Zorka komentáře u knih

Člověk bestie je příběh, který nabere na obrátkách, graduje, udržuje čtenáře v napětí až do konce, v očekávání, zda Jakub podlehne své touze zabíjet, nebo zda bude ze své "nemoci vyléčen". Zola tak dává nahlédnout do nitra člověka, v kterém je kus zvířete, na příbězích ostatních vlastně dokládá, že kus zvířete je v každém z nás. Lišíme vlastně pouze tím, jak touhu zabíjet dokážeme ovládnout. Prvky naturalismu jsou v románu jasně vidět, popisy železničního prostředí, o kterém jsem četla v komentářích, na mě vůbec nepůsobily rušivě, ani nijak zdlouhavě, byť popisy v duchu jiráskovském opravdu nemusím. Závěr knihy je překvapivý, lehce absurdní, spojen s "nenápadnou" kritikou soudů, války, společnosti...

2 01.01.2014

Další z knih Torey Hayden, která člověka chytne za srdce. Obsahuje několik příběhů dětí, jejichž osudy nejsou jednoduché. Obdivuji pedagogické postupy autorky, její intuici, klid, s jakým řeší velmi obtížné situace, obdivuji, jak krůček po krůčku dokáže zdánlivě "ztracené" děti zase "najít". A přestože se mnohým mohou zdát její úspěchy jako drobné, jsou to pro mě malé zázraky. Kniha (stejně jako všechny od této autorky) je velmi pěkně napsaná, dobře se čte, je v ní kus srdce. Je vidět, že pro Torey Hayden je její práce posláním. Občas se člověku chtělo při čtení také "vymýt špínu z očí"...

3 28.12.2013

Trošku smutná ironie, s absurdními partiemi a mnoha paradoxy života. Kniha chvílemi působí "lacině", chvílemi je ale vážná a dokonce vážená... Chvílemi člověka strhne a chvílemi dokonale nudí. Závěr je překvapivý, přestože by mohl být vlastně očekávaný...

2 26.12.2013

Od knihy jsem si slibovala víc. Příběh napsaný podle skutečné události byl pro mě spíše průměrným literárním dílem, zážitky jsou sice vyprávěny v ich-formě, navzdory tomu na mě ale nepůsobily tak osobním dojmem, jak jsem čekala, jsou to spíše "střípky", útržky vzpomínek. Toto téma by si zasloužilo lepší zpracování.

2 08.12.2013

Přečíst si trilogii Davida Pelzera bylo pro mě obohacujícím zážitkem. Vzbuzuje ve mě touhu dívat se pozorněji kolem sebe a nebýt lhostejná k problémům ostatních. Autorovi díky za to, že sebral odvahu a nechal nahlédnout čtenáře tak moc do svého soukromí. Vážím si ho za to ... i za to, jaký se z něj stal, navzdory všemu zlému, skvělý člověk. Moc se mi líbí i závěr knihy, kde je tradičně (jako v předcházejících dvou knihách) připomenuto, kam se mohou týrané děti obrátit se svou žádostí o pomoc...

4 02.12.2013

Druhý díl trilogie není už tak drastický jako první, není to syrový příběh o nelidském týrání dítěte, nýbrž o tom, jaké "jizvy" dokáže takové zacházení v lidské duši zanechat. Popisuje autorovo vyrovnávání se s traumaty, poměrně trnitou cestu za "normálností". Je to obdivuhodný příběh, po jehož přečtení má člověk touhu pomáhat potřebným. Ještě jednou se musím sklonit před autorem, který se s nelítostným dětstvím dokázal vypořádat, a navíc využil své neblahé zkušenosti k boji proti týraní dětí.

3 16.11.2013

Goldingovy knihy rozhodně nejsou určeny pro nezkušené čtenáře. Tolik skrytého, velká potřeba soustředit se, nutnost hledat mezi slovy, to je Golding a to jsou také jeho Dědicové. Pohled na svět očima neandrtálce vyžaduje maximální představivost, přesto se domnívám, že většina čtenářů by při druhém čtení objevila další významy, které jim při prvním čtení unikly.

2 15.11.2013

Kniha, z které mi po čase zůstane jen pocit.Nemá žádnou výraznou dějovou linii, je dojemná a zároveň úsměvná, složená ze střípků života, ke kterému patří úspěšné i ty méně radostné úseky.

09.11.2013

Lehce éterická kniha s poměrně jednoduchým dějem, ale o to složitějším popisem psychického stavu autora. Poskytuje náhled do vnímání člověka, který onemocněl akutní schizofrenií, poukazuje na příznaky nemoci i možnosti a příznaky recidivy. K autenticitě přispívá ich-forma. Knížka se nečte příliš jednoduše, realitu a její zkreslení vlivem nemoci lze v některých částech jen těžko odlišit. Rozhodně se nejedná o oddychové čtení.

31.10.2013

Celkem čtivý příběh, nicméně pět hvězdiček dostává jen "pánbůh" a do toho má tedy toto dílko daleko. Zaujalo mě orámování děje problematikou ekonomiky a ekonomické novinařiny, zaujal mě příběh, který hlavní hrdina odhalil. Nicméně si myslím, že v souvislosti s touto knihu dost zavládla "davová psychóza", proto ji čte a chválí tolik lidí. Jestli si to opravdu zaslouží, si nejsem už tak jistá...

2 29.10.2013

Humor Máji Štěrbové mě při čtení první knihy oslovil, u té druhé už mi ale přišel "opakovaným vtipem". Byť mi byl příběh svým námětem blízký (rovněž bydlíme v domě, kde by člověk pravý úhel jen těžko hledal), nemůžu říct, že by ve mně knížka zanechala nějaký hluboký dojem. Svou útlostí spíš k odpolední kávě, stylem psaní takový rozsáhlejší fejetonek.

27.10.2013

"Můžeme si začít tykat, můj čtenáři. Prokousal ses až se, líbíš se mi, vybral sis tvrdou literaturu, žádné příjemné počtení.......... protože se o mě trošinku zajímáš. Kdyby se všichni chovali jako ty, nebyly by na světě týrané, pošpiňované a zneužívané děti..... Pomoz mi. Pokaždé, když potkáš dítě, dobře si ho prohlédni a měj ho rád. Pomoz mu, když k tobě vztáhne ustrašenou ruku,...." (s. 116)

Dost tvrdá realita, nicméně realita. Stále si myslím, že zavírat před takovými příběhy oči je špatné. Tím je ze světa nesmažeme. Naopak - jejich čtení nám může rozšifrovat některé signály, které možná nyní nevidíme, možná, že nám dokážou otevřít oči a získat odvahu pomoci. Autorka popisuje svoje obranné mechanismy (kouření, pití alkoholu, snaha se otci zošklivit), vysvětluje, proč zneužívané děti většinou mlčí, popisuje pocit spoluviny, kterou zneužívané dítě cítí, přestože spoluviníkem není, napovídá, čeho si máme všímat. Oslovuje, ba přímo vyzývá čtenáře ke spolupráci, pochopení. A zároveň poukazuje na nízké tresty pro člověka, který svým počínáním totálně zničí život i budoucnost dítěte...

4 24.10.2013

"Lidé rychleji jezdí, rychleji žijí, rychleji stárnou, zuřivěji se nenávidí a ubíjejí bez výčitek svědomí nejen jednotlivce, ale i celé národy." (s. 294) Jako by to Havlíček psal dnes. Kritika společnosti, která byla sice jiná než ta dnešní, přitom ale v podstatě "stejná". Pohled do nitra člověka, který plave proti proudu (ať už je to podivínský doktor Hanzelín nebo jeho jeho dcera Dora, která měla odvahu jít vlastní, ač nejistou, cestou). Pohled do nitra dospívajícího mladíka, "rozervance", který pohlíží zpět, ale dnešek ho trošku děsí. Velmi zajímavá studie hlavních postav, které nejsou černo-bílé, naopak mají své klady i zápory.

9 14.10.2013

"Titul, který držíte v rukou, vypravuje o nemoci a o mně. Člověk nemůže jedno od druhého oddělovat. Je to knížka egocentrická, plná dobrých rad - rad pro mě." (s.5)

Bohužel jsem si naivně myslela, že i já najdu v knize nějaké rady nebo že mi knížka pomůže pochopit lidi s touto nemocí, neboť máme RS v rodině. Bylo jich ale minimum. Možná je kniha příliš útlá, možná mi nesedl autorčin styl, možná jsem nepochopila záměr (viz výše). Některé myšlenky mě zaujaly, ale že bych si z knihy odnášela mnoho, říct nemohu. Nicméně obdivuji každého, kdo se kvůli nemoci neuzavře do sebe a dokáže se soustředit na to, "co ještě může", nikoli na to, co už nemůže.

Samostatnou kapitolou je naprosto šílená obálka - titul spojený s fotografií naprosto nekoresponduje s tématem knihy, naopak je spojení obojího dost zavádějící.

2 12.10.2013

Sice jednoduše stavěné příběhy, nicméně knížka se mi líbila. Obsahuje dvě povídky, z níž jedna popisuje zkušenost s plastickou operací - liposukcí podbradku, a druhá líčí pobyt ve Španělsku u internetové "kamarádky". Autorčin smysl pro humor i umění nadsázky (nevěřím, že příběh Corrida, corrida nadsazen nebyl), je mi velice blízký. Pobavila jsem se, malinko zamyslela, a to byl zřejmě smysl celého příběhu. Žádné skryté významy v něm hledat nemusíte. Odpočinková četba.

12.10.2013

Pro knihu jsem si musela skočit do dětského oddělení, nicméně se domnívám, že jen hrstka dnešních dětí ji dokáže ocenit. Zato pro dospělé s citem pro jazyk a s trochu dětskou duší je toto dílko skvostem. Pohádky se zdrobnělinkami nebo "ozzákovská" pohádka pro drsoně, pohádky založené na zvuku, hrátky se slovy, to jsou Lingvistické pohádky Petra Nikla. Popletenou pohádku se zaměněnými písmeny jsem využila jako zpestření výuky, tedy autorovi vřelé díky ...

2 10.10.2013

Knihu Dítě zvané To by si měl povinně přečíst každý! Jedině pak se budeme cítit spoluzodpovědní za to, co se možná odehrává za dveřmi našich sousedů, spoluobčanů, nedejbože přátel. Pokaždé, když podobnou knihu čtu, si říkám - PROČ? Těch proč je hned několik, nicméně to, které nechápu ze všeho nejvíc, je, proč trvá tak dlouho, než na problém někdo upozorní. Obdivuji autora za to, jakým směrem vede svůj život, i za to, že dokáže nadále pomáhat dětem, které jsou týrány, popřípadě šířit osvětu mezi veřejností, aby k týrání nedocházelo ani v jejich okolí. Co se týče knihy jako takové, možná to není literární skvost z hlediska stavby textu a jazykových prostředků, což ale není v tomto případě bezúčelné. Kniha je díky své jednoduchosti přístupná a srozumitelná širokým masám i věkovým kategoriím, a to je podle mého autorův záměr. Odborník ocení i tu trochu retrospekce a epilog přibližující autorův život po ukončení dějové linie knihy.

7 10.10.2013

Klasika, která rozhodně neurazí. Velmi čtivě zpracovaný příběh zrekonstruovaný z dochovaných pramenů. Pokud se k němu tedy dostanete přes poněkud "ukecanou" předmluvu paní Evy Uhlířové (vydání z roku 1959, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění), která je místy přínosná a místy už zbytečně zdlouhavá. Ještě se mi nestalo, že by vlastní příběh začínal až na straně 45 :-). Jinak samozřejmě znalost základní linie příběhu považuji za součást všeobecného přehledu, který by asi neměl chybět žádnému z nás.

1 08.10.2013

Nemůžu autorce upřít bohatý slovník, umění pracovat s metaforou, personifikací a dalšími básnickými prostředky, taky s asociací a představou. Nicméně mám raději knihy nikoli s jednoduchým, ale s příběhem. Knížka Nebe nemá dno je spíše lyricko-epickým útvarem, který člověk čte a přitom spíše cítí, než že by věděl, co se přesně děje. Pak narazí na kousek epiky a opět zabředne do lyriky. Často se mi stávalo, že jsem se musela vracet, protože lyrické pasáže odváděly mé myšlenky jejich vlastním směrem. Nicméně i tak pro mě byla kniha zajímavou literární zkušeností.

07.10.2013

Otřesné svědectví o hrůzách vyhlazovacího tábora Treblinka. Vězeňský slang je trošičku složitější na čtení, nicméně německé fráze jsou v textu přeloženy a kniha je srozumitelná. O její historické cennosti určitě není potřeba mluvit.

2 03.10.2013