anmaride
komentáře u knih
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Dobrý fantasy, nevšední hrdinové s rohama a zajímavý vyprávění. Hned na začátku se dozvíte konec - to mě trochu odradilo, ale dobrý, začetla jsem se, ono se to tak pěkně propojí a vysvětlí. Ten minotauří svět, hierarchie, zvyky a tak, jsou moc pěkně propracovaný. Dost jsem to vlastně chvílema prožívala.
Je tam hodně soubojů a citlivky jako já ten příběh obrečej.
Na konci knihy najdete taky playlist na spotify, tak to pěkně podtrhne atmosféru.
Gejša
Arthur Golden
Tohle byl zas literární zážitek. Nechápu, že jsem tuhle knihu nečetla dřív, krásný myšlenky a příběh, kterej bolí. Silná atmosféra, vůně čaje a líčidel, vůle bojovat i pokorně přijímat. Krásný.
Pustila jsem po přečtení i film, čekala na dojemný scény a musím říct, že taky krásný.
Úkol přežít
Vasilij Michajlovič Machanenko
Nejsem nějak velkej hráč, ale pár her a nějakej čas odehranej už mám. Tenhle literární žánr mě zaujal, poslouchala jsem jako audioknížku a vůbec jsem nečekala, že mě to tak chytne. Příběhově se tam toho až tak moc nestane, určité napětí to ale má. Bavilo mě sledovat vývoj postavy a skilly, který zlepšoval. Byl to takovej moc fajn podkres k jiným činnostem.
Dala bych další díly, ale jen jako audioknížku, číst by mě to nebavilo.
Čarodějnice dřívější a budoucí
Alix E. Harrow
ohle byla moc příjemná oddychovka, která mi hodně sedla do nálady. 600 stran magie a rituálů, čarodějek a odvážnejch žen. Příběh začíná v Salemu na konci 19. století a sestry, které se spolu dlouho neviděly, ucítí propojená vlákna osudu a opět se setkávají. Svět plný inkvizitorů, diskriminace, nespravedlnosti a krutosti je nutí vzkřísit magii a vybojovat lepší svět pro ženy.
Bavilo mě, že všechna kouzla jsou skrytá v dětských říkankách a pohádkách.
Bylo tam pár nesrovnalostí, lesbický čarodějky tmavý pleti a transsexuál mi tam přišli vložený tak nějak na sílu, jak v nějakým novým seriálu na Netflixu, ale nevadilo mi to.
Za měj fajn kniha, když potřebujete přijít na jiný myšlenky a chvilku si v nich polebedit.
Případ ambiciózního démona
Martina Eretová
Nová autorka přišla s docela originálním příběhem, kterej jsem zhltla během několika málo dnů a pravidelně s tím doma otravovala a vyprávěla, co se v knize zrovna děje.
Zmizela mladá reportérka Zina a detektiv David ji tak úplně náhodou najde. A nenajde ji v současnosti, ale v 50. letech minulého století. A nejsou to naše 50. léta. Jsou v Mýtoversu, v jiný dimenzi, je to vlastně spíš taková představa 50. let - Praha je celou dobu zamračená, po polích se procházej “tajný americký agenti a nasazují mandelinky na úrodu… tenhle druh humoru a ironie mi dost seděl.
Akční scény mi seděly míň, ale dalo se to zkousnout a část u Slovanů, kam naši hrdinové přes trhliny v Mýtoversu skočili, mě bavila (vzhledem ke konceptu kolektivní představy o dané době) asi nejvíc.
Těším se na další díly!
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Kniha tíživá, jako nedělní odpoledne. Já mám Viktorii Hanišovou ráda a ani v této knize mě nezklamala.
3 kapitoly - syn, máma a táta. Syn je nejdelší, vlezl mi pod kůži. Proměna malýho kluka v dospěláka je zastřená v úzkostným a depresivním podání. Teo s matkou chodí do jakési náboženské komunity, trpí úzkostmi (on nebo matka?) potkává kamaráda Vychcana a neustále se ptá, proč otec každou neděli odpoledne odchazí.
Může se zdát, že kapitola o matce trochu ztrácí tempo, ale spíš naopak. A ta o otci je pomyslnou třešinkou celýho příběhu. Zjistíme, kam a proč otec v ty neděle teda s neústupnou pravidelností jezdí?
Za mě teskná, melancholická a výborná záležitost.
Ocelová křídla motýla
Petra Kubašková
Miluju autorčiny čarodějky, tohle je samozřejmě úplně něco jiného, ale ten čtivej styl si příběh samozřejmě zanechává. Poslouchala jsem jako audioknížku a myslím, že to mě drželo v pozornosti více, než kdybych vzala do ruky knihu.
Příběh byl až takovej snovej, ale jak se říká "neurazil, nenadchl". Pár silnějších momentů, ale za chvilku nebudu vědět, o čem kniha byla.
Soumrak
Jessie Cave
Tohle bylo tak citlivý, niterný, tak skutečný. Byla jsem (s) Ruth, která se snažila vypořádat s obrovskou ztrátou, všechny ty myšlenky, vzpomínky a činy křičely touhou tu bolest zastavit. Styl psaní autorky je mi blízkej, je to takovej ten tok myšlenek, zároveň v tom drží linku příběhu a vzpomínek.
Začátek byl takovej těžší, krkolomnej a chvilku mi trvalo, než jsem se naladila. Ale pak dobrý!
A přečtěte tu knihu celou, včetně poděkování.
Ty moje skvostné zvířátko
Marieke Lucas Rijneveld
Strašně moc jsem bojovala s tím, zda dočíst či ne. Jsem za půlkou, ale nakonec jsem se rozhodla odložit. Ta kniha je skvělá, výborně napsaná. Autor má talent, jeho hutný texty se dostávaj pod kůži. Tentokrát mi ale forma monologu a myšlenkových pochodů nesedla. Myšlenky trýznivé, bolestivé a nechutné mě ve čtení brzdily, četla jsem to k uzoufání pomalu. Variace na Lolitu tu byla několikrát, Nabokov je jen jeden a asi mě nikdy žádný jiný podobný příběh tolik nebavil jako od něj. Ale Rijneveld je za mě tedy opravdu talentovaný a do jeho ostatní tvorby minimálně nakouknu.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Krátká jednohubka, rozhovory mužů v sauně, příběhy, zamyšlení, životy. Četlo se mi to trochu hůř, asi jsem na to neměla tolik spěchat, ale i tak opět super rudišovka.
Národní třída
Jaroslav Rudiš
Jako první jsem viděla film, a tak jsem při čtení knihy viděla Hynka Čermáka. Ale vlastně to nebylo na škodu. :) Tohle je styl psaní, kterej je mi hodně blízkej. Miluju to opakování, ty obraty, tu strohost i hutnost textu zároveň. Ty myšlenky, nepochopení, ten závěr. Rudiš zatím nikdy nezklamal.
V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku
Silvie Lauder
Jasně, tady není o čem! Doporučuji!
Je to opravdu velmi čtivé, Silvie Lauder zaujme hned na prvních stránkách.
Muž bez tváře
Caimh McDonnell
Ajajaj! Na autora jsem narazila díky nově vydané PODIVNÉ DOBĚ, která mě neskutečně bavila. Zkusila jsem tedy sáhnout po prvním dílu Dublinské trilogie a maličko jsem trpěla. Měla jsem velké očekávání, ale tady je asi znát, že autor ještě nebyl tak vypsaný, jako u poslední knihy. Nebo nevím, ale zkrátka mi to tak pěkně neplynulo, některé vtipy byly tak nějak na rozpačité pousmání. Ale od druhého dílu mě to neodradilo. (Čtu právě teď a tam už je to tedy o něco lepší!).
A musím tedy dodat, že to množství chyb v textu je velmi rušivý. :(
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Bála jsem se, že se budu bát, to já moc nemusím. Ale bylo toho tak akorát. Děj je krásně promyšlený, stejně tak i postavy. Bavila mě Tilly. Závěr překvapivý. Pro mě kniha o které za chvilku už nebudu vědět, ale jako momentální jednohubka je skvělá.
Jít krást koně
Per Petterson
Měla jsem na seznamu dlouho, dokonce jsem asi před 5 lety zkoušela číst a nešlo to. Teď na to ale uzrál čas a já si ten příběh neskutečně užila. Je to náročnější text, pozvolný, hodně emotivní. Prolíná se, přelévá pozvolna tam a zpět. Velmi zajímavá záležitost!
Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
Toto bylo velmi příjemné překvapení. Mám ráda trochu fantastiky v Praze, tady bylo ještě propojení s Argentinou a pěkně to hrálo dohromady. Žádný potoky krve, za což jsem byla ráda. Postavy byly fajn, nejvíc mě bavil Gabriel.
Další díly ráda přečtu taky.
Podivná doba
Caimh McDonnell
V knihkupectví mě hned zaujala a musím říct, že naprosto oprávněně! Skvělej příběh, plnej anglickýho humoru, magie, záhad a napětí. Ani chvilku jsem se nenudila, všechny postavy jsou naprosto skvěle vykreslený a příběh jede od začátku do konce (kdy bude druhej díl?!). Připomíná mi to humor z Black Books a podobných seriálů a já si to naprosto zamilovala.
Chladný den pro vraždu
Dana Stabenow
Poslouchala jsem audioknížku a ztvárnění Kate mi tam nesedlo. Její chraplák ve mně vyvolával dojem, že zrovna v danou chvíli mluví nějaká hodně stará žena a celý dojem z knihy mi to kazilo. Jinak příběh má moc fajn atmosféru, prostředí Aljašky mě dost bavilo. Celý to plyne docela pomalu, což mě u krimi příběhu zaráží, ale jako oddechovka do uší to bylo fajn.
Dilema
B. A. Paris (p)
Jakmile mám čtecí krizi, B.A.Paris mě z ní dostane. Její knihy mám přečtené během jednoho večera, doslova je zhltnu. Uvědomuju si, jak jsou přitažené za vlasy, jak se hrdinové chovají nepatřičně, jak málo pravděpodobné ty příběhy jsou. Ale autorka mě dokáže tak chytit a napínat, že jí to vše vždy odpustím.
Ale konkrétně u této knihy to vše dohromady nějak nefungovalo. Sledujeme jeden den, jednu rodinu a velmi náročnou situaci. Dilema, zda si dva lidé řeknou informaci, která jim změní život hned, nebo si ji řeknou až po narozeninové oslavě. A každej má tu informaci jinou. Tak nějak celou dobu víte, kam to celý směřuje. Sem tam je to napínavý, překvapivý. Ale za mě teda trochu zklamaní.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Poslouchala jsem jako audioknížku. Stejně jako první díl mě to dost bavilo. Sněgoňová je jemnější než Kotleta, ale taky se toho nebojí a krev tu docela teče. Nádherný opisy pocitů a okolních situací mě hned přenesly do příběhu. Všechno jsem to viděla, cítila a prožívala. Paráda, těším se na další “éterický vílušky.
