Zorka komentáře u knih

Absolutní masakr. Kniha tak "nečistá", až má člověk při čtení pocit, že cítí bahno, špínu, krev... Přesto kniha naprosto fascinující. Jakási Baudelairova Zdechlina v próze, rozšířená o příběh Euchrida, němého zvrhlého magora, nemytého vraha potřísněného výkaly a přitom svým způsobem člověka "čistého", který ve mně nevzbuzoval opovržení, jen lítost a totální údiv...

"Člověk by skoro myslel, že narodit se němej - nevládnout jazykem a nemít možnost si vyměňovat s lidma názory - je už samo o sobě dost zlý. Člověk by řek, že už samotný břímě němoty pořádně zatěžká dětskou hlavu. Ale kdepak! Ten, co rozdával průsery a rozděloval strastě, nejspíš převrh celou pikslu, sotva mě uviděl, protože ´sem tím byl úplně prosáknutej - samá smůla a pech. Na co ´sem se kouknul, to bylo posraným navrch, a na nebi furt svítila špatná hvězda a neuběh ani den, abych nevlítnul do nějaký rejže. Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všecko má pro mě osud přichystaný." (s. 145)

Napadá mě, jestli Nick Cave do knihy promítl svoje prožitky drogového opojení (nicméně nesouhlasím s tím, že by kniha neměla hlavu a patu a byla plná blábolů!!!) a jen doufám, že si psaním nekompenzoval některé své skutečné prožitky z minulosti, to bych mu fakt nepřála. Nejedná se rozhodně o odpočinkové čtení, měla jsem tendenci se vracet, aby mi neunikly některé souvislosti, a přesto si člověk musel mnohé domyslet a pospojovat.

10 14.03.2014

Poutavá kniha, která spojuje tradiční tibetská fakta s fikcí. Drsné podmínky tibetské přírody, tamní zvyky a rituály a surové okupování Tibetu Číňany je zde spojeno s příběhem mladého muže, který přijel do Tibetu hledat svého bratra a který se vlastně náhodou stává jedním z odpůrců čínské okupace. Příběh je vestavěn do jakéhosi rámu, kdy novinář, jemuž byl poskytnut námět k napsání knihy, zjišťuje fakta o skutečné události, kterou má popsat - čtenář tak nabývá dojmu, že se mohlo opravdu jednat o skutečnou událost.

10.03.2014

Kniha psaná jazykem naprosto odpovídajícím prostředí, ve kterém vypravěč - Momo - vyrůstá. Na jednu stranu naturalisticky líčena drsná skutečnost, v níž žije a chátrá vyžilá prostitutka starající se o děti mladší "kolegyň", na druhou stranu úsměvné slovní omyly malého chlapce, který je díky svým zkušenostem "tak velký". Jak už tady bylo psáno - kniha plná podnětů k zamyšlení. Hořká "komedie" má ale poměrně tragicky vyznívající závěr, v níž je odhaleno celé chlapcovo rozpolcené nitro. I když naděje ... ta Momovi zůstala.

1 08.03.2014

Golding je jeden z mých oblíbených autorů, nicméně tato kniha pro mě byla spíše zklamáním. Z mého pohledu příběh málo gradoval, téma jede v jedné rovině, nechytilo mě. Goldingu, umíš to mnohem, mnohem líp.

2 05.03.2014

Skvělá satira, která naznačuje, jak silná je moc médií, která mohou prakticky přes noc udělat z prosťáčka, jenž sotva chápe, co se kolem něj děje, vlivnou osobu. Zároveň poukazuje na omezenost politiky, v níž mají mnozí klapky na očích a vidí jen to, co vidět chtějí, slyší jen to, co slyšet chtějí, a v níž nemít minulost je výhodou, díky níž nelze člověka kompromitovat. Příhoda, neboli David Záhrabník, mi trochu připomínal Forrest Gumpa, situace, do kterých se dostával, byly rovněž obdobné, nicméně v důsledku mnohem, mnohem hořčejší.

3 02.03.2014

Zajímavá knížka, informace by ale mohly být lépe uspořádané, některé se opakují.

1 01.03.2014

Opravdu trapná snaha o parodii (Odstínů? Stmívání?). Bez nápadu, bez originality, něco ve stylu Žhavých výstřelů. Představte si ale Žhavé výstřely v knize... Příběh trošku na úrovni fantazie školou povinného dítka. Jedna z nejhorších knih, které jsem četla...

Když jsem slyšela o této knize, téma mě okamžitě zaujalo. Byla jsem opravdu zvědavá na jeho zpracování, ale ve finále jsem docela zklamaná. Celá kniha mi přišla taková "plochá", utkvělo mi je pár vtipných hlášek typu interlet, ale jinak dle mého žádný velký zázrak a žádná velká satira. Naopak. Je opravdu až strašidelné, jak zdánlivě "směšná" figurka, jakýsi strejda Hitler, který neumí ani ovládat televizi ovladačem, dokáže ovládat lidi. A historie by se mohla opakovat...

1 13.02.2014

Musím se přiznat, že jsem se touto knížkou jen stěží prokousávala. Prvních sto stran jsem řešila dilema, zda knihu neodložím, což jsem také nakonec na pár měsíců udělala a až poté se k ní opět vrátila. Množství jmen a spletitost vztahů velmi komplikuje čtení, navíc jsou pro nezasvěceného člověka vlastně druhořadou záležitostí. Vím, že je kniha obžalobou konkrétních klanů, nicméně kdyby byla zaměřená více na problémy (nezákonná likvidace odpadů, obchodování s drogami, zbraněmi, padělání výrobků, ovládání trhu s betonem, dosazování "svých" lidí na radnice a kompetentní místa, likvidování nepohodlných lidí, krevní msty apod.), určitě by našla více čtenářů a povědomí o působení camorry by bylo mnohem větší. Na druhou stranu klobouk dolů před autorem, který dokázal proniknout pod slupku neapolské mafie, sebrat tolik podrobných informací a obětovat pro to svou bezpečnost.

04.02.2014

Takhle knížka byla pro mě jedním slovem masakr. Drogy, alkohol, nezřízený život i sex, zvrácené hodnoty, špína, zvratky, výkaly, halucinace, smutek, nešťastné dětství, deprese, nezvládnutá sláva a peníze. Hodně peněz. Celou dobu jsem si říkala, že to proboha nepíše žádný blbec, ale člověk, který čte Orwela, Kerouaca, tak PROČ? "Vždycky říkám, že bych toho tehdejšího chlapa poznat nechtěl, a věřte mi, vy taky ne." (s. 393) Přesto pro mě byla svým způsobem "krásná". Pro tu odvahu zveřejnit tolik osobních (a nechutných) věcí, pro poselství, naději... "Pokud jen jediný člověk ztratí po přečtení téhle knížky chuť vydat se stejnou cestou jako kdysi já, stálo za to se o moje soukromé peklo podělit." (s. 9)

Musím se přiznat, že kromě obsahu na mě zapůsobila i forma. Deníkové záznamy komentované s odstupem času nejen Nikki Sixxem, ale i jeho rodinou, přáteli, známými...

Úžasné grafické zpracování, celobarevné provedení, dost dobře nechápu, jak je možné, že se kniha prodává za stejné peníze jako knihy na obyčejném papíře, bez ilustrací, bez barev...

7 02.02.2014

Téma závažné, zpracování průměrné, nicméně velmi užitelné.

1 30.01.2014

Krize středního věku podaná trochu jinak, než jsme zvyklí. Kniha je místy až "lyrická", na druhou stranu jsou v ní velmi živé dialogy, které člověka vrací do děje. Musím se přiznat, že na mě náhlé citové vzplanutí Petera k Ethanovi působilo trošku nevěrohodně...

26.01.2014

Smutek, ztráta smyslu života, jejímž spouštěcím mechanismem byla zdánlivá banalita (ukradené trofeje, jediná manželská nevěra ...) vše zastřešené notnou dávkou absurdity tolik vlastní Richardu Brautigenovi. Kratičké kapitoly, opakované fráze, jednoduchý děj, z kterého ale jasně vyplynuly tragické osudy několika lidí, ať už bratří Loganových, jejichž život se radikálně změnil právě ukradením jejich trofejí, nebo Konstance a Boba, jejichž život troskotal na bradavicích a nakonec na vtípku s vyměněnými čísly bytu. Nečekejte erotický román, i sex je v této knize v podstatě "legrační" a přitom smutnou záležitostí, zoufalou snahou o to, aby byl život zase normální, navzdory tomu, že cesta k normálnosti vede přes "nenormálnost" :-)

1 18.01.2014

Přečetla jsem na toto téma už několik knížek, ale tato je trošku jiná. Autorka, byť sama konvertovala ke křesťanství, neodsuzuje islám jako takový, jen jeho "špatné pojetí". Odsuzuje nepravosti, které se dějí v komunitách, odvolávající se mnohdy falešně na Korán. Nicméně ne všechno, co se v této knize děje, souvisí pouze s náboženským vyznáním. Problematika zneužívání dětí je téma mnohem, mnohem širší...

4 14.01.2014

Tolik opěvované Milénium! Musím opět opakovat to, že knihy jsou čtivé, všechny tři díly jsem přečetla za necelých 10 dní. Přímo vybízejí k filmovému zpracování. Člověk, když je čte, jako by viděl střihy filmu a slyšel jednotlivé dialogy hlavních postav (nemluvím o skutečném filmovém zpracování, které jsem neviděla). Stieg Larsson je určitě mistr příběhu, nicméně někdy méně znamená více. Kdyby autor vynechal zbytečně opakované pasáže, měla by knížka příjemných 300 stran. Přestože třetí díl hodnotím čtyřmi hvězdičkami (tedy stejně jako díl první, ten druhý byl pro mě pouze tříhvězdičkový), jsem do určité míry zklamaná. Očekávala jsem po všech těch doporučeních typu "To si musíš přečíst" jednoznačně pětihvězdičkovou knihu. A tak si asi půjdu "udělat nějaké obložené chleby, kávu se lžičkou mléka, dám si sprchu" a vyberu si ke čtení knížku, která možná nebude vzbuzovat takovou davovou psychózu, ale bude mému srdci blíž...

2 13.01.2014

Steinbeck je opravdu mistr slova. Na jednoduchém příběhu skvěle přiblížil několik postav, podivínů a lidí na okraji společnosti. Navzdory tomu ale lidí citově bohatých a "nezkažených". Večírek u doktora je fantasticky zdablován, průběh stejný, jen prožitek zcela jiný... Koneckonců, jak jsme se dověděli, důvod udělat večírek se najde vždycky a není potřeba mít ani v ten den narozeniny :-) Stačí jen být tak trochu Mack, "nezaprodat duši dobývání světa" a chtít udělat někomu radost...

5 10.01.2014

Tři hvězdičky. Za co? Za ten šílený konec ala Kill Bill. Posledních pár stránek pro mě naprosto znehodnotilo jinak zajímavě stavěný příběh. Stále si ale myslím, že literární skvost jako takový vypadá jinak. Formulace židle z Ikea (mimochodem, Ikea podle vzoru idea, možná by si překladatelka měla trošku nastudovat skloňování cizích slov) a blonďatý obr už mi na konci knihy lezly na nervy podobně jako "moje vnitřní bohyně se zachvěla" v Padesáti odstínech... Chápu, že přívlastky oživují text, ovšem aby všude bylo "napil se vody z PET láhve, koupil si cigarety značky..., vytáhl počítač značky... Některé informace jsou zbytečně opakované, uměle protahované, pro mě byla kniha docela zklamáním. Nicméně četlo se to dobře, to musím přiznat, zabrala mi cca dva dny.

2 09.01.2014

Zdánlivě jednoduchý příběh, který spěje k předvídatelnému konci...ovšem ne k uhádnutelnému. Pokud čtete knihu poprvé, takový konec opravdu nečekáte. A kladete si otázku, proč? Jedna z mála knih, která člověku utkví v paměti i proto, že na "proč" neexistuje jednoznačná odpověď...

7 06.01.2014

Myslím, že autorova touha po tom, aby si lidé řekli - když to může dělat ten Cavini, proč bych to nemohl dělat já, se váže spíše na zdravé lidi. Mockrát mě při čtení cestopisu napadlo, že by bylo fajn se na některá místa podívat. Na druhou stranu vím, že RS je nemoc, kterou nezvládá každý tak, jako autor knihy Světem na vozíku. Před ním klobouk dolů. Psychika dokáže divy, a tak věřím i tomu, že člověk, který se nemoci nepoddá, dokáže více než ten, který se se svou nemocí uzavře. Co se knihy týče, hodnotím ji spíše průměrně. Jedná se rozhodně o cestopis, nikoli o knihu, v níž by se člověk dověděl více o RS. Je vidět, že autor je novinář, jeho texty jsou krátkými reportážemi z mnoha oblastí světa, po chvíli mi ale dělalo problém soustředit se, v které zemi vlastně jsem :-). Líbila se mi závěrečná kapitola popisující cestu kolem světa, která pro mě měla jakousi návaznost a donutila mě trošku jezdit prstem po mapě. Nicméně autorův cíl byl zřejmě jiný. A ten se mu nepochybně splnit podařilo.

06.01.2014

Máte pocit, že nejste dokonalé matky? Pak doporučuji přečíst si tuto knihu, abyste zjistily, že jste zcela normální. Kniha s notnou dávkou nadsázky líčí "supermatky", pokrytecké, bez úcty k ostatním, plné snobství a hlouposti, nicméně se sobě samé uděleným štemplem skvělé matky. Žádná velká hodnotná literatura, ale oddychovka, která pobaví a postaví člověka zpátky do reality. Závěr trošku slaďárna (happy end - epizoda s Jaguářím mužem), ale jinak docela ok.

3 03.01.2014