Margherita_N
komentáře u částí děl
Vyprávění ženy se znetvořeným obličejem zahaleným v závoji o tom, jak se jí tohle všechno přihodilo. Příběh je to smutný, a to i proto, že si své utrpení žena, bývalá vystupující v cirkusu, zčásti přivodila sama. Jde o jeden z nejdrastičtějších příběhů Sherlocka Holmese, vyprávěný ale s velkým časovým odstupem a klidně.
Sázka na dostihového koně, který by měl vyhrát, aby dostal sira Roberta, bratra majitelky stáje, z dluhů. Na Sherlocka se obrátí trenér koně, který si myslí, že se celá rodina sira Roberta chová najednou nějak divně. Sám sir vypadá divoce a v noci chodí do krypty. Jeho sestra, majitelka Shoscombe, nešla pozdravit svého oblíbeného koně. A zbavila se psa. A co ty lidské kosti nalezené v peci? Holmes se převléká za rybáře a od hostinského získává zpět psa, kterého pošle do Shoscombe naproti původní majitelce, která přijíždí zahalená v kočáře. Pes od ní zdrhá. Je načase prohlédnout si kryptu. Přestože podobná morbidní zápletka s otevíráním rakve už tu jednou byla, tahle povídka mi připadala fakt napínavá, líbila se mi.
Podruhé v sherlockovských příbězích povídku vypráví sám Holmes. A je to drama. k nohám se mu zhroutil učitel přírodopisu, řekl „lví hříva“ a zemřel. Na první pohled měl na sobě podivná zranění, jako by ho někdo zbičoval. Události z posledních míst, kde se učitel zdržoval, ho dovedou k jeho tajné lásce a jejímu ještě tajnějšímu obdivovateli, a detektiv tak rozplétá případ vraždy že žárlivosti, aby nakonec přišel na něco, co by nikoho nenapadlo. Fakt, případ s podobným pachatelem jsem nikdy nečetla. A podezřelej učitelskej kolega je spíš tak trochu Cyrano z Bergeracu.
Zmizení barvířovy ženy s milencem tentokrát vyšetřuje z pověření Sherlocka Holmese Watson, jak už se asi dvakrát stalo. A docela to jde, všimne si nepoužité vstupenky do divadla i konkurenčního detektiva, který vyšetřuje zase z pověření milencovy rodiny. V tuhle chvíli se uvolí zapojit i Sherlock Holmes, který si dá dohromady barvířovu zálibu v hraní šachů, lakotu a žárlivost a jeho podezřelé natírání. Rozhodne se poté do jeho domu vloupat, aby si ověřil svá tvrzení (taky Sherlockova opakovaná taktika). A je to tak. Hezká povídka, vyústění překvapivé a drsné.
Čechy u Sherlocka podruhé. Pan Dvořák z Prahy prodává váženému britskému profesorovi drogy, po kterých leze po zdi. Anebo co to to ten profesor v pravidelných intervalech bere, že se ho pak bojí vlastní dcera i pes? Zvláštní povídka :)
Tahle povídka využívá motiv očištění obviněného - senátor se obrací na Holmese kvůli vraždě vlastní manželky, za kterou podle něj nemůže mladá guvernantka jejich dětí. Holmesovi přizná, že jeho ohnivá brazilská manželka ho přestala zajímat a místo ní se zamiloval do guvernantky, proti níž svědčí dopis nalezený u mrtvé i revolver v její skříni. A to přesně Holmesovi nesedí, jak by mohla naplánovat vraždu v bažině u rybníka a zbraň si pak odnést domů a zavřít do šuplíku, kde ji každý najde, místo aby ji hodila do vody? Pravdu pomůže Sherlockovi náhodou odhalit Watsonův revolver, a pro mě to bylo fakt překvapivé. Dobrá povídka.
Jeden Garrideb najde druhého, a když ten najde třetího, slíbí mu ten první velké jmění. Druhý Garrideb si to chce ulehčit, a tak požádá o pomoc při hledání Sherlocka Holmese, což se prvnímu Garridebovi moc nelíbí. A není divu, na prvního Garrideba a poté Holmese vytáhl historku jako ze spamu - jsem americký právník, můj předek multimilionář mi odkázal hordu peněz, ale jen když najdu své další dva příbuzné, pak se o ty miliony šábneme. Důvěřivého postaršího sběratele, tedy druhého Garrideba, posílá ten první, právník, dokonce do Birminghamu, aby se tam setkal s dalším Garridebem, jenž se sám ozval prostřednictvím novin. Inzerát mu ale Holmes hodí na hlavu s tím, že ho právník napsal sám, protože je zřetelně americký. Je načase poradit se s kolegou ze Scotland Yardu, jestli náhodou amerického právníka nezná. Jde o napínavý příběh, možná trochu moc zamotaný a těžce uvěřitelný, ale proč ne. Bavil mě.
Ale tak bylo jasný, že s upířinou to nebude tak žhavé, a napadlo mě i to, co bude důvodem krvesání na dítěti, ale byla to zajímavá zápletka, to jo. Kratší fajn povídka, zase s exotickou návštěvou.
Dům staré paní Maberleyové chce koupit tajemný muž s podmínkou, že mu tam nechá i veškeré své osobní věci. Při vyprávění tohohle podivného příběhu Holmes vytahuje zpoza dveří poslouchající gangsterskou služku. Zanedlouho musí také křísit starou paní Manerleyovou omámenou po vloupání chloroformem a Holmesovi dochází, že to, že zmizel kus rukopisu zdánlivého románu jejího syna, nebude jen tak. Příběh totiž začíná jako román, ale pokračuje v první osobě, takže to bude spíš trochu deník. O kom v něm píše a kdo se ho chtěl zbavit, aby neměl po vydání knihy ostudu? Povídka je rozehraná napínavě, nakonec je ale její rozuzlení takové nějaké přitažené za vlasy, nepatří k nejlepším kouskům ve výboru. Navíc ty rasistické řeči, jak tady zmiňují i ostatní čtenáři.
Podruhé v sherlockovských příbězích je v akci vosková figurína za oknem představující Holmese. Detektiv se k tomu uchyluje, protože po něm jde hraběcí zloděj diamantů, kterého v přestrojení sledoval. Na hraběte, kterého tím k sobě vláká, vytáhne ještě další triky v podobě gramofonu a záclony s tajným průchodem ve své ložnici, detektivův byt je zkrátka plný pastí na zločince. Povídka ve mně nijak zvlášť nezůstala, ale nebyla špatná. Zvláštní je v kontextu předchozího stylu vyprávění v er-formě.
První sherlockovská povídka, kterou vypráví Holmes osobně. Hezké překvapení. Chudáka vojáka zavřeného samotného se svým osudem po návratu z války v menším z otcových domů a navštěvovaného jen sluhou, který mu v rukavicích podstrkuje jídlo, mi bylo líto. Konec povídky mě proto velmi potěšil.
Generálova dcera se zamilovala do prohnaného rakouského barona, o kterém si všichni včetně Sherlocka Holmese myslí to nejhorší. Nejen že má pověst záletníka, jeho poslední manželka zemřela velmi podezřele. Baron je přesvědčen o své moci nad city mladé Violet a Sherlock tak musí zapojit těžší kalibr, aby ji z jeho spárů dostal - baronovu zhrzenou milenku. Ta vytáhne informaci o tom, že baron má knihu - napíšu narovinu, co mě při čtení napadlo, baron má zkratka Playbook Barneyho Stinsona (kdo si ještě pamatuje seriál HIMYM?). Holmesovi dá nakonec ještě překvapivě mnoho práce barona dostat, musí zapojit další ze svých osvědčených triků, a to předstírání těžkého zdravotního stavu, načež nakazuje Watsonovi naučit se přes víkend všechno o čínské keramice, aby si měl s baronem o čem povídat, zatímco bude sám se zhrzenou milenkou připravovat finální úder. Tahle povídka je docela bláznivá, má hodně nečekaných zvratů. Chvílemi ten guláš působí dojmem, že autor už lepší nápady vystřílel. Ale jo, není špatná.
Německý agent von Bork se těsně před začátkem první světové války chystá opustit Anglii s mnoha zpravodajskými informacemi, které tu za čtyři roky nasbíral. Před odjezdem se má ještě setkat s jakýmsi Altamontem a od něj dostat námořní signály. Když konečně po dohadování převezme balíček, nestačí se divit, co to vlastně dostal. Jde o trochu jinou povídku, s Sherlockem Holmese, který má nejlepší léta za sebou, žije na venkově a zabavuje se chováním včel. To je další autorův zajímavý manévr nebo prostě nekonzistentnost, Sherlocka popisoval Watson od začátku jako městského člověka, který na přírodu nebyl. Každopádně je to dobré rozloučení s touhle povídkovou sbírkou, po které následuje už jen Z archivu Sherlocka Holmese.
Souhlasím, že Ďáblovo kopyto je asi nejlepší povídka sbírky. Holmese a Watsona požádá o pomoc farář a jeho podnájemník, jehož dva bratři se předchozího večera zbláznili a sestra ve stejné chvíli zemřela. Co se stalo, není zřejmé. Zanedlouho nachází farář mrtvého i svého podnajemníka, vedle kouřící lampy. A právě to je pro Holmese klíčem k záhadě. Napínavá, temná povídka, líbila se mi.
Do Švýcarska, kde byla lady Carfaxová viděna naposled, za sebe zaneprázdněný Holmes posílá Watsona. Svědek mluví o velkém vousatém muži, který ji pronásledoval. Pátrání přivádí Watsona do německého Baden-Badenu, kde se lady setkala s neznámým misionářem a jeho ženou a odjela s nimi do Londýna. Události se dramatizují. Holmes požaduje popis misionářova ucha, Watson se vydává do Montpellier a vyslýchá bývalou služebnou zmizelé lady, objevuje se vousáč a Watsona málem zabije, načež mu vyskočí na pomoc Holmes, schovaný v jednom ze svých převleků. Watsona za dosavadní výsledky sjede na tři doby (tenhle motiv se objevuje v sherlockovských povídkách podruhé) a brzy mu vyklopí svoji teorii, protože sám už má samozřejmě docela jasno, kdo důvěřivou lady odtáhl do Londýna. Pátrání po ní se zdá beznadějné, až se jednoho dne začnou v zastavárnách objevovat její šperky. Stačí si počkat na toho, kdo je tam postupně nosí, a pak se pustit do šíleného otevírání rakví. V tomhle okamžiku se to nepovede Holmesovi, ale pokud si příběh dobře pamatuju, jeho věčný obdivovatel Watson mu to nevmetl zpátky. Propletená, napínavá, až děsivá povídka, podle mě mezi ostatními poměrně ojedinělá. Líbila se mi.
Doktor Watson je přivolán k Holmesovi, který zřejmě umírá na vzácnou tropickou chorobu, kterou se nakazil při práci na případu. Holmes Watsonovi nařídí, aby se k němu nepřibližoval, protože nemoc je vysoce nakažlivá. Při tom ho urazí, protože nevěří v jeho lékařské schopnosti. Watson mu nabízí přivolat odborníka, Holmes ale trvá na tom, že teď ještě ne. Watsona současně varuje, aby nesahal na slonovinovou krabičku, kterou má vystavenou v pokoji. V šest hodin večer Watsona pošle pro pana Smithe. Schovaný Watson se mezitím dozvídá, co má Smith a jeho synovec společného s Holmesem a slonovinovou krabičkou. A zajímá to nejen Watsona, protože těch schovaných poslouchajících je v bytě víc. Hezká povídka, dějově jednodušší, Holmesovo blábolení je ale vtipné.
Sherlockův geniální bratr Mycroft se vrací na scénu. Tentokrát vládnímu zaměstnanci Mycroftovi chybí důležité tajné dokumenty (oblíbená Doyleova zápletka). Pár jich bylo nalezení u těla mladého vládního úředníka, ležícího vedle kolejí s rozdrcenou hlavou, tři dokumenty ale zmizely. Jeden z cestujících vypovídá, že slyšel ránu, jako by na koleje dopadlo tělo, kvůli mlze ale nic neviděl. Sherlock místo prozkoumá a dochází k závěru, že už mrtvého úředníka někdo položil na střechu vlaku, odkud následně spadl. Holmesovy kroky vedou za snoubenkou mrtvého úředníka, která vypovídá, že byl v posledních dnech poněkud neklidný, načež ji náhle opustil cestou do divadla a už se nevrátil. Zbývá se poptat v úřednické kanceláři, jak je možné, že v ní někdo loupil, když by k nočnímu vstupu do trezoru potřeboval tři klíče. Sherlock Holmes tentokrát potřebuje vyslechnout značné množství lidí, aby se dobral teorie o tom, jak to všechno proběhlo. S pomocí svého ještě chytřejšího bratra nakonec identifikuje toho, kdo mohl mít na zločinu největší zájem - a kdo taky bydlí nad kolejemi. Povedená povídka, jedna z nejlepších v tomhle souboru.
Paní Warrenová nemá moc peněz a nájemníci se jí nehrnou, tak kývne na nabídku tajemného muže, že když ho nebude s ničím otravovat, bude jí platit dvojnásobný nájem. A tak už ho paní Warrenová nikdy neviděla, jen slyšela jeho kroky. Holmese tak okamžitě napadne, že v pokoji žije úplně někdo jiný než ten vousatý podivín, který pronájem sjednal. A skutečně - dva špióni Holmes s Watsonem se k domu vydají a zjistí, že v pokoji nežije muž, ale žena a že jí někdo posílá vzkazy máváním svíčkou. Pustí se do bytu, odkud signály vycházely, a najdou tam v kaluži krve ležet hledaného italského zločince. Vychází najevo, že i podnájemnice je Italka a že mrtvý Gorgiano šel jejímu muži po krku. Napínavá povídka o rodácích z mého oblíbeného italského města. Líbila se mi.
Příběh začíná už známým Holmesovým čtením myšlenek z Watsonova výrazu obličeje. Poté Holmese pozve detektiv Lestrade k vyšetřování zásilky doručené Susan Cushingové. Balíček obsahuje lepenkovou krabici s dvěma odříznutýma lidskýma ušima. Wow. Poté, co Holmes uši prozkoumá, přivede ho to na myšlenku, že by bylo dobré prozkoumat taky rodinné poměry slečny Susan, protože jedno z uší vypadá, jako by bylo její, což není možné. Ta se svěří, že má dvě sestry, Mary a Sarah, které spolu nějaký čas bydlely, i když Mary už byla vdaná za prchlivého námořníka (zase tenhle motiv). Neprovdaná Sarah necítila zásadu „Co je v domě, není pro mě“ a na námořníka vytrvale dorážela. Nakonec si chudák Mary našla milence. Tak kdo teď komu uřízl uši? Podle Sherlocka Holmese bylo tak jednoduché na to přijít, že s případem ani nechce být spojován. Zajímavá povídka, odříznuté části těla se podle mě v holmesovských povídkách vyskytly poprvé.
Pan Eccles se nechal pozvat do vily bohatého Španěla, ráno po probuzení ale v domě nepotkal ani majitele, ani služebnictvo a vypadalo to tam, jako by je už nikdy potkat neměl. Zmíní taky, že při včerejší večeři byli všichni velmi rozrušeni jakýmsi tajemným vzkazem. Sotva podivuhodnou historku vypoví Sherlocku Holmesovi, do bytu vrazí policie a požaduje po Ecclesovi vysvětlení, proč bohatého Španěla právě našli zavražděného. Holmese zavede vyšetřování jako už v dřívějších povídkách k dalekým krajům - do domu pana Hendersona, který strávil nějaký čas v tropech. Odtud podle detektiva pochází kryptický vzkaz, který tak rozrušil španělskou rodinu. A pak už se dozvídáme, kdo je kdo, což je šílená zápletka, která by mě nenapadla ani omylem. Henderson není Henderson a jeho vychovatelka Burnetová se taky nezdá. Hezká povídka, mě tyhle zápletky s exotikou baví.