Nejnovější komentáře
Pokud přijde zítřek
„Začátek naivní pak drsný nakonec trochu bláznivý.Je znát,že autor byl tvorbou zamĕřen na divadelní hry.“
— ZUZANA-123
Černý jícen
„Příběh o tom jak vám trauma z dětství dokáže změnit život. Jamie Waren vyrůstal s mentálně postiženým bratrem Dennisem, matkou alkoholičkou a otcem tyranem/alkoholikem. Už jen tahle kombinace je šílená ale Jamie k tomu ještě potkává podivného muže, který žije v Černém jícnu (zavalené hornické doly) a říká si Kouzelník. Učí Jamieho a jeho další dva kamarády různé triky. Pod příslibem kouzelné moci je donutí k hroznému činu, který se se všemi táhne celý život.
Po dvaceti letech, právě když Jamie prochází proti alkoholickou léčbou ho okolnosti donutí vrátit se zpět do rodinného domu, kde se setkává s bratrem a kamarády z dětství. Společně začínají pátrat po tom, kdo vlastně onen záhadný kouzelník byl a zda vraždy o kterých se dočítají jsou dílem stejného muže.
V knize se stále vracíme ze součastnosti do minulosti. Vše je ale velice dobře napsané, takže neztrácíte přehled v jaké době se zrovna nacházíte. Za mě to určitě není žádný velký horor, i když prvky tohoto žánru to má. Určitě bych se spokojila i s jiným vysvětlením na konci jelikož kapitola ,,U studny" pro mě byla spíš fantasy a kdyby jí autor z knihy vynechal vůbec by to nevadilo. I tak jsem ale s příběhem spokojená, napínavé a nepředvídatelné tak jak to mám ráda.“... celý text
— JanaŠpe
Glória na prázdninách
„Aj záverečná časť triógie o malej Glórii ponúka 5 nových príbehov a situácií z bežného života a ako sa v nich zachovať, správať. Pekné knihy, vhodné nie len pre dievčatá.“... celý text
— Karcoolka2210
Kdo se postará o Annu
„Moc chválím autorku za opravdu krásný jazyk a smysl pro humor. Téma spíše neveselé, ale člověk hned nemusí upadat do depresí. Od autorky mám přečtenou i Justýnku a asistenční jednorožec a také se velmi hezky čte. Kdo ale čeká hluboké vykresní postav, tak to musí sáhnout pro jinou knihu. Příběh je to ale velice nápaditý, takže dávám plný počet hvězdiček za kreativní styl psaní.“... celý text
— Mandalaaa
Krajina roztavených zvonů
„Tak tohle jsem nedávala. Miluji příběhy z minulosti a vysoké hodnocení knihy mě zlákalo, ale na můj vkus až moc poetické a nějaký děj jsem tam ani silnou lupou moc nedohledala. Ne.“... celý text
— Renatecka
Chirurg
„Petra Dvořáková nám v knihe Chirurg predstavuje špičkového odborníka Hynka Grábla, ktorý sa po incidente v Prahe, kde pracoval, zamestná v malom meste. Žije so svojou rodinou, manželkou a dvoma dospievajúcimi deťmi. Tu pokračuje v kariére a s kolegami zažíva krušné chvíle nielen na operačnej sále. A aby toho nemal dosť, neplatí preňho známe „domov, sladký domov“ a okrem náročnej práce má problémy s pubertálnym synom, pričom ani jeho manželstvo nie je úplne ideálne.
Autorka nám veľmi citlivým štýlom ukazuje, že aj chirurgovia sú ľudia ako my so svojimi problémami, radosťami, či starosťami. Na klinike, kde dochádza k zmenám, sa stretávame s rôzne závažnými prípadmi a nemocničné prostredie, lekárske praktiky a postupy, sestričky dôležitejšie než samotní doktori a pacientov každého druhu opísala veľmi dobre. Tým, že je kniha písaná subjektívne z pohľadu Hynka, sa dozvedáme množstvo z jeho súkromia a na to, že knihu písala žena, rovnako výborne boli vystihnuté aj jeho myšlienky, pocity a vnútorné boje. Dovolím si ju nazvať takou sondou do jeho duše.
„Najednou mě napadne, že jsme možná jedinej, kdo sám sebe ještě pořád vidí jako zodpovědnýho sympaťáka. Co když už dávno do mýho výrazu plíživě prosákly všechny ty šílenosti, který jsem v životě napáchal? Jen já jedinej trpím vůči sobě slepotou? Přepadá mě čím dál větší tíseň. Co když s každým dalším rokem mi ubyde tolik sil, že už nevládzu se životem něco udělat? Co když nestihnu splatit ani ty posraný dluhy? Jediný, co po mě zůstane, bude nešťastná Markéta. Poprvý v životě mě dojde, co doopravy leží za těma máminejma zbožnejma řečma, že člověk si svoje peklo připravuje sám. Zčistajasna mi dochází, že tím peklem není nic jinýho než to, co člověk ze sebe za svůj život udělá.“
Kniha je napísaná jednoducho a prehľadne v krátkych vetách a miestami sa nečítala ľahko. Páčilo sa mi, že je tu aj akési memento, aby sme návštevu lekára nepodceňovali a nenechávali na poslednú chvíľu, kedy je možno už neskoro. Aj keď neobsahuje kapitoly a text je na prvý pohľad jednoliaty, je oddelený odsekmi a postupne sa na to dá zvyknúť. Niektoré pasáže by si možno zaslúžili byť viac rozvinuté.
Pre mňa ide o prvú knihu od autorky a určite sa pustím aj do jej ďalšej tvorby. Ak máte radi uveriteľné a ľudské príbehy z lekárskeho prostredia, určite po nej siahnite.
Za poskytnutie knihy ďakujem : Nakladatelství Host.“... celý text
— mapet85
Dny v knihkupectví Morisaki
„Tento milý román z japonského prostředí potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi nekomplikované příběhy s poučením z cizích krajů. Ač je příběh založený spíše na vyprávění o životních radostech, ale hlavně strastech dívky Takako, můžeme tu sledovat projevy japonské kultury. Příběh je dělen na dvě části, které jsou dále členěny na kratší úseky. Děj je čtivý a řekla bych, že se jedná o oddechovou četbu. Kniha je vhodná pro všechny, kdo mají rádi příběhy z japonského prostředí a oddechovou četbu.“... celý text
— Iwíček
Na co slova nestačí
„90% - po perfektních Dopisech ztraceným, které ve mně zanechaly dojem, že takhle dobře napsanou knížku jsem už dlouho nečetla, jsem vlastně ani nevěřila, že by autorka zvládla napsat pokračování na stejné úrovni. Ale ona snad dokonce tu vysoko nastavenou laťku ještě dokázala přeskočit.
Především mě potěšilo, že pokračování Na co slova nestačí se věnuje Declanovu nejlepšímu kamarádovi Revovi, zasmušilému týpkovi v mikině s kapucí, kterého jsem si už v předešlé knize oblíbila. Nechybělo ani pokračování Declanova příběhu (otec ve vězení, matka těhotná s novým manželem), snad jen Juliet, hrdinka z předchozí knihy, mohla mít trochu víc prostoru. Rev je čerstvě plnoletý, ale žije dál se svými adoptivními rodiči, kteří si ho jako malého vzali do pěstounské péče poté, co byl odebrán svému otci náboženskému fanatikovi, který Reva týral. A právě on se mu začne ozývat, což spustí lavinu protichůdných pocitů (hněv, strach, nenávist, ale i zakořeněná poslušnost a touha se otci zavděčit a obavy z vlastních násilnických genů), se kterými se Rev nedokáže vyrovnat (a to bylo možná jediné, co mi připadalo, že to autorka trochu uměle natahuje - proč tak dlouho otálel se svěřit svým nynějším rodičům, kteří mu nikdy nezavdali příčinu, proč by neměl věřit, že s jejich pomocí mu půjde lépe se s otcovým vpádem do jeho života vyrovnat).
Nicméně ve stavu vlastní rozervanosti narazí na Emmu Blueovou a to je po Juliet rozhodně další zajímavá hrdinka, kterou autorka napsala. Emma vytvořila počítačovou hru, kolem hry vznikla komunita, kterou spravuje pod nickem Azure M, a v ní se vyskytl Horor, jenž Emmu ve virtuálním světě dost nechutně pronásleduje. Její otec sice také tvoří hry, ale na Emmu nemá čas. Její matka je doktorka a jejich zálibu v IT světě neuznává. A tihle dva se navíc rozvádějí. Možnost vídat se s Revem se tak pro Emmu stává jediným světlým bodem v životě (neboť na rozdíl od čtenářů tahle obeznalá dívka svého kamaráda z netu Ethana kupodivu vůbec z ničeho nepodezírá).
Děj je tedy podobně hutný jako v prvním dílu, postavy jsou prokreslené a pro příběh nezastupitelné, dialogy děj logickým způsobem posouvají vpřed, žádná zbytečná vata a já si lebedím nad v rámci tohoto žánru perfektně zvládnutou řemeslnou prací autorky. Obdivuju třeba i to, jak dokázala podat pěstounskou péči se vším krásným i smutným, co Revovým rodičům přináší. A pevně doufám, že ještě vznikne další díl o Revově novém "bratrovi" Matthewovi, zneužívaném chlapci, který přišel od jiných pěstounů. Do té doby rozhodně nevynechám ani její další knížky.
"Bylo by divný, kdybych se tě zeptal, jestli si to nechceš zopakovat?"
"Jako sejít se za kostelem a psychicky se zhroutit? Nejspíš jo. Bylo by divný, kdybych souhlasila?"
"Máme tě moc rádi. Se vším všudy."
"I když na tebe řvu, ať vypadneš z mýho pokoje?"
"I tak. Všichni někdy odstrkujeme ostatní, jenom abychom viděli, že nás jistí."“... celý text
— evismaior
Dáma z obrazu
„Zmíněný skandál je pouze velmi vágně naznačen. Julianův otec prošustroval majetek a po zmizení diamantu zemřel při "nehodě" na lovu.
Julian, Peter a Leo přistihnou tři mladé dámy, jak se v mužských šatech pokouší z klubu ukrást obraz. A uzavřou sázku. Všechny tři dívky svorně tvrdí, že stály modelem. Julian tipuje Rebeku, která měla diamant na sobě i na plese (ta ovšem jeho historii nezná a navíc se domnívá, že jde o imitaci). Leo Susannu a Peter Elizabeth.
Dívky se rozhodnou rozdělit, aby mužům pátrání ztížily. Rebeka je těsně pred odjezdem ve vlastním kočáře napadena neznámým mužem, který se ji snaží přimět, aby mu diamant přinesla. Podaří se jí utéct, ale je sledována - jak zločincem a jeho komplicem, tak Julianem. Ve vlaku se mu svěří, zločincům uniknou a pak pokračují v přestrojení, převážně za chudé manžele, aby zjistili pravdu.
Malíř je těsně před jejich příchodem zavražděn a pachatelem je Julianův strýc. Dalším cílem je tedy jeho sídlo.
Rebeka je unesena, strýc se je pokusí oba zavraždit a celá záhada kolem šperku je objasněna.
Bylo to sice maličko pohádkové, ale líbilo se mi jejich cestování po chudých hostincích a ubytovnách, kdy si museli vydělávat prací. Postupně poznávali jeden druhého, sblížili se a samozřejmě zamilovali.
Hezký příběh.“... celý text
— Senza Jenka
Fontána
„Kniha je pro mě bohužel jedno velké zklamání. Ani na konci knihy jsem se pořádně nezačetla a nevžila do příběhu, přišlo mi, jako kdyby se autor snažil co nejvíce zamotat hlavní zápletku, až se v tom trochu sám zamotal. A i když zde mělo být odhaleno více zvratů, ani jeden z nich mi nepřišel dostatečně dobrý na to, abych chtěla číst další knihy od autora. Thrillery mám ráda, ale tohle mě absolutně nebavilo a musela jsem se nutit, abych knihu dočetla. A vysvětlení motivu mi taky přislo dosti nelogické, asi tak nelogické jako jednání policie, která vlastně 10 let tušila kdo je vrah, ale nechala si to pro sebe. Za mě tuto knihu nedoporučuji a přečtěte si radši něco lepšího.“... celý text
— Sixtinka144
Třetí terapie
„Předchozí knihu autorky Varhaník z mrtvé vesnice miluju. Z té jsem byla nadšená. Třetí terapie mě ale velmi zklamala. Nalákalo mě prostředí Osvětimi i téma, kdy mladá žena řeší minulost svého předka jako příslušníka SS a dozorce v koncentračním táboře. Bohužel to, na co jsem se těšila, v příběhu skoro nebylo. Pátrání po minulosti nemělo v příběhu skoro žádný význam, bylo popsáno velice stručně. Zbytek knihy mě nudil. Některé pasáže mi přišly předvídatelné a trapné. Ani jazyk, který autorka použila (místy kostrbatý) mě nezaujal.
Musím pochválit konec. Ten mě překvapil, ale bohužel jedna kapitola knihu nezachrání. Můj celkový dojem z knihy je, jako kdyby ji napsal někdo, kdo psal naposledy slohové práce ve škole.“... celý text
— Vrbická1999
Vánoční zpověď
„Kniha, kde člověk bere spravedlnost v [úvozovkách], do svých rukou.Docela povedené svědectví o pocitech člověka v těžké životní situaci. Bylo mi z toho smutno, ale faktem je, že se toto opravdu děje. Docela beznaděj a strach.
Co vše se může stát, když jste na problém sám a nikdo Vám nepomůže.
Mrknu i na další knihy .Tuta byla druhá a jo, nebyl to ztracený čas.“... celý text
— katasukivasukim
Včelí války
„Výrazný a osobitý hlas v českej poézii. Trpezlivo budem čakať na jej ďalšie zbierky a dúfam, že ich napíše. Myslím, že údaj o tom, že je to jej prvotina je nesprávny, autorka už predtým vydala knihu "V listí borovic", ale ešte pod dievčenským menom Lenka Bryjová.“... celý text
— strčprstskrzkrk
Skandál
„Pochybuju, že by se v 16. století mohla vznešená dáma pohybovat jen tak sama bez dozoru po Londýně. V těchto ohledech je kniha krotká až naivní. Také jsem moc nepochopila ten útěk od kostela - patrně snaha autorky vnést do děje stejný prvek, který výrazně ovlivnil předchozí díl.
Jinak je to hezký a docela zábavný příběh. Alex je k pomilování. On i Emmeline si navzájem léčí zraněnou duši a že nakonec tlačila ke sňatku ona jeho, i to, jak to přijal, se mi líbilo.
Kent by zasloužil spráskat.“... celý text
— Senza Jenka
Šikmý kostel 3
„Na třetí díl jsem se opravdu těšila. A bohužel, nedotkl se mě, jako předchozí dva díly. Některé věci na mě byly zbytečně zdlouhavé a té deprese možná až moc. Jsem ráda, že jsem si přečetla, jak to celé dopadlo, ale za mě bohužel nejslabší díl ze série. Nicméně rozhodně velmi silné 4*.“... celý text
— Pitbullka
Omylem jsem rozšlápl černou kočku
„Vtipný zamyšlení mě bavila a rozesmějou i dospělého. Leckdy, ale na mě byly myšlenky moc dětské, nebo nezajímavé.“
— Numpe
Ztracená duše
„Jednou za čas je potřeba zpomalit, přečíst si Ztracenou duši a počkat na tu vlastní.“
— pajaroh
Jehovista
„Vyrůstal jsem v prostředí Svědků a mohu říct, že vše co je tam napsáno sedí. Uzavřenost před jakýmikoliv jinými názory. Meditace a joga jsou přece démonské praktiky. Psychické vydírání tím, že když někdo odejde, nebo poruší řád, tak se sním ostatní přestanou bavit.
Kniha je napsaná poutavě a má překvapivé momenty. Byla pro mě jako terapie.“... celý text
— Numpe
100 povídek od Lucy Maud Montgomeryové: 1904 - 1922
„To bylo zklamání, i když uznávám, že způsobené asi z velké části mizerným překladem. I ten děj byl předvídatelný, romantický až ke karikatuře. Trpělivost mi došla na začátku čtvrté povídky, když jsem si přečetla: "Byla vysoká, hubená a bledá, jedna z těch snědých osob, které vypadají..." Bledá a snědá zároveň byla ta postava asi těžko. A takových přehmatů, včetně toho, že dívka jménem Lynda byla chvíli ženského a chvíli mužského rodu (viděl Lyndu, odešel s Lyndem), tam je plno. To teda nedávám.“... celý text
— Alma-Nacida
Dotek zmaru
„Dotek zmaru mě bavil o něco víc než první díl. Anotace nabízela zajímavý děj, který lákal na to, jak se Persefona popasuje s mediálním světem a jestli se jí podaří Háda přijmout i přes všechna temná tajemství, která vyplula na povrch.
Příběh mě bavil, vztah mezi Hádem a Persefonou byl poněkud komplikovaný. Upřímně nejsem nadšená z toho, když si postavy spolu neumí normálně promluvit, což zde bylo velikým problémem.
Na druhou stranu díky tomu, jak postavy a celá kniha byla vedena, jsme se dostali k opět zajímavému konci. Tajně doufám, že další díl bude hodně brzy, protože jsem velmi zvědavá , jakým směrem se příběh Háda a Persefony bude dál vyvíjet.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji Albatros Media“... celý text
— annora_cte
Pentimenti
„Veľa zbierok poézie aj "poézie" vychádza každým rokom, až sa človek pomaly stráca v tom množstve, ale túto knihu sa oplatí prečítať si. Autorku mám pripísanú do zoznamu obľúbených autorov a teším sa na jej ďalšie zbierky.“... celý text
— strčprstskrzkrk
Nemilosrdný rival
„Tohle se mi moc líbilo. Zápletka mě moc bavila. I když musím přiznat, že začátek knihy mě moc neoslovil a až časem jsem knize propadla ….“
— snilek.holka
Rezavé panny
„V Rezavých pannách najdete přesně to, co sami chcete.
Já tam našla otázku svobody a proměny. Strach ze změn, konzervativní společnost a snahu pár mladých dívek být samy sebou.
Je to nádherná kniha.“... celý text
— KadetJaina
Noční oheň
„Za mě se čekání určitě vyplatilo. Velice příjemné čtení plné krásně vykreslených postav.
I na třetí díl si ráda počkám.“
— AnetaKor
Hejnice - Legenda poutního místa
„Hejnice jsou patrně nejkrásnějším poutním místem v Čechách (já vím: je to subjektivní), pokud jde o celkové zasazení do krajinné scenérie. Mohutná hradba strmých severních svahů Jizerských hor dodává tomuto chrámu téměř alpskou atmosféru. Od dětství jsem tam jezdil a postupně si k tomu místu vytvořil vazbu bez nadsázky láskyplnou. I proto jsem uvítal nový knižní počin rýnovického Domu česko-německého porozumění, nesmírně to zasloužilé organizace nejen v regionálním měřítku.
Knížka je velmi vkusně vypravená a poslouží jako ideální suvenýr pro poutníky, turisty i jako důstojný doplněk knihovničky všech milovníků Hejnic a Jizerek. Je vpravdě útlá a vzhledem ke své dvojjazyčnosti i hojným ilustracím a reprodukcím historického ikonografického materiálu je vlastního českého textu poskrovnu. Tvoří jej miniúvod, následně převyprávění legendy o vzniku poutního místa a návazná kapitolka o jeho dějinném vývoji od počátků po nejaktuálnější současnost (v roce 2022 se jim povedl obdivuhodný čin: ubytovali v klášteře neuvěřitelných 180 válečných uprchlic a uprchlíků z Ukrajiny!), obojí z pera Petry Laurin. Vše je podáno stručně, hutně, ale čtivě a kultivovaným jazykem. Pro zevrubnější poznání je vhodné sáhnout po některé z položek stručné bibliografie na konci knížky (obzvlášť doporučuji skvělou knihu Jan Heinzla a Milana Svobody). I výběr obrazového materiálu (různé veduty a staré fotografie Hejnic) je reprezentativní a kvalitně reprodukovaný.
Posouzení estetických kvalit a vhodnosti ilustrací Moniky Haniky je asi na každém čtenáři (osobně je pokládám za vcelku zdařilé, naivistické, leč nepřekračující meze kýče, ale mnohem spíš by se hodily do nějaké dětské knížky), nicméně zásluhou této ilustrátorky, která je potomkyní českých Němců z regionu (nar. 1947 již v Hesensku), obsahuje hejnická knížka ještě jednu zajímavost – převod legendy o poutním místě do jizerskohorského nářečí němčiny („paurisch“). To je bezesporu zajímavé nejen pro naše německojazyčné krajany (resp. jejich potomky), ale i pro všechny s němčinou alespoň trochu obeznámené čtenáře nejen z regionu. Jen škoda, že se – alespoň tak mi to přijde – jedná o převod poněkud mechanický. K nářečí totiž zpravidla patří i specifický styl vyprávění, jak vidíme třeba na výkonech lidových vypravěčů z Moravy, od padesátých let publikovaných i knižně, anebo na souborech nářečních textů. A ještě dva drobné minusy tato jinak moc pěkná knížka má: Zaprvé je to cena – pohybuje se kolem 200 Kč, přitom je to opravdu miniaturní dílko. A zadruhé několik stylistických neobratností, které v českém textu navzdory tomu, že je v tiráži uvedeno několik zkušených redaktorů, bohužel zůstaly, srov. „prostory kláštera využívala místní škola pro školní jídelnu, družinu a školní zahradu“ (s. 38) či „v Hejnicích, v zeleném údolí řeky Smědé a v obklíčení bukovými přírodními rezervacemi“ (zadní str. obálky).
Přesto knížku všem jizerkomilům i občanům a návštěvníkům kraje vřele doporučuju.“... celý text
— V_M
Fobie
„Kniha se mi velmi líbila,víc než kniha Spouštěč. Byla napínavá od začátku do konce.“
— Zdena1234
Není cesty zpět
„Audiokniha. Keď už si myslím, že má Weaver milo prekvapí, znovu to po****e. Jeho knihy idú vždy podľa šablóny. Prvá polovica je vždy napínavá, dokonalá
záhada, návnadí vás tak, že nemôžete prestať. No zrazu prepne vypínačom a už to ide dolu vodou. Mnoho postáv, všetko je prekombinované a celá tá zápletka je mimo realitu. A keď už si myslíte, že je všetko vyjasnené, príde ešte posledné odhalenie. Aj keď tentoraz fakt milým. Neviem či to je pánom Barešom, alebo celkovým Weaverovým štýlom, ale nenachádzam na tento štýl iné slovo , len pateticky. Proste stále dookola: A vtedy mi to došlo. Mám pocit, či Prešiel mi mráz po zádech. Vety sa dajú vyjadriť rôznymi spôsobmi a on používa stále tie isté dookola. A čo sa týka Davida, stále mi na ňom niečo vadí, žiadne sympatie k nemu. Zato Healyho začínam mať rada. Je to taký starý bručoun, ktorého mi je ľúto.“... celý text
— keiko33
Romance Dawn: Dobrodružství začíná
„One piece je jednou z nejočekávanějších mang tohoto roku. Je to také mé první setkání s touto tvorbou. Kresby jsou úžasné, a když si člověk zvykne na obrácený styl čtení, jde to jedna báseň. Příběh je poutavý, napínavý a hlavně vtipný. Překlad se vydařil skvěle.“... celý text
— Tess_BooksNerd
Diana: Královna srdcí
„Smutný příběh Diany vyprávěný od jejích mladých let, přes setkání s Charlesem až po tragický konec. Všichni její nelehký osud tak nějak zhruba známe, nicméně v knize se dočítáme detaily, její niterné pocity, ať už štěstí, nebo bohužel častěji neštěstí. Jako by její duše už od počátku patřila do jiného světa, než do jakého byla uvržena.“... celý text
— sweeney
Jedna dobrá věc… a život znovu začíná
„Příjemná oddechovka, která se dobře četla a naa duši zanechala pohlazení.“
— Líba.z.hor