Nejnovější komentáře
Království obávaných
„První kniha se mi líbila moc (záhada, napětí, vraždy, atmosféra, duo Iry a Emilie), ale druhé dvě knihy už mě tedy moc neoslovily a dočetla jsem jen abych to tedy dokončila. Emilie celou dobu buď skřípe zuby anebo se sápe po Irrovi, což může být fajn jako takové okořenění, když se to ale děje furt, téměř na každé stránce a samotný příběh je jen vedlejší, tak už toho mám docela dost. Asi také úplně nemusím zápletku, že celý děj první knihy byla vlastně iluze a nebylo to skutečné. Celý ten námět a příběh by mohl být vážně super a prostředí pekelných kruhů by se mi líbilo nebo vlastně i celé to postavení bytostí jako démonů, bohů, čarodějek... Škoda jen, že autorka věnovala mnohem víc času hloupým erotickým hrátkám než rozvíjení svého světa. Rozuzlení, že Emilie je vlastně extrémně mocná a neporazitelná bytost asi nemůže ani nikoho překvapit.“... celý text
— Aggie.
DNA
„33/2024
Miluju Island, dovolenou tam považuju za jednu z nejkrásnějších ve svém životě, ale tohle se za mě prostě nepovedlo.
Kniha má 400 stran a když jsem na straně 270 zjistila, kde už jsem a že se do té doby vlastně nic nestalo (dvě vraždy, divné pohrávání si s Karlem, který mi přišel jako hodně zvláštní brouk, Freyja ani Huldar mi nebyli sympatičtí), chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec dočítat. Ale hecla jsem to a teda...Vyřešit případ tím, že se začnu věnovat organizačním věcem jakožto vrchní vyšetřovatel a objevit důkazy a pak to celé sfouknout na posledních 20 stranách (jestli vůbec)?
Za mě prostě ne. Jak mám ráda detektivky, tak tuhle jsem vlastně nikdy neotevřela s nadšením a těšením, co se stane...
Dávám dvě hvězdy, fakt se mi to nelíbilo, 40 %. A další díly si asi taky nepřečtu.“... celý text
— terinkha
Rotten: Žádný Iry, žádný černý a žádný psy
„Johna Lydona, podobně jako píše čtenářka pode mnou, mám ráda a souhlasím s jeho pohledem na svět. Uznávám ho, protože málokdo v minulosti i dnes dokáže říct nepohodlnou pravdu do očí i za cenu, že nebude oblíben. Johnny je sice velice arogantní, což z této knihy je naprosto patrné, ale člověk se musí nad touto arogancí trochu pousmát... Jako dítě, které se chvástá, že je jen on ten nejlepší :-D Líbily se mi obzvlášť pasáže z jeho dětství, v polovině se mé nadšení sice trochu zpomalilo, ale obecně jsem si knihu hodně užila. Pro fandy Sex Pistols a Rottena - must read :)“... celý text
— Katie88
Poslední upír 2
„Prvni dil se me libil, ten druhy nebyl špatný ale některe pasaže byly dost zdlouhave.“
— Petra-Nela
Nezvaný host
„32/2024
No tak ale tohle bylo fakt dobrý! Byla jsem celou dobu napnutá jak kšandy, kdo že to teda je a až do poslední chvíle jsem to fakt nevěděla a ani mě to nenapadlo! A líbilo se mi to téma, vlastně to byla trochu netypická reacherovka, spíš detektivka a nemohla jsem se odtrhnout.
Já si u Reachera vždycky parádně odpočinu, tady to nebyl ani takovej samec jako obvykle :-D
Tak zase příště, díky, dávám 85 % a krásný 4 hvězdy :-)“... celý text
— terinkha
Fantastická zoologie
„Tohle je takový humorný bestiář. Jelikož je to poměrně útlá knížka, tak obsahuje pouze některé z mytických zvířat a jiných bytostí. Já sám jsem postrádal zejména kapitoly o ghúlech a vlkodlacích. Nejvíce mě zajímaly části, které se vztahují k západním a severským duchovním systémům. Současný autor, který by pojal knihu stejným způsobem jako Borges by sem dnes mohl zařadit i Schrödingerovu kočku. Kniha obsahuje hodně pěkných a nezbytných ilustrací a vydání z roku 1988 má velmi pěknou obálku s drakem. Tenhle titul bych doporučil čtenářům, kteří holdují fantastice, nebo těm, kteří začínají objevovat kouzlo bestiářů.
Citace: V germánských mýtech drak střeží drahocenné předměty. Tak v Činech Beowulfových, sepsaných v Anglii někdy v 8. století, se objevuje drak, jenž tři sta let hlídá poklad. Jeden uprchlý otrok se skryje v jeho jeskyni a odnese si džbán. Drak se probudí, zjistí krádež a rozhodne se zloděje zabít; každou chvíli se však vrací do jeskyně, aby se podíval, zda není džbán na místě. (Pozoruhodný nápad básníka přisoudit obludě nejistotu tak člověčí.) Drak začne sužovat království, Beowulf ho vyhledá, pustí se s ním do boje a zabije ho.“... celý text
— Eicherik
101 věcí, které bychom měli vědět o slavných vědcích
„Pro danou věkovou skupinu rozsahem i obsahem ideální.“
— Venda32
Lebky
„Po trilogii, která byla celkově fajn, ale pro 4* celkem rozhodnul až třetí díl, sem si dal od Lebky celkem dlouhou pauzu. Přispělo k tomu i přečtení těch recenzí tady, kdy jsem se začal obávat výrazů jako young adult a erotický. Bohužel to byla velká chyba. Lebky jsou, aspoň pro mě, ze všech dílů na vrcholu. Jako by se autor knihu od knihy zlepšoval a získával více zkušeností. Tomu odpovídá i moje hodnocení.“... celý text
— John6900
Ukaž mi
„Jak jsem ze začátku knihy byla v rozpacích, protože vybraná slova bych si odpustila, tak poté se děj začal rozvíjet a v zásadě jsem knihu přečetla jedním dechem. Nutí vás přemýšlet, je to až děsivě reálné do určité míry, kdy se ve světě internetu, mobilních aplikací apod. může vyskytovat kdokoliv a hlavně se vydávat za kohokoliv. Komu a čemu pak věřit? Konec je překvapivý, celou dobu máte pocit, že se jedná o jeden příběh, ale není to pravda. Chvílemi je to zvrácené, ale zase kniha žádnou pohodu a romantiku neslibovala. Za mě zdařilé dílo, které vás donutí se možná odhlásit a odinstalovat z různých aplikací a seznamek...“... celý text
— Cinnamonroll
Kdyby lidi byli stromy
„Docela dobře napsané. Slabá knížka s pevnou vazbou. Různé hry a cvičení, nejen pro děti ;). Je to téma, které jsem před nějakým časem řešila s kamarádkou. Když jsem ji zahlédla ve výzvě, byla to jasná volba. A nelituji ;)“... celý text
— Lucif
Pojízdné knihkupectví šťastných konců
„Další příběh Rosie a Arii... Asi nepřekvapí, ale čte se příjemně... Nenáročné čtení na lenivé odpoledne“
— blebuska
Zlatá vařečka
„Jako první bych rád řekl, a to i skrze recenze, které kniha dostává, že se jedná opravdu o jednohubku, která vás zabaví při dlouhém odpoledni, ale nic víc od ní nečekejte.
Na začátku to vypadalo dokonale. Krásné anglické prostředí, pečení a mnoho postav, které se vám ale určitě nebudou plést, protože každá z nich má propracovaný a naprosto jedinečný charakter. Téměř 80 % knihy pouze odráží onu pekařskou soutěž a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Neříkám, že to bylo něco světoborného, ale zabavilo to skvěle. Myslím si, že kdyby to u toho taky zůstalo, tak to mohlo být výborné. Bohužel pak přišla ona detektivní zápletka.
Celá detektivní část je natolik podstatná, že autorka musela dát na začátek knihy prolog o vraždě, protože jinak byste asi ani nezjistili, že to má být detektivka. Postupně se z příjemné soutěže o pečení přejde do jakéhosi mišmaše, ve kterém se řeší sabotáže, vražda, dávná tajemství a já nevím co ještě. Buď se autorka obávala, že kniha o soutěži tak nezaujme, nebo nevěděla, jak by měla takový příběh zakončit, tak tam hodila detektivku, která tam ale je zcela očividně navíc.
Přijde mi to jako strašná škoda, protože všechny postavy a prostředí jsou úžasné a kdyby to zůstalo jen u té soutěže s bonusem v roli nějakého toho tajemství, tak to mohlo být geniální. Ale takový závěr prostě a jednoduše ne…
I tak, čtení mě bavilo a pokud chcete něco hodně lehkého, tak to zkuste, ale šlo to zvládnout výrazně líp.“... celý text
— Sigurd_Lesandi
Přízraky noci
„Autorka se moc hezky inspirovala pověstí o Krokovi a jeho dcerách.
Příběhem nás provedou čtyři postavy, takže máme čtyři úhly pohledu, jeden cíl, ale čtyři odlišné důvody k jeho naplnění.
Jednotlivé postavy jsou zajímavé, každý je úplně jiný a střídání jejich pohledů dává příběhu dobrou dynamiku. Chybělo mi ale trochu větší rozpracování jejich charakterů a vztahů mezi nimi.
Mrzí mě taky, že nebylo tolik prostoru věnováno samotnému světu a jeho fungování, protože tu byl trochu nevyužitý potenciál.
Moc se mi ale líbilo, že měla autorka odvahu na závěr, jaký zvolila.
I přesto, že mi několik věcí vadilo, je mi autorčin styl sympatický a po právě vyšlém pokračování - Temnoty hlubin, ráda sáhnu.“... celý text
— veriszv
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
„Vtipná kniha o přátelství, vztazích, dětech a krizích středního věku.“
— PremekZizin
Šikmý kostel 3
„Celou trilogii Šikmého kostela jsem přečetla jedním dechem a až mě překvapilo, jak moc mě ty knížky bavily. Příběh je neskutečně čtivý, realistický, občas poučný a dojemný. Většina postav mi přirostla k srdci a na havíře už se asi nikdy nebudu dívat stejně.
Není to lehké čtivo, ale rozhodně tuto trilogii můžu doporučit, stojí za to.
Klobouk dolů před paní Lednickou. Je to opravdu skvěle napsaná Kronika ztraceného města.“... celý text
— JT90
Námi to končí
„Jelikož jsem zvědavá na film, nemohla jsem jinak než si nejdříve přečíst knihu. Jasně, moje fantazie byla při čtení ovlivněná, samozřejmě jsem měla před očima krásnou a eterickou Blake Lively! Nicméně, s Colleen Hoover jsem měla zatím bilanci 1:1...jedna její kniha se mi vůbec nelíbila (Pravda nebo lež) a druhá, kterou jsem od ní četla (To nejlepší z nás) se mi líbila moc.
Nejdřív bych se vyjádřila k tématu. Je to určitě aktuální, ale stávalo se to určitě dříve, jenže se o tom nemluvilo. Vůbec si nedovolím soudit Lilyinu situaci nebo jakoukoliv jinou ženu v této situaci, protože jsem v ní nikdy nebyla a doufám, že nikdy nebudu. Musí to být šíleně těžké. Nicméně, nelíbilo se mi to věčné omlouvání a vymlouvání, obzvlášť, když to konkrétně tady Lily zažila u rodičů. Na druhou stranu jsem cítila, že autorka tak trochu ví, o čem mluví. Těžko říct, jak bych se v dané situaci zachovala já. Když to ale shrnu, postava Lily je nesmírně silná a nakonec velmi rozumná hrdinka.
Stylisticky bych měla pár výhrad. První část byla hrozně do podrobna vyprávěná a šla skoro den po dni.
Druhá část knihy mi přišla zase hrozně uspěchaná. Na posledních stránkách jsem uronila slzy. Dialog po
porodu mě dostal. Atlas mi bohužel přišel jako kůl v plotě a jejich dějová linie je spíš pohádková. Co mi stylisticky vadilo, byly dopisy Ellen - byly až moc zdlouhavé a nudné.
Co se týče jazyka, četla jsem v originále. Četlo se to moc dobře, autorka používá běžná slovíčka, takže je naprosto ideální, pokud se čtením v angličtině začínáte.
Celkový dojem na 75%..stále jsem na ten film zvědavá :)“... celý text
— Peyka
Mocnější než meč
„V pátém díle o rodině Cliftonovcu je hodně politiky,ale to je v každém dílu.Je to ale skvělá série,která je napínavá a hlavně ten konec,a tak se musí číst další díl.“... celý text
— Szilvia1
Stane se včera
„Velmi zajímavě pojatý detektivní příběh. Postupné odhalování skutečných důvodů a pohnutek jenotlivých postav působí originálně. Kniha se mi velmi líbila.“... celý text
— PremekZizin
Osm hlav šílenství
„Anna Barkovová byla osobou, která se ocitla na samém konci dějin, nebo to tak alespoň vnímala a snažila se najít smysl. Zoufalství existence, která přestává být lidská a stává se jen součástí masy a protest proti tomuto procesu.“... celý text
— vivivovo
Osudný polibek
„Celkem dobrou knihu kazí absolutně příšerný překlad.“
— vivivovo
Mao Ce-Tung: O praxi a rozporu
„Skvělá a promyšlená předmluva od Žižka: 5/5
Maovo opakované selhání pochopit základy dialektiky a kecání o železu: 0/5“
— vivivovo
TAO - texty staré Číny
„"Krása překládání je v marnosti toho počínání. Vždyť překlad je cosi bytostně neukončeného, v povaze překladu je věčné přibližování a zase vzdalování, neboť jak se něčemu přibližuješ, něčemu se současně vzdaluješ."
Tato knížka je krásnou antologií překladů taoistických textů z různých období a od různých autorů. Její klidná a přemítavá duše je doplněna krásnými ilustracemi.“... celý text
— vivivovo
Krvavé stopy
„Sbírka více i méně povedených povídek Čchö So-hä. Rozhodně nejpovedenější z celé knihy je předmluva, pak některé konkrétní povídky. V mnoha povídkách vidíme autorovy problémy s předělem ideologické a osobní sféry života, touha po revoluci, násilném zničení systému, který udržuje postavy v zoufalé situaci, tato touha po revoluci je ale kontrastována se snahou ochránit rodinu skrze již zaběhlé sociální pořádky.“... celý text
— vivivovo
V polévce miso
„Chvíli jsem váhala nad tím, jestli V polévce miso dám čtyři nebo pět hvězdiček. Nejradši bych dala 4.5, nicméně (databazeknih) to neumožňuje a knize jsem tou půlhvězdičkou trochu přilepšila. Kdyby tohle byla první kniha, kterou jsem kdy od Rjú Murakamiho četla, musela bych váhat mezi pěti hvězdičkami a jednou hvězdičkou. Když člověk neví, co od knihy čekat, hodně ho to šokuje. Ono ho to tedy šokuje tak jako tak, ale čím více knih od "zlého Murakamiho" přečtete, tím lépe to vstřebáte.
Pokud se opravdu chystáte číst tuhle knihu od Rjú Murakamiho nejdříve, nevím jestli je to úplně správná volba. Asi bych spíš doporučila nejprve Nekonečnou, téměř průzračnou modř. Ne, že by nebyla tak drsná, ale možná vás autorova prvotina více zavede do kontextu a připraví na témata, se kterými se jeho knihy potýkají.
Nicméně teď zpátky k polévce. Na konci každé knihy od Rjú Murakamiho jsou poslední stránky, dvě, tři, během kterých vám opravdu běhá mráz po zádech. Paradoxně z celé knihy bývají často nejméně drastické, ale nějak uzavírají příběh a často se právě týkají názvu knihy (nevím jestli tomu tak bylo i u Nekonečné, téměř průzračné modři, ale rozhodně tomu tak je u Piercingu a V polévce miso). Máte pocit, jako když se vám vytratí půda pod nohama. Tenhle poslední moment jeho knih jim vždy dává smysl a hodnotu. Myslím, že pokud člověk vzdá knihu v půlce, nebo ji nedočte do konce, nemůže ji pak vůbec ohodnotit, protože mu vlastně unikne celá 'pointa'.
Pokaždé, když nějakou knihu od Rjú Murakamiho dočtu, vzpomenu si, proč patří mezi moje oblíbené autory.“... celý text
— vivivovo
Viděli jsme Koreu
„Zajímavý kus propagandistické literatury o poválečné Koreji. Asi bych to nedoporučila číst lidem, kteří už nejsou o Koreji dostatečně ponaučení/vzdělaní - kromě cílených dezinformací kniha obsahuje i faktické chyby. Nicméně rozhodně stojí za to pro lidi, kteří se blíže zajímají o Severní Koreu či o sovětskou propagandu před Korejskou válkou. Místy je smutné číst jaká Severní Korea mohla být oproti tomu jak dopadla - i pokud se dostaneme přes prvotní vrstvu propagandy, lze poznat, že málokdo tušil, jak špatně to ve skutečnosti v Severní Koreji dopadne.“... celý text
— vivivovo
Paříž pro jednoho a jiné povídky
„První příběh bych ohodnotila asi 4*, dalším bych dala stěží 2* a pak to bylo zase o něco lepší, ale celkově bohužel nemůžu dát lepší hodnocení než 3*. Nemám ráda, když se lidi podvádějí a rozhodně mi nepřijde povzbuzující si o tom číst. Proč spolu tedy jsou? Peníze? Služby? Hnus. Většina příběhů se mi nelíbila a přečetla jsem je jen protože jsou krátké a myslela jsem, že třeba další bude lepší = i díky hodnocení níže :( .. ale bohužel každý máme jiný vkus. Četlo se to dobře a vlastně vše nakonec dopadne celkem dobře - no i když i to je sporné: záleží z jakého úhlu se člověk dívá.. Znovu ji číst určitě nebudu!“... celý text
— Lucif
Seventeen / Sexuální bytosti
„Vtipně mi bylo jasné, co se stane s protagonistou Seventeenu jakmile jsem byla za čtvrtinou. O skoro šedesát let později pořád podobné jedince potkáte v ultrapravicových hnutích, rasistických kultech a podobných společnostech, kde si vynahrazují pocit marnosti a osamělosti. Scéna s masturbací k japonskému císaři byla třešničkou na dortu politické provokace.
Sexuální bytosti mi připomněly nakolik muži umí být absolutně asociální a antisociální. Klub exhibicionistů byl přesně klubem lidí, kteří mi jeden víc než druhý lezli na nervy. A taky: dodnes podobné magory jako mladíka z toho klubu můžeme vidět ve zprávách a tragédiích.“... celý text
— vivivovo
Mistři japonského filmu. 13 esejů
„Krásné a dojímavé eseje, které vyvolávají až nostalgii po věcích nám neznámých. Nemusíte sdílet autorovy hodnoty, názor vám není vnucován, pouze vás provádí skrze mytologické a kulturní metafory a paralely, které jsou nám často nesrozumitelné.“... celý text
— vivivovo
Mluvil tu někdo o totalitarismu?
„Myslím, že někteří lidé mají tendenci hodnotit filozofické knihy podle toho, jak moc jsou schopni se ztotožnit s jejími myšlenkami. Přitom to považuji za špatný přístup k filozofii: člověk by neměl dogmaticky akceptovat předkládané myšlenky a ani by to nemělo být jeho cílem při čtení filozofických traktátů. Hodnotit lze nakolik vám kniha dává smysl, nakolik je ve vás schopna otevřít nějakou novou konverzaci, ukázat vám směr myšlení, kterým jste se zatím nevydali.
Žižkův 'Mluvil tu někdo o totalitarismu?' se zabývá primárně konceptem totalitarismu. Není omezen na kritickou reflexi nejznámějších nelidských totalitárních režimů (kapitoly Hitler jako ironik? a Když strana spáchá sebevraždu), ale také se soustředí na způsob, kterým nám dnes idea totalitarismu pomáhá vytvářet nepřítele vůči našemu současnému politicko-ekonomickému systému a tím tento systém legitimizovat.
Kniha je akademicky filozofická - špatně přístupná pro laiky nebo jen okrajově informované zájemce o filozofii - pokud člověk chce od Žižka číst něco přístupnějšího, navrhla bych spíše jeho publicistické články, filmy nebo některé přednášky na youtube. Nicméně i jen se základní znalostí moderní a postmoderní filozofie jsem byla schopna knize z velké části porozumět.“... celý text
— vivivovo
Iné telá.txt
„Co se týče amerických autorek: škoda pohřbít tolik dobrých myšlenek za neprostupný slovník. Mnohem informativnější mi přišla výpověď Daniely Komanické, jak svou konkrétnosti, tak kulturní blízkostí. Teorie tvořené v amerických reáliích je těžké překládat do jiných prostorů, kde má člověk tendenci si je vztahovat k vlastním rámcům.“... celý text
— vivivovo