Zorka komentáře u knih

Přečetla jsem na toto téma už několik knih, protože mě problematika zneužívaných a týraných žen a dětí velmi zajímá. Musím říci, že symptomy lidí vystavených takovému chování, jsou velmi podobné, a tak čtení o "nechutných" věcech, jak tady někdo píše, může člověku pomoci vidět to, co jiní možná nevidí... To, že Barbara zneužívání tolik let tajila, je podle mého stále známkou toho, že v této oblasti stále není dost osvěty a ani zájmu veřejnosti pomoci takovou problematiku odhalit. Kniha Tati, prosím ne! je příběhem zneužívání od začátku do konce, nebabrá se v podrobnostech, a přesto je alarmujícím výpovědí, která poukazuje na to, jak moc dokáže takové trauma člověka ovlivnit na celý život.

A upozornila bych na nepřesnost v anotaci na obálce knihy i zde na Databázi - "Jednoho nedělního rána si osmiletá Barbara uklízí pokojíček a má radost, když jí přijde na pomoc tatínek." Nic takového jako radost z návštěvy otce v pokojíku v knize není, od začátku je líčen jako násilnický chlap, kterého se doma báli.

2 29.06.2014

Dlouho jsem přemýšlela, jestli knížce udělit tři nebo čtyři hvězdy. Zhruba do 2/3 knihy jsem si říkala, že tohle přece nemůže být kniha roku 2013. Příběh mi přišel naivní, stylem psaní i příběhem spíš pro děti a mládež. Kdyby mi bylo 15, určitě bych si pocity z knížky zapsala do deníčku :-), nicméně jako dospělá jsem ani z příběhu, ani ze stylu psaní na zadek nesedla. Trošku to vylepšil závěr. Líbil se mi Van Hauten, symbol toho, jak si člověk může zidealizovat svoji modlu, byť to může být "modla" nešťastná, která má k tomu být neideální reálný důvod. Ten jediný mi přišel skutečný a právě kvůli němu jsem se rozhodla dát knížce nakonec hvězdičky čtyři. Hazel promine.

2 22.06.2014

Holocaust očima malého a později dospívajícího chlapce. Kniha je poutavě napsaná a není jednou z řady těch, které rozebírají útrapy života v koncentračním táboře, autobiografické vyprávění o životě ovlivněném Oskarem Schindlerem dělá totiž knihu do jisté míry výjimečnou. Jak už tady bylo zmíněno, řádkování rozhodně nešetří naše lesy :-)

2 20.06.2014

Přestože Shaw nebyl zjevně prvním, který otevřel téma povznesení prostého (až sprostého) člověka díky výchově a učení do vyšších společenských vrstev, zaujal svou hrou mnoho lidí a je často uváděn jako autor tohoto tématu. Z mého pohledu ho mnozí překonali, ale klasika je klasika. Jak už tady bylo řečeno, téma tu více slušela prozaická podoba, protože je v ní více možností rozpracovat postup a vývoj, na mě bylo toto téma v dramatu příliš odbyté.

1 07.06.2014

Velice čtivá kniha, v níž se spojí osudy několika lidí. Autorka nejen přibližuje tvrdý život lidí na ulici, kde člověk nemůže čekat soucit, ale také v Africe velmi podceňovanou problematiku nebezpečí přenosu HIV a onemocnění AIDS. Přestože kniha je stavěna na skutečných událostech, je hodně beletrizovaná, a jak už tady padlo, některé pasáže jsou tam skoro zbytečné. Za prvé odbočují od problematiky a za druhé závažnost situace malinko shazují. Celkově jsem příběhu věřila jen zčásti.

1 01.06.2014

Přemýšlím, jestli se dá napsat, že se mi kniha líbila. Je tak rozpolcená jako autorčino nitro v době duševní nemoci, že vyžaduje opravdu pozorné čtení. I tak má ale čtenář pocit, že mu leccos uniká, svět Yra je pro pozemšťana velmi vzdálený a nepochopitelný. Je jen těžko uvěřitelné, že nemoc dokáže vybudovat tak dokonalý svět, který člověka strhne krásnými začátky a hrůznými konci. Autorka líčí trnitou cestu zpět do reality. Není to rozhodně procházka růžovým sadem...

3 01.06.2014

Závažné téma napsané v úžasně pozitivním slova smyslu. Když je touha žít a člověk si najde smysl života v tom, co zvládne nebo zvládnout chce, je to vždy ten nejlepší lék. Trápit se tím, co už dělat nemůžu, ještě nikomu nepomohlo. Knížku rozhodně doporučuji všem, kteří se řídí i v těžkých životních situacích heslem, jež v knize, pokud se pamatuji, také zaznělo: "Hlavně se z toho neposrat."

26.05.2014

Číňané. Jsou tak odlišní. Mají jiné hodnoty, jinou kulturu, jiné myšlení. Jsou často tak poslušní a nechají se manipulovat, až to Evropanovi nejde na rozum. Román Ubožáci poukazuje na doznívající následky kulturní revoluce, hodně mi pomohlo, že jsem se nedávno prokousala Divokými labutěmi, díky kterým jsem byla dokonale zasvěcena do událostí předcházejících tomuto období. Román zachycuje život několika rodin, z nichž většina je svým způsobem nešťastná sama o sobě, a navíc jim do života výrazným způsobem zasahuje totalitní režim, který nesoudí, ale hned trestá, a to bez ohledu na míru provinění. Rozhodně stojí za přečtení. Trošku mě zklamal až příliš nedůvěryhodný závěr, vím, že kniha je beletrizovaná, nicméně celou dobu na mě působila téměř autenticky.

2 25.05.2014

Netroufám si hodnotit, jestli byla kniha podle skutečných událostí, nebo nikoli, každopádně byla beletrizovaná, čímž se autor netají. Téma zajímavé, i pro mě těžko uvěřitelné, zejména s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o politické zneužívání dětí, a přesto se podařilo vše udržet v tajnosti? Neumím si představit, že by malé dítě udrželo tajemství, že by si rodiče ničeho nevšimli. Pokud hodnotím knihu jako příběh, je to průměrný román, který neurazí, ani nenadchne, některé pasáže mě celkem nudily.

1 17.05.2014

Smutný příběh, u kterého si člověk uvědomí, jak moc ztraceně si mohou připadat lidé nemocní Alzheimerovou chorobou. Bohužel v dnešní době to může být budoucí příběh kohokoli z nás bez ohledu na to, kým dneska jsme nebo jakou máme inteligenci. Kéž by měli všichni při sobě, pokud je takový osud potká, podobné lidi, jako hlavní hrdinka této knihy. Přestože kniha je opravdu smutným náhledem do reality a krůček po krůčku sleduje průběh nemoci, může čtenářům přinést mnoho pozitivního. Kniha mi trochu připomíná Růži pro Algernon, nicméně je to tvrdá realita bez prvků sci-fi.

2 13.05.2014

Musím se přiznat, že první část knihy mě nebavila. Úvod působil skoro až zmateně, střídaly se v něm dějové roviny, což je obvyklé v mnoha dílech, zde mi to však připadalo až příliš dlouhé. Druhá polovina knihy byla dějovější, kniha mě v této části chytila a byla jsem zvědavá, jak vše dopadne a zda se Ronymu podaří vyrvat svou manželku a děti z rukou sekty. Najednou začaly střípky z první poloviny novely zapadat do mozaiky a dávat smysl. Uznávám, že napsat takové dílo je mnohem pracnější než vytvořit chronologický román, autor bohatě pracoval s retrospekcí, nicméně obávám se, že první část by mohla vést k tomu, že čtenář knihu odloží dříve, než ho začne bavit. Takže těm, kteří se chystají novelu číst, doporučuji vydržet. Určitě stojí za to se knihou prokousat - je to jakési varování před mocí sekty a před její silou strhnout i ty, kterým jsme věřili, že by se nikdy takto zmanipulovat nenechali.

1 11.05.2014

Asi v polovině knihy jsem si říkala, že kniha je moc hezky napsaná, a navíc se z ní člověk doví něco více o životě, prožívání a možnostech kvadruplegika. Nicméně konec pro mě byl více než jasný - čekala jsem jasný happy end a říkala jsem si, že takhle to ale v životě nebývá... Přestože nejsem velký fanda "pohádek pro dospělé", na posledních stránkách jsem se za happy end skoro modlila. Willa i Clarkovou v těch jejich nemožných punčocháčích si člověk snadno zamiluje ...

11 08.05.2014

Po přečtení Ozzyho zpovědi jsem zjistila, že vlastně není nic, za co by si ho člověk mohl vážit - kromě jeho hudební kariéry a tou vlastně prošel v takovém stavu, že si půlku věcí musel nechal odvyprávět. Nepamatuje si ani to, jak se snažil uškrtit svoji manželku. Byl mizerným manželem, mizerným otcem, šaškem, ale také násilníkem, paranoikem, alkoholikem a feťákem. Choval se nevhodně snad na všech místech, včetně večeře s G. Bushem. Přesto zpívá tak, že pro mě je to "number one". A tak nějak na pozadí celého jeho naprosto šíleného života cítím, že v jádru to není zlý člověk. Je to prostě šílenec, který jen tak mimochodem dělal geniální hudbu...

10 04.05.2014

Velmi zajímavá kniha, která dává nahlédnout do duše devianta. Popisuje jejich slovy prostředí, ve kterém vyrůstali, jejich často problematické dospívání a také poznání toho, že něco není v pořádku. Popisuje bohužel i činy, ke kterým mnozí dospěli, protože včas nevyhledali odbornou pomoc. Činy, kterých se dopustili, jsou mnohdy otřesné a neomluvitelné. Přesto pro mě bylo poučné vidět problematiku i z druhé strany a číst o možné, alespoň částečné nápravě.

3 28.04.2014

Pohádka pro dospělé, tak trošku "šmrncnutá" Stmíváním (Winovo záření). Žádné velké umění, ale docela čtivá oddychovka. A Julii s jejími dorty, jejichž vůní se snaží vyslat poselství své dceři, si prostě musíte zamilovat :-).

27.04.2014

Oddychovka, ve které se najde snad každá normální matka. Taková, která si "v některých okamžicích připadá jako výjimečná matka a v jiných jako naprostá zoufalkyně" (s.160). Shrnutí všeho, co si většina z nás myslí, jen to ne vždycky dokážeme pojmenovat nebo říci nahlas. Opravdu zábavné čtení, které je ale tak skutečné...

2 22.04.2014

Moc hezká knížka, i když je určena stylem psaní spíše pro děti a mládež. Trošku mi připomínala film Maska s Cher. Kéž by tomu bylo i v životě vždycky tak, že lidé nakonec (i přes počáteční haló efekt) soudí člověka podle toho, jaký je, nikoli podle toho, jak vypadá...

21.04.2014

Velmi čtivá kniha, nicméně mi připadá tak trošku narychlo napsaná. Přestože líčí strastiplný osud mnoha afrických dívek-žen, mnohé souvislosti jsou vynechány nebo jen stručně popsány a člověku by se mohlo zdát, že vrátit se pro dceru do takového prostředí není až takový problém. Někdy méně znamená více, v případě takovéto knihy, zvláště pokud má sloužit jako varování, toto rozhodně neplatí.

1 13.04.2014

Historicky cenná kniha, která poodkrývá manipulaci s lidskými životy za vlády Mao Ce-tunga. Je až neuvěřitelné,v jaké nevědomosti lidé žili, jak se nechali ovládat hrstkou lidí a příkazy vůdce pro ně byly dogmatem, o němž se nepochybovalo, přestože mnohé byly naprosto nesmyslné (vytrhávání trávy). Hladomor, mučení, bití, pronásledování učitelů, pálení knih, pracovní tábory, trestání nevinných, nejistota, strach, to byla tzv. Kulturní revoluce, jíž autorka v díle popisuje.

1 12.04.2014

Knížku jsem si půjčila zejména kvůli filmu, abych se seznámila s jeho knižní podobou. Povídka, podle níž byl natočen, mě neklamala. Zaujaly mě i některé další povídky, vtipný Ryzák, který "sežral" chlapa, povídka Lidé v pekle se chtějí jen napít vody (o smutném osudu po nehodě postiženého muže, kterého tamní lidé tvrdě potrestali za jeho sexuální excesy), nicméně ostatní povídky se mi slily jen v jeden velký wyomingský pocit. Pocit drsné přírody, pachu koní a dobytka, zpocených mužských těl, neurvalých kovbojů i jejich nepříliš něžných žen, které se s problémy dokázaly vyrovnat někdy až mužským způsobem. A v neposlední řadě i pocit smrti, která číhá téměř v každé povídce ve chvíli, kdy to člověk nečeká...

2 22.03.2014