000nugatovej přečtené 666

Loupení jehňátek 1995, Margaret Atwood

Nejen příběh intrikánské manipulátorky, ale také příběhy jejích tří tak rozdílných spolužaček. Čím to, že jí podlehají ony a hlavně jejich partneři? Četl jsem lepší knihy Atwoodové.... celý text

Povídka o sedmi oběšených 1958, Leonid Andrejev

Každý z odsouzených přijímá rozsudek svým svébytným způsobem. Ovšem zoufalcem je i ministr se svým panickým strachem "v jednu, po poledni". Mistrovská sonda do psychiky člověka.... celý text

Noc 1972, Jerzy Andrzejewski

Povídky z původní sbírky Noc napsané přímo v době válečných dní jsou temné jako noc a hodně kvalitní. Bohužel tři další povídky z roku 1967 přidané v českém vydání mne už natolik neoslovily. Kvůli nim jen tříhvězdičkové hodnocení, jinak by bylo možná těch hvězdiček 5. Původní Andrzejevského Noc by si ty hvězdičky zasloužila.... celý text

Dětské etudy 1966, Ludvík Aškenazy

Klasika. Aškenázy tady dokazuje, jak lze psát prostým jazykem o malých věcech, které jsou vlastně velké. Je to takové pohlazení, lidština.

Lucemburská zahrada 2011, Michal Ajvaz

Probuzený Paul a ztemněná Claire a jejich zvláštní vztah. Šílená pomsta zrazené Simone. A to vše v magickém příběhu propojeném yggurštinou. Přijměte minulost, smiřte se s ní, smiřte se sami se sebou ... "Tubest ryvirr, umugo guddar, umu bet mi du-ryvu. ..." Ajvaz je jedinečný. Zajímavé čtení.... celý text

Noc věrnosti a ctnosti 2017, Louise Glück

Citace z básně "Za obzor". "... a já uvidím, jak se potkávají má dvě já, na příchodu a na odchodu - " Kdy nastává ten okamžik, kdy si začneme my "nesmrtelní" uvědomovat, že jsme na té cestě "za obzor"? Ne, že bychom po ní nekráčeli / nesprintovali / nešourali se již dříve (v podstatě od narození), ale je lidskou přirozenosti to nevnímat. Možná je to obrana před zármutkem. Ale co když je to tak, že nás to vytěsňování vědomí smrti vlastně ochuzuje ...... celý text

Indiánské léto 1962, Ludvík Aškenazy

Tak to je celý Aškenázy: humanista přijel do Ameriky z komunistického Československa a psal. Jenže Aškenázy si nechce nalhávat. "A vůbec jsem vlastně nepsal knihu o Americe - jen o tom, jak bylo mně, osamělému cizímu člověku, smutno v drsném městě New Yorku. Bylo mi možná smutno jen proto - že bývám vůbec smutný, a to nejen na East River, ale také na nábřeží vltavském."... celý text

Poslední na řadě 2013, Tess Gerritsen

Začátek tentokrát sliboval více, než bylo nabídnuto v nepravděpodobném konci. Četl jsem od Tess mnohem lepší příběhy.

Bůh v troskách 2016, Kate Atkinson

Nutnost být jedním z miliónů aktérů velkých dějinných údalostí (Teddyho účast v bombardovacích akcích Královského letectva patří k nejsilnějším okamžikům románu - odvaha, hrdinství, smrt, pochybnosti, nevíra, že ho čeká nějaký život i po válce), ale i poválečný život, který měl být klidný a prostý, přináší složité situace, které je nutno řešit (je přitom Teddy laskavý, jak si usmyslil?). Takový je lidský úděl. Podobně (ač ne tak intenzívně) jako v předcházejícím románu Život za životem si tu autorka pohrává s možnými variantami života svých hrdinů. Aktuální vyprávění se tu propojují s trsy "vzpomínek na budoucnost". A nakonec je ta možná budoucnost zpochybněna závěrem. Jako by autorka chtěla zdůraznit, že jde o uměleckou fikci. Čtivou fikci, která vypovídá o zákrutách života a jeho složitostech ve XX. století.... celý text

Jádro věci 2005, Graham Greene

Zoufalé. Hrdina se stále více zamotává jak ve své policejní práci, tak ve svém osobním životě. Ač tvrdí všem kolem sebe i sobě, že nechce nikomu uškodit, obelhává každým dalším činem své nejbližší, obelhává i sám sebe, obelhává i Boha (jako praktikující katolík to vnímá jako své snad největší selhání), až mu nakonec nezbývá žádné rozumné řešení, resp. i v tom svém posledním řešení promyšleně lže. Ani to se mu však nepodaří. Zoufalá kniha o lidskosti, o naší malosti, o víře a nevíře, o lži a útěcích před sebou samotným.... celý text

Zóna zájmu 2016, Martin Amis

Neobvyklé, ale působivé zobrazení osvětimské tragédie. Absurdní příběh lásky v prostředí bez lásky, bestialita a zrůdný cynismus znásobené groteskní malostí a zakomplexovaností jejich nositelů, zmařené hledání lidského východiska z bezvýchodného postavení… Jako by tím vším chtěl autor zdůraznit tezi ze samotného konce románu: holocaust nelze pochopit, ba dokonce ani se o to nemáme pokoušet. Silné čtení!... celý text

Valčík stromů a nebe 2017, Jean-Michel Guenassia

Notoricky známý příběh života Vincenta van Gogha s uříznutým uchem a svící propálenou rukou znám v podání I. Stonea (Žízeň po životě) či našeho Vladimíra Drnáka (Hlavou proti zdi). Ta legenda dávala (hlavně zpočátku) jeho na svou dobu neobvyklým obrazům přidanou hodnotu. J. M. Guenassia vybájil jiný příběh. Také plný vášně, a také překvapivý. I takový by se dal dobře marketingově využít. Gogh je však dnes i bez legend vnímán jako mistr moderního malířství. A příběhy jsou dnes "jen" příběhy k příjemnému čtení. A o to asi jde...... celý text

Popel a démant 1975, Jerzy Andrzejewski

Vcelku čtivý příběh o chování a charakteru lidí v době dějinného zvratu. Pokud čtenář vytěsní nutnou dobovou notu („… strana jde správnou cestou. Můžeme se na této cestě dopouštět různých omylů, můžeme dělat chyby, ale její směr je správný.“ str. 138) může román vnímat jako pokus o zachycení konfliktu mezi individuálními tužbami a potřebami na jedné straně a limity a závazky vyplývajícími z ideologického pohlcení člověka na straně druhé. Určitě je možno souhlasit s jedním z nejdůležitějších poselství knihy: „ Jediná věc může člověka připravit o poslední lidskou důstojnost a o právo na úctu. To je smrt ve jménu falešných pravd, které přinášejí s sebou otroctví, nespravedlnost, násilí a podlost. Když padají tak velká slova jako hrdinství, solidarita a bratrství, pak se my, kteří jsme prošli léty nejstrašnějších zločinů, okamžitě ptáme: Ve jménu čeho jsi hrdinou?“ (str. 261) Paradoxem ovšem je, že dnešní čtenář poučený dalším dějinným vývojem Polska (od objasnění Katyňské tragédie, přes nepokoje v Poznani v roce 1956 po události spojené se Solidaritou a Jaruzelského válečným stavem) ho vnímá zcela opačně, než ho zamýšlel Andrzejewski. Ten rozpor je poučný a zároveň varující, ovšem jsme-li schopni se z dějin poučit.... celý text

Psí život 1959, Ludvík Aškenazy

Dojemé čtení plné (ač o zvířatech) člověčiny. V tom vnímám Aškenazyho jako pokračovatele prvorepublikových Karla Čapka či Karla Poláčka.

Květy temnoty 2014, Aharon Appelfeld

Prostě vyprávěný příběh. Zajímavější než jeho hlavní postava židovský chlapec Hugo (přes svou naivitu někdy až nedůvěryhodně přemoudřelý) je jeho zachránkyně Mariana. Náladová alkoholička. Prostopášná prostitutka zneužívající Hugovu závislost. Přesto úctyhodná. Život je tak nejednoznačný, pestrý...... celý text

Apollinaire známý a neznámý 1981, Guillaume Apollinaire

"Jsem šťasten ale kdo jsem" (str.289) Na tuto otázku z básně Pták a kytice najde čtenář v této knize nespočet odpovědí. Jedna z nich, která je díky její bohaté výtvarné výbavě viditelná na první pohled, může znít: Apollinaire je ten, díky němuž zůstalo básnictví rovnocenným partnerem umění výtvarnému i v době jeho nevídaných výbojů. Kniha obsahuje všechny básníkovy krásné podivné básně milované, přesto mi Guillaume promine, že tu neuvedu žádnou ukázku z nich, ale báseň jedné z jeho múz M. Laurencinové v překladu V. Holana, která je uvedena v biografické části knihy: "Život zasvětit lásce Víc než omrzelá: Smutná. Víc než smutná: Nešťastná. Víc než nešťastná: Trpící. Víc než trpící: Opuštěná. Víc než opuštěná: Sama na světě. Víc než sama na světě: Vyhoštěná. Víc než vyhoštěná: Mrtvá. Víc než mrtvá: Zapomenutá." (str. 322)... celý text

Romaneta (3 romaneta) 1975, Jakub Arbes

Najdete tu směs prvotní fantasy, sci-fi, hororu. Zároveň Arbes spoluvytváří obraz Prahy magické. Třebaže z XIX. století, stále zajímavé a čtivé.

Newtonův mozek 1898, Jakub Arbes

Jak bývá v Arabesových romanetech zvykem, čtenář vlastně neví, co je realita a co sen či představivost. Jen jedno je jisté: cesta časem má jediný cíl - dokladovat, jak je lidstvo nepoučitelné, vlastně od svého počátku se dopouští počád jedné chyby. Proto trpí, proto strádá...... celý text

Daniel Stein, tlmočník 2009, Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja

"Úplně jsem se však zřekla dokumentárního přístupu, i když všechny ty knížky a papíry, dokumenty, publikace a vzpomínky stovek lidí jsem se už naučila nazpaměť, jak se na otroka dokumentu patří. Začala jsem psát román, nebo jak se to jmenuje, o člověku v tehdejších podmínkách, s tehdejšími problémy - dnes. Svým životem sem zatáhl hromadu nevyřešených, zamlčovaných a pro všechny krajně nepohodlných otázek. O hodnotě života, který se proměnil v bláto pod nohama, o svobodě, kterou málokdo potřebuje, o Bohu, který čím dál tím víc v našem životě chybí, o snaze vydolovat Boha z omšelých slov ..." (str. 92) Tak přesně charakterizuje autorka svou knihu. Knihu, která v sobě nese spoustu moudrého, od počátku života: "Teď nádherná věc: narodil se mi vnuk Luka. (...) Vzniká nový svět, nová kosmická bublina, ve které se vše odrazí. Krčí nos, pohybuje prsty, škube nožkama a ještě nepřemýšlí o všech těch nesmyslech, které nás tak zaměstnávají - jako třeba smysl života ... Pro něj je smyslem života trávení." (str. 180) A protože je to i kniha o hledání Boha, můžete si přečíst: "Byl tak veselý a utěšoval mě, že kromě Starého a Nového zákona existuje ještě jedna kniha, kterou je třeba umět číst - je to kniha života každého jednotlivého člověka, která se skládá z otázek a odpovědí." (str. 205) A protože je to kniha o naplněném životě, můžete si mj. přečíst: "Co si žádá Pán? Poslušnost? Spolupráci? Sebezničení národů? Absolutně to odmítám hodnotit - je to nad mé síly. V duši cítím, že jsem s Danielem prožila důležitou lekci, a když se snažím přijít na to, co tak důležitého jsem se dozvěděla, celá lekce spočívá v tom, že to, v co člověk věří, nemá vůbec žádný význam, váží jenom to, jak se chová." (str. 370) A nebo taky: "Přijmout zodpovědnost je mnohem důležitější než plnit rozkazy." (str. 152) Moudrá kniha!... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Nebezpečí nezvládnuté technologie. Ano, známe i z doby relativně nedávné díky Fukušimě. Jenže v Černobylu měla tragédie úplně jiný rozměr díky komunismu (ač již v Gorbačevově podobě mírnějšího) a díky specifikům ruské, resp. běloruské (?), nebo spíše sovětské "duše". A tak je tato kniha nejen o hrůzách a nebezpečích "nové doby", ale i o nepochopitelném utajování pravdy, o víře, že "tu bitvu zase naši geroji vyhrajou, vždyť už přijela armáda", o naprosté neúctě k lidskému životu, o smutku, kdy je čtenáři (podobně jako u jiných autorčiných knih - koláží) líto všech, kteří museli/musí v takové společnosti žít. Silná kniha!... celý text