Zorka komentáře u knih

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát knize dvě nebo tři hvězdičky. Vždycky je pro mě momentem zklamání, když knížka slibuje něco, co ve finále "nedodrží". Očekávala jsem knihu o jakuze, nikoli o tom, jak se mladá dáma rozhodla vyhodit si z kopýtka a trošku se jí to vymklo. Příčinou bylo pochopitelně rodinné prostředí, ve kterém byl zřejmý vliv jakuzy, nicméně nijak podrobně se o něm autorka nerozepisuje. První polovina knihy pro mě byla hodně velkým zklamáním, jazykově chudá a dějově hrozně uspěchaná. Druhá polovina mi přišla o maličko lepší, nicméně pořád mám pocit, že se autorka snažila na pár stran nacpat celý svůj život a přitom by čtenářům určitě měla a mohla říct víc.

23.10.2014

Je těžké odpovědět na otázku, jestli má člověk právo ukončit svůj život, natož pak, zda má jiný právo mu při sebevraždě asistovat. Stejně tak je ale diskutabilní, zda je etické uměle prodlužovat utrpení nevyléčitelně nemocných. Přečetla jsem, nesoudím. Jen těžko můžu hodnotit rozhodnutí těch, pro které se smrt stala vidinou vysvobození. Jen těžko můžu hodnotit pohnutky Kevorkiana, o kterém vím je to, co bylo napsáno. Skutečnost, že rodiny zemřelých podpořily a účastnily se většiny asistovaných sebevražd s pocitem, že konají správnou věc pro dobro svých blízkých, pro mě byla na jednu stranu šokující, na druhou mě vedla k zamyšlení se nad zoufalou situací těch, kteří se na podobném rozhraní ocitnou.

26.09.2014

Paní Heřmanová, humor ano, beru všemi deseti, ale ta snaha vecpat do každé věty alespoň dva tři vtípky mě unavila už v první třetině knihy. Chvílemi už mi to nepřišlo vtipné, ale trapné, a rozhodně ne ze života. Tomu se už ani nedá říkat nadsázka, je to opravdu už moc "přešponované".

05.08.2014

Kniha obsahuje zajímavé myšlenky, které pro mě ale nejsou všespásné. Ono už jen rozlišit, zda člověk trpí prokrastinací není dle mého tak jednoduché, jak se zdá. Občas jsem měla pocit, že jsem typický prokrastinátor, záhy poté jsem si říkala, že nikoli. A tak si myslím ano, přečíst útlou knížku a přistoupit k ní jako k možnosti vyzkoušet některou z metod (kdybych měla zrealizovat vše, co autor popisuje, musela bych se stát nejprve prokrastinátorem mnoha svých činností, abych zavedla, vstřebala a zautomatizovala doporučená protiprokrastinační opatření :-))

20.07.2014

Závažné téma napsané v úžasně pozitivním slova smyslu. Když je touha žít a člověk si najde smysl života v tom, co zvládne nebo zvládnout chce, je to vždy ten nejlepší lék. Trápit se tím, co už dělat nemůžu, ještě nikomu nepomohlo. Knížku rozhodně doporučuji všem, kteří se řídí i v těžkých životních situacích heslem, jež v knize, pokud se pamatuji, také zaznělo: "Hlavně se z toho neposrat."

26.05.2014

Pohádka pro dospělé, tak trošku "šmrncnutá" Stmíváním (Winovo záření). Žádné velké umění, ale docela čtivá oddychovka. A Julii s jejími dorty, jejichž vůní se snaží vyslat poselství své dceři, si prostě musíte zamilovat :-).

27.04.2014

Moc hezká knížka, i když je určena stylem psaní spíše pro děti a mládež. Trošku mi připomínala film Maska s Cher. Kéž by tomu bylo i v životě vždycky tak, že lidé nakonec (i přes počáteční haló efekt) soudí člověka podle toho, jaký je, nikoli podle toho, jak vypadá...

21.04.2014

Poutavá kniha, která spojuje tradiční tibetská fakta s fikcí. Drsné podmínky tibetské přírody, tamní zvyky a rituály a surové okupování Tibetu Číňany je zde spojeno s příběhem mladého muže, který přijel do Tibetu hledat svého bratra a který se vlastně náhodou stává jedním z odpůrců čínské okupace. Příběh je vestavěn do jakéhosi rámu, kdy novinář, jemuž byl poskytnut námět k napsání knihy, zjišťuje fakta o skutečné události, kterou má popsat - čtenář tak nabývá dojmu, že se mohlo opravdu jednat o skutečnou událost.

10.03.2014

Musím se přiznat, že jsem se touto knížkou jen stěží prokousávala. Prvních sto stran jsem řešila dilema, zda knihu neodložím, což jsem také nakonec na pár měsíců udělala a až poté se k ní opět vrátila. Množství jmen a spletitost vztahů velmi komplikuje čtení, navíc jsou pro nezasvěceného člověka vlastně druhořadou záležitostí. Vím, že je kniha obžalobou konkrétních klanů, nicméně kdyby byla zaměřená více na problémy (nezákonná likvidace odpadů, obchodování s drogami, zbraněmi, padělání výrobků, ovládání trhu s betonem, dosazování "svých" lidí na radnice a kompetentní místa, likvidování nepohodlných lidí, krevní msty apod.), určitě by našla více čtenářů a povědomí o působení camorry by bylo mnohem větší. Na druhou stranu klobouk dolů před autorem, který dokázal proniknout pod slupku neapolské mafie, sebrat tolik podrobných informací a obětovat pro to svou bezpečnost.

04.02.2014

Krize středního věku podaná trochu jinak, než jsme zvyklí. Kniha je místy až "lyrická", na druhou stranu jsou v ní velmi živé dialogy, které člověka vrací do děje. Musím se přiznat, že na mě náhlé citové vzplanutí Petera k Ethanovi působilo trošku nevěrohodně...

26.01.2014

Myslím, že autorova touha po tom, aby si lidé řekli - když to může dělat ten Cavini, proč bych to nemohl dělat já, se váže spíše na zdravé lidi. Mockrát mě při čtení cestopisu napadlo, že by bylo fajn se na některá místa podívat. Na druhou stranu vím, že RS je nemoc, kterou nezvládá každý tak, jako autor knihy Světem na vozíku. Před ním klobouk dolů. Psychika dokáže divy, a tak věřím i tomu, že člověk, který se nemoci nepoddá, dokáže více než ten, který se se svou nemocí uzavře. Co se knihy týče, hodnotím ji spíše průměrně. Jedná se rozhodně o cestopis, nikoli o knihu, v níž by se člověk dověděl více o RS. Je vidět, že autor je novinář, jeho texty jsou krátkými reportážemi z mnoha oblastí světa, po chvíli mi ale dělalo problém soustředit se, v které zemi vlastně jsem :-). Líbila se mi závěrečná kapitola popisující cestu kolem světa, která pro mě měla jakousi návaznost a donutila mě trošku jezdit prstem po mapě. Nicméně autorův cíl byl zřejmě jiný. A ten se mu nepochybně splnit podařilo.

06.01.2014

Kniha, z které mi po čase zůstane jen pocit.Nemá žádnou výraznou dějovou linii, je dojemná a zároveň úsměvná, složená ze střípků života, ke kterému patří úspěšné i ty méně radostné úseky.

09.11.2013

Lehce éterická kniha s poměrně jednoduchým dějem, ale o to složitějším popisem psychického stavu autora. Poskytuje náhled do vnímání člověka, který onemocněl akutní schizofrenií, poukazuje na příznaky nemoci i možnosti a příznaky recidivy. K autenticitě přispívá ich-forma. Knížka se nečte příliš jednoduše, realitu a její zkreslení vlivem nemoci lze v některých částech jen těžko odlišit. Rozhodně se nejedná o oddychové čtení.

31.10.2013

Humor Máji Štěrbové mě při čtení první knihy oslovil, u té druhé už mi ale přišel "opakovaným vtipem". Byť mi byl příběh svým námětem blízký (rovněž bydlíme v domě, kde by člověk pravý úhel jen těžko hledal), nemůžu říct, že by ve mně knížka zanechala nějaký hluboký dojem. Svou útlostí spíš k odpolední kávě, stylem psaní takový rozsáhlejší fejetonek.

27.10.2013

Sice jednoduše stavěné příběhy, nicméně knížka se mi líbila. Obsahuje dvě povídky, z níž jedna popisuje zkušenost s plastickou operací - liposukcí podbradku, a druhá líčí pobyt ve Španělsku u internetové "kamarádky". Autorčin smysl pro humor i umění nadsázky (nevěřím, že příběh Corrida, corrida nadsazen nebyl), je mi velice blízký. Pobavila jsem se, malinko zamyslela, a to byl zřejmě smysl celého příběhu. Žádné skryté významy v něm hledat nemusíte. Odpočinková četba.

12.10.2013

Nemůžu autorce upřít bohatý slovník, umění pracovat s metaforou, personifikací a dalšími básnickými prostředky, taky s asociací a představou. Nicméně mám raději knihy nikoli s jednoduchým, ale s příběhem. Knížka Nebe nemá dno je spíše lyricko-epickým útvarem, který člověk čte a přitom spíše cítí, než že by věděl, co se přesně děje. Pak narazí na kousek epiky a opět zabředne do lyriky. Často se mi stávalo, že jsem se musela vracet, protože lyrické pasáže odváděly mé myšlenky jejich vlastním směrem. Nicméně i tak pro mě byla kniha zajímavou literární zkušeností.

07.10.2013

Musím se přiznat, že jsem na základě komentářů čekala od knihy víc. Stavba textu, kdy hlavní hrdina líčí retrospektivně své obhájkyni, jak dospěl k jednotlivým odpovědím, je zajímavá, v polovině knihy mě ale spíš začala nudit, stala se stereotypní záležitostí. Závěr pak trošku nabral na dynamice, nicméně i tak je to pro mě spíš průměrné dílo.

14.09.2013

Knížku by si rozhodně měly přečíst všechny dospívající dívky, jejich ideálem jsou vyhublé modelky na předních stránkách módních časopisů. Autobiografický příběh popisuje, kam až může dojít strach z "tuku", zároveň odkrývá i ty aspekty anorexie a bulimie, které nejsou až tak známé (např. častá promiskuita bulimiček).

08.09.2013

Pokud znáte osobně někoho, kdo je psychicky nebo fyzicky týrán, najdete v knize mnoho pravdy ... Pravdy o tom, proč týrané ženy zůstávají se svými tyrany, jak na sebe přebírají část viny, viníka omlouvají, dělají to "kvůli dětem" a obecně hledají důvody, proč to nejde tyrana opustit. Tuto knihu bych jim vřele doporučila. Najdou tam totiž "pravdu" o sobě a možná i návod, naději...

19.08.2013

Velice zajímavá kniha poodhalující životní příběh Mata Hari. Začátek a závěr jsou i přes spoustu odkazů na vyšetřovací spisy velmi čtivé. Střední pasáží, věnující se problematice válečné politiky, jsem se musela "prokousat". Nicméně dojem na mě kniha rozhodně udělala - dává nahlédnout nejen pod pokličku tehdejší společnosti, ale i politiky zemí zapojených do první světové války, zejména pak do problematiky francouzské špionáže. Kniha je bohužel také výpovědí o "morálce" tehdejší společnosti i vysoké francouzské politiky.

28.07.2013