1amu
přečtené 1094
1000 věcí, co mě serou Vol. 5
2015,
Attilla Bič Boží (p)
Velice se mi líbí poznámka v úvodu, že všech 5 dílů "nastavuje zrcadlo". To už jsem někde slyšel. Poctivě jsem přečetl všech pět dílů a bylo opravdu o čem číst. Podíval jsem se i na komentáře. Původně označeno jako záchodové čtení. Tak to bych neřekl. Naopak těch 5 knih vnímám jako výborný marketingový nápad. Jednotlivé hejty jsou zajímavé. Já hledal vykřičenou nemocnici Bulovku a našel ! Prima ! Zejména ten úvod, že toto zařízení nemůžeme opomenout, protože hned poblíž, když se blížíme k vrátnici, se nachází renomovaný pohřební ústav. Proč asi ? Jsem rád, že od 1.dílu se hodnocení zvedalo a poslední 5.díl (jak vidíme výše) má již 80%. Autoři odvedli dobré dílo. Také jsem slyšel, že pod stejným názvem připravuje Divadlo Na Palmovce premiéru představení v nové sezóně.... celý text
Hundertwasser
2004,
Pierre Restany
Krásná publikace, krásně řečeno v úvodu - lékař architektury, nenávidící rovné linie. Narodil se v r.1928 ve Vídni jako Friedrich Stowasser a je pro nás roztomilé, že ve světě je znám zejména jako F.Hundertwasser. Kniha bohužel nemohla zachytit poslední dílo, které vzniklo v Německu po jeho smrti (19.12.2000) podle jeho představ a nákresů. Stalo se tak poblíž Regensburgu, v městečku Abensberg . Zde byla vybudována věž zvaná Hundertwasser Turm a já měl poslední den měsíce května t.r. to štěstí, onu nádheru vidět. Samozřejmě jsem si přímo v místě samém koupil překrásnou publikaci Der Kuchlbauer Turm, když už nemám v knihovně právě tuto komentovanou knihu. Jsem "fanda" mistra Hundertwassera. A perlička na závěr: když se zvažovalo zda v Abensbergu postavit atypickou rozhlednu, mistr odepsal z Nového Zélandu, kde dohlížel (opět kdesi v malém městečku Kawakawa na dokončení dvou "kadibudek").... celý text
Zvrácená oběť
2019,
John Sandford (p)
Již dlouho jsem neměl při čtení knihy takový báječný pocit. Známe to, těšíme se na další kapitolu, měli bychom jít spát, ale nejde to, tak přidáme ještě jednu kapitolu.... Moji oblíbenci jsou v poslední době dva: John Sandford-autor této knihy a Lee Child. Je zajímavé podívat se na jejich hlavní postavy : Davenporta a Reachera . První žije ve šťastném manželství se třemi dětmi (z nichž nejstarší Letty byla adoptovaná), zbohatl na prodeji software počítačové hry (kterou stvořil), je existenčně zajištěn, rád si kupuje drahé módní a kvalitní ošacení i obutí. Jezdí automobilem Porsche a plno lidí mu závidí. U policie se brzy prosadí a stoupá funkčně pořád výš, v posledním dvou příbězích je již federálním maršálem. Příběh č.27 (Zlatá oběť) mě neuchvátil, ale 28. ano. Je zde v hlavní roli opět výtečný stratég, tvrdý chlap, vůči rušitelům zákona vystupující bez skrupulí a s dalšími klady. Ale pozor ! Když jde do tvrdého, raději před padouchy utíká (nedivme se, v této knize je mu přes 50 roků). Na druhé straně Reacher, stále svobodný, bez žádného trvalého vztahu, sám bez rodinných pout. Jezdí stopem po USA, v každé knize se "kdesi" zaplete do čehosi, co zavání nespravedlností, kterou vyřeší k dobru věci, oblečení kupuje ve "frcu" a je plně závislý na někom, kdo jej jako stopaře kamsi sveze. Jeho pověstné rvačky-nakládačky konči skoro vždy výhrou. Příběhy těchto dvou jsou diametrálně odlišné. Autoři se nekopírují. Pouze mi knihy J.Sandforda připomínají cosi blížícího se k reálnu, kdežto L.Child píše to, co v komentáři u knihy Minulost, jedna komentující nazvala vtipně pohádkou. Tato kniha potěší příznivce Lucase Davenporta, setkají se letmo i s Virgillem Flowersem, policajtem, který byl v pár knihách podřízeným Davenporta, který na něj žárlí. Čtenář si uvědomí jak se svět mění, modernizuje (iPody zrychlují neuvěřitelně komunikaci). Čím větší stát, tím více se rozkrádá, a to na nejvyšší úrovni. Jsem rád, že jsem opět četl poctivě napsanou knihu .... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Lépe bych to nenapsal jak "mosem" . Zpočátku nadšení, vždyť o Praze druhé poloviny XIX století toho moc nevím. Líbí se mi označení hlavní postavy této knihy - gastrosexuál a také komisař Durman. A pak slova, která se mi vryla do paměti před každou kapitolou od ORDO NOVI ORDINIS, třeba: Anarchie jako politický systém nic neznamená, proto ho pochopí každý. Jak jednoduché, že ? Autor umí, jeho čeština je krásná, ale.... Je těch ale více, v mém případě to finále !... celý text
Fulmaya
2014,
Dorota Nvotová
Trvalo mi to chvíli, než jsem se "srovnal" se stylem vyprávění autorky. Vše podstatné o knize napsala Daffodila, viz http://www.narciska.cz/2014/09/kvet-lasky.html) a já se nechci opakovat. Dorota Nvotová je svá. Dovedu pochopit její dojmy z návštěvy Machu Picchu, velké návnady cestovních kanceláří a poté přeskočením do zřejmě nejvíce civilizované země Jižní Ameriky - do Chile. Další problém mi při četbě činila vulgarita. Zpočátku mi vadila, ale je pravdou, že mluvit a potom psát stylem "jak mi zobák narost" má u autorky své opodstatnění. V opačném případě by to holt nebyla "Dorka". Protože to bylo mé první setkání s knihou zajímavé ženy, jsem zvědav na pokračování.... celý text
Odkaz Stiega Larssona: Po stopách vraždy Olofa Palmeho
2019,
Jan Stocklassa
Čtenář zjistí po přečtení až nápadnou příbuznost mezi atentáty na švédského premiéra Olofa Palmeho (28.2.1986) a Johna Fitzgeralda Kennedyho (JFK-22.11.1963). Nabízí se vysvětlení: -vyšetřující orgány neodvedly kvalitní práci, -opak první varianty, ale je ve státním zájmu silně mlžit, -atentáty byly plánovány a provedeny špičkovými profesionály . Čtenáři vyber si. JFK s bratrem Robertem (atentát v r.1968) byli v politickém životě t.zv. "neřízené střely" - zejména ve vztahu počátkem 60-tých let ke Kubě. Proto akce FBI s velice činným bossem Hooverem. O.Palme byl levičák, podporující Africký národní kongres (AFK) v čele s N.Mandelou v Jihoafrické republice. Na jedné straně vládní Apartheid s premiérem Bothou, na druhé AFK. Každý potřebuje zbraně. A to už je ohromný byznys. Mandela je tou dobou ve vězení, Palme je zavražděn, když jde z kina s manželkou, a to bez ochranky ! Jak jednoduché milý Wattsone ! Veleúspěšný švédský autor trilogie Milénium Stieg Larsson (levičák) shromáždil ve věci atentátu na Palmeho ohromný archiv. Předčasný skon (rodinný handicap-srdeční slabost) zavinil úmrtí v 50-ti létech.Studiu archivu věnoval 8 roků svého života autor této zajímavé knihy s hezkým švédským jménem - Jan Stocklassa. Odvedl kvalitní práci.... celý text
Klaun si povídá s Bohem
2017,
Jiří Suchý
Houstone, pardon-sciedo scusa, V a t i k á n e (Mekka, St.Petěrburg..etc) máme problém. No v Praze, je tady nějaký vlezlý šťoura, Suchý Jiří se jmenuje. Vydal podivný traktát pod názvem Klaun (clown) si povídá s Bohem. No nelíbí se nám to. Cituji některé kapitoly: Podoba Boha, Bible, Šatník Panny Marie, Šesté přikázání, Desatero, Církev... Tak třeba Bible. Hospodin se zde chová vůbec podivně, vymáhá na lidech lásku a hrozí tresty těm, kteří ho milovat nebudou... Nebo Šesté přikázání. Zatímco křesťanská dvojice mladých milenců svádí urputné boje s pokušením (jakýsi Fráňa Šrámek napsal prý: Já se cudně dívám na ni, dle VI.přikázání), když nakonec prohraje, což se stává, tak trpí výčitkami svědomí a nekřesťanská dvojice, díky blažené nevědomosti, si užívá života... Ateisté. Nesnášejí církev katolickou, protože upalovala čarodějnice, pálila knihy, upálila lidi moudré , jako Giordano Bruno, nebo Jan Hus. Ale pozor ! Ateista Stalin se svým týmem militantních ateistů dal vyvraždit milióny lidí ! Je to víra vrahů a kdybych takovým byl, měl bych hlásat toto ? Desatero. III. Pomni, abys den sváteční světil, ale sekulární Češi to řeší tak, že naloží celou rodinu do svého fára a jede se na chatu. Nebo VII. Nepokradeš, slušní lidé to tak činí, ti méně slušní si pro krádež našli jiný název.... Inu, toho povídání se vešlo na 116 stránek mnoho, což je s podivem. Perlička: Knihu jsem přečetl sice za 2 hodiny, ale v knihovně (5. v pořadí) jsem na ni čekal rok ! Neuvěřitelné ! Že by moji předchůdci byli tak zaujati, že se vše učili zpaměti ?... celý text
Postřižiny
2009,
Bohumil Hrabal
Autorovi udělal ohromnou reklamu režisér Jiří Menzel, který natočil krásné filmy dle knih pana Hrabala. Někdy se mi zdálo, že film je lepší než kniha (Slavnosti sněženek třeba). Ovšem tato kniha je úžasným příběhem tří lidí. Francina a jeho manželky Maryšky, k tomu jako pravé chilli, vstupuje do děje strýc Pepin. V době Postřižin ještě mladý, ne tak "potrhlý" jako v pozdějším věku. Přesto naprostý exot ! Není divu, že mladá a krásná žena, nota bene žijící vedle manžela suchara, najednou ožila a s radostí se účastnila eskapád, které neustále vymýšlel její švagr. Sepsat toto dílo ze vzpomínek účastníků - to byl "majstršyk" pana Hrabala. Byla to krásná doba, život na malém městečku v pivovaru přímo vybízel k "akcím", jejich pročítání bylo pro mě pochoutkou.... celý text
Balada z hadrů
1957,
Jan Werich
Jeden z hitů V+W, který museli hrát jen v malém divadle Rokoko. Stalo se tak po pauze, když oba znechuceni řáděním českých fašistů při hře "Kat a blázen" na krátký čas (bohudík) opustili divadlo " U Nováků" ve Vodičkově ul. Měl jsem to štěstí, že jsem hru viděl tamtéž, ale v 60-tých létech, tedy již s Horníčkem. Nezapomenu na scénu, když oba hrají "kostky" s padouchem Filipem Sermoisem : W: 3 x 6 - 21 H: Vyhráli jsme ! F.S. Hm . W k H: Hele, tak vídíte, že to jde, dyť von má "11-letku" ! Řev a potlesk publika. A že takových fórů tam bylo.... celý text
Italské prázdniny
1963,
Jan Werich
Jan Werich miloval Itálii již ve 30-tých létech minulého století. Měl možnost tam pobývat s Ježkem i Voskovcem. Jak zde píše "woodward" v době, o které píše v této knize byla návštěva této země řekněme nereálná. (Dobře mu radil Voskovec ať neblbne a toho národního umělce od Novotného "přebere"). Krásu jeho slov, jeho vyprávění jsem sám mohl ocenit až o hodně později. Vždy jsem myslel, že nejkrásnějším městem Evropy jsou Bruggy, po návštěvě Benátek již vím, že tomu tak není. Mnohé díky do nebe pane Werichu !... celý text
Korespondence III
2008,
Jan Werich
Nebýt této knihy, nikdy bych nevěděl, že rod Werichů má předchůdce v Holandsku. I pan Jan, v dopisech občas zvaný "Probošt" to zjistil náhodou, když si v této zemi kupoval zpáteční letenku při filmování seriálu "Pan Tau" - pamatujete na movitého pana Violu, bydlícího na zámku Hluboká ? Prodávající se ho zeptala: " Pane víte, že máte holandské jméno ?" ????? "Třeba zde je telefonní seznam města Groeningen a napočítala jsem tam 17 majitelů telef.aparátů se jménem Werigh ! Nejen odesílatel tohoto sdělení, i příjemce v NY se velice divil. Jinak je kniha melancholická. Pan Werich je stíhán jednou nemocí za druhou, v nemocnici je bohužel i paní manželka Zdenička Ta musela být anděl ! Soudím tak z její korespondence s Jiřím Voskovcem : " Jan leží v nemocnici Na Františku, létá kolem něj houf lékařů a sester . To se mu nelíbí. On je zvyklý na Vojenskou nemocnici ve Střešovicích, tam komanduje a rozkazuje pouze on, když personál peskuje . Napište mu Jirko ať na tom Františku zůstane, mně neposlouchá" . Režisér Passer slíbil Voskovcovi, že natočí s oběma film. Bohužel, pouze zbožné přání ! A tolik se oba těšili. I námět filmu si připravili. V roce 1974 se naposledy spolu setkali ve Vídni. Je děsivé, že Jan Werich tam mohl odcestovat až po odvolání, kterému vyhověl tehdejší ministr vnitra Obzina. Původní žádost byla bez odůvodnění zamítnuta. Roky 1980-81 jsou tragické . Nejdříve umírá paní Zdena, koncem října Jan Werich . V roce 1981 Jiří Voskovec a dcera Jana. Její dcera Zdenka Kvapilová, zvaná Fanča (v té době 12 let) zůstává samotinká. Někde jsem četl slova "Antická tragédie Jana Wericha". Přesto jsou mi přečtené 3 Díly korespondence nesmírně blízké. Jsou lidské a čtenář pochopí jimi vytvořená nová slova "hovadno" - srandovno a plno jiných . Inu mistři českého jazyka.... celý text
Stínadla se bouří
2012,
Jaroslav Foglar
Kvalita knihy se kdysi poznala tím, že čím více se kradla, tím byla vzácnější. A sakra, že se "Foglarovky" kradly fest ! Kongeniální spojení autora s ilustrátorem (Dr.Fischer) - to bylo logo našich předchůdců. Bylo jasné, že nemůže zůstat pouze u Záhady hlavolamu . Bylo po válce (klika,že před "Vítězným únorem") a objevilo se toto pokračování v podobě vkládané přílohy do časopisu Vpřed. Každý týden se v trafikách po Vpředu pouze zaprášilo. Domnívám se, že první knižní vydání v roce 1970 bylo dozvukem roku 1968 a možná, že nějakým divným způsobem ušlo cenzuře. V současné době t.zv. ohrožení "debilní mobilitou" si nedovedu představit nové knižní vydání. Inu žijeme v "novém čase". Považuji to za škodu . Ony, někdy i t.č. vysmívané Rychlé šípy a vůbec knihy pana Foglara mají pořád co říci. Samozřejmě v tom dobrém. Perlička na konec: bylo to roku 1950 a soudruzi skončili s Mirkem Dušínem, Jarkou Metelkou, Jindrou Hojerem, Červenáčkem a Rychlonožkou tak, že je odveleli kamsi na "stavbu mládeže". A bylo po ptákách !... celý text
Záhada hlavolamu
1941,
Jaroslav Foglar
Pana Foglara považuji za úžasného autora své doby pro kluky a holky. Budoucí kniha vycházela nejdříve na pokračování v časopise Mladý hlasatel . Díky tomuto prozřetelnému nápadu vystoupil náklad časopisu na 210.000 výtisků ! Opakovat zde obsah knihy je zbytečné, učinilo tak přede mnou mnoho čtenářů. Je zajímavé, že Mladého hlasatele zlikvidovali v r.1941 poskoci nacistů a jeho pokračovatele časopis Vpřed ani ne o 10 let později komunisté. Je to symbolické. Do pubertální mládeže začali soudruzi ládovat Pavlíka Morozova či Vasku Trubačova a jiné slátaniny. Pokud by tomu nebylo a klub Rychlých šípů by pokračoval, nedovedu si představit Rychlonožku s pionýrským šátkem a třeba o chvilku později Jarku Metelku ve svazácké košili ! Jde o krásnou klasiku, na kterou nostalgicky vzpomínám.... celý text
Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti / Starej zákon a proroci
1968,
Roark Bradford
Bavil jsem se velice. Již ten nápad - přiblížit "Knihu knih" všem lidem a ještě k tomu zábavnou formou. V mém případě zde bylo ještě jedno plus: slyšel a viděl jsem Jana Wericha, čtoucího (svým nezapomenutelným způsobem) to dílo v TV. Samozřejmě úroveň knihy pozvedla má milovaná ilustrátorka Helena Zmatlíková.... celý text
Korespondence II
2007,
Jan Werich
Tato kniha mě oslovila ještě více, než již komentovaný I.díl. Příznivci V+W si přijdou na své: spory Wericha s režisérem Vojtěchem Jasným (seznámili se u filmu Až přijde kocour) o jeho verzi Falstaffa, respektive o zamyšlený film. Nápad režiséra J.Kadára (Obchod na korze) zfilmovat v USA Válku s mloky, to prostupuje mnoha dopisy, počínaje prvotním nadšením obou a pak již jen opět zklamání. A že těch zklamání u obou po celou dobu pročítání druhého dílu bylo.Oba sami říkali, že tu nejlepší smetanu "slízli" vlastně v počátcích své herecké kariéry. Nejvíce na mě zapůsobil dopis Voskovce ze dne 30.X.1968, z něhož cituji část: ...a tak si představuji tvůj další osud jako v nejlepším případě umlklého, jaksi pensionovaného mistra, o kterém se veřejně nemluví, nikam nesmí - hlavně ne ze země. Jakýsi Pasternak v posledních létech. V případě horším vidím nátlak na tebe od nových autorit, abys národu veřejně domluvil, že jste všichni zbloudili, a že takhle svorně s Rusem to bude nejlepší, pro všechny..... můžeš namítat to svoje "jsem stár a nejsem zdráv" - já to respektuji. "Nechce se mi psát" taky respektuju, ale to jsou pojmy relativní, nikoli konečné. Jejich intenzita a vážnost se mění podle okolností, které jsou samy schopny změn a nadto změn nejen osudových, nýbrž i ovladatelných soukromou vůlí a rozhodováním... Nicméně je škoda, že k ukončení životů obou velkých osobností došlo tak brzy. Fantazie mi občas napovídá, co by říkali tomu všemu, k čemu došlo o 9 roků po úmrtí Jana Wericha.... celý text
Autor mi u této knihy připomíná architekta, který je ze všech stran tlačen, aby vytvořil dílo, na které všichni zainteresovaní netrpělivě čekají, zejména s vidinou velkého zisku. Má sice čas, ale nemá invenci. Už toho vytvořil dost, proč ho všichni pořád otravují. Základem konstrukce je nosný sloup, v našem případě Reacher. A to je problém, jak jej usadit, co vymyslet, aby se stavba třeba nezřítila jako "domeček z karet". Způsob práce, který zvolil, přinesl efekt (a také peníze) před 15-ti léty. Teď to není už to, co všichni netrpělivě očekávají. Bohužel. Reacher bloumá po New Hampshire a ne a ne se dozvědět něco více o svém otci. Čas tlačí, chce se odebrat z chladného východu do teplé Kalifornie. Původní dobrý nápad Lee Childa, myšlenka současného módního hitu, t.zv. zážitkové hry nespěje ke konci. A tak se rozhodne k obvyklému řešení - co nejrychleji vše ukončit . Podle toho i vypadá výsledek. Opět bohužel. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Byl bych potěšen, pokud v květnu r.2020 budu číst nový příběh, ale se starým dobrým Jackem Reacherem.... celý text
Pan Werich z Kampy
2011,
Jiří Suchý
Mám rád Jiřího Suchého, který je spoluautorem této knihy. Jeho vyprávění (do str.47) je milé, vtipné a vypovídající - tedy přesně takové, na jaké jsme zvyklí z jeho knížek, her a povídání v masmédiích. Pak je zde spoluautor knihy, jeho bratr Ondřej, který mi připadá, že trpí syndromem svého staršího úspěšného bratra. Dobře to vyjádřil ošetřující lékař Miroslava Horníčka v Liberci, MUDr.Vladimír Mareš:... "Takže pane Ondřeji Suchý, až zas uvidím někde článek autorizovaný jménem Suchý, stanu se nedůvěřivým. Pokud ovšem nebude před Suchým stát Jiří. A nemusí být ani svatý. Úplně mi stačí Váš bratr. " Není k tomu co dodat !... celý text