Zorka komentáře u knih

Vlastně ani nevím, co jsem si od knihy slibovala, takže nejsem zklamaná ani nadšená. Je pro mě téměř neuvěřitelné, že autorka si sama neuvědomovala, že se narodila v do jiného těla, dokud jí to (tehdy ještě jemu) neřekla vlastní manželka. Pravda je, že dříve taková osvěta nebyla, nicméně ten procit procitnutí "a jo, vlastně" a některé další momenty v knize pro mě byly jen stěží uvěřitelné.

21.03.2017

Pro mě koloběh nikoli běžného, ale neobyčejně smutného života plného stereotypů. Život, který uvízl v pomalu se utahující smyčce. Příběh o tom, jak se člověk dokáže zničit sám, aniž by nutně věděl, že je ničen ostatními...

17.03.2017

Šebek je frajer. A to nikoli v pejorativním slova smyslu. Je to člověk, který něco dokázal a který na sebe může být pyšný. Není spisovatel! Musím se přiznat, že po druhé knize už jsem trošku přešebkovaná, obě dílka jsou si hodně podobná, jen na Haiti je více úrazů na motorce a v Afghánistánu více "zástřelů". Třetí knihu už bych asi nečetla. Navzdory tomu, že autor píše čtivě, poutavě, odlehčeně, a dokonce i z nevtipného prostředí vtipně :-). Kdybych ale měla hodnotit "společenský" význam knihy, pak bych dala plný počet. Více takových Šebků ve společnosti!

3 15.03.2017

Přestože kniha absolutně neodpovídá těm, po kterých obvykle sahám, zanechala ve mně opravdu hluboký dojem. Fascinovala mě v mnoha směrech - obsahuje zajímavé čtení o výcviku jednotek Navy SEAL, popisuje naprostou oddanost členů této jednotky při bojových akcích, nelítostné boje, ale také hluboko zakořeněnou lidskost a přátelství mezi členy jednotky. Dává rovněž nahlédnout do života zdánlivě "obyčejných" lidí v afghánských vesnicích, pro které jsou rodové tradice nejvyšší uznávanou hodnotou. A překládá k zamyšlení skutečnost, kdo nebo co je pro vojáka vlastně záhubou... Nepřítel, nebo zákony vlastní země?

1 23.02.2017

John Irving má dvě "obscese" - psaní a zápasení. A v této knize zápasení jednoznačně zvítězilo. Škoda, že se více "neodkopal" i v jiných oblastech. Díky za kapitolu Knihy, které jsem četl. Když i Irving píše, že Conrada málem nepřežil a že Srdce temnoty je nejdelší povídka, kterou zná, uklidnilo mě to.

1 20.02.2017

Mandlovník. Knížka o tom, že svět se netočí všude okolo "stejné osy". Knížka, která staví do ostrého protikladu život ve světě, kde se bojuje o holý život, kde rodiče sbírají kousky svých děti roztrhaných minami, kde lidé bydlí ve stanu (a jsou za to ještě vděční, protože můžou bydlet také v papírové krabici), s životem, kde vládne klid, pohoda a kde si lidé užívají luxusu. Mandlovník člověka zasvětí do problematiky izraelsko-palestinských vztahů, které rozkrývá na pozadí beletristicky zpracovaného příběhu Ahmeda, chlapce s výrazným matematickým nadáním, kterému se splnil sen. Mandlovník dává naději. Bohužel ne však všem...

15.02.2017

Podobné knihy by lidé měli číst. Aby si uvědomili, že se mají i přes neustálé nadávání na naše zdravotnictví a poskytovanou péči vlastně luxusně. Aby smekli klobouk před lidmi, kteří se dokážou zříci konzumu a vydají se na druhý konec světa pomáhat. Tomáš Šebek se na podobnou cestu vydal ve věku, kdy se v dnešní době někteří jeho vrstevníci teprve staví na vlastní nohy nebo si užívají pohodlného rodinného života. Takže byť se mi jeho "voe" občas zajídalo, knihu doporučuji. Přestože je o závažných věcech, působí optimisticky a ten rozzářený ksichtík "Pana doktora" člověka opravdu nabudí. Po přečtení budete chtít taky udělat něco velkého, na co byste mohli být v životě pyšní.

15.02.2017

Přestože je M. L. Stedmanové mnohými vytýkána jistá literární neobratnost, podařilo se jí napsat příběh, jehož zápletka osloví. Příběh o tom, kam může vést lidská touha po potomkovi, příběh mateřské, ale také otcovské lásky, která může vyvolat ohromné pocity štěstí, ale také zničující pocity bolesti. Příběh o tom, že někdy činíme dobro, které je dobrem jen relativně...

6 31.01.2017

Příběh, který člověka donutí zamyslet se nad tím, jak snadno se člověk může ocitnout přes soudem, aniž by pochybil, jak snadno lze zasáhnut dětskou dušičku, přestože všechny strany chtějí "dětské dobro", a jak i soudce je jen člověk, který, byť se musí řídit zákonem, řeší také morální dilemata. Závěr už trošku telenovelistický, ale námět a průběh procesu opravdu zdařilý.

1 28.01.2017

Odpočinková kniha s nevážnými příhodami týkajícími se vážných věcí. Trošku jsem ve výzvě "Nebuď sráč" poznávala inspiraci Rhinehartovým Kostkařem. A pokud ho pan Hartl nečetl, ať to radši ani nedělá, protože na mě působí jako člověk, který by si kostkou klidně hodil :-) ... když už přeběhl na popud své knihy to Staroměstské náměstí v rouše Adamově :-).

1 22.01.2017

Ačkoli nejsem věřící, kniha Zbigniewa Czendlika je pro mě knihou názorů rozumného člověka, který rozumí dnešní společnosti a vidí ji celkem reálně.

4 20.01.2017

Příběh doktorky Kálalové si literární zpracování opravdu zasloužil. Byla to žena, která udělala tolik dobrého, aniž by to považovala za něco mimořádného, a navzdory tomu, co ji v životě potkalo. Z mého pohledu škoda, že nezůstala déle v Bagdádu, protože vyprávění o jejím tamním životě bylo pro mě tou zajímavější částí knihy.

6 20.01.2017

Kniha je opravdu jen velmi stručný životopis autora. Nelze mu upřít jeho těžký život, ale o situaci v Rusku za Stalina toho bylo napsáno již hodně a z tohoto hlediska kniha nové informace nepřinesla, pouze potvrdila již známé a to velmi úsporným způsobem.

03.01.2017

Přestože je kniha určená dětem, je zajímavou i pro dospělého. Ivoně Březinové se podařilo nastínit na příběhu dvou dětí rozdíl v jednotlivých druzích PAS (poruch autistického spektra) - zatímco jedni mohou žít relativně plnohodnotný život, jiní jsou odkázáni 100% na pomoc ostatních. A život s nimi opravdu není procházka růžovým sadem.

2 01.01.2017

Kniha s nádherným, neotřelým tématem, skvělou dějovou linií (Tobyho příběh oddané lásky musí zasáhnout opravdu každého), nicméně zpracování spíše pro náctileté. I tak hodnotím knihu velmi pozitivně, protože patří mezi ty, které člověk jen tak nezapomene.

2 30.12.2016

Klasika, která se dá přelouskat za jedno odpoledne. Tragikomický příběh lakomého Harpagona by měl znát asi každý, proto doporučuji.

2 28.12.2016

Možná jsem na knihu neměla tu správnou náladu, ale pro mě nějak postrádala spád. Zajímavé, přestože vzhledem ke společenskému postavení hlavních osob očekávané příběhy lidí, kteří přišli na scestí. Jen to zpracování bylo nějaké unylé.

28.12.2016

Velmi krátká kniha, v níž není třeba více slov. Všechny knihy napsané o holocaustu totiž popisují hrůzy, které si, aniž by byly v Hanině kufříku vysloveny, dokážeme do knihy dosadit. Doufám, že ji četl i pan prezident...

2 25.11.2016

Vždycky mě překvapí, jak jiná je další kniha od Jodi Picoult ve srovnání s tou předchozí. Trošku zdlouhavé, jak již bylo uvedeno, ale na druhou stranu velmi dobře propracované téma, při němž se ze střípků vyprávění několika lidí spojí nakonec mozaika, která celý příběh vysvětlí. A navíc ti sloni... člověk si již začne opravdu vážit.

2 18.11.2016

K přečtení knihy mě přilákal fakt, že hrdinka píše lidem z Klubu 27. Ve finále pro mě byla tato skutečnost naprosto nepodstatná a už jsem ani moc nevnímala, komu je která kapitola adresovaná. Vzhledem k tomu, že je kniha žánrově řazená do literatury pro děti mládež, je fajn. Otevírá několik závažných témat, které se mohou mladých lidí týkat, a zabývá se i bolestivou ztrátou blízkého člověka, s níž se ne vždy umíme dobře vyrovnat.

18.11.2016