1amu přečtené 1094

Mach a Šebestová 1989, Miloš Macourek

Skoro vše zde již krásně popsali Ryon Mathrin a Metla, včetně národního "sqostu", ve 2.polovině 70-tých let a kulturní bídy. Šlo o zázrak vytvořený autorem,ilustrátorem a spíkrem. Dnešní generace 40-50-níků byla odchována Machem, Šebestovou - ti horší - novodobé Bratrstvo kočičí pracky- myšleni Horáček a Pažout. K tomu neskutečný psík Jonatán paní Kadrnožkové a kouzelné sluchátko, jehož zásluhou mohli M+Š vyléčit angínu spolužáka Kropáčka. Žádný doktor ! Pouhé kladivo a buch-buch do palic bacilů ! A samozřejmě z toho kvanta dobrých skutků, ještě uvedení pračlověka pana Humla do tehdejší současnosti. Školník nebyl špatný flek a k tomu služební bejvák. Žádná ledová jeskyně . Je mi divné, že zasloužilé a národní umělce rozdávali "souzi" mnohým nýmandům a panové Macourek, Born a Nárožný byli jaksi opomenuti.... celý text

Verschluss: Příběhy z alternativního Československa 2018, Karel Drexler
odpad!

Pod pojmem alternativní historie si představuji možný (ve smyslu fantazie) děj, který probíhá zcela jinak, než jak praví dějiny. U nás proto obdivuji Jana Drnka s jeho "fantasy" - zejména Žáby v mlíku. Tuto knihu blábolů jsem dočetl s velkým sebezapřením, protože jsem doufal (při dočítání), že takto ten děj již pokračovat nemůže. A on pokračoval...... celý text

Mokrá ryba 2017, Volker Kutscher

U autora mi již při četbě této knihy nevadil seznam všech berlínských ulic, kterými komisař Rath projížděl . Ano byl by z toho menší telefonní seznam, čtenáři, který není obeznámen s předválečným Berlínem (těch bude většina) nic neříká. A těch "vyhulených" overstolzek ? Nedivím se, že s požitým kokainem se Gereon Rath v zrcadle nepoznal. Knihu jsem poctivě přečetl, v něčem souhlasil s tím co níže napsal Marlowe a také Killingjoke. Ale oslněn nejsem. Ano Volker Kutscher nehraje se čtenářem poctivou hru. Tam kde se mu to hodí, vytáhne občas z klobouku cosi jako trumf, jindy "cukne" či podstatný fakt zatají. Teď jsem zvědav na komiks Babylon Berlín.... celý text

Z mého života 1965, Vítězslav Nezval

Protože bych to nenapsal lépe než "pistalka" (má velká poklona) zmíním se pouze o tom, že k této knize mě nepřímo přivedl Jan Werich . Četl jsem znovu I.díl korespondence V+W, kde jest kniha chválena jak z Prahy, tak z NY . Proto také putovala záhy za Jiřím Voskovcem.... celý text

Itálie - Alpy, Lago di Garda 2004, Jaromír Adamec

Nepostradatelný průvodce (v mém případě po nejkrásnější části země) - po severní Itálii. Má jeden monument - jezero snů "Lago di Garda" . Můj sen se splnil před osmi léty . Vše začalo příjezdem k dálnici (a tedy k budce s výběrčím) : "Buon giorno ! Grüß Gott !" Pravil starší pán - inu jsme v Tyrolech. Poučení - mluvte zde německy ! Řeknu vám, že se nedivím, že u jezera Lago di Garda bydlí větší část roku náš cyklista Roman Kreuziger . Nejen, že má z kopce na jezero nádherný výhled, ale též výtečné možnosti v tomto prostředí trénovat. V městečku Malcesine jsem vypil nejlepší kávu svého života a pak hurá k stanici lanovky na horu Monte Baldo. Fronta obrovská ! Bratru hodinu, ale dalo se to vydržet . Odměna je vrchol Monte Baldo 2218 m (zcela prosklenou lanovkou, která se za jízdy pořád otáčí o 360 stupňů) a převládá naprosto paragliding . Samozřejmě, pustit se nad obrovskou vodní "azuro" plochu-360 km2, jezera , toť zážitek ! Další zážitek je zpáteční cesta lodí na sever do přístavu Torbole. Kormidelníci jsou mládenci, kteří závodí s konkurencí. Německé pasažérky pištěly děsem ! Ostatní-většina jsme si to užívali. Každou chvilku velké vlny při "řezání" zatáček,opláchnutá paluba a mezi "závodníky" centimetrové mezery. Klídek ! Mají to v ruce. Průvodce nás pak zavedl do kouzelné Cortiny d, Ampezzo (nad ní masiv La Toffane), místa ZOH v r.1956. Uběhlo půl století a na areálu je to znát. Vítá nás velké foto Rakušana Toni Sailera (3 zlaté ve sjezd.lyžování) a vítěze běhu na 50 km Fina Hakkulinena-považte běžel tenkrát v pumpkách. Nad městečkem jezero Missurina, turisty zcela opuštěna . Na ZOH zde bojovali rychlobruslaři (?!). Divil jsem se, že takové krásné okolí ještě "nezmákli" developeři. Závěrem podotýkám, že autor-opravdový znalec těch krásných míst, odvedl perfektní práci.... celý text

Lisabon 2012, Harald Klöcker

Výborná knížečka, která naprosto postačila pro týdenní pobyt v hlavním městě Portugalska . Vytýkám ji jedinou věc - neuvádí 5.října jako den státního svátku země. A to byl problém zejména v metru. Tam vědí, že 5.10. proudí metrem davy a v minulosti se jim stávalo, že právě množství lidí doslova zlikvidovalo eskalátory ve větších stanicích . V našem případě šlo o důležitou stanici Baixa (4 poschodí) . Pochodovat tu nekončící dálku je opravdu fuška ! A další problém - v den státního svátku jsou zavřena všechna restaurační zařízení ! Na rozdíl od Prahy je zde jedna výborná věc : metro má stanice u všech hypermarketů. Tam je otevřeno a dá se zde najíst. Jídlo je velmi chutné a dá se vybrat. Obrovský zážitek je jízda tramvají č.28 obrovsky úzkými uličkami, kde si můžete podávat ruce s obyvateli pozorujícími "cvrkot" z oken. Tramvaj je míjí o pár centimetrů a na této trase jezdí pouze historická vozidla. Je zde mnoho vyhlídkových teras s kouzelnými hospůdkami, kde mimo jiné nabízejí výtečnou sangriu. Úžasná je Belémská věž v místě odkud věhlasní cestovatelé vyjížděli do světa. I když má Lisabon cca 500.000 obyvatel, jde o jedno z nejkouzelnějších měst Evropy. Pro základní orientaci vám tato publikace opravdu pomůže.... celý text

Hoši od Bobří řeky 2005, Jaroslav Foglar

Jedna z nezapomenutelných knih (kterým dnes říkáme kultovní) oslovila několik generací. Jednoduše proto, že být skautem bylo něco, co se nedalo srovnat s pionýrem (i když i tam bylo pár výjimek). Lov bobříků je legendou. Samozřejmě jsem je lovil také. Vzpomínám, že v mém případě byl ten nejtěžší - bobřík celodenního mlčení . Musel jsem se opravdu hodně snažit a jednalo se o hodně pokusů. Nostalgie je mnohdy krásná... Dovětek: Dobré knihy se občas kradou (či zapomenou se majiteli vrátit). V tomto případě se tak stalo 2x !... celý text

Štvanec 2018, Michael Robotham

Spoiler Postrádal jsem u autora onen pověstný "drajv" z knih M.Connellyho (zejména ty s Harry Boschem). Po přečtení - průměr . Připadal jsem si jako divák sovětského filmu, tedy postavy buď bílé - tedy Audie, nebo černé, zejména šerif. Ten byl tak záporný, že jej museli všichni zainteresovaní prokouknout na první pohled. Pokud se nic podstatného neděje (povídání o životě hlavního hrdiny), jde o příjemnou četbu. Jakmile dojde k akci tak to autor packá. Jéminku ! Těch vystřílených nábojů ke konci a mrtvol tak málo . A ještě k tomu prťavá zvláštní agentka FBI. Její jednání na konci jsem nepochopil. Místo, aby "hupsla" k zachránci Mossovi do auta (šlo o čas), tak mele a mele. Ještě, že to autor zachránil a Audie tu kanonádu přežil.... celý text

Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu 2019, Svetozár Olovrant

Bavil jsem se tak, jak již delší dobu ne ! Autor ukrytý pod záhadným jménem Svetozár Olovrant, dovede potěšit ty čtenáře, kteří milují parodii hororu. 0. Aperitiv : Když pak ze znesvěceného chrámu vynášeli mrtvoly, červené maso jim opadávalo z kostí. Lidský ovar voněl tak lákavě, že na to von Kempelen dostal chuť. 1. Předkrm : Juro Jánošík vstoupil pohledem do rajské zahrady jejího obličeje, nad divokou a zrádnou roklí jejich úst kořenil nosík, podobný mladému stromku, jehož dvě větve obočí nesly lesklá jablíčka očí. 2. Předkrm : Kouř v hospodě Spessart se konečně rozptýlil a odhalil strašlivý obraz - plno mrtvých loupežníků zmasakrovaných většinou svépomocí. Rozprášené mozky, pahýly kostí, vše včetně stropu pocákáno krví. 3. Hlavní chod : Hraběnka Alžběta Báthory-Nádasdy přijala Jánošíka malebně rozložená na chaise longue ve svém budoáru. Drobná, dokonale tvarovaná postava, dmoucí se ňadra stažená velrybími kosticemi, překypovala přes okraj šňerovačky na znamení, že po osvobození ze zajetí významně zvětší svůj objem. 4. Dezert : Juro Jánošík začal přemýšlet o tom, za jakým účelem stvořil Bůh ženy, když ty nejlepší v umění lásky jsou vlastně nejšílenější, zatímco ty normální ?....... Nedivím se, že vydání knihy na Slovensku byla bomba ! Mistr S.King by se při četbě této knihy určitě bavil. Post scriptum: Můj otec mi vyprávěl, že při studiu na průmyslovce měli na předmět zvaný Statika, podivného staříka, plného emocí, vzteklého. Když prý byl v ráži rozdával známky jako : 254, 347, ba i 589 občas padla. Jeho jméno bylo Karol Nádasdy . Že by jeden z potomků ?... celý text

Korespondence I 2007, Jan Werich

Jedno z nosných témat této knihy je emigrace. Tu zažili oba autoři doslova "na vlastní kůži". Werich nucenou, Voskovec k tomu od března r.1948 ještě dobrovolnou. Přes práci v pařížském UNESCO odletěl (silně znechucen) do USA s představou, že naváže na tu válečnou, kterou ukončili s partnerem zřejmě ve svém (tenkrát) nejlepším vystoupení v USA. Ve hře "Bouře" od W.Shakespeara. Jistě nečekal, že po příletu do NY, bude zajištěn a internován do věznice na Ellis Isl. (ironií osudu kousek od sochy Svobody, na kterou viděl celých 11 měsíců svého zadržení). Po únorovém puči komunistů, byla vytypovaným občanům ČSR ve Spojených státech věnována zvýšená pozornost. FBI jej udal nevýznamný spoluobčan, který se s ním nikdy nesetkal ! Dovolím si fabulovat: Ministerstvo vnitra pod vedením komunisty Noska s kvantem poradců NKVD od "Velkého bratra" - mohlo tímto způsobem na Voskovce nalíčit past. Byl by krásným exemplářem pro vystrašení dalších občanů, pomýšlejících na emigraci ke (jak říkali "Strýčkovi Samovi"). Bohudík se Jiří Voskovec obhájil . Nařčení, že je komunista, bylo po skoro roce shledáno jako nesmyslné. Je třeba připomenout, že jak nacisté v r.1939, tak komunisté po skončení II.sv.války měli připraveny precizní seznamy konkrétních osob, které je nutno co nejrychleji zatknout a ty "podtržené" fyzicky odstranit. Gestapu pomáhala t.zv.V.kolona. Komunistům plno lidí se špatným svědomím, tedy ještě čerství konfidenti gestapa (a ti také velmi posílili členskou základnu strany Klémy Gottwalda). Werichovo postavení v Praze bylo relativně mnohem lepší. Byl příliš populární, aby jej režim umlčel a ještě k tomu byl znám v SSSR jako "tovaryšč Gej Rup" - dokonce hrál maršála Göringa ve "velkofilmu SSSR" Pád Berlína. Nicméně mu režim házel klacky pod nohy, kde mohl. Po srpnu 1968 dokonce s manželkou Zdeňkou, zvažoval emigraci. Po roce 1969 byl soudruhy postaven "do rohu", i když byl "národní umělec". Voskovec v USA začal žít normální život v normální společnosti. Dostával příležitosti v divadle, ku př. hrál na Broadwayi v Hamletovi vedle hlavní star, kterou byl Richard Burton . Samozřejmě trochu v pozadí v roli I.herce. Ale my si jej pamatujeme ve výtečném filmu "12 rozhněvaných mužů". Člen poroty, malomluvný hodinář, ale výtečný. Domnívám se ale, že parťákovi v Praze jeho pracovní a uměleckou práci záviděl. Bohužel v ohromné konkurenci v USA se do TOP špičky nikdy neprosadil. O tom všem je tato půvabná kniha, respektive I.díl z trilogie, plná humoru, nadějí, ale také i depresí obou. Domnívám se, že obrovskou editační práci u těchto knih odvedl profesor Ladislav Matějka.... celý text

Šťastné blues aneb z deníku Jaroslava Ježka 2006, František Cinger

Je dobře, že tato kniha vyšla . Připomíná geniálního muzikanta, který stál vždy trochu v pozadí vedle V+W . Jeho hudba přežívá. Jan Werich vzpomíná, že ke konci války čekal v budově rozhlasu v NY až bude vyzván ke své relaci určené pro Protektorát. K ukrácení si pouštěl desky s hudbou z her Osvobozeného divadla. Ani nezaregistroval příchod známého jazzmana Benny Goodmana: "Co to posloucháte za fantastickou muziku pane ? Ale to složil můj kamarád. Fajn, zde je má vizitka, pošlete ho za mnou, mohl by se uplatnit v mém bandu. Sorry, pravil Werich. Kamarád již nežije. Umřel 1.ledna 1942." Jaroslav Ježek odpočívá na Olšanech, jen malý kousek od místa posledního odpočinku zbývajících dvou strážníků.... celý text

Všechno je jinak 1991, Jan Werich

O Werichovy knihy byla kdysi velká nouze, šlo kolikrát o "podpultové zboží". Sám jsem si vystál několik front a vždy mě těší, mohu-li sáhnout doma po Werichovi (samozřejmě i po jeho "dvojčeti" Jiřím Voskovcovi). Tak je tomu i u této knihy, kdy se vracím po x-té k moudru, k popisování radosti, štěstí, ale zejména "srandovna" (slova vynalezeného V+W). Tak třeba radost z hudby: ... Vydělali jsme nějaké peníze a vyjeli si do Paříže. Já poprvé. Parťák, který studoval v Dijonu to zde znal. "Milý Jeníku, když jsme v Paříži, tak nejdříve do Moulin Rouge", pravil. My byli hrozní fandové na jazz a černochy, kteří jej tak úžasně provozovali. Na jevišti 36 černých tanečnic, jedna jako druhá. Holky tancovaly, zuby jim svítily, jak to jen ony umějí. A my seděli nahoře, na galerii. Dole ne, tam seděli v prvních řadách maharádžové, což jsme nebyli. Holky dotančily "číslo", tak jsme se rozbrečeli, aniž jsme to jeden o druhém věděli. Nadšením z radosti a euforií nad tou krásou. Ihned po návratu do Prahy jsme napsali "Ostrov Dynamit" - takovou jazzovou revui . Černochy jsme neměli, herci se načernili. A k tomu jsme si pořídili k Ježkovi orchestr. Vlasta Burian se nám smál - "dyk vás to stojí šílený prachy !" Měl pravdu. Ale když při generálce ta kapela spustila, byla to jam-session, ve které jsme se spolu s Ježkem blahem koupali.... "Ježišmárja, byli jsme tak šťastni !"... celý text

Werichův golem a golemův Werich 2005, Ondřej Suchý

Jméno Suchý je v našem kulturním světě pojem. Ale jde pouze o Jiřího Suchého, staršího bratra "autora". Ondřej Suchý vytvořil touto knihou doslova bramboračku, do které opsal vše notoricky známé z knih a vzpomínek více než 60-ti pamětníků.... celý text

Utajená láska prezidenta Masaryka : Oldra Sedlmayerová (1884-1954) 2017, Petr Zídek

Tuto knihu je dobré číst společně s dílem Jiřího Kovtuna: Republika v nebezpečném světě, Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 (Torst 2005). První prezident ČSR Tomáš G.Masaryk (TGM) byl na rozdíl od svých následníků opravdu mimořádná osobnost a není divu, že byl středem pozornosti velkého počtu žen. Byť ve "zralém věku" - sportovní vzhled, rád se fotografoval sedíc na ušlechtilém koni. Autor této knihy zaznamenává jeho slova, tak totožná s názory své manželky Charlotty po jejich seznámení na studiích v Lipsku, i po sňatku a založení rodiny: ..."každý muž má mít ve svém životě jen jednu ženu a žena jen jednoho muže a ovšem ve spojení manželském ...." (Mnohoženství a jednoženství - B.Kočí, Praha 1925). Styky mezi TGM a Oldrou Sedlmayerovou (OS) trvaly od konce jara 1928 do konce roku 1933, se rozvíjely jako milostný vztah se střídavou intenzitou, v němž si oba sdělovali své životní zkušenosti a tužby do nejintimnějších detailů..." píše ve výše citované knize J.Kovtun. Obdivuji perfektně organizovaný úzký okruh lidí, okolo TGM, který tento vztah udržoval a udržel "pod pokličkou". Zároveň respektuji postoje těch nejbližších TGM (zejména dcery Alice M.), pro které to znamenalo neudržitelnou záležitost. Obdivuji autora za obrovskou práci, kterou vykonal při práci na této knize. Lze říci, že začínal "z ničeho" a díky množství archivních materiálů vytvořil objektivní dílo. Kniha je více věnována oné důležité ženě (OS) v malé, ale významné části života TGM. Názor na ni, na její postoje a chování si vytvoří každý čtenář sám. Tyla ze vztahu s TGM? Byla po jeho smrti hrabivá ? Byla v korespondenci s nástupcem TGM - E.Benešem nechutně vlezlá ? (Ten totiž "zdědil" - zřejmě dle posledních rozhovorů s TGM, nemilý pozůstatek z onoho vztahu - tedy vše v tichosti urovnat a celou věc uzavřít. Z knihy vyplývá, že to co slíbil TGM, také splnil). Konec života OS byl tristní, ale zejména smutný. Sebevraždou ukončil svůj život její jediný syn Oldřich. Těsně po skončení války umřel její manžel, tuctový přednosta stanice v Tetčicích u Brna, po válce umřel její nevlastní bratr (se kterým měla dobrý vztah), atd. Byla členkou národně socialistické strany, tedy zažila proces s Miladou Horákovou . Samozřejmě u komunistů měla černou tečku. Umřela na srdeční slabost v roce 1954. Kniha se četla dobře. Je plná doposud neznámých detailů, zejména vstupu žen do politického života mladé ČSR.... celý text

Lincoln 1933 2007, Jan Werich

Půvabná kniha zejména povídek (i pár pohádek v některém vydání) o životě V+W+J v emigrací ve Spojených státech. Líbila se mi zejména ta, která je v názvu této Knihy. A neznám autora, který by popsal koupi auta stylem Jana Wericha: .....V New Yorku jsme měli tmavý byt, telefon, pytel nadějí, ale neměli jsme automobil. Obcházeli jsme s Voskovcem prodejny ojetin, až jsme se nás zmocnil jeden z těch trpělivých, co se vyznají. Zaváděl nás stále hlouběji do automobilového lesa a když si byl jistý, že nebudeme trefit zpátky, ukázal nám (dle jeho slov) automobil automobilů - vyleštěný, dlouhý, černý majestátní vůz, dvanáctiválec, na kapotě chrt v běhu - Lincoln 1933...... Karosovaný podle speciální objednávky, to není koupě boys, to je dar ! 5000 $ stál fungl nový, pro vás, jako dárek pouhých 240 $ a k tomu dárek 5 galonů benzínu pro štěstí ! To se ví, že jsme ho koupili a ještě dlouhou dobu jsme nevěděli, co jsme vůbec koupili. Až po delší době nám došlo, že jsme koupili vůz gangsterů z Chicaga (proto ta zpevněná karoserie), neprůstřelná skla, to zadní malé jako pivní tácek, aby nikdo nebyl postřelen ještě k tomu otevírací, inu pro střelce. Mezi dvěma řadami sedadel za řidičem velká mezera, asi na rakev . Palubní deska, plná tlačítek, táhel, knoflíků, jako ve velkých letadlech. U většiny z nich jsme nevěděli k čemu slouží. Jednou jedeme po Pulaski Skyway se zákazem zastavení se z ničeho nic jedno se světélek rozblikalo a za vozem to začalo strašně harašit. Něco se utrhlo a my to vlekli. Zastavit jsme museli. Ihned policajt, prý proč stojíme na zákazu. Ukazuji mu cosi, co vlečeme za sebou. Místo pokuty se začal chechtat, byl mazák : pánové to je zařízení na výměnu poznávací značky za jinou (za jízdy)..... Jakýsi bohatý emigrant nás otravoval, že v tom autě chce svézt- samozřejmě benzín zaplatím, pravil. Jedeme a potřebujeme tankovat . Zastavujeme u pumpy a magnát z okénka praví: plnou nádrž ! Zavedli hadici do nádrže a spustili pumpu. Pro kontrolu se vždy po 5 galonech ozval zvonek. Po 17-tém zvonění říká pumpař - vám teče nádrž ! Podívám se. Netekla. Byly tam 2 nádrže, celkem 300 litrů ! Magnát se zachmuřil,zaplatil a litoval. Už se nám nikdy neozval... Není to kouzelné ? A že těch příhod v útlé knížečce je.... celý text

Kruté moře 1968, Nicholas Monsarrat

Nejdříve jsem viděl vynikající film a chvíli poté vyšla u nás i tato kniha. Jde o skvost v mé knihovně a ke skvostům se sběratel s potěšením vrací. A má to ještě něco. Tím myslím pohled z druhé strany, tedy té německé, viz Žraloci a malé ryby. Obojí strašně kruté , ale nádherné.... celý text

František Roman Dragoun: poslední romantik aneb život a dílo umělce 2008, Roman Kubička

Půvabná kniha, mapující neobyčejný život a dílo noblesního člověka, vzácného nenápadného umělce a osobnost, která rozdávala optimismus plnými doušky. Měl jsem to štěstí, že jsem s ním mohl prožít nezapomenutelné 4 dny, spíše vzácné večery, kdy jsme u červeného vína stačili prodiskutovat neuvěřitelně mnoho. František, Roman Dragoun je z kouzelného města Písku. Sám se "pochlubil", že studium na píseckém gymnáziu raději ukončil v sextě (aby prý nedošlo k rodinné "havárii") . Odtud se rovnou přihlásil na Akademii výtvarného umění, kam se dostal na dispens. "Bylo nás 60 a 10 z nás vzali, bylo to před válkou a já potkával na chodbách profesory, třeba Švabinského,Španiela, O.Nejedlého a mnoho dalších". I válka jednou končí a Československo se rozhodovalo, zda se přikloní k demokracii, nebo zvolí srp a kladivo. Za mohutné pomoci velkého rudého bratra zvolilo, bohužel, druhou variantu. Mladý začínající umělec, věřící, bez politických ambicí s jedinou touhou, kterou bylo malování. Základy měl výborné, samozřejmě díky špičkovým pedagogům. V roce 1963 dostal oznámení ze Svazu Čs.výtvarných umělců, že jej vyškrtávají ze seznamu, protože jeho práce a dosavadní dílo nedosahuje "požadované úrovně". Soudruzi věděli jak neprokádrované postavit bokem. "Von ten Dragoun se neangažuje, tak ať si kreslí ty dědky, báby, krajinky, zvířátka, to mu stačí, že jo souzi ?" Když je nejhůře, obyčejně se objeví pomocná ruka z místa, kde to člověk nečeká. Bratislavská Art Media měla přehled, o která díla umělců z ČSSR je zájem ve valutové cizině a tak pomohla i rodákovi z Písku významnou měrou. S oblibou portrétoval děti, vymýšlel pro ně nikdy nekončící pohádky. Pokud, možná po létech, se někdy zadívá to kdysi malé dítko na krásný, do modra laděný obraz malé, ale důležité slečny, nebo kluka (který se přece nenechá kreslit), možná, že si připomene milého starého pána se štětci, který se tak hezky poslouchal.... celý text

Jak jsem vyhrál válku 1970, Patrick Ryan

Žraloci a malé ryby 1993, Wolfgang Ott

Mám ji v knihovně hned vedle Krutého moře (umocněného ještě nezapomenutelným filmem). Precizní pohled na život mladých lidí, které osud poslal bojovat a žít v "uzavřené konzervě". Měl jsem možnost hodinové prohlídky U-Bootu v přístavu města Bremerhaven. Teprve tam dole si člověk pokládá otázku- nezešílel bych ? Všechno vypočítáno prostorově na centimetry a ty ještě námořníkům ubírali. Žádné soukromí, a co jídlo ? (Víme, že Němci zrovna vařit neumějí). Jedno WC pro 40 lidí ! A teď chlapci bojujte za "fírera" a Říši ! Kniha je mistrovsky napsaná, hlavně s perfektní znalostí prostředí- děj už šel autorovi nejspíše sám od ruky.... celý text

Král Krysa 1976, James Clavell

Je dobré vracet se ke knize, která se mi kdysi dávno líbila. Je to dobré proto, že čtenář může (což je můj případ) vnímat přečtené jinak než tenkrát... Obdivuji autora za způsob, který zvolil, když knihu psal . Pohrát si se slovy, větami, kapitolami... Namátkou: - Ještě jednou se Pete Marlowe podíval do nebe a snažil se obsáhnout jeho hloubku. Jen to ho mohlo přesvědčit, že není v jakési krabici - v krabici plné mužů, jejich pachu, mužské špíny a hluku. Bez žen, pomyslel si bezmocně. Bez žen jsou muži jenom krutý a špatný vtip. A srdce mu v tom slunečním žáru krvácelo... - Kingův mozek neodpočíval. Pracoval. Jedna polovina naslouchala džungli, druhá probírala taktiku nadcházející obchodní transakce. Čim déle pracuješ na plánu před obchodem, tím lépe ten obchod dopadne. Díky za to, čemu se říká zisk ! Chlap, který obchodování vymyslel byl génius. Kup lacino, prodej draho. Za peníze je všechno, i to nejlepší ze všeho - moc . A až se jednou odtud dostanu, přemýšlel King, stanu se milionářem. Vydělám tolik prachů, že proti tomu Fort Knox bude jako prasátko na střádání. Vytvořím si podnik - organizaci z chlapů věrnejch, ale ne moc chytrejch, mozky se dají vždycky koupit . A když poznám jakou má který chlap cenu, mohu ho využít nebo zneužít jak se mi to zlíbí. Na tom se točí svět... - Naí bylo čtrnáct let, ale v zemích, kde se střídá prudké slunce s prudkými dešti je takové děvče již ženou s ženskými touhami, má se již vdát a žít s mužem, kterého jí vybere otec. Její tmavá pleť měla jakýsi mléčný odlesk, její oči byly jako krystaly topasu, ruce byly poupata ohnivých orchidejí, nohy něžné, tělo dítěte i ženy hedvábné a sídlilo v něm štěstí kolibříka. Naí byla dítětem slunce a tropického deště... - Víš Pete, zdá se mi, řekl King a škrábal se přitom v zubech kouskem kůry, že to je v tý armádě až moc jednoduchý. Jakou můžeš mít budoucnost v tom, že posloucháš rozkazy chlapů, kteří jsou většinou blbci ? Měl bys žít u nás ve Státech. Každej je tam sám pro sebe a každej je skoro stejně dobrej, jako ten druhej. Potřebuješ jen najít nějakej fígl, abys byl lepší, než ten druhej. Tomu říkám vzrůšo ! - Té noci byl tábor Čangi prázdný. Zůstal jen hmyz a krysy. Samec Adam vládl nade všemi. Byl King. Až do dne kdy ho vůle být Kingem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. Nejsilnější byl vždy Kingem, nejenom zásluhou své síly, ale také chytrosti, štěstí a slávy dohromady. Mezi krysami... Bylo mi potěšením Mistře Jamesi Clavelle přečíst si tento váš opus.... celý text