuvědomí, že stejnou péči potřebuje i jejich zdravé dítě. Co se týče závěru knihy, uvítala bych epilog.

2 21.09.2014

Přestože mě problematika duševních nemocí a opuštěných dětí zajímá, tato kniha mě nezaujala a ač je útlá, těšila jsem se, až ji dočtu. Celou dobu jsem měla pocit,že prioritou autorky nebylo psát pro čtenáře, ale především sama pro sebe - jako by se chtěla vypsat ze všech traumat, která dle mého stále ještě nemá překonaná. Nebo alespoň v době psaní knihy neměla. Opakované nářky, otázky, obraty, hovory s již nežijícími, rozpolcení vlastní osobnosti a stálé opakování týchž problémů, které dle anotace autorka překonala. Nepůsobí to tak. Je mi líto. Pokud měla kniha naznačit cestu, nevím, zda tento úkol splnila. Dle mého nikoli. Možná je to i tím, že není epická, tedy nepopisuje příběh, ale pocity.

2 12.08.2014

Psychologický profil chorobného žárlivce a psychopata líčený formou dílo v díle. Za mě ano.

2 20.07.2014

Knížka Suši v duši pro mě byla příjemný zpestřením dovolené - dýchla na mě exotikou, přiblížila mi zemi, o níž jsem toho věděla velmi málo, byť chápu, že se může jednat o subjektivní pohled na Japonsko. Ať už je to jak chce, styl psaní se mi moc líbil, navíc i přes mnohé negativní zkušenosti autorka Japonce v podstatě neodsuzuje, její snaha pochopit jejich kulturu je v knize více než patrná.

2 20.07.2014

Přečetla jsem na toto téma už několik knih, protože mě problematika zneužívaných a týraných žen a dětí velmi zajímá. Musím říci, že symptomy lidí vystavených takovému chování, jsou velmi podobné, a tak čtení o "nechutných" věcech, jak tady někdo píše, může člověku pomoci vidět to, co jiní možná nevidí... To, že Barbara zneužívání tolik let tajila, je podle mého stále známkou toho, že v této oblasti stále není dost osvěty a ani zájmu veřejnosti pomoci takovou problematiku odhalit. Kniha Tati, prosím ne! je příběhem zneužívání od začátku do konce, nebabrá se v podrobnostech, a přesto je alarmujícím výpovědí, která poukazuje na to, jak moc dokáže takové trauma člověka ovlivnit na celý život.

A upozornila bych na nepřesnost v anotaci na obálce knihy i zde na Databázi - "Jednoho nedělního rána si osmiletá Barbara uklízí pokojíček a má radost, když jí přijde na pomoc tatínek." Nic takového jako radost z návštěvy otce v pokojíku v knize není, od začátku je líčen jako násilnický chlap, kterého se doma báli.

2 29.06.2014

Dlouho jsem přemýšlela, jestli knížce udělit tři nebo čtyři hvězdy. Zhruba do 2/3 knihy jsem si říkala, že tohle přece nemůže být kniha roku 2013. Příběh mi přišel naivní, stylem psaní i příběhem spíš pro děti a mládež. Kdyby mi bylo 15, určitě bych si pocity z knížky zapsala do deníčku :-), nicméně jako dospělá jsem ani z příběhu, ani ze stylu psaní na zadek nesedla. Trošku to vylepšil závěr. Líbil se mi Van Hauten, symbol toho, jak si člověk může zidealizovat svoji modlu, byť to může být "modla" nešťastná, která má k tomu být neideální reálný důvod. Ten jediný mi přišel skutečný a právě kvůli němu jsem se rozhodla dát knížce nakonec hvězdičky čtyři. Hazel promine.

2 22.06.2014

Holocaust očima malého a později dospívajícího chlapce. Kniha je poutavě napsaná a není jednou z řady těch, které rozebírají útrapy života v koncentračním táboře, autobiografické vyprávění o životě ovlivněném Oskarem Schindlerem dělá totiž knihu do jisté míry výjimečnou. Jak už tady bylo zmíněno, řádkování rozhodně nešetří naše lesy :-)

2 20.06.2014

Číňané. Jsou tak odlišní. Mají jiné hodnoty, jinou kulturu, jiné myšlení. Jsou často tak poslušní a nechají se manipulovat, až to Evropanovi nejde na rozum. Román Ubožáci poukazuje na doznívající následky kulturní revoluce, hodně mi pomohlo, že jsem se nedávno prokousala Divokými labutěmi, díky kterým jsem byla dokonale zasvěcena do událostí předcházejících tomuto období. Román zachycuje život několika rodin, z nichž většina je svým způsobem nešťastná sama o sobě, a navíc jim do života výrazným způsobem zasahuje totalitní režim, který nesoudí, ale hned trestá, a to bez ohledu na míru provinění. Rozhodně stojí za přečtení. Trošku mě zklamal až příliš nedůvěryhodný závěr, vím, že kniha je beletrizovaná, nicméně celou dobu na mě působila téměř autenticky.

2 25.05.2014

Smutný příběh, u kterého si člověk uvědomí, jak moc ztraceně si mohou připadat lidé nemocní Alzheimerovou chorobou. Bohužel v dnešní době to může být budoucí příběh kohokoli z nás bez ohledu na to, kým dneska jsme nebo jakou máme inteligenci. Kéž by měli všichni při sobě, pokud je takový osud potká, podobné lidi, jako hlavní hrdinka této knihy. Přestože kniha je opravdu smutným náhledem do reality a krůček po krůčku sleduje průběh nemoci, může čtenářům přinést mnoho pozitivního. Kniha mi trochu připomíná Růži pro Algernon, nicméně je to tvrdá realita bez prvků sci-fi.

2 13.05.2014

Oddychovka, ve které se najde snad každá normální matka. Taková, která si "v některých okamžicích připadá jako výjimečná matka a v jiných jako naprostá zoufalkyně" (s.160). Shrnutí všeho, co si většina z nás myslí, jen to ne vždycky dokážeme pojmenovat nebo říci nahlas. Opravdu zábavné čtení, které je ale tak skutečné...

2 22.04.2014

Knížku jsem si půjčila zejména kvůli filmu, abych se seznámila s jeho knižní podobou. Povídka, podle níž byl natočen, mě neklamala. Zaujaly mě i některé další povídky, vtipný Ryzák, který "sežral" chlapa, povídka Lidé v pekle se chtějí jen napít vody (o smutném osudu po nehodě postiženého muže, kterého tamní lidé tvrdě potrestali za jeho sexuální excesy), nicméně ostatní povídky se mi slily jen v jeden velký wyomingský pocit. Pocit drsné přírody, pachu koní a dobytka, zpocených mužských těl, neurvalých kovbojů i jejich nepříliš něžných žen, které se s problémy dokázaly vyrovnat někdy až mužským způsobem. A v neposlední řadě i pocit smrti, která číhá téměř v každé povídce ve chvíli, kdy to člověk nečeká...

2 22.03.2014

Golding je jeden z mých oblíbených autorů, nicméně tato kniha pro mě byla spíše zklamáním. Z mého pohledu příběh málo gradoval, téma jede v jedné rovině, nechytilo mě. Goldingu, umíš to mnohem, mnohem líp.

2 05.03.2014

Tolik opěvované Milénium! Musím opět opakovat to, že knihy jsou čtivé, všechny tři díly jsem přečetla za necelých 10 dní. Přímo vybízejí k filmovému zpracování. Člověk, když je čte, jako by viděl střihy filmu a slyšel jednotlivé dialogy hlavních postav (nemluvím o skutečném filmovém zpracování, které jsem neviděla). Stieg Larsson je určitě mistr příběhu, nicméně někdy méně znamená více. Kdyby autor vynechal zbytečně opakované pasáže, měla by knížka příjemných 300 stran. Přestože třetí díl hodnotím čtyřmi hvězdičkami (tedy stejně jako díl první, ten druhý byl pro mě pouze tříhvězdičkový), jsem do určité míry zklamaná. Očekávala jsem po všech těch doporučeních typu "To si musíš přečíst" jednoznačně pětihvězdičkovou knihu. A tak si asi půjdu "udělat nějaké obložené chleby, kávu se lžičkou mléka, dám si sprchu" a vyberu si ke čtení knížku, která možná nebude vzbuzovat takovou davovou psychózu, ale bude mému srdci blíž...

2 13.01.2014

Tři hvězdičky. Za co? Za ten šílený konec ala Kill Bill. Posledních pár stránek pro mě naprosto znehodnotilo jinak zajímavě stavěný příběh. Stále si ale myslím, že literární skvost jako takový vypadá jinak. Formulace židle z Ikea (mimochodem, Ikea podle vzoru idea, možná by si překladatelka měla trošku nastudovat skloňování cizích slov) a blonďatý obr už mi na konci knihy lezly na nervy podobně jako "moje vnitřní bohyně se zachvěla" v Padesáti odstínech... Chápu, že přívlastky oživují text, ovšem aby všude bylo "napil se vody z PET láhve, koupil si cigarety značky..., vytáhl počítač značky... Některé informace jsou zbytečně opakované, uměle protahované, pro mě byla kniha docela zklamáním. Nicméně četlo se to dobře, to musím přiznat, zabrala mi cca dva dny.

2 09.01.2014

Člověk bestie je příběh, který nabere na obrátkách, graduje, udržuje čtenáře v napětí až do konce, v očekávání, zda Jakub podlehne své touze zabíjet, nebo zda bude ze své "nemoci vyléčen". Zola tak dává nahlédnout do nitra člověka, v kterém je kus zvířete, na příbězích ostatních vlastně dokládá, že kus zvířete je v každém z nás. Lišíme vlastně pouze tím, jak touhu zabíjet dokážeme ovládnout. Prvky naturalismu jsou v románu jasně vidět, popisy železničního prostředí, o kterém jsem četla v komentářích, na mě vůbec nepůsobily rušivě, ani nijak zdlouhavě, byť popisy v duchu jiráskovském opravdu nemusím. Závěr knihy je překvapivý, lehce absurdní, spojen s "nenápadnou" kritikou soudů, války, společnosti...

2 01.01.2014

Trošku smutná ironie, s absurdními partiemi a mnoha paradoxy života. Kniha chvílemi působí "lacině", chvílemi je ale vážná a dokonce vážená... Chvílemi člověka strhne a chvílemi dokonale nudí. Závěr je překvapivý, přestože by mohl být vlastně očekávaný...

2 26.12.2013