Margherita_N
komentáře u částí děl
Znovu dopis mezinárodního významu, který se ztratil, a pokud přijde do nepovolaných rukou, způsobí válku. A kdo ho stopil, manželka bez ponětí o politice, na kterou stačilo udělat bububu, jestli mi ten dopis nepřineseš, tak na tebe něco řeknu. Je to blbý, ale asi zase ne tak nevěrohodný. Bavilo mě to číst.
Zavražděného pana Eustace Brackenstalla pomluví vdova prakticky ještě zatepla, že se jí vlastně manželství s ním moc nelíbilo. Sama byla účastnicí vražedné scény, několikrát ale omdlela, když dva neznámí muži čin prováděli, takže toho moc nevypoví. Jednoduchá úvaha „proč nikdo ze služebnictva neslyšel zvonek“ vede Holmese opět k tomu, že služebnictvu není radno věřit. A pak přicházejí na radu další podobnosti s povídkou Černý Petr - kromě toho, že mrtvý byl hulvát a alkoholik, vedou stopy k námořníkům (námořnické uzly, musel taky mít vypracovanou postavu). Námořníka se Sherlockovi podaří vzápětí odhalit a konec je poněkud překvapivý. Hezká povídka, ano, je tam mustr, který už autor použil, ale konec jsem nečekala. Bavila mě.
Profesorův tajemník umírá a sděluje svoje poslední slova: „To byla ona.“ Mrtvý drží v ruce brýle, které by mu zjevně neseděly, a Sherlock z nich vyvozuje podobu vražedkyně. Následuje další z Holmesových podivností, kdy se rozhodne vyslýchat nemohoucího profesora, vydatně při tom kouřit a klepat popel na koberec. Nevím, proč se Watson ještě diví. Holmes vždycky rád zkoumal stopy, jak předvedl v mnohých povídkách, a protože tentokrát mu ty venkovní moc neřeknou, rozhodne se vykouřit tolik cigaret, dokud nebude na koberci vrstva popela a vražedkyně, která se vrátí, do ní bude moct udělat stopy nové. Schovaná žena nakonec po vyslechnutí přesných Holmesových dedukcí přichází na scénu a docela si libuje v tom, jak dávný zamotaný příběh osvětluje. Oceňuju, jak byla povídka místy vtipná, ty cigára, no to by nikoho nenapadlo. Rozuzlení je překvapivé a pachatel ho musí dovysvětlit, protože ač se Sherlock zdá občas jako jasnovidec, z jedněch ztracených brýlí přece jen nelze vyčíst životní příběh. Hezká povídka.
Sherlock Holmes vyšetřuje, kdo ze tří studentů se v kabinetu hrabal ve zkouškových testech a amatérsky při tom za sebou nechal rýhy na stole a hlínu a už nevím co ještě. Takže navrátivšímu se učiteli stačí jeden pohled a ví, že tu někdo byl. Učitel je morálně zdrcen, protože ve zkoušce se rozhoduje i o značném stipendiu. Je podvodníkem sportovec, introvert, nebo gambler? Mezi holmesovskými povídkami je to fakt neobvyklá věc, ale na odpočinek uprostřed knížky fajn.
A zase ztracený drahokam národního významu a zase bacha na služebnictvo. Není to kdovíjak napínavá povídka, protože Sherlock Holmes svou úvahu prozradí poměrně brzo, a případ korunuje jeho velké štěstí, kdy si toho pravého Napoleona může rozbít sám. Oddychový kousek, příjemné čtení.
Sherlock Holmes zase jednou bojuje tváří v tvář s nebezpečným zločincem, spravedlnost ale nakonec přijde i bez jeho úsilí, on jí jenom trochu pomůže, aby byla ještě spravedlivější. Je to akční příběh a dochází v něm k překračování zákona i z Sherlockovy strany, když se nakonec staví na stranu jednoho zločince proti druhému. V povídce jde o to, že vyděrač Milverton hrozí překazit dávnými, ale pořád kompromitujícími dopisy svatbu Evy Brackwellové s bohatým hrabětem. Požaduje sedm tisíc liber, Holmes vyjednává za klientku o dvou tisících. Vyděrač je neoblomný a Holmes s Watsonem proto skočí po jeho tašce, nato Milverton vytáhne revolver, pohrozí jim a odejde. Sherlock se uchyluje k dalšímu bláznivému převleku a jako klempíř se v zájmu spravedlnosti zasnoubí s Milvertonovou služebnou. Slečnu tak využívá k tomu, aby poznal dům jejího pána a pokusil se k němu vloupat. Watson souhlasí a vloupačky se chce zúčastnit. Vyrušeni při noční akci hlukem se schovají za závěsem a sledují, jak se Milverton chystá od neznámé ženy teprve teď přebrat ony kompromitující dopisy. Pak však žena nadzvedne svůj závoj a překvapeni jsou všichni. Závěrečné vyúčtování začíná a Sherlock ho tentokrát sleduje zpoza závěsu. Skvělá povídka.
Bývalého námořníka, žijícího osaměle v chatě vyzdobené jako lodní kajuta, někdo zabije harpunou. Policie na místě činu nachází váček se silným námořnickým tabákem, který mrtvému téměř nekuřákovi nejspíš nepatřil, ač iniciály by seděly. Další tajemné iniciály nachází vyšetřovatelé na zápisníku. Ten je plný burzovních informací. Mladý inspektor Hopkins si moc neví rady, a tak se obrací na Sherlocka Holmese, ten s sebou samozřejmě bere Watsona a po prohlídce chaty, kde zřejmě došlo po vraždě ještě k pokusu o vloupání, se ti tři uchylují k osvědčené Holmesově metodě čekání v křoví, až se pachatel vrátí. A jako obvykle tato metoda vychází. Zloděj přijde a začne listovat v lodním deníku, přičemž ho mladý inspektor zatkne. Ukazuje se ale, že je to hubeňour sotva schopný zabít statného námořníka harpunou, a tak se zdá pravděpodobná jeho historka, že šel do chaty hledat ztracené cenné papíry svého otce, zmizelého zkrachovalého bankéře, se kterým mrtvý námořník v bouři na moři zkřížil cesty. Takže nic a Holmes sahá po další své osvědčené metodě - podává inzerát a vydává se za někoho jiného, tentokrát za námořního kapitána. Inzerátem shání harpunáře. Přihlásí se mu jich hned několik a je na jeho hereckém umění, jak z nich vymámit, kdo se znal s obětí vraždy a jestli s tím náhodou nemá něco společného taky zmizelý zkrachovalý bankéř. Nečetlo se mi to tentokrát tak příjemně, asi se mi nelíbilo prostředí drsných námořníků a taky to bylo nějak nemastně neslaně napsané. Ale na příměr tahle povídka v souboru určitě má.
Kůň okovaný pro zmatení nepřítele - nebo tedy vyšetřovatele - jako kráva, no ty kráso, to jsou nápady. Jinak povídka navazuje na několik motivů z předchozích příběhů, odehrává se například kdesi ve vresovištních mlhách jako Pes baskervillský a jezdí se tam na kole jako v osamělé cyklistce. Tentokrát jde o to, že Sherlocka Holmese navštíví ředitel dobré školy s tím, že se ztratil jeho prominentní student, syn bohatého vévody, a s ním také německý mistr Heidegger a jeho kolo. Holmes a Watson se vydávají do terénu hledat stopy, a najdou kromě zmíněných kravských i jednu po bicyklu. Po té se vydají a nachází i samotného Heideggera, mrtvého. Chvilka odreagování v místním hostinci Holmesovi stačí k tomu, aby si uvědomil, že viděl sice spoustu komicky nesourodých kravských stop, které působí dojmem, že krávy chvíli klusaly a chvíli asi tancovaly, ale nikde v okolí žádnou krávu. Je načase prozkoumat stáj hostinského a kopyta jeho koníků. Když Holmese s Watsonem následně hostinský najde v kovárně, rázně je vystrká. Následuje schovávačka a sledování osobního sekretáře samotného vévody, který frčí na bicyklu do tohohle podezřelého hostince. Další cyklista ho následuje stejným směrem, v šeru ho ale z úkrytu není možné rozpoznat. Až na pneumatiky jeho kola. Sherlockovi je v tuhle chvíli jasné, že sekretář má tajemství a že závěrečné kolo by se mělo odehrát ve vévodově domě. Moc zajímavá a napínavá povídka, jedna z nejlepších v souboru.
Tolik nápadníků na scéně. A přitom takovému příběhu na začátku nic nenasvědčuje, mladá cyklistika se jen podivuje nad tím, že jí jacísi dva pánové tvrdí, že znali v jižní Africe jejího strýce, který nedávno zemřel, ale chce se o ni postarat. Nedivím se, že jí to připadalo podezřelé, zní to jako nějakej spam. Jeden z mužů slečně nabízí hezkou práci za plat dvojnásobný, než je běžné - tenhle motiv jsem v sherlockovských povídkách četla nejméně potřetí. Violet místo přijme - vždycky to udělají, vždycky! - a zakrátko ji při práci začne obtěžovat ten druhý, který se zatím tolik neprojevil, s vyřčeným úmyslem se s ní oženit. Další obtěžovatel, zdánlivě nezávislý na těch dvou, se pak za Violet vydá na kole. Pověsí se za ni, kdykoli se vydá na víkendovou návštěvu své matky. Violet Holmesovi přiznává, že i její zaměstnavatel se zdá být omámený její krásou, takže to už máme tři nápadníky a příběh začíná být trochu creepy. O to víc, když ji štědrý zaměstnavatel požádá o ruku. Holmes potkává v hospodě náhodou toho prvního prasáka a dají si do nosu. Boxer Holmes vychází ze rvačky jako vítěz a to mu možná dodá chuť konečně rozmotat tenhle propletenec. A musí si pospíšit, protože na Violet tlačí její původně korektní zaměstnavatel se svými návrhy čím dál víc a jeho kamarád, přestože mu Holmes rozbil ciferník, se vrátil taky. Je čas nalíčit past na cyklistu stalkera a odhalit, co jsou zač tihle dva blázni. Příběh dospěje do naprosto dramatické situace a rozuzlení se děje pod tlakem a nebezpečím ztrát na svobodách a životech. Skvělá povídka, vztahově zamotanější.
Pan Cubitt přichází za Holmesem a Watsonem, protože si neví rady se svou tajemnou manželkou. Slíbil jí, že se nebude vyptávat na její minulost, když jí ale začnou chodit záhadné vzkazy v podobě pásem tančících figurek, nedá mu to a běží za detektivem, protože manželka se jimi zdá vystrašená. Na první pohled nejasný vzkaz identifikuje Holmes jako šifru - jak přišel na to, co je tam napsáno, bylo podle mě docela nahodilý. Poslední šifra znepokojí i Sherlocka Holmese, a tak spěchá na klientovo panství, a aby to byl pravý případ pro detektiva, přijde pozdě. Cubitt je mrtvý, jeho žena těžce zraněná a podle norfolské policie také podezřelá. A je opět na Sherlocku Holmesovi, aby dokázal vlastní podezření, opírající se o tajemné roztančené vzkazy. Protože první dopisy přicházely z Ameriky, poradí se telegrafem se svým policejním kolegou přímo tam - o tom, kdo je Slaney zmiňovaný v prvním vzkazu. A pak sám s použitím stejné šifry napíše taky jeden - Slaneymu. Chce ho tak přilákat, aby mu osobně vysvětlil, kdo že to ta zraněná Elsie vlastně je, co chtěla před manželem skrýt a kdo zabil chudáka jejího manžela. Gangsterská povídka o bad girl, zajímavé osvěžení mezi sherlockovskými povídkami, i když vzhledem ke krátkému formátu se kdovíco z Elsiiny minulosti nedozvíme.
Holmese, opět v nejlepší detektivní formě, jako by žádná dvouletá pauza nebyla, navštíví právník obviněný z vraždy svého klienta a žádá pomoc. A je na správné adrese, protože tam, kde důkazy svědčí proti němu, se Sherlock nadšeně vydá proti proudu a místo do domu mrtvého v Lower Norwoodu se vydává do Blackheathu, kde vystopuje dosud neznámá pouta zavražděného stavitele a právníkovy matky. Inspektor Lestrade, zločin oficiálně vyšetřující, háže po Sherlockovi důkazy proti právníkovi, mimo jiné odkazuje na spálenou hromadu za domem, páchnoucí masem. A tady je příběh docela absurdní - vážně by si někdo spletl spáleného králíka s člověkem? A policajt k tomu? Lestrade nicméně přidává krvavý otisk palce ve stavitelově pracovně a už se vidí jako vítěz s právníkem za mřížemi. Docela napínavá povídka s překvapivým koncem, nevybavuju si, že bych kdy četla detektivku, kde by se na konci vynořil takovýhle svědek. Vzhledem k amatérismu inspektora Lestrada ale může pozornějšího čtenáře zápletka trknout.
Sherlock Holmes vyleká Watsona skoro k smrti, když se před ním zjeví jako obvykle tak, že se vydává za někoho jiného, většinou za nějakého pobudu, a pak ze sebe převlek k velkému Watsonovu údivu shodí. Tentokrát je to o to zákeřnější, že milý přítel Watson za něj už dva roky truchlí, a on před ním najednou - tadá - stojí živý a zdravý. Povídka je poměrně krátká, část zabere vysvětlování, jak to v té propasti tenkrát bylo, jak se Holmesovi povedlo se z ní dostat a že mu pořád jdou po krku pomocníci hlavního padoucha, skoro stejně nebezpeční jako on. Když je tedy uspokojivě objasněno, proč se Sherlock musí skrývat, Watson se k němu s radostí znovu připojí a pokračují ve společné práci. To muselo být hezký, když Doyle po letech vyslyšel prosby čtenářů a měli oblíbeného Sherlocka zpátky, stejného jako vždycky, jen o něco zcestovalejšího. Obnovená detektivní dvojice řeší záhadu vraždy Ronalda Adaira v zamčené místnosti a následně odhaluje nočního snajpra, kterej se chytil na Sherlockovu voskovou figurínu v okně. Baví mě to, taky jsem ráda, že je Sherlock zpátky.
Slavný detektiv má bratra, ten se jmenuje Mycroft a Sherlock ho považuje za ještě nadanějšího detektiva, než je on sám. Tolik překvapení hned na úvod! Jenže Mycroft (co je to za jméno) o detektivní dráhu nestojí, takže se Sherlock (a to je co za jméno) necítí ohrožen a rád za ním přijde pro radu nebo se jen tak po jejich způsobu bavit tím, že se podívají na člověka na ulici a ve vteřině určí, kým je, kým byl a s kým žije, jen podle jeho oblečení, mimiky, gest. Mycroft tentokrát slavnějšímu bratrovi dohodí případ. Přišel za nim totiž řecký tlumočník pohovořit si o tom, jak ho před pár dny unesli. Převezli ho do nějakého domu, kde před něj přivedli muže se schovaným obličejem. Na tlumočníkovy otázky, které mu nakázali únosci, odpovídal písemně, pochopitelně řecky. Do místnosti ale najednou vešla žena, výslech byl přerušen a tlumočník vyhozen. Mycroft podává inzerát požadující informace o zakrytém muži nebo ženě, která přerušila výslech. Někdo se skutečně ozve a tvrdí, že Sofie je jeho sousedka. Komando Sherlock-Watson-Mycroft vtrhne na udanou adresu a najde tlumočníka i zakrytého muže, oba svázané. Od muže, který odpověděl na inzerát, se dozvídají, že Řekyně Sofie byla v Anglii jen na návštěvě, nějak se jí ale nepodařilo skrýt, jak je bohatá. A že zakrytý muž je její bratr, který ji přijel hledat, když se nevracela. Konec je potom neobvyklý - vlastně nevíme jaký, máme stejně jako Sherlock Holmes jen zprávu ze zahraničních novin a můžeme se dohadovat, zda se zločinci vypořádali mezi sebou, nebo ne, každopádně Sherlock tentokrát nikoho nechytí. Hezká povídka, jedna z těch zamotanějších.
Génius vyšetřování se setká a géniem zločinu. Sherlock Holmes si je toho dobře vědom a Moriartyho nepodceňuje, naopak od toho odrazuje Watsona. Toho lstivý Moriarty odláká za smyšleným pacientem, a přestože doktor nechce nechat svého přítele Holmese v nebezpečí u vodopádu samotného, lékař v něm zvítězí. Když přijde na místo a léčku prohlédne, je pozdě. Po zběsilém dvouhodinovém šplhání zpátky na kopec najde jen Holmesovu hůl nad vodopádem a dopis na rozloučenou, který ho laskavý zločinec nechal napsat. Takhle dramaticky, a přesto tiše měl skončit slavný detektiv. Že se Doyle nechal přemluvit po letech okolků k jeho zmrtvýchvstání, o tom svědčí kniha Návrat Sherlocka Holmese. Už se na ni těším.
Sherlock Holmes a jeho přítel Watson řeší ukradení mezinárodně důležitého dokumentu. K těm dvěma se případ dostane tak, že Watsonovi zavolá vyděšený bývalý spolužák, protože smlouva se ztratila z jeho psacího stolu, kde ji měl opisovat, a ne nechat ležet bez dozoru. I když to bylo na minutu, když si šel pro kafe. Phelps dojde domů, zhroutí se a několik týdnů leží v pokoji svého nastávajícího švagra s mozkovou horečkou. Chápu. Pak volá Watsonovi. Poté, co se do pokoje pokusí někdo vloupat, Sherlocku Holmesovi svitne a už ví všechno. Phelpse, kterému už je trochu líp, vyžene do Londýna a v onom pokoji nechá hlídkovat jeho snoubenku. Sám se krčí v křoví za oknem. A vidí přesně to, co čeká. Hezká povídka, strašně jsem soucítila s panem Phelpsem, i když to byla jeho blbost, že nechal smlouvu bez dozoru. Ta úleva na konci musela být neskutečná.
Nejlepší byl úvod, jak Holmes četl Watsonovi myšlenky jen z výrazu tváře. Pak byla povídka trochu zvláštní, ve sdíleném bytě těchhle dvou se objevil doktor a vyprávěl jim o tom, jak mu v polovině vyšetření utekl pacient, údajný ruský šlechtic trpící vzácnou chorobou. Druhý den přijde znovu jako by nic a ten večer nechází majitel doktorovy ordinace doma cizí stopy. A to je i důvod, proč posílá doktora pro Sherlocka Holmese. Ten by i rád pomohl, majetný muž ale odmítá mluvit pravdu a druhý den ho najdou oběšeného. Sherlockovi po prozkoumání místa dochází, že údajný ruský šlechtic v tom asi bude mít prsty a že to možná není jen tak nějaký bezejmenný zločinec. Nevím, přišlo mi to trochu kostrbaté, ale je to krátká povídka a Sherlock Holmes zase exceluje, takže všechno v pořádku :)
Tohle byl divnej příběh. Manželka pana Granta Munroa se pořád ometá kolem sousedovic domu a zapírá to, ač ji manžel usvědčuje z toho, že tam chodila i v noci. A co je na tom nejdivnější, v okně toho domu se od té doby, co má nové nájemníky, zjevuje nelidská žlutá tvář. Nejvíc creepy je to vyústění, kdy se dozvídáme, že ta tvář ve skutečnosti není žlutá, ale černá, a je potřeba vést hrdou řeč, proč je velké osobní hrdinství se za ni nakonec nestydět, aspoň před nejbližším člověkem. Když už ji tolik let zapírala. Ani mě na tom tolik nešokovalo, že Sherlock Holmes byl s úsudkem mimo, jako tenhle konec.
Ty jo, tady jsou všichni nadšení, tak proč já jsem tu povídku skoro úplně zapomněla? Nejvíc si vybavuju, jak na začátku při prohlídce vražedného domu Sherlock převrhne stůl a svede to na Watsona - ne že by se chtěl chovat jako na základní škole, ale něco tím sleduje. To něco je druhý útržek papírku, který mu chtějí Cunninghamovi, majitelé domu, zase vyrvat, ale Sherlock se nedá. Písmo na papírku rozebere a určí jako jeho původce dva lidi. Složitou úvahou pak dospěje k tomu, kdo šel komu po krku a proč při tom musel zemřít kočí. Jak u mafiánů.
To byla ta povídka, která začala tím, jak si Sherlock Holmes jen tak ze srandy prostřílel zeď do tvaru dvou písmen. Jinak to, o co tam šlo hlavně, je hysterická služebná a zmizelý komorník, který jí sliboval sňatek. Na ten nedojde - komorník dostane padáka, protože ho jeho zaměstnavatel a zároveň přítel Sherlocka Holmese najde, jak se mu hrabe v rodinných listinách. Dostane týden na to, aby odešel, on ale zmizí tak nějak ze dne na den bez rozloučení, služebná vyvádí a je to celé divné. Tím víc, že byl přistižen při čtení listiny s textem podivného rituálu, předávané v rodině po staletí. Sherlock Holmes se rozhodne číst text jako popis cesty a pouští se do sklepení. Mně se ta napínavá atmosféra s příměsí tajemného rituálu fakt hrozně líbila. Co Sherlock objeví ve sklepě, když odsune těžkou kamennou desku? Všechny důvody, proč je služka už pár dnů hysterická. Ááá. Tady ale napětí nekončí, co ten pytel odpadků v jezeře, kam směřovaly služčiny stopy? Tam bude asi to, co ve sklepě už nenašli.
Jak už psal přede mnou Set123, je to trochu Spolek ryšavců bez ryšavců. A ještě bych dodala, že ta zápletka s vnucováním nanejvýš podezřelé práce, po které hlavní postava neohroženě skočí, se podobá Domu U Měděných buků. Mimochodem jak byste zareagovali, kdyby u vás doma zazvonil cizí člověk, začal vás okamžitě vychvalovat do nebes a přesvědčovat, že v pondělí rozhodně nemáte nastupovat do své vysněné práce, ale raději k jeho bratrovi do nadějné firmy, o které nikdy nikdo neslyšel, že vám zaplatí dvakrát tolik a udělá vás ředitelem? Pro mě je to asi padesát červených vlajek v prvních třech minutách. Úředník dostane, co chtěl, a ještě rád svoje peníze, které beztak nedostane, zaplatí detektivovi, aby mu pomohl všechno aspoň rozmotat.