Zorka komentáře u knih
Poměrně čtivá kniha o životě dvou sester závislých na drogách. Knížka je psaná z několika úhlů pohledu, ich formu vždy přebírá jiná postava, postupně ale vypráví zejména Florka, hlavní "hrdinka". Smutný příběh člověka, který nic neměl, vše ztratil, a přitom může paradoxně ztratit ještě víc... Kdo už četl knihy s podobným tématem, vývoj děje ho nepřekvapí. Nicméně za přečtení toto dílko stojí.
Velmi zajímavá kniha psaná v duchu postmodernismu. Střídání dějových linií, času (současnost a retrospekce), forem (vyprávění, deníky, dopisy). Pomalé rozplétání osudu vypravěčovy matky Ráchel, která prošla koncentračním táborem. Příběh, který chytne za srdce. Za sebe mohu knihu vřele doporučit, rozhodně to ale není odpočinková četba.
Zloba, totální rozčarování, lítost a pocity, že nechápu - matku, otce, Kevina ... Přesně takové pocity ve mně vyvolala kniha Musíme si promluvit o Kevinovi. Nepamatuji se,že by ve mně nějaká jiná kniha vyvolala tolik rozporuplných emocí, zejména co se týče postavy matky. Nejdřív jsem ji nechápala. Připadala mi studená, byla pro mě ženou, která asi nikdy neměla mít rodinu, dávala jsem jí už od začátku vinu. Na druhou stranu jsem si jí musela vážit pro její permanentní snahu a touhu žít obyčejný rodinný život. Pak mi jí bylo líto - to nepochopení manžela ... A opět vztek, že některé důležité momenty prostě neřešila radikálně. A znova lítost, obdiv, nepochopení, vztek ... Kniha se hodně zabývá otázkou viny, spoluviny, vlivu výchovy na dítě, ale také morální odpovědností rodičů za své děti a právem je zavrhnout nebo naopak podpořit i přesto, že vykonaly něco zrůdného. Rozhodně vede k zamyšlení, do jaké míry bychom jako rodiče dokázali odpustit a zda si takové činy vůbec odpuštění zaslouží...
Román z prostředí Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde autor sám nějakou dobu pracoval jako ošetřovatel. Kniha je více věnována životu ošetřovatelů, než že by byla náhledem do problematiky psychických nemocí, od psychologického románu jsem čekala víc, tento je na mě příliš "plochý". Trošku mi vadila to citová lhostejnost, která prolínala dějem, jako by život člověka nic neznamenal a život pacienta psychiatrické léčebny už vůbec ne. Kniha byla napsána krátce po revoluci a podle mého z ní ještě čiší ten "socialistický" pohled na duševně nemocného člověka, který byl vyčleněn ze společnosti.
Pro mě spíše průměrná kniha. Velmi zajímavé téma, aktuální zejména v době, kdy televize a internetová videa "hýbou světem", trefný popis diváckého publika, kdy si každý sám pro sebe dokáže zdůvodnit, proč se na zrůdnou reality show dívá, aniž by si uvědomil, co tím vlastně způsobuje. Příliš mě ale neoslovilo zpracování, pro mě byla kniha dá se říct "plochá" a trošku mi chyběl úvod, připadala jsem si, že naskakuji do již rozjetého vlaku.
Jedna z nejpůsobivějších knih, které jsem v poslední době četla. Přestože je zařazená do kategorie sci-fi, řadila bych ji spíš mezi psychologické romány. Pozorovat, jaké se s člověkem dějí změny s růstem jeho inteligence, dojít k poznání, že když člověk prozře a pochopí, může být najednou opuštěný a nešťastný. A přesto ta zoufalá touha zůstat chytrým, to vše umocněné vývojem jazykových a stylistických prostředků v ich-formě hlavního hrdiny...opravdu velmi působivé. Knížka mě dokonale vtáhla do děje.
Šest příběhů, které na vlastní kůži zažil maďarský novinář, člověku opravdu srovná hodnoty. Zatímco při čtení prvního příběhu o kultu osobnosti v Turkmenistánu jsem se absurditou některých rozhodnutí a skutečností docela bavila, při čtení dalších příběhů už mi do smíchu nebylo. Smutný příběh lidí z potopené vesnice, otřesné skutečnosti o válce v Sarajevu, která navždy ovlivnila životy mnoha lidí, a důsledky řádění Rudých Khmérů v Kambodži, kteří vyvraždili inteligenci a kvůli nimž zůstalo v zemi množství sirotků, to jsou příběhy, nad kterými člověk jen nechápavě kroutí hlavou a které chytnou za srdce. Na jedné straně otřesné životní podmínky, nedostatek jídla, nemoci související s nedostatkem léků a nemožností dodržovat alespoň základní hygienické zásady - a na straně druhé touha několika jedinců pomáhat. Příběh ženy, která přišla krátce po porodu o dceru, a která celý život toužila obejmout "své" dítě a pro jediné objetí absolvovala cestu na Saharu, mi vehnal slzy do očí. Snad jediným odlehčeným příběhem je Sorel na olympiádě, který dokazuje to, že i malí lidé si občas najdou cestu, jak uskutečnit své sny. Knihu rozhodně můžu doporučit, historie i současnost některých zemí dokumentovaná na osudech konkrétních jedinců je něčím, co člověk jen tak nezapomene.
Krutý příběh s nadějným koncem. Nedalo mi to a musela jsem si dohledat informace o skutečném G. Okparovi a jeho manželce - snad abych se ujistila, že byli oba opravdu potrestáni.
Knížku jsem právě dočetla a mám na Kurta tak trošku vztek. Tak malá vůle bojovat, žít kvůli dceři, kvůli fanouškům, po kterých tak toužil a kteří ho nakonec vlastně ubíjeli. Po přečtení knížky ve mně zůstává otázka, která v závěru zazněla několikrát z úst Courtney - proč? Čekala jsem, že právě na ni mi kniha odpoví. Jenže, jak už tady někdo psal, Kurta zřejmě pochopit nelze. Můžeme vzít na vědomí všechny důvody, které ho vedly k tak smutnému konci, ale chápat je? Nemožné. Byl tak moc cobainovský, tak moc jiný... Jinak klobouk dolů před mravenčí prací autora, který složil mozaiku Kurtova života ze stovek rozhovorů.
Knížka, která ve čtenáři zanechá výraznou stopu - na jedné straně spokojenost s obrovskými pokroky, které Sheila udělala nejen ve škole, ale hlavně ve vztazích s lidmi, na stranu druhou nezodpovězené otázky týkající se jejího bídného rodinného zázemí. I když kniha končí poměrně optimisticky, je v ní spousta bolesti spojené s životem lidí na okraji společnosti, s chudobou, týráním nebo zneužíváním dětí. Moc se mi líbilo prolínání děje s textem Malého prince, postupné "ochočování si" Sheily díky obdivuhodné empatii učitelky-autorky. Znovu se tady potvrzuje to, co už se dneska často pokládá za frázi - že učitelství je opravdu poslání.
Otevřená zpověď autora, šokující skutečnosti prakticky od samého počátku (tolerovaná sodomie na venkově, homosexualita jako jistá revolta proti režimu, udavačství, život v kubánských věznicích) a smutný konec člověka, který hledal svobodu v exilu a přitom bylo jeho jediným přáním žít svobodně ve vlastní zemi. Některé pasáže jsou jen těžko uvěřitelné a dost možná nadsazené, kniha je přesto strhujícím příběhem, který stojí za přečtení.
První polovina knihy opravdu slabší, člověku z ní uvízne v paměti jen odjezd hrdinky z Brazílie "za lepším". Druhá polovina lepší, Marie s Ralphem jako by "vyrostla". Závěr v duchu Pretty woman (ovšem "svině klouzavý" v knize nečekejte :)) mě trošku zklamal.
Nevím, jestli se autorce podařilo najít klíč k tajemného narození Boženy Němcové, nicméně některé hypotézy podložené prameny jsou docela zajímavé. Na knize mi trošku vadila i při její útlosti rozvleklost - poloviny kniha pojednává o tom, zda se Němcová narodila roku 1820 nebo dříve. Druhá polovina je věnována hledání skutečné matky Boženy Němcové. Autorka se na základě dobových důkazů snaží dokázat, že matkou B. Němcové není T. Panklová, ale s největší pravděpodobností sestra Kateřiny Zaháňské Dorothea. Jenže dílky skládačky stále ještě chybějí...
Kdo čeká, že nahlédne pod pokličku skutečného života v Iráku, bude zklamán. Pohádku mi příběh nepřipomínal, na to je tam pár děsivých scén (např. popisujících znásilnění), nicméně přechody mezi v podstatě bezstarostným životem v Tárikově domě a životem za jeho zdmi jsou na mě moc umělé, příběh nepůsobí důvěryhodně. Nikde jsem nenašla, jestli má autorka nějaké vazby na Irák, nebo jestli je kniha jen fabulací, spíš se kloním k tomu druhému. Já čekala to první :-). Ale jako oddychové čtení ok.
Zajímavě psaná kniha, perfektně poskládané dějové linie, ale že bych si z ní úplně sedla na zadek, nemůžu říct. Stařík mi byl mnohokrát doporučován, proto jsem od něj asi očekávala trošku víc. Byla jsem zklamaná předimenzováním té neuvěřitelné moci malého človíčka, i když pochopitelně vím, že to byl záměr autora a že právě v tom tkví absurdita a ironie celého příběhu.
Zvířata (Farma zvířat), děti (Pán much), dospělí ... Když někdo touží po moci natolik, že je ochotný obětovat přítele, a zvládá manipulativní techniky a zastrašování, končí to vždycky stejně. Alegorický příběh, který v sobě nese pravdu o dobách minulých.
Spousta mých přátel říká: "To bych číst nemohl/a." Naopak. Takovou knížku by si měl přečíst každý, abychom si srovnali hodnoty a uvědomili si, že vše, co považujeme za samozřejmé, jinde samozřejmostí není. "Až na obřízku, bych s nikým nevyměnila život, v němž jsem vyrostla," tvrdí autorka. Život v souladu s přírodou a soudržnost rodiny v podmínkách, kde se svádí boj o každé sousto a trochu vody, ostře kontrastuje s naprosto zbytečným a pro civilizovaného člověka nepochopitelným brutálním zásahem do ženského organismu - říká se mu ženská obřízka. Život ohrožující zásah, který ženu poznamená, pokud ji rovnou nezabije, na celý život. Je potřeba, aby se se o této problematice vědělo. Když nebudeme takové příběhy číst, ze světa je tím nesmažeme...
Byla jsem zvědavá, jak hluboká myšlenka se vejde na těch několik málo stran. Trošku mi to připomíná Malého prince, ani nevím proč. Snad pro ten význam zdánlivě malého človíčka...
Knížku jsem četla jen proto, abych se dověděla, "proč" ... to mi v prvním díle chybělo. Jsem zklamaná stylem psaní, ta stále se opakující slova, výrazy, scény (i ty erotické už pak byly trošku nudné :-)) ... Nicméně některé zápletky byly docela oživením a člověk si hlavní hrdiny nakonec chtě nechtě oblíbí.
Opět bravurně napsaná kniha, autorčin styl je čtivý a nijak "laciný". Hrdý Budžes to není, tu dětskou spontánnost nahradil "opravdový" život, který nám dokáže dát někdy na frak. Ale jak už zaznělo, je v tom síla se s těmi dardami vypořádat a naděje...