Zorka
komentáře u knih
Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy...
Sabine Dardenne
Čtu tady několikrát - čekal/a jsem víc. Já ne. Knížka obsahovala všechno, co by obsahovat měla, tedy pocity malé dívky, která byla unesena a zneužívána pedofilem. Obsahovala touhu přežít, naivitu dítěte, které uvěřilo, že jí její trýznitel chrání, popis toho, jak těžké bylo vypořádat se s tlakem veřejnosti po záchraně a obavami rodičů, pokud se měla následně sama někam vydat. Obsahovala popis soudního procesu. Jediné, co bylo v knize vynecháno, byly sexuální praktiky a detailní popis zneužívání. Zneužívání malého děvčátka. Oddychla jsem si, že právě tyto popisy v knize nebyly. I tak je kniha dost hrůzná vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnou událost. Klobouk dolů před autorkou, že se dokázala z takového zážitku dostat bez pomoci psychologů a že dokáže žít plnohodnotný život! Bohužel jsem si zároveň uvědomila, že 100%ní ochrana dítěte před podobnými zvrhlíky není možná, to by pak dítě nesmělo nikam. Vždyť Sabine zas tak moc nepochybila...
Dračice a mazánek
Torey L. Hayden (p)
Opět kniha, která chytne za srdce. Citlivý přístup psychoterapeutky k dětem s psychickými traumaty je pro mě jakousi školou toho, jak reagovat obecně při práci s dětmi. Přestože knihy Torrey Hayden jsou většinou případy zneužitých nebo jinak těžce traumatizovaných dětí, nejsou brutální, jsou naopak cestou k tomu, jak dětskou dušičku uzdravit.
Kdo chce být miliardářem (Milionář z chatrče)
Vikas Swarup
Musím se přiznat, že jsem na základě komentářů čekala od knihy víc. Stavba textu, kdy hlavní hrdina líčí retrospektivně své obhájkyni, jak dospěl k jednotlivým odpovědím, je zajímavá, v polovině knihy mě ale spíš začala nudit, stala se stereotypní záležitostí. Závěr pak trošku nabral na dynamice, nicméně i tak je to pro mě spíš průměrné dílo.
Na dně: Příběh jedné anorexie a bulimie
Marya Hornbacher
Knížku by si rozhodně měly přečíst všechny dospívající dívky, jejich ideálem jsou vyhublé modelky na předních stránkách módních časopisů. Autobiografický příběh popisuje, kam až může dojít strach z "tuku", zároveň odkrývá i ty aspekty anorexie a bulimie, které nejsou až tak známé (např. častá promiskuita bulimiček).
Srdce temnoty
Joseph Conrad
Musím souhlasit s Verou Silent. Kniha měla zajímavé téma, díky kterému jsem si ji přiklikla do seznamu svých knih k přečtení. Přestože nelze Conradovi upírat literární význam, nebyla to kniha, kterou bych mohla nebo chtěla doporučit. Až příliš složitá stavba vět, příliš metaforické vyjadřování zaměřené více na atmosféru než na příběh mi nevyhovovala. Pořád jsem čekala ten strhující psychologický rozklad osobnosti pana Kurtze, v knize je to ale tak étericky zamlžené, že jsem se o hlavním hrdinovi spíše domnívala než dověděla. Už dlouho jsem nebyla z žádné knížky tak "unavená" kvůli tomu, jak moc vyžadovala soustředění. Rozhodně to není četba pro každého, jsem přesvědčená o tom, že mnoho lidí knížku, byť je útlá, vzdalo už po pár stránkách.
Týraná
Dianne Schwartz
Pokud znáte osobně někoho, kdo je psychicky nebo fyzicky týrán, najdete v knize mnoho pravdy ... Pravdy o tom, proč týrané ženy zůstávají se svými tyrany, jak na sebe přebírají část viny, viníka omlouvají, dělají to "kvůli dětem" a obecně hledají důvody, proč to nejde tyrana opustit. Tuto knihu bych jim vřele doporučila. Najdou tam totiž "pravdu" o sobě a možná i návod, naději...
Jaká budu umírat?
Christine Bryden
Tuto knížku by si měl určitě přečíst každý, kdo má ve svém okolí člověka s diagnózou Alzheimerovy choroby. Autorka vysvětluje obtíže nemocných lidí zejména v raných stádiích nemoci a snaží se objasnit s nimi spojené chování, které může na veřejnosti působit "zvláštně", a pokouší se vyvrátit mylné spojení Alzheimerovy choroby s "blázněním" - A. choroba není psychiatrické onemocnění, je to postupná atrofie mozku. Vzhledem k tomu, že různé typy demence jsou v současném světě s prodlužujícím se věkem stále častější, určitě není od věci nahlédnout pod pokličku tohoto tématu. Pro mě trošku nadhodnocena úloha víry při zpomalení průběhu nemoci, nicméně beru to spíše jako odhodlání nevzdat se - a motivací může být každému něco jiného.
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Tolik absurdity, skrytých významů, až dadaistických hříček s jazykem v jen tak nějaké knížce nenajdete. Zdánlivě jednoduchý příběh působí chvílemi skoro pohádkově (pár hlavních hrdinů žijících ve vesničce z melounového cukru, dětsky působící kresby, velmi krátké kapitoly), nicméně skrývá hluboké myšlenky smyslu lidského bytí anebo nebytí, žití anebo přežívání, citů anebo necitlivosti, dobra a zla. Nic pro ty, kteří mají rádi dějové knihy se spoustou přímé řeči.
Životopis hladu
Amélie Nothomb
Knížka je spíše "pocitová" než nějak výrazně dějová. Pocity hladu po vědění, životě, umírání, Japonsku, hlad na hlad a na žízeň prostupuje útržkovitými vzpomínkami na pobyt v různých zemích, kde byl autorčin otec diplomatem nebo vyslancem (Japonsko, Čína, New York, Bangladéš...). Autobiografické prvky dávají nahlédnout do autorčiny osobnosti,která je minimálně zvláštní, výjimečná, nikoli však ve všech směrech obdivuhodná (požívání alkoholu od dětských let, v podstatě dobrovolná anorexie apod.), spíše se mi chce říct, že byla vždycky "divná". Když se ale podívám na spektrum významných autorů, ti opravdu výjimeční většinou nebyli úplně normální. Možná v tom spočívá právě ta výjimečnost.
Ztraceni v ghettu
Theodore Dalrymple
Sociologická studie života v anglických ghettech by pro nás mohla být jakýmsi varováním, kam může vést přehnaná liberálnost, příliš štědrý sociální systém, davové přizpůsobování se průměrnosti až podprůměrnosti, tendence napodobovat až příliš svobodomyslné, lhostejnost k tomu, co se děje kolem nás, nebo tolerance násilí. Občas jsem měla pocit, že i my jdeme pomalu, ale jistě, cestičkou vedoucí do Anglie...
Mata Hari - pravdivý příběh
Philippe Collas
Velice zajímavá kniha poodhalující životní příběh Mata Hari. Začátek a závěr jsou i přes spoustu odkazů na vyšetřovací spisy velmi čtivé. Střední pasáží, věnující se problematice válečné politiky, jsem se musela "prokousat". Nicméně dojem na mě kniha rozhodně udělala - dává nahlédnout nejen pod pokličku tehdejší společnosti, ale i politiky zemí zapojených do první světové války, zejména pak do problematiky francouzské špionáže. Kniha je bohužel také výpovědí o "morálce" tehdejší společnosti i vysoké francouzské politiky.
Život střídá smrt
Petr Prouza
Zajímavé a netradiční téma zpracované formou jednoduchého vypravování s lehkou retrospekcí (pohled do minulosti). Obsah jasně převyšuje formu psaní, děj je zasazen do doby předrevoluční (kniha je myslím napsaná roku 1985), která z knihy trošku "čiší". Na druhou stranu se román čte velmi dobře, kdo má rád smutné příběhy, bude spokojen. Nedoporučuji číst lidem, jejichž blízcí trpí leukémií, přestože si myslím, že za uplynulých 20 let věda v léčbě této nemoci pokročila.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Naprosto skvělá kniha, typicky irvingovská. Jeho postmoderní styl psaní, střídání dějových linií, slohových postupů, několikavrstevnatá retrospekce, přesně takový je i příběh "malého velkého" človíčka Owena Meanyho. Irving mě prostě baví. Dokáže do knihy dostat tolik témat, je mistrem nepřímých charakteristik - na zdánlivě drobných a nepodstatných příbězích dokáže úžasně odhalit podstatu člověka, bravurně pracuje s ironií, paradoxem, kritikou společnosti, choulostivými tématy... Myslím, že přečíst Owena Meanyho jednou je málo. Věřím tomu, že kdybych četla knihu podruhé, najdu tam i další drobné významy, které mi při prvním čtení unikly. Všechny pasáže, o kterých se v komentářích píše, mají v knize svůj přesně daný význam, žádná není zbytečná. Jsou jakýmsi dílkem mozaiky, bez níž by kniha nebyla úplná.
Divná Jadie
Torey L. Hayden (p)
Typicky haydenovská kniha. Problematika elektivního mutismu je takovým leitmotivem knih Torey Hayden, je vidět, že autorka ví, o čem mluví. Odkrývání příběhu, který vedl dítě k rozhodnutí nemluvit, je vždycky napínavé, šokující, alarmující, vede k zamyšlení i k potřebě dívat se více kolem sebe...
Ostrov Sukkwan
David Vann
Je těžké hodnotit takovou knihu. Napsat o ní, že je hezká, by znělo "úchylně". Je ale zajímavá - s nečekaným a naprosto šokujícím zvratem uprostřed knihy (i já jsem si musela přečíst dvakrát, abych uvěřila, co se stalo). Velice zajímavá je také změna vypravěče nabízející pohled druhé strany, i odvaha autora psát tak naturalisticky o tématu, které je už samo o sobě tak děsivé. Co mě ale dostalo nejvíc, byl doslov. To, že autor čerpal částečně z vlastní zkušenosti, posunulo teprve příběh do té hrůzostrašnosti reality.
Nikdo nikde
Donna Williams
Přestože mě psychologie velmi zajímá, tato knížka mě zas tak moc nevzala. Je zajímavé číst autobiografii autisty se vším, co k tomu patří - člověk ale musí počítat s tím, že i při čtení bude občas tak trochu "mimo" svět hlavní hrdinky. Rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu, člověk musí hodně hlídat, aby udržel pozornost a pojal tak co nejvíc informací o způsobu vnímání autorky a hlavní hrdinky v jednom.
Zvíře: Příběh o klukovi, který promluvil
Torey L. Hayden (p)
Knihy Torey Hayden jsem si velmi oblíbila, jsou tak šokující a přitom tak opravdové. Fascinuje mě, jak autorka dává beznadějným případům naději, fascinuje mě mravenčí a někdy až sisyfovská práce s dětmi z nefunkčních rodin. Příběh Kevina je opravdu smutný, ale ani před takovými příběhy bychom neměli zavírat oči, naopak. Navíc tento končí nadějí... Moc se mi líbí i to, jak se autorka (vzhledem k tomu, že píše non-fiction literaturu) v různých knihách vrací ke stejným lidem. Její spolupracovníci se postupně stávají i pro čtenáře starými známými, její případy pomalu zapadají do mozaiky autorčiny terapeutické praxe.
Cizí světy
Jan Cimický
Velmi zajímavé téma zpracované odborníkem, nicméně některé pasáže mi přišly trošku "vyumělkované" (např. učitelka nabádající žáka k tomu, aby nebral léky...). V životě Ivana tak sehráli velikou roli (kromě jeho nemoci) také lidé, s nimiž se v životě setkal a kteří ho v jeho nemoci "utopili". Poměrně zdlouhavě jsou popisovány prožitky hlavního hrdiny, jeho bludy, zpracování tedy hodnotím spíše jako průměrné.
Tygřice
Torey L. Hayden (p)
Velmi poutavá a čtivě psaná kniha. Na začátku autorka shrnuje příběh Sheily tak, jak ho popsala ve Spratkovi (kniha se dá tedy číst i samostatně, i když ochudit se o první díl nedoporučuji), děj pak dále rozvíjí s odstupem několika let. Je vidět, že autorka ví, o čem píše a že děti s výchovnými problémy jsou jejím životem. Knížku doporučuji všem, kteří mají rádi psychologické romány a nezavírají oči nad "bolestmi" tohoto světa. Někdy může i smutný příběh končit nadějí...
Svět mi je dlužný
Eva Urbaníková
Pro mě spíše průměrná kniha, žádná vysoká literatura, spíš oddychovka. Zajímavá retrospekce, kde se konec spojí s začátkem, člověk si při čtení uvědomí, že by si měl vážit toho, co má, a ne nesmyslně toužit po tom, co mít nemůže.
