Zorka
komentáře u knih
Jen aby, řekla moje žena
Michael Třeštík
"Vždycky je mi divné, když dostanu skvělý, opravdu výborný nápad, a on mi pak dává výhradně naprosto debilní výsledky." (s. 80) Humor Michala Třeštíka je mi opravdu blízký, jeho nadhled, umění ironizovat sebe sama. Nicméně doma bych ho nechtěla. Snědl by mi všechny moje kešu oříšky :-).
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Jít za svým "snem" za každou cenu. A zjistit, že sny se stejně nedají žít... Smutek, zklamání, beznaděj, pokrytectví ... žádné kladné emoce. Možná právě proto kniha zanechává ten nezapomenutelný dojem.
Heroinové deníky
Nikki Sixx (p)
Takhle knížka byla pro mě jedním slovem masakr. Drogy, alkohol, nezřízený život i sex, zvrácené hodnoty, špína, zvratky, výkaly, halucinace, smutek, nešťastné dětství, deprese, nezvládnutá sláva a peníze. Hodně peněz. Celou dobu jsem si říkala, že to proboha nepíše žádný blbec, ale člověk, který čte Orwela, Kerouaca, tak PROČ? "Vždycky říkám, že bych toho tehdejšího chlapa poznat nechtěl, a věřte mi, vy taky ne." (s. 393) Přesto pro mě byla svým způsobem "krásná". Pro tu odvahu zveřejnit tolik osobních (a nechutných) věcí, pro poselství, naději... "Pokud jen jediný člověk ztratí po přečtení téhle knížky chuť vydat se stejnou cestou jako kdysi já, stálo za to se o moje soukromé peklo podělit." (s. 9)
Musím se přiznat, že kromě obsahu na mě zapůsobila i forma. Deníkové záznamy komentované s odstupem času nejen Nikki Sixxem, ale i jeho rodinou, přáteli, známými...
Úžasné grafické zpracování, celobarevné provedení, dost dobře nechápu, jak je možné, že se kniha prodává za stejné peníze jako knihy na obyčejném papíře, bez ilustrací, bez barev...
O myších a lidech
John Steinbeck
Zdánlivě jednoduchý příběh, který spěje k předvídatelnému konci...ovšem ne k uhádnutelnému. Pokud čtete knihu poprvé, takový konec opravdu nečekáte. A kladete si otázku, proč? Jedna z mála knih, která člověku utkví v paměti i proto, že na "proč" neexistuje jednoznačná odpověď...
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Knihu Dítě zvané To by si měl povinně přečíst každý! Jedině pak se budeme cítit spoluzodpovědní za to, co se možná odehrává za dveřmi našich sousedů, spoluobčanů, nedejbože přátel. Pokaždé, když podobnou knihu čtu, si říkám - PROČ? Těch proč je hned několik, nicméně to, které nechápu ze všeho nejvíc, je, proč trvá tak dlouho, než na problém někdo upozorní. Obdivuji autora za to, jakým směrem vede svůj život, i za to, že dokáže nadále pomáhat dětem, které jsou týrány, popřípadě šířit osvětu mezi veřejností, aby k týrání nedocházelo ani v jejich okolí. Co se týče knihy jako takové, možná to není literární skvost z hlediska stavby textu a jazykových prostředků, což ale není v tomto případě bezúčelné. Kniha je díky své jednoduchosti přístupná a srozumitelná širokým masám i věkovým kategoriím, a to je podle mého autorův záměr. Odborník ocení i tu trochu retrospekce a epilog přibližující autorův život po ukončení dějové linie knihy.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Relativně dlouhou dobu jsem přemýšlela, jestli mě kniha baví, nebo nikoli. Možná proto, že hlavní hrdinka je opravdu zvláštní osoba, ke které ten těžko pocítíte velké sympatie. Když ale člověk dočte, říká si, že to stálo za to.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Vždycky vítám knihy z prostředí, o němž jsem ještě nečetla. A to se Rutě Sepetys velmi daří - najít neotřelé téma a zpracovat ho poutavou, uvěřitelnou formou. Rumunsko za vlády Nicolaea Ceauşesca je určitě jedním z nich. Chtěla bych si přečíst podobnou knihu a v záložkách jich zas tak moc nenacházím.
Andílek
Lucinda Berry
Kdo má rád Torey Hayden, bude se mu Andílek - knížka o dívce s reaktivní poruchou příchylnosti - velmi líbit. Autorka je bývalá klinická psycholožka a vedoucí výzkumu zaměřeného na dětské trauma, takže předpokládám, že byť je kniha beletrizovaná, do určité míry vychází ze zkušeností. Čtivé, smutné, děsivé. Přečteno jedním dechem.
Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
Knížka má v některých chvílích trošku komerční nádech, stylem psaní to určitě není žádná "velká literatura". Přesto se dotýká mnoha hlubokých témat, o kterých by se mělo více mluvit. Jaké je to vychovávat dítě s PAS? Kam až člověk může klesnout, když nezvládne problémy s alkoholem? Je vždy úspěch zárukou spokojeného života? Pokud očekáváte příběh, který má spád, pak je tato kniha dobrou volbou.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Zuzanin dech se čte opravdu jedním dechem. Kniha je napsaná velmi dobře, popisuje plíživý nástupu fašismu a vážná témata související s holocaustem, dotýká se ale také problematiky pokřivených charakterů a týrání žen. Pracuje s délkou kapitol tak, aby stupňovala napětí. Nastiňuje budoucí, ale jen tak, aby motivovala čtenáře číst dál. Hodnotím vysoko, přestože se nemohu ubránit pocitu, že autorka pro mě osobně zas tak moc nového nepřinesla - velmi podobné příběhy jsem již četla. Je to taková Hana, Slavík a Heřmánkové údolí v jednom. Ale možná to tak má být - možná jsme si měli najít v knize "staré známé příběhy", které se nám vryly pod kůži a díky kterým si budeme i Zuzanin dech dlouho pamatovat.
Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Margaret Craven
Přestože tematicky nebyla tato kniha přímo šálek mé kávy, byla napsaná tak skvěle, že jí není co vytknout. Na několika málo stránkách se člověk dokáže pozastavit nad dnešní uspěchanou dobou v kontrastu s životem tradičních indiánských kmenů, nad nezastavitelným pronikáním civilizace do života indiánů, ale také nad smyslem života, hodnotou přátelství, soudržnosti, tradic. A přestože je již od začátku jasné, že kněz Marek přišel do indiánské vesnice čekat, až uslyší "sovu volat své jméno", kniha nepůsobí smutně ani depresivně, je vyrovnaná, smířená, oduševnělá, skoro lyrická.
Ani muk
David Jackson
Tuto knihu jsem přečetla spíše omylem - na základě anotace, bez toho, aniž bych dočetla, že se jedná o detektivku. Myslela jsem si, že se jedná spíše o psychologický román. Nicméně vůbec jsem nebyla zklamaná, moc se mi líbila. Případ manželů, kteří mají svá pravidla pro zakládání rodiny, je poutavý a bohužel i lehce uvěřitelný.
Cela číslo 17
Dominik Dán
Už jsem psala několikrát, že nejsem příznivce detektivek. Díky D. Dánovi možná toto svoje stanovisko přehodnotím. Druhá kniha od něj, po které jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, rovněž nezklamala, navzdory tomu, že Bestie pro mě měla větší hodnotu možností porovnat knihu se skutečným příběhem, který lze snadno dohledat. Cela č. 17 je zajímavou sondou do života vzdělaného, leč v osobním životě hodně naivního docenta (vzdělanci prominou, ale přesně takto si představuji badatele - často matematika nebo fyzika - člověka v oboru na špičce, ale sociálně trochu mimo), kterého jeho sociální deficit přivede tam, kde už je nucen "stát nohama na zemi" (a mnohdy i klečet). Smutný příběh trochu okořeněný "cynickým" humorem policistů, chvílemi jen těžko uvěřitelný, ale napínavý až do konce. Přestože "podoba s kýmkoli" je čistě náhodná, jak je uvedeno na začátku knihy, přesto by mě zajímal i skutečný případ, který se stal předlohou. Takže pokud někdo tuší, šup sem s ním :-).
Děvčátko, rozdělej ohníček
Martin Šmaus
Příběh, který plyne, rozvíjí se, je smutně melancholický, místy až lyrický a přitom plný emocí i energie, která je s Romy spojena. Stejně tak jsou voleny jazykové prostředky - dlouhá souvětí, téměř žádná přímá řeč, spousta obrazných pojmenování, bohatý jazyk, ale také romština. Kniha má zvláštní kouzlo. I když Romy nepřikrášluje a čtenář poznává jejich životní styl se vším všudy (život z přídavků, potyčky, vybydlování bytů apod.), nevzbuzuje vůči Romům nenávist. Snad proto, že hlavní hrdina Andrejko se tolik snažil dělat věci ne vždy po vzoru romských rodin, ale po svém. Chtěl být dobrý. Žít spokojený život, v rámci možností zabezpečit rodinu. Ale společnost mu to nějak neumožnila, protože předsudky a stereotypy jsou v ní hluboce zakořeněny. Je to kniha o hledání cesty, místa, smyslu života...
Ginny Napořád
Benjamin Ludwig
Příběh autistické dívky, který získal na věrohodnosti díky psaní v ich-formě. Je vidět, že autor ví, že o čem mluví. Ulpívání na jedné myšlence, neschopnost poradit si ve zdánlivě jednoduchých sociálních situacích, neschopnost vyhodnotit dopad svého jednání a navazovat "úzké vztahy", potřeba řádu, pevných pravidel - to vše je v knize moc hezky zachyceno. Příběh Ginny je opravdu knihou, která se člověku vryje do paměti - napořád.
Pod vlivem Jupiteru
Gary D. Schmidt
Kniha je sice pod štítkem pro děti a mládež, ale vůbec bych ji takto neomezovala. Příběh Josepha dává tolik podnětů k zamyšlení, že i dospělý si v něm najde své. Je to příběh o lidských citech, pochybení a jeho následcích, o výchově, pěstounské péči, o haló efektu, na jehož základě často soudíme lidi. Je to příběh plný bolesti i lásky.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha je tak uvěřitelná, že jsem si zadala do Googlu, jestli náhodou nějaké to Heřmánkové údolí opravdu neexistuje. Velmi poutavý příběh bez prvoplánového happy endu, o radostech a často převažujících strastech života, o těžké poválečné době a ještě těžší době nástupu komunismu a znárodňování. Retrospekce ženy, která se na sklonku života ohlíží zpět do doby, která byla oproti dnešku tak jiná.
Bábovky
Radka Třeštíková
Mně se Bábovky líbily. Příběhy žen, jejichž životy jsou prostou realitou, která pokud se nás přímo netýká, nás minimálně obklopuje. Leitmotiv bábovek, ať už těch symbolizujících domácí kuchyni a pohodu, nebo těch z písku. Rodiny, rozbité rodiny, rodiny s tragickými osudy, to všechno v Bábovkách je. A že nejsou některé osudy dotáhnuty do konce? I to v životě bývá. Ví někdo z nás, co bude zítra? Možná si autorka nechala otevřená dvířka pro pokračování. Možná chtěla jen naznačit, že život, pokud není ukončen smrtí, není nikdy definitivně uzavřený příběh...
Mělké sibiřské hroby
Michael Krupa
"Když srovnávám náš současný život s naprostou beznadějí pracovních táborů a myslím na miliony lidí, kteří v nich zemřeli, stejně jako mnozí jiní se ptám proč." (s. 238) Je až neuvěřitelné, že jeden člověk byl tolikrát na pokraji smrti, a přesto nakonec dosáhl kýžené svobody. A je naprosto otřesné, co člověk dokáže udělat člověku v přesvědčení, že koná "dobro" a slouží režimu. Přestože jsem již přečetla několik knih s podobným tématem, i já si kladu vždy stejnou otázku: Proč?
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Přestože je M. L. Stedmanové mnohými vytýkána jistá literární neobratnost, podařilo se jí napsat příběh, jehož zápletka osloví. Příběh o tom, kam může vést lidská touha po potomkovi, příběh mateřské, ale také otcovské lásky, která může vyvolat ohromné pocity štěstí, ale také zničující pocity bolesti. Příběh o tom, že někdy činíme dobro, které je dobrem jen relativně...
