ZuzziŠ
komentáře u knih

Knížku mi doporučila kamarádka, když jsem stála u její knihovny plné Kundery, a ona vytáhla tohle.
Nevím proč.
Celou knihu jsem čekala na nějaké naplnění, které koneckonců přišlo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autor naplnění, pointu, prostě rozmělnil do ničeho. Spousta japonských znaků bez smyslu a významu.
O všem, o smrti, sexu, škole, vlastních pochybách, a dokonce i o nemastném neslaném hrdinovi se dá psát čitelně.


Marně přemýšlím, co té knize chybělo - je v ní vtip, ostrovtip, nadhled, vhled, pravda, pravda v lásce, pravda v jedu, moudrost, bláznova moudrost, absurdita, absurdita skutečnosti, pravda.
A co hůř, po přečtení Dostojevského životopisu, je v ní i Dostojevskij sám (vyplatí se si to přečíst až po Idiotovi). Tam, kde je kniha silná, bolavá, pravdivá, skvostná a jedovatá, tam je i Dostojevská.
(jenom mám averzi k těm opilým, prolhaným a vyhořelým staříkům)


Docela dobrý způsob, jak se dozvědět strašně moc o lvech, aniž by měl člověk pocit, že je do informací nucen či jimi zahlcen :-)
Docela dobrý způsob, jak se dozvědět o náročné práci průkopníků - přece jenom, někdo musel být první, kdo vypouští lva do divoké přírody a vymýšlí způsob, jak na to.
(ač teda jsem byla přesvědčena, že autorka to vypuštění zas tak vážně nemyslí a trošku si ho představuje jako každodenní vypouštění ovcí na pastvinu....)
A velmi zajímavým krokem je, že v knize úplně chybí vysvětlení, proč státní orgány v otázkách lvů tak "zničehonic" přitvrzovaly. Nekope, neospravdlňuje se, prostě jenom píše, že to tak bylo.
Ovšem, obávám se, že díky tomu přitvrzení to vypuštění dopadlo tak, jak dopadlo.


Ač v určité fázi mé "vlastní cesta do hlubin emigrantovi duše" dost otravovala, přece jen - tato kniha je něco!
(a to dost speciálně kvůli té cestě do hlubin duše - hledání bundy nebo důvody rodičů k emigraci by nebyla přidaná hodnota)
Dvě české poznámky:
- nesouhlasím, že by v roce 2007 se jih Čech tak nápadně blížil Charkovu 1990.
- rakouský baron Peter patrně nebude Karel Schwarzenberg, ač...mě to napadlo.


Takový ten pocit, že věříte všemu, co je tam napsáno.
A k tomu takový ten pocit, že se autorovi v Jeruzalémě nelíbilo. V tom Jeruzalémě, které vy považujete za jedno z nejkrásnějších měst na světě.
Ale ty kresby! Ach!
(je to jedno z nejkrásnějších měst na světě)


Přemýšlím, co je na této knize špatně - a docházím k závěru, že mi opravdu chyběla absence faktů a pak ty části v kurzívě byly neskutečně nudné.
(bylo jich asi deset stránek)
JInak všechno ostatní bylo "správně" - práce se symboly, zamyšlení, zajímavé příběhy, deník...
Jenom asi nezafungovala chemie mezi mnou a autorem.
Jinak si svůj nijaký pocit z knihy a nucení se do čtení neumím vysvětlit.


Hrozně moc mě baví číst si popularizečně-naučné knihy o různých odvětvích.
A v případě této knihy, místy dost toporně přeložené, je to ještě zabavnější, protože...kdybych na to měla odvahu, byla bych investigativní novinář.
Nebo autor detektivek.
A Bellingcat je, zdá se, obojí.


Ale no to teda!
(a za mě vede příběh Ernesta Blocha )
PS pro další vydání: Elo studoval obchodní právo, má titul inženýr a současně pracuje v právní firmě. To moc nejde dohromady...


Opravdu hodně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Perry je skutečně vynikající vypravěč - když ho porovnán s českou vypravěčskou elitou, tak jsou to všichni břídilové.
A to navzdory tomu, že pokud jste někdy potkali alkoholika se zálibou v lécích a povídali si s ním o "tom ohromném průšvihu", tak (z mého laického pohledu) Perry nepíše o ničem novém, neznámém.
Správně načasované vtipy, sebeironie, a současně vše trefně pojmenované!
Tu pátou hvězdu jsem ale knize dát nemohla - a to kvůli poslední kapitole. Ta byla tak sladká, tak optimistická, tak moc ve stylu happy endu hollywoodské romantické komedie!
(jednu o alkoholikovi znám, hraje tam Alec Baldwin. Ta nemá přeslazený konec. Má sice lepší konec, než Perryho život, ale pracuje se stejnou pointou.)


Nemám ráda knihy typu "Jak se stát ... během tří dnů"
Za tři tečky dsaďte lepším člověkem, šťastnějším člověkem, v tomto případě buddhistou.
Navíc do této knihy se ještě navíc přidávají fakta, jakože Ježíš byl taky Buddhista a tak...


Příběh Dánky žijící v naprosté symbióze a v souladu s Afrikou: s domorodci, s přírodou, s nečekaně těžkým životem na farmě mírně narušuje všudypřítomný pocit, že ta ženská něco tají. O obrovských dluzích se dozvídáme mimoděk (sobotní hradby před poštou/od věřitelů/), stejně jako rodinných sponzorech, jakož i manželovi (jemu jsou věnovány dvě věty ve druhé třetině knihy). Pouze někdy mezi řádky se dá vyčíst něco o velké lásce k Denysovi. A pak stačí jenom chvíli googlit: ano, spisovatelka zasažená ani ne tak vzpomínkovým optimismem, ale snahou o vytvoření pohádky, sakra něco tají.
Ale čte se to moc krásně.


Vybrat si téma "Ježíš" jaké předlohu ke své knize a převyprávět jeho příběh "neotřele" považuji za laciný trik, jak se případně vyhnout kritice- vždyť jste přece tak úzkoprsí! Proč by Mesiáš nemohl mít děti a být nevěrný své manželce a i jinak vykazovat známky sobectví a nafoukanosti? - Přesně z toho důvodu, proč si ho autorka vybrala jako námět: jeho příběh je příběhem čiré lásky, která se stala člověkem.
Ale možná se jedná jen o nepovedený kompilát mnohem lepších převyprávění tohoto velkého příběhu z minulosti. Hlavní hrdinou není Ježíš, ale Ješua, kterému se ději podobné věci jako Ježíši, ale přece to on není - pak ale Galilejec s Životem Briana prohrává na celé čáře. Pak jsou Pilátovi psi u Bulgakova mnohem psovitější než ten pes, kterého potkal Galilejec. A koneckonců, i ty Čtyři dohody a celé Toltécké učení je rozumnější než Galilejcovy kecy.
A opravte si v dalším vydání čárky. Rozdělují věty na nelogických místech.


Na této knize je vidět, jak těžké je napsat historický román, a že nelze spolupracovat s každým editorem - a tady na této snadno čitelné knize byla editorská práce prostě odfláknutá. Postavy často něco udělaly, aby se v následující kapitole vrátily k onomu činu a vykonaly jej jinak (nejhůř stravitelná je asi ne-emigrace a ne-konverze Tomášova).
Špatně se také překousává autorova představa k náboženství: i dnes věřící člověk má náboženství na jednom z prvních míst v žebříčku hodnot, tím spíše pak v období třicetileté války. V té době prostě neexistovalo, aby někdo nejezdil do kostela. V období třicetileté války byla společnost naprosto náboženská. Aby baron tvrdil, že je jeho soukromá věc, jaké náboženství vyznává - to je výdobytek postmoderní doby.
Současně některé reálie jsou padlé na hlavu, například fakt, že Hynek si četl "nějakou knížku", aby pak Tomáš zjistil, že je to Bible Kralická. Kolik jiných knih (kromě Bible a modlitebních) asi v té době doma měli?
A takových rušivých elementů je tahle celkem odpočinková kniha plná. Škoda.


Ach ano, práce s lidmi takovéhle situace přináší.
A protože i já jsem člověk, tak jsem si sebe tolikrát představovala v pozici divného hlasatele nejen z knihkupectví!
(zákaznice si kupuje Saturnina)
PRODAVAČ: Už vyšel i druhý díl.
ZÁKAZNICE: Jé, to jsem chtěla, tohle není druhý díl? Promiňte!
(prodavač odchází se zákaznicí pro druhý díl Saturnina a podává ho zákaznici)
ZÁKAZNICE: On není zabalený?(ve folii je zabalený pouze první díl). Takhle to přece zničím!
Prodavač podává zákaznici alespoň pytlík.


Geniální nápad, provedení, zpracování. Prostě super.
(Sice jsem chvíli uvažovala, že dám jen čtyři hvězdičky za myšlenku, že takový normální člověk v běžném životě neuvažuje jako namotivovaný akční hrdina z amerických trháků, ale pochybuje, nevěří a chybuje, ale pak jsem se u poslední stránky dojetím rozplakala a usoudila jsem, že nebudu zbytečně přísná!)


1.) Jaký život asi musí žít někdo, kdo si pod pojmem "Léto plné neskutečných věcí" představí fyzičku s vyjadřováním motivátorů z ženských časopisů cestující v čase a ovlivňující budoucnost?
2.) V knize jsou místy nelogicky užívány spojky, což mohla být chyba překladu. Nicméně někdy jsou tam naprosto nelogické spojení (něco ve smyslu: Pro někoho možná existují závažnější důvody pro ztrátu vlastního života, ne však pro mě, proto vím co mám udělat). A tady zřejmě chybuje autorka.
3.) Závěr vůbec smysluplně nenavazuje na to, co bylo řečeno na začátku a nijak tu celou změnu událostí nevysvětluje.
Paní autorka se musí v životě hodně nudit, když vymýšlí takové blbosti.


Taková milá, krásná, jasná a dobře čitelná pohádka. Oceňuji závorky, které text zpřehledňují a krátké věty. Prostě si jen tak odpočinout za Lewisova pozorovatelsky-psychologického talentu - to jsem asi potřebovala.


To, že Brnofil nejsem a tudíž mi chvála Brna ve verších zůstala utajena, nemůže být na škodu poetickému umění básníků.
A přeci - báseň Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně nebo Probuzení jsou dokonalé a platné na věky.


Ha! Na to pudu!
(a mimochodem závěr výzkumu: Maryša nikdy žádného žida ani Žida nepotkala)
