Nejnovější komentáře

„Nějak jsem při čtení nemohl setřást pocit, že je to jen kolekce fan fiction z nějakého již existujícího univerza, jehož je autorka náruživou fanynkou. Interakce hlavních hrdinů na mě působily nerealisticky a dětinsky (přesně tak, jak to bývá ve špatných fan fiction), celá kniha je navíc jen sledem lehce provázaných a nepříliš komplikovaných povídek (jako bývají fan fiction). Ale nelze tomu upřít čtivost a člověk si časem na ten styl zvykne. Navíc mám pro tyhle drsné pseudo-středověké světy slabost, takže celkový dojem nakonec ok.“... celý text
— Svářeč

„V podstatě jako přes kopírák jako předchozí kniha, jen už bez pomalejšího začátku, kdy se hrdinové poznávají, a také o něco temnější. Upřímně řečeno je to zvláštně napsané, připomíná mi to styl různých fan fiction, akorát k neexistující předloze, hlavně ty dialogy a vztahy mezi postavami, a epizodická struktura. Ale hrdinové jsou sympatičtí a čte se to dobře. I přes poněkud temný nádech a místy dost velkou brutalitu je to vlastně taková "feel good" oddechovka o dobrodružství dvou kamarádů.“... celý text
— Svářeč

„Závěrečný díl volné trilogie nabral poněkud jiný směr než jeho předchůdci a mohu jednoznačně říct, že to není dobře. Pryč je "feel good" atmosféra těch menších epizodických příběhu o dobrodružstvích Cuchenana a Minangara. Píseň války je rozsáhlý příběh o válce, extrémně brutální, temný a depresivní. Postavy umírají jedna za druhou, všude samá beznaděj a na závěr hořkosladký konec. Možná by to za jiných okolností mohlo fungovat, ale muselo by to být napsáno výrazně lépe. Děj to v podstatě skoro žádný nemá, postavy se potácí od bitvy k bitvě a všichni se chovají jako úplní idioti, celé je to strašně nudné. Do budoucna bych se rád k Cuchenanovi a Minangarovi vrátil, ale prosím jinak než takhle.“... celý text
— Svářeč

„Mno, nemohu si pomoci, ale tahle pentalogie mohla být klidně o knihu nebo klidně i dvě kratší. V prvních dvou dílech se to strašně pomalu rozjíždělo, a teď mám zase pocit, že autor zbytečně natahuje. Není to špatné, Šlechta umí čtivě psát, prostředí poloopuštěné vesmírné stanice, izolované od post-apokalyptické země je zajímavé, ale člověk se prostě občas nemůže zbavit dojmu nastavované kaše. Navíc jak už jsem dříve řekl, Gowery a Oggerd fungují skvěle jako dvojka, když jsou spolu. V této knize se Oggerd prakticky vůbec a citelně chybí. Gowery sám o sobě jako postava není moc zajímavý ani zábavný. Nicméně na závěrečný díl jsem samozřejmě zvědavý.“... celý text
— Svářeč

„S vyjímkou titulní novely se jedná o povídky staršího data, které již vyšly jinde. Podle názvu si matně vzpomínám, že jsem některé z nich mnoho let zpátky četl, ale to je tak vše, co si o nich pamatuji, takže z mého pohledu by klidně mohlo jít o zbrusu novou knihu. Bylo fajn se po letech vrátit k hrdinům, jejichž příběhy před mnoha lety patřily mezi vůbec mé první zkušenosti s česko/slovenskou fantasy. Co se týče samotných povídek, jedná se spíše o jednoduché, nekomplikované kusy s přímočarým dějem, opravdu nelze čekat nějaké zvraty. Jak už to u Červenáka bývá vždy, hlavní devizou knihy je perfektní dobová atmosféra. Nicméně při srovnání s aktuálními autorovými díly je poznat, že se za ty roky již posunul a dnes již je jinde.“... celý text
— Svářeč

„Poutavá pseudohistorická fantasy ze středověkých kulis, s nádechem detektivky. Hlavní postavy vám přirostou k srdci, autorka čtenáře neustále drží v napětí, hrdinové jdou z průšvihu do průšvihu a neustále jim hrozí nebezpečí. Těch 500 stran uteče jako voda, ale i tak jsem se občas nemohl zbavit pocitu zbytečné rozvláčnosti, místy je kniha až zbytečně popisná a podrobná (opravdu není potřeba psát několik stránek o tom, jak hrdinové prochází lesem, atd.). Další věc, co trochu zamrzí, je trochu nedostatečně popsaný a vykreslený svět, který je těžké nějak rozumně uchopit (ta náhodná směska německých, polských a dalších jmen bije do očí). Jinak se nezapře, že to napsala žena, zápletka se točí okolo dvou zamilovaných párů, ale vysloveně červenou knihovnou bych to nenazval, kniha je v pohodě stravitelná i pro mužské publikum.“... celý text
— Svářeč

„Musím opět zopakovat to, co u přechozích dílů - kdo si má po té době pamatovat vše, co se stalo v předchozích dílech, všechny zvraty, postavy, frakce a vztahy? Obzvlášť v této pentalogii, kde proti sobě jednotlivé strany a postavy neustále kují pikle a zrazují se nebo navazují spojenectví o sto šest? Opět trvá desítky stran, než se člověk trochu zorientuje. U podobných ság by shrnutí předchozích dílů a seznam postav měly být samozřejmostí. Každopádně když odhlédnu od tohoto, tak po slabších předchozích dílech je Bílá jako sůl závěr jako řemen. Rozjíždí se to opět trochu pomaleji, začíná to jako nenápadná detektivka, nicméně postupně to přeroste dílem ve špionážní a dílem ve válečný thriller epických proporcí. I přes trochu větší rozsah (na tuto sérii) to je čtivé a ani na chvíli to nenudí (což se o předchozích dílech říct nedalo). A hlavně to vědomí, že se blíží konec dobrodružství našich oblíbenců, nutí prostě člověka číst dál. Jedná se o závěr celé Goweryho, Hargovi a Oggerdovi ságy, a je to závěr opravdu definitivní - už žádná další dobrodružství naší oblíbené trojky v pustinách či zoufalé boje o holé přežití, autor poměrně jasně dává najevo, že hrdinové došli na konec svého příběhu nebo dosáhli svého a nenechá žádné otevřené konce. Jistá vrátka do budoucna ale přecijen zůtanou otevřená.“... celý text
— Svářeč

„V podstatě bych mohl zkopírovat svůj komentář k předchozímu dílu. Povídkový formát příběhům T. Koska sedí a mě kniha bavila - jednoduché akční čtivo, které poskytne zábavu na dvě deštivé odpoledne, nic víc, nic míň. Opět je fajn střídání různých prostředí od bluesem prosáklého New Orleans, přes naše domácí Jeseníky až po exotické Emiráty nebo francouzský Reunion. Postavy jsou sympatické a díky všemu zmíněnému kniha opravdu ani na chvíli nenudí. Nakonec člověk skoro až zatlačí slzu, že dobrodružstvím Tomáše Koska je konec :)“... celý text
— Svářeč

„Hodně dlouho mi tahle kniha ležela na poličce. Stín černého hvozdu patřil kdysi mezi mé nejoblíbenější knihy - perfektní, pseudohistorická fantasy. Ale Mrtví muži netančí, více komorní příběh, kde autor až příliš zabřednul do, jak to říci, abstraktní fantasy, mé nadšení zase ochladily. Teď trochu lituji, že jsem tuhle knihu tak dlouho odkládal, protože tohle je přesně to, co jsem od dalšího pokračování této série chtěl. Parádní temná fantasy, která začíná spíše komorně, ale postupně (a zcela přirozeně) přeroste do epických rozměrů, skvělá pseudo-středověká atmosféra - všude bláto, špína, krev, děj se odehrává dílem v Černém hvozdu, dílem v postředí hradů a tvrzí, případně zapadlých uliček a krčem, prostě paráda. K tomu skvělá struktura příběhu, kdy je postupně dán prostor různorodé směsici hrdinů. Klidně bych si přečetl víc.“... celý text
— Svářeč

„Svého času se mi Velké problémy v malém Vietnamu opravdu hodně nelíbily a já na Kotletovu tvorbu v podstatě úplně zanevřel. Po letech jsem se rozhodl dát postavě vyšetřovatele nadpřirozených událostí a entit Tomáše Koska další šanci a ejhle, ono to byl docela fajn! Jsem přesvědčen, že za to může formát kratších povídek, který Koskovým příběhům sedí víc. Velké problémy v malém Vietnamu se šíleně vlekly, tady jsou ty příběhy dlouhé tak akorát. Navíc je fajn i to časté střídání prostředí. Co mi pořád není úplně po chuti a působí to spíše úsměvně, je neustálá přítomnost sexu a erotiky, ale aspoň to dává trochu v příběhu smysl tím, s jakým bohem je hlavní hrdina spojen. Co mi také vadilo byl nedostatek odkazů na události předchozích dílů a nepřipomenutí reálií světa - jako čtenář, který se k sérii vrátil snad po deseti letech, jsem se dost ztrácel.“... celý text
— Svářeč

„Nebylo to spatné, zase jsem získal nové autory ke čtení.“
— kuruteku

„Velmi čtivá mysteriózní kniha, která mi překvapivě sedla, i když mi některé části přišly tak nějak o ničem, určitě zkusím i pokračování Pokud si chcete přečíst něco, co vás přenese do magické Barcely, určitě doporučuji Stín Větru:)“... celý text
— KubaHanzelin

„Dobrý fantasy, nevšední hrdinové s rohama a zajímavý vyprávění. Hned na začátku se dozvíte konec - to mě trochu odradilo, ale dobrý, začetla jsem se, ono se to tak pěkně propojí a vysvětlí. Ten minotauří svět, hierarchie, zvyky a tak, jsou moc pěkně propracovaný. Dost jsem to vlastně chvílema prožívala. Je tam hodně soubojů a citlivky jako já ten příběh obrečej. Na konci knihy najdete taky playlist na spotify, tak to pěkně podtrhne atmosféru.“... celý text
— anmaride

„Velice inspirující a krásná kniha, která ukazuje, že lidské možnosti jsou někdy opravdu neuvěřitelné.“
— lassse

„Klišéfest, kdy hrdinka je NEJvíc neschopná ale vlastně NEJvíc dobrá, NEJchytřejší, NEJnenáviděnější s NEJlepším drakem - ba co vím, má jich NEJvíc -, NEJvzácnější schopností, její crush je NEJnebezpečnější, NEJmocnější, NEJvíc sexy s NEJpohnutější minulostí a vlastně NEJryzejším srdcem dobráka, NEJNEJNEJNEJ a NEJlépe v naprostých protikladech, které jsou nucené, aby šokovaly. Vykrádačka mnoha dalších knižních sérií, do které jsem se nechala vmanipulovat všeobecnou hysterií, kladnými recenzemi a neprověřeným doporučením kamarádky. Fatální chyba. Ještě nikdy se mi nestalo, že jsem měla bytostný odpor ke čtení. Dojíždění, na které se obvykle těším, protože si krátím čas knihou se stalo stejně nesnesitelným, jako pobyt v upoceném MHD uprostřed parného letního dne. Oslavné ódy na protagonistku? Nechápu! Otravný spratek s bipolární poruchou a přecitlivělou trávicí soustavou. Vím, že je to YA, ale od dvacetileté jsem prostě čekala víc. Možná, kdyby to nebylo psáno Ich-formou, odpadly by otravné opakující se vnitřní monology a kniha by mohla být poloviční a mnohem záživnější. Některé strany už jsem vyloženě jen proletěla očima, protože mě samotné se už začal "kroutit žaludek" z toho všeho patosu. 1* za vedlejší postavy, které na rozdíl od Violet měly mozek a 1* za draky, kteří jsou to jediné dobré a příjemné a díky nim jsem neměla to srdce označit knihu za Odpad a vyhodit jí nedočtenou z okna. Zajímavé to začalo být tak na posledních 20 stránkách, což je ještě víc k naštvání, protože to vyloženě nutí k přečtení dalšího dílu, do kterého už se asi ani přes tu malou jiskru zvědavosti nedonutím. A představa, že je to pentalogie? Asi si počkám, až z toho Netflix udělá seriál. Víc zprasit se to nepodaří ani jim a to "důležité" se z toho určitě taky dozvím. Nebo si najdu nějakého nebožáka, který mi na konci pentalogie která podle mě bude čítat tak dalších 3000stran ve třech větách (na víc se to podle mě nezmůže) shrne to opravdu podstatné. A jen otázka k zamyšlení: je skutečně dobrý nápad si vyhlazovat vlastní populaci budoucích bojovníků na naprostých a hlavně zbytečných kravinách a nemožných pravidlech, když jsem na nože se sousední zemí? Dokonce jsem si u čtení začala pro sebe pro pobavení psát hru "Milion způsobů jak umřít v knize Čtvrté křídlo."“... celý text
— Mystig

„Dost dobře napsaná detektivka. Četla se velmi dobře, u knížky jsem se ani chvíli nenudila. Občas sice trošku zdlouhavější vyprávění, ale nic fatálního. Vraha čtenář samozřejmě tipne správně už v průběhu děje, k souvislostem jsem se musela pročíst. Být tam trochu víc krve, nezadá si se severskou detektivkou. PS: vrátit se do kovidového období bylo taky dost psycho...“... celý text
— pavčape

„Další rozhodně né odpočinková četba :-) Z tohoto co by kdyby mě až mrazilo a i přes všechny problémy s naší politickou garniturou jsem ráda, že nic podobného nenastane. ( aspoň doufám ).“... celý text
— Tamal

„Asi půjdu proti proudu, ale já jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Přišlo mi, že autorka neví, co chce napsat, jestli detektivku nebo fantasy nebo romantiku. Kniha je rozvleklá. Konec byl lepší, ale dočíst se k němu mě stálo opravdu hodně. Jestli budu číst další díl netuším.“... celý text
— tittanie

„Alžběta Bílková mě mile překvapila. Novodobou českou literaturu kvůli špatným zkušenostem moc nevyhledávám a k četbě Z kouře a kamene jsem tudíž přistupovala opatrně a bez jakýchkoli očekávání. Začátek byl velmi dobrý, svižný a snadno mě vtáhl do děje. Pak tempo trochu zvolnilo - autorka nás seznamovala s fungováním Šerosvěta prostřednictvím úhlu pohledu několika hlavních postav. Také se zaměřila na Carys a její nově nabytý dar. Na jednu stranu musím ocenit, že se autorka vyvarovala romantické linky u dvou hrdinů, u nichž to k romantickému vztahu hodně svádělo, ale pokud by k němu došlo, jednalo by se o velké klišé. Na tu druhou mě trochu mrzelo, že romantiky jsme si tu moc neužili (tím spíš, když se jedná o YA žánr). Také stojí za zmínku a pochvalu, že své hrdiny vykreslila jako "normální lidi" a ne jako super dokonalé a nadlidsky krásné modely/modelky. I konec příběhu byl vcelku uspokojující, ačkoli možnosti pro pokračování tu určitě jsou. Suma sumárum - tato kniha stojí za pozornost. Alžběta Bílková si umí získat čtenáře a také nemá nouzi o fantazii. Až příště dostanu chuť na nějakou young adultovku od českého spisovatele, už vím, na čí knihy mám mrknout.“... celý text
— Cara.17

„Kniha je psána jako deník. Bavila jsem se, ale chvílemi i nudila.. Film mě bavil víc. Určitě přečtu pokračování, dřív než kouknu na druhý díl..“
— Licie84

„velmi dobrá kniha v originále (i když i tam by se dalo najít pár much), ale české vydání nemá mou přízeň ani za mák. má mizernou korekturu a je plné špatných překladů (někdy úplně obrátí smysl řečeného). na to, že to prošlo do druhého vydání u velkého vydavatele, no pámbů s námi, proto ten odpad.“... celý text
— gaarq

„Tohle bylo docela překvápko. Přečtu si ji ještě jednou a budu mít od smíchu tak pevné břišáky jako Jake:-) Penelope je živel a neřízená střela, právě proto byla kniha plná humoru. Nicméně se Penelope chovala jako naivní puberťačka a pochybuju, že by s každým bez problémů vycházela. Brala jsem to jako humornou pohádku pro dospělé. Jake byl suchar, ale Penelope k němu padla jako ulitá. Byla to blbost jako každá jiná, ale užila jsem si to“... celý text
— petraj30

„Čekala jsem trochu něco jiného, konverzace mezi Emmi a Leem mi do více jak půlky knihy přišla nudná a nic neříkající. Postava Emmi trochu otravná, vtíravá .. Moc se mi to nelíbilo“... celý text
— werick

„Jako vždy velmi pěkné. Velmi uspokojivé.“
— pepa4081

„Sbírka povídek snad s trochu kolísající úrovní. Vcelku ale velmi dobré čtení. Velmi uspokojivé.“
— pepa4081

„Jsem ráda za podobné knihy, ale bohužel mám vždy i velká očekávání. Chápu, že na 272 stranách nelze podrobně zmapovat život české šlechty v tak velkém časovém rozpětí. Tudíž zde naleznete takovou všehochuť, spoustu dat (které si jen génius zapamatuje), příběhy a pověsti, které mnohé znáte a sem tam nějakou jednohubkou, která vás pobaví či obohatí o novou informaci. Například: "Když někoho v 16. století označili za chlapa, znamenalo to, že je neurozený a jednalo se o strašlivou nadávku a důvod soudit se" :) Hodnotím jako lepší průměr 3,5*“... celý text
— cérka

„Zajímavé. Velmi uspokojivé.“
— pepa4081

„Já pořádně nevím, co tomu chybělo, ale prostě mě to dost nebavilo. Vyšetřování policie takové nijaké (asi moc koukám na seriály, ale v takhle kamerama pokrytém městě by se z toho prostě dalo asi mnohem víc) a záporák je sice trouba plný traumat, ale policii se vyhýbá bravurně - taknějak samovolně. A Erika no já nevím, prostě protivná?“... celý text
— david5746

„Četla jsem ji po spoustě letech do čtenářské výzvy a stejně jako kdysi mě vůbec nebavila. Nejspíš to bude tím, že postava Dannyho mi přišla otravná od první chvíle“... celý text
— werick

„Zajímavá zápletka. Škoda, že jsem knihu četl již dříve a pamatoval si konec. Ale pěkně jsem si početl. Velmi uspokojivé.“
— pepa4081