anmaride komentáře u knih
Knížku jsem četla k uzoufání dlouho. Nešlo se začíst - pořád jsem čekala na rozjezd příběhu, na zápletku, na nějaké napětí. A až za drahnou chvíli jsem si uvědomila, že o tom to vůbec není. U tohoto příběhu stačí jen vnímat vyobrazení přátelství, podpory, lásky a tolerance. Určite se chci na Poutníka zase někdy vrátit a vychutnávat si tu milou a přátelskou atmosféru. Nechat se zkrátka pohladit po duši.
Neměla jsem žádná velká očekávání. Hodně jsem z toho cítila, že je příběh psaný pro mladší čtenáře než jsem já, ale snažila jsem se nad to povznést a knihu si užívat. Námět byl opravdu originalní, četlo se to skvěle. A stejně jako se od první stránky lepšil příběh, tak se lepšil i autorův sloh, což mě hodně překvapilo a potěšilo. Konec jsem doslova zhltla. Za mě dobrý. Fakt dobrý.
Skvělá oddychovka! Detetektivní pátrání plné procházek historickou Prahou, živočišného sexu, piva a nepochopitelných kombinací jídel a lahůdek.
Občas mi přišlo, že autor ztrácel dech a snažil se příběh vyplnit nějakou šokující “vatou”. Což se mu moc nedařilo, ale jakmile dech zase nabral, byla to opět skvělá jízda.
Vulgarismy mi osobně nevadily, do celé atmosféry příběhu naopak skvěle zapadají.
Tady se nesluší hodnotit styl psaní nebo chyby. Na to ani není prostor.
Příběh podle skutečné události, ze kterého mrazí. Přečíst najednou knihu rozhodně nešlo, bolelo mě z toho srdce a do očí se mi tlačily slzy. Je až k neuvěření, jakých zvěrstev jsou lidé schopni. A ještě víc k neuvěření je, co vše je schopen člověk vydržet. Děkuji paní Sosnarové za její sílu se o tento děsivý příběh podělit.
Začala jsem číst Zeměmoří vlastně jen proto, že jsem s tímto žánrem literatury neměla moc zkušeností. A hle, jsem již u druhého dílu, stejně perfektního jako první. Navazují na sebe opravdu jen volně, ale... Baví mě to. Možná proto, že mám s fantasy málo zkušeností a nebo možná proto, že ten únik do jiných světů je prostě dokonalý. Autorka dokázala popsat vše tak, že jsem to viděla úplně živě. Hned běžím pro třetí díl.
Číst tuto knížku je něco jako plout na pomezí snů, fantazie a skutečnosti. Chvíli se usmívat a poslouchat předení koťat, poté se ale krčit v koutě a s hrůzou čekat na záchranu.
Chvilku se ponořit do oceánu a vědět vše, pak jít tou uličkou a pomalu zapomínat.
Čte se krásně rychle, Gaiman umí.
Skvost mezi skvosty.
I mně, nekomiksovému čtenáři se Maus zaryl hodně hluboko do knižního srdce.
Všechny ty žánry v knize mám ráda. Samostatně. Miluju dystopie, ráda si přečtu sci-fi, nebo uteču do světa fantasy knížek. Ale vše dohromady? Ze začátku ano, bylo to sice křehké, ale fungovalo to. Od druhé půlky už se to začalo trochu rozpadat, napadlo mě knihu i odložit, ale to si zase příběh nezasloužil. Dočetla jsem, ovšem můžu dát jen 3 hvězdičky. A obrovský plus za odvahu spojit všechny žánry dohromady a taky za tu parádní obálku. :)
Tak zvláštní příběh. Občas mi utíkal mezi prsty a občas byl všude okolo. Občas jsem měla úsměv na tváři a občas se mi do očí draly slzy. Ale do knižního srdce se zaryl hodně hluboko. A ještě zarývá. Doznívá...
Příběh, který pohltí, který musíte číst ve dne v noci, dokud nespolknete to očekávané poslední písmenko. Ale i tak vám v hlavě bliká varovná kontrolka, že je to celé až moc přehnané a nereálné. Ne to čtení, ten příběh. :)
Ale nechci odrazovat, za přečtení jsem ráda a na odpočinek do podzimního sychravého počasí je to ideál, protože ta atmosféra je v knize opravdu supr.
Přečíst na jeden nádech a pak pomalu a dlouho vstřebávat. Tleskám autorce. Skvělé.
Proplétání historie v moderní době, snování - anagramy, pražské a brněnské uličky... to vše dohromady dává skvělý příběh, na který je ale potřeba si udělat čas a soustředit se na všechny skutečné, mytické, historické i současné události. Osobně mi dělalo velký problém se z počátku do příběhu začíst, uchopit jej. Mnoho věcí není vysvětleno hned, chvilku trvalo, než jsem se zorientovala. Ale po hlasitém "cvak" mohu říct, že je to kniha velmi výjimečná.
Krásná podzimní a mlhavá deprese. Chviličku trvá, než se člověk zorientuje v postavách, mají podobná jména. Pak už si může vychutnávat tu neobyčejnou obyčejnost, osudy a pocity, které se týkají každého z nás.
Doporučuji číst pomalu, vychutnávat všechny myšlenky, které nám chce knížka sdělit. Přemýšlet nad nimi, učit se z nich, meditovat. Jinak ano, líbí se mi a doporučuji!
Jestli se všechny ty příběhy staly, tak je to síla. U čtení smích střídal strach, smutek, beznaděj. Pražský jazyk tomu dodá správný říz, takže se vezete od začátku do konce, čtení přerušíte jen kvůli dalšímu loku piva.
Za mě jo, bavilo hodně.
Tuto útlou knížku jsem dostala jako dárek, jsem taky Anna, zatím svět ale nezachraňuji. Nicméně jsem k ní přistupovala s trochou nedůvěry. Ale naprosto zbytečně! Autorka má skvělý styl psaní, velmi dobře se čte, vtáhne do děje, vyvolá úsměv na rtech, donutí se zamyslet. A navíc má parádní obálku!