Zuzaa
komentáře u knih

Bohužel, po skvělých recenzích jsem zklamaná a prostě... (neříkám to často, ale...) nebavilo mě to. Do čtení jsem se musela nutit, vše bylo příliš vykonstruované, nereálné. Od Harlana Cobena jsem nic jiného nečetla a nic jiného už si asi ani nepřečtu...


Souhlasím s oběma rozdílnými názory na knihu. Na jednu stranu TAK patetické, TAK Americké. Hlavní hrdina je prostě dokonalý, dělá jen správné věci, správná rozhodnutí, všichni ho respektují, milují a má ty nejsprávnější názory. Je to hrdina zkoušený životem, který se ale nedá a jistě mu to sluší a voní i po roce bez sprchy a zubní pasty. Prostě Američan, jak má být. Všechno tohle je opravdu neuvěřitelně otravné.
Na druhou stranu hrozně zajímavé originální téma, v knize nemusí být žádné zombie, upíři, vlkodlaci ani UFOni, aby byla postapokaliptická, napínavá, zároveň TAK reálná a uvěřitelná. Má to spád, atmosféru, je to čtivé, strhující a donutí vás to přemýšlet o spoustě věcí. Všechno toto je tudíž neuvěřitelně zábavné.


Musím napsat, že můj názor na tuhle knížku se během čtení změnil tak 15x. Chvíli se mi zdála jako slabší napodobenina Hunger games, chvíli byla tak dojemná, že jsem skoro brečela, chvíli zase neskutečně zajímavá a napínavá, chvíli odporná a nechutná a říkala jsem si co za sadistu tohle napsalo. Ale musím říct, že to každopádně bylo silné a působivé čtení, s kterým nešlo přestat. A hlavní postavy jsou tam tak skvěle namixované, že si určitě každý vybere svého favorita.


Rozporuplné dojmy. Chvilku mě "Za Fidelem na Kubu" bavilo hodně, chvilku jsem si říkala, že by to bylo ucházející jako nějaký cestovatelský blog na netu, ale jako kniha se mi to zdá přehnané. Podobnou cestu zažijí spousty lidí, i já jsem takovýto výlet a Kubu podnikla před rokem a neměla jsem tendenci o tom napsat knihu. Navíc hlavní hrdinky, jsou někdy opravdu marné, když před nastoupením do letadla zazmatkují s pasem, pak ztratí mobil, pak hodinky... říkám si, že bych se raději styděla, než o tom psala knížku. Navíc ta naivní snaha mluvit s Fidelem.. Někdy je to zase milé, slunné povídání, o příjemné cestě, doplněné velmi vtipnými poznámkami. Pointou knihy je, že je lepší cestovat, než o cestách ostatních jen číst.


Svižné, čtivé, vtipně napsané i když některé příběhy jsou velmi smutné.
Přesně typická ukázka toho proč nemám ráda povídky. Sotva se do příběhu dostanete, oblíbíte si postavy a vcítíte do děje... je konec. Většinou navíc velmi otevřený konec. Jsou to opravdu jen takové desetiminutovky, i když každý z námětů by vydal na pořádný a povedený román.


I přesto, že povídka není můj oblíbený literární útvar, tak se mi tahle kniha líbila docela dost.
I když má přesně tu nevýhodu povídek - sotva si oblíbím hrdiny a ponořím do děje, tak je konec.
Každopádně kniha vám nabídne dost zábavných nápadů (třeba v povídce Důkaz nebo Vypisovači), několik vyzrálých autorů (Alena Mornštajnová) a pár příjemných chvil.
Nejvíc se mi líbila povídka Pohádka.


Bohužel nedočteno (ukončeno na straně 270). Po prvním díle, který se mi líbil, to na mě působilo už příliš překombinovaně, do čtení jsme se musela nutit a v sérii pokračovat nebudu.


V podstatě jen odvar a pár obrázků navíc z knihy Zázračný úklid. Určitě je zbytečné číst a mít obě dvě. Každá jednotlivě je ale moc fajn a rady jsou opravdu užitečné.


Ne vyloženě špatné, ale opravdu vleklé, pomalé... Pořád se točí kolem toho stejného, spousta "šokujících" odhalení a odboček, která jsou nakonec třeba jen domněnkami a příběh nikam dál neposouvají. Dočetla jsem před týdnem a už si vlastně pořádně zápletku nepamatuji. Na druhou stranu pěkně vykreslené kulisy prostředí, psychologie postav i zmar nad ztrátou syna.


Určitě je v knize spousta užitečných rad, ale místy na mě kvůli neustálým reklamám na Hipp, Bepanthen, Medelu a další výrobky působí jako laciný časopis. Podle mě reklady a product placement do knih nepatří. No a 20 stránková kapitola o nezbytosti peřinky, která je zakončena zveřejněním e-shopu, kde nakoupíte tu nejvhodnější, to jen potvrzuje.
Škoda, že reklamy knihu plnou rad a dobrých fotografií, tak degradují.


Není to bůhvíjaké hlubokomyslné čtení, na druhou stranu má to spád, je to chytlavé a už dlouho jsem nepřečetla skoro 450 stran za 3 večery. Toho sexu je tam na mě trochu příliš, raději bych se víc věnovala charakterům postav, než neustále popisu, kdo, s kým a jak... ale vlastně co jsem čekala od knihy s takovým názvem, že?


Zpracováním mi kniha připomínala něco mezi diplomovou prací a novinovým článkem. Příběh je ale neskutečně silný a strhující. Škoda že není ještě trochu barvitěji vylíčen, protože osud Severokorejce Sina, dává hodně otázek k zamyšlení a hodně podnětů vážit si toho kdy a kde žijeme. Určitě se však jedná o knihu, kterou si budu pamatovat ještě dlouho a která mě silně zasáhla.


Knihu jsem začala číst protože se prý podobá, českému Útěku do pekel, který mě jedním slovem nadchnul. Musím bohužel konstatovat, že česká neznámá verze, na kterou jsem narazila víceméně náhodou, mě oslovila trochu víc než tato populární francouzská "literární senzace".
Příběh na mě působil příliš telegraficky, okleštěně. Postavy nebyly dostatečně popsané a každý se jevil buď černý nebo bílý (to většinou) ale nic mezi tím. I když se jedná o autobiografii, dějství nebylo příliš uvěřitelné, hlavní hrdina byl stylizovaný do postavy chytrého, šikovného, oblíbeného poloboha a hrdinského námořníka, kdy se každý může zbláznit jen aby mu pomohl z nějakého průšvihu.
Ale nemůžu říct, že by se jednalo o knihu vyloženě špatnou, určitě má svůj smysl, začetla jsem se do ní a bavila mě, touha po svobodě byla úžasně popsaná, stejně jako síla a odhodlání hlavního hrdiny. Ovšem si myslím že na českého Františka Niedla a jeho hrdinu Pavla Vencla z Útěku do pekel, podle mého názoru Motýlek, tak nějak nemá...


Atmosféru to má, ale myslím že největším nedostatkem a pak zároveň i předností knihy je, že je opravdu tenká, sotva se do příběhu ponoříte, je konec. Postavy nejsou dost popsané a propracované, nikoho jsem si nestihla oblíbit (možná tak pejska Spider), šel by z toho udělat asi báječný příběh do kterého by se dalo zahloubat a bát se, takto to je taková oddechovka na jedno letní odpoledne a souhlasím s ostatními, že jsem se chvílemi i nudila a odbíhala myšlenkami jinam...


Ideální napínavá detektivka na léto. Strávila jsem s knihou jeden moc pěkný den u moře, je to čtivé, má to spád, hrdinové jsou sympatičtí a závěr jak má být.


Tahle kniha by byla podprůměrná a slabá i kdyby ji opravdu napsala mladá Vietnamka....
Nejlepší na ní je, že má jen 140 (velmi natahovaných) stran a čistého textu je tak 15 listů, takže jsem s ní aspoň nezabila moc času...

Na mnohá doporučení jsem si tuhle knížku půjčila a přečetla ale musím říct, že celkový dojem nijak zázračný. Přišlo mi to sice čtivé, ale takové ploché, příliš do červena... Strávila jsem u knihy tři celkem příjemné večery, ale jsem docela ráda, že už je zase vrácená v knihovně a dám si teď snad něco náročnějšího, co ve mě zanechá větší a dlouhodobější dojem...


Pojedeme na Kubu a budeme tam jenom kalit, chlastat, flirtovat a užívat si a pak o tom napíšeme knihu? Ano!
Autoři stokrát nezapomenou připomenou jak jsou zkušení, kolikrát na Kubě i jinde na světě už byli a působí na mě jako takoví Brouci Pytlíci a Všeználci dohromady. Ale jinak ano, čte se to dobře a o Kubě se taky něco málo dozvíte...


Krátký příběh jednoho stárnoucího frajírka a mnoha nevyrovnaných žen kolem něj. Žádná postavu tu není sympatická, dějou se velká dramata, ale klouže to hodně po povrchu. Leč na dva dny u moře v létě - proč ne.


S přehledem nejhorší přečtená kniha, letošního roku. Zbytečně brutální, překombinované, nelogické a vůbec ne vtipné. Všímavost tam byla napasovaná úplně uměle a při čtení jsem měla jediný pocit - ztráty času.
