1amu přečtené 1094

Penziopolis 2018, Petr Mano

Písek, kdysi krásné prvorepublikové město, kam jsem jezdil za svou tetou. Měl jsem to kousek, z nedalekých Prachatic, které se staly po válce zanedbaným sudetským městečkem. Záviděl jsem tetě Písek. Protože to byla hodná a laskavá teta, měla ještě jednou dobrou vlastnost: byla sice upovídaná, ale také laskavá, to ona byla človíčkem, který znal v Písku skoro každého. Ano děda mi vyprávěl, jak v I.světové válce bojoval v Itálii, ale byl již starý a opakoval se. Teta Jana byla vždy aktuální a já ji vždy nadšeně poslouchal. Povídání pana Vogla mi ji připomíná, jakoby se znali, navštěvovali se. Samozřejmě se nedivím P.Mano, který píše o Písku pozdějším. Bohužel, to kdysi krásné město se jaksi pořád nemůže z komunistické architektury vzpamatovat. Je dobré, že právě takové knihy vycházejí. Ony pohladí...... celý text

Konec starých časů 2010, Jaroslav Žák

Lépe než Rihatama bych to nenapsal. Autora mám rád zejména pro klasiku študáckých knih z I.republiky, ještě k tomu geniálně zfilmovaných Martinem Fričem s úžasným sborem herců, v čele s Čuřilem - L.Peškem. Ano, tato kniha je jiná, byla napsána později a zachycuje vše to co se dělo zejména v malých městech, kde každý znal každého a ještě k tomu si "viděli do talíře". Zde věděli, že ten nový soudruh na radnici (či kdekoli jinde) byl před pár roky též kovaný konfident gestapa. Bohužel po válce se ukázalo, že Češi a Francouzi měli za války takových kreatur v Evropě nejvíce. To je ona "přeposranost" tak u nás rozšířená. Někdo to nazývá "uměním přežít". Autor napsal knihu du šuplíku, je samozřejmé, že by mu ji soudruzi nikdy nevydali. (Josef Škvorecký Zbabělce vydal a "Tonda Novotný lezl po stropu" - jak víme). Je dobře, že si tuto knihu můžeme přečíst, zejména kvůli tomu, že se vše opakuje. Kovaní prověření soudruzi se stali s nakradenými penězi budovateli kapitalismu. Čest jejich "práci" !... celý text

Život mezi paragrafy 2017, Gerhardt Bubník

Ohlédnutí autora (84) za svým plodným životem . Je málo lidí, kteří by se mohli u nás prokázat takovými výsledky, přičemž si dovolím tvrdit, že jméno Gerhardt Bubník většině spoluobčanů nic neříká. Já kdysi registroval tohoto pána jako mezinárodního rozhodčího krasobruslení (a nic více). Má chyba ! Jeho životním štěstím během válečných let (kdy byli oba rodiče v koncentráku, ale přežili) bylo, že jej tatínek přihlásil (včas a zřejmě na poslední možnou chvíli) do anglické školy v Praze. Zde si od malička piloval hlavní světový jazyk. Po skončení války a šťastném setkání s rodiči začal s krasobruslením (prý hodně pozdě). Musel být dobrý, stal se reprezentantem (vedle Karola Divína, tehdejší čs.star). Zároveň začal studovat právnickou fakultu. Je obdivuhodné jak to vše stíhal. Po ukončení studia se stal adeptem advokacie a začal na umístěnku v Olomouci. Rok 1968 se stal pro něj přelomovým. Po přechodu zpět do rodné Prahy se díky právní praxi setkal s americkým podnikatelem, který hodlal rozšířit své teritorium i na Evropu, potažmo na Československo, které v oné době "frčelo". Jeho dobrodinec jej přesvědčil, aby vzhledem ke své výtečné znalosti angličtiny a dosaženým dovednostem advokáta, zkusil podat přihlášku na Harvard University, Nr.1 v celém světě. Pomohl mu získat tolik potřebné stipendium. Mladý Gerhardt (33) uspěl, post-graduál skončil s nejlepší diplomovou prací a ještě k tomu s jistotou roční praxe advokáta v Philadelphii. Stal se prvním čs.právníkem, který měl diplom právníka z vysněného Harvardu ! Ale stýskalo se mu. Doma pokračoval v právní praxi - úspěšně. Jako hobby si přibral funkce ve svazu krasobruslení. Kvůli výtečné jazykové vybavenosti se stal uznávaným mezinárodním rozhodčím a později právním poradcem mezinárodní krasobruslařské federace. Osobně mě v knize nejvíce zaujal jeho boj proti rozmáhajícímu se dopingu ve sportu. Čtenář se dozví neuvěřitelné věci, jak si počínaly v tomto světě mafie. Zprvu ta z NDR, která praktikovala své nechutné metody ve všech hlavních sportovních odvětvích, ale později ta nehorší ruská ! Nechutné svinstvo, řízené státem, vyvrcholilo na Zimních OH 2014 v Soči. Výsledky známe. S Rusy a jejich spolu-soudruhy z bývalého SSSR se to táhne pořád. V tom vidím hlavní přínos knihy. Čte se opravdu dobře.... celý text

Alhambra 2010, Tereza Brdečková

Alhambra, aneb balada o mém otci. Autorka jej v knize nazvala Gabrielem Kočkou (proč? Protože má kočka tolik životů?). Nicméně jde o čtivou knihu, a to včetně vysněného velmože Baltazara, který je cosi jako "alter ego" hlavní postavy. Ten vstupuje do života Kočky, rozpráví s ním a hledá.... hledá mapu svého království a pořád není u kýženého cíle. I Jiří Brdečka hledal celý život. Byl všeumělcem, uměl kreslit (proto byl spolupracovníkem Jiřího Trnky, tedy u slavných Bratří v triku), uměl psát-20 let připravoval Limonádového Joe(-a), jednu z nejlepších českých veseloher. Jan Werich mu byl spolu s Jiřím Trnkou za svědka na svatbě. Umožnil mu adaptaci "Limonádníka" v divadle ABC. V hlavní roli Rudolf Cortéz a jako Tornádo Lou nezapomenutelná Stella Zázvorková. S Werichem spolupracovali na Císařově pekaři a Pekařově císaři. Pak : Byl jednou jeden král, Až přijde kocour. Spolu s režisérem Oldřichem Lipským připravili scénáře pro filmy Ádela ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. Ale mimo to množství animovaných filmů, které posbíraly ceny na renomovaných festivalech po celém světě. Inu "Gabriel K." uměl ! Velice po r.1969 postrádal svého mentora Jiřího Trnku, po r.1980 Jana Wericha. Rád cestoval, jeho poslední výlet do Španělska, kde chtěl navštívit vysněnou Alhambru byl pro něj osudný. Více než návštěvy pamětihodností, poznal nemocnice. Krátce po návratu domů byl hospitalizován v nemocnici, kde 2.6.1982 umřel. Za pozornost stojí výňatek z jednoho z posledních dopisů adresovaných kamarádovi Vratislavu Blažkovi (m.j. Starci na chmelu) :" ...Vůbec to tu stojí za hovno a teď jde jen o to, aby to nestálo za dvě....“ A my pořád víme o G.Kočkovi, spíše J. Brdečkovi tak málo. Alhambra, melancholické a snivé vyprávění to trochu napravilo.... celý text

3x soudce Ti 2018, Robert van Gulik

Queen 2014, Phil Sutcliffe

K psaní těchto řádků přistupuji jako kritický obdivovatel skupiny. Výhrady mám k původnímu vydavateli MBI Publishing Company (2009), který z knihy udělal neforemného Goliáše (28x24 cm), těžkou nepraktickou věc - méně by bylo více. Příklady zde jsou: Bezkonkurenčně nejlepší Beatles v písních a obrazech, autora Alana Aldridge (Panton nechal vytisknout ve Finsku) a Pink Floyd Shine on, prodávaný u nás u příležitosti koncertu v září r.1994. Obě vkusně upraveny. Ale vracím se zpět ke Queen. Autor odvedl poctivou práci. Čtenář se dozví mnoho. Třeba to, že všichni členové skupiny mají ukončené VŠ vzdělání a zejména "lead" kytarista Brian May mohl být vynikajícím astronomem. (Jeho otec byl u zrodu letadla Concord). Bubeník Roger Taylor byl bezednou studnou šlágrových nápadů a jako první ze skupiny vydal svou sólovou desku. To není u bubeníků běžná věc. Zvláštní kapitolou knihy je povídání o duši Queen. Původně se jmenoval Farrokh Bulsara, narodil se perské matce a indickému otci v africkém Zanzibaru r.1946. Osamostatněním ostrova se dostali k moci muslimové a rodina rychle odletěla do Anglie. Farrokh začal studovat původně Politechnický institut, ale brzy přešel k tomu, co jej zajímalo primárně - k umění . S původním jménem by se zřejmě umělecky neprosadil a zvolil si jméno nové Freddie Mercury. Čtenář se postupně dostává k informacím o tom, jak později jedná z nejvíce vydělávajících skupin v začátcích nejen hrála zdarma s tím, že kupovali divákům občerstvení (aby vydrželi do konce !) - ale i rozhodujícím přesunem pod mocného vydavatele firmu EMI, kdy přechod od firmy Trident si původní majitel nechal "pořádně" zaplatit. Zřejmě vrcholná léta skupiny byla koncem let sedmdesátých a léta osmdesátá (i když Bohemian Rhapsody vznikla mnohem dříve). Líbilo se mi, jak Queen uprchli za vlády Labour Party s jejich přiblblou daňovou politikou do Mnichova, kde tvořili, natáčeli a vyjížděli do světa. Peníze plodí i vnitřní rozpory a hádky ve skupině. "Ponorková nemoc" třeba způsobila, že z ničeho nic odcestoval na Bali (!) basový kytarista John Deacon na 10 dnů ! Díky této knize se vzpomíná na tu éru a na krásné písně hezky. (Třeba Radio Gaga...hm). Perlička: Na str.203 je kopie vstupenky na koncert Queen v Budapešti na Nép stadionu dne 27.7.1986 (4.řada, sektor O) cena ? Neuvěřitelných 250 forintů (při tehdejším kurzu Kčs-Ft šlo o pouhých 50.- Kčs !). PS: Přesto zůstávají v mém případě Nr. 1 Pink Floyd !... celý text

Vila na Sadové 2015, Richard Sklář

Množství komentářů (včetně rozdílných názorů a hodnocení) naznačuje, že jde o čtivou knihu. Paní Bo mi připomínala hrdinu knih Lee Childa jménem Reacher. Ten také "zvládne" vše, dostane se z každé patálie a je schopný zlikvidovat, či poslat do invalidního důchodu řadu svých nepřátel . Nutno dodat, že měří přes 2 metry a váží dost přes metrák. Proti němu je paní Bo "tintítko" - váha necelých 50 kg. Knihy s Reacherem jsou pohádky. Jako pohádku jsem bral i tento příběh. Jako v dobré pohádce je i čtenář na konci spokojen. O jednu * méně dávám za neustálé zmínky o urologických potížích hlavní hrdinky (stačila by jedna věta na začátku knihy). Klad příběhu vidím v zasazení do Ostravy, jako nosného místa děje, a to včetně jejich hutné mluvy.... celý text

Noční směna 2019, Michael Connelly

M.Connelly je mým oblíbeným spisovatelem. Knihy s H.Boschem a M.Hallerem jsem přečetl "na jeden zátah" Až ?...... ..... do chvíle co se mi dostala do rukou Noční směna, která otevírá (prý) novou sérii s detektivem-ženou Renée B. Příběh je překombinovaný a možná bych i nějakou hvězdičku přidal, pokud by skončil ve 2/3. Jeden z míhajících padouchů je zabit. Budiž. Ale ten konec ? Samozřejmě, každý máme jiný vkus a toto dílo, jak vidím, se většině líbilo. Jsem tedy opak.... celý text

Trosečník sibiřský 2018, Světlana Glaserová

Obdivuji autorku, jakým způsobem se vypořádala se zápisky svého otce. Kniha je čtivá, je upřimná a já si doplnil životopis jejího otce, který mi zrovna (dle knihy Rusanda na větvi) sympatický nebyl. Ale nyní jsem schopen pochopit (pokud jde o jeho osobu) vše to co učinil v pozdějším věku. Z knihy se mi nejvíce líbila pasáž z Tadžikistánu a městečka Šurab, ještě tolik nezasaženým netvorem Džugašvilim. Pak už je to pouze smutné, i když hodně vypovídající. Je ironií osudu, že dědeček paní Světlany byl sovětskými komunisty propuštěn z (zřejmě) gulagu zásluhou nacistů, tedy v době kratičkého smíru mezi SSSR a hitlerovským Německem. Červen roku 1941 byl ještě v pořadí. Za skvělou považuji i vtipnou obálku knihy.... celý text

Dýmka strýce Bonifáce 1965, František Pilař

Kniha mého dětství, plná dobrodružství, s hledáním pokladu a dokonce s piráty. V době vnucování Pavlíků Morozovů, či Vasků Trubačovů šlo o zjevení a pohlazení duší malých kluků. K tomu ještě kouzelné ilustrace Kamila Lhotáka. Nechápu, že po roce 1990 již kniha v reedici nevyšla.... celý text

Vzpomínání (Od Reduty k Semaforu) 1991, Jiří Suchý

Specialistka 2017, Stephenie Meyer

Méně by bylo více. Úvodní komentář vyjadřuje obsah knihy nadneseně. Použiji proto slova našeho famózního kardiologa MUDr. Jana Pirka: Myslím si, že jako byla teorie relativity napsána na méně než 10 stránkách, lze většinu věcí vyjádřit stručněji a o to poutavěji, než rozvleklým dílem. Stephenie Meyer zbastlila přes 520 stránek, z toho je 80% pouze bla-bla-bla. Zbývajících 20% se dá číst, jsou na začátku a konci knihy. Líbí se mi Lenka.Vilka se svým komentářem - Lehký román pro ženy.To sedí ! Vím, že tuto autorku již vyhledávat nemusím. Jsou jiní a o móóóc lepší ! Takže: kniha = 1*+ 1* za geniálního psa Einsteina.... celý text

Rusanda na větvi 2016, Světlana Glaserová

Ke knize jsem se dostal oklikou, a to přes knihu, kterou napsal její otec, pan Klička. Jmenuje se Noční orel a píši o ní, jako o unikátu, ke které se dostal můj syn (kdysi v pubertálním věku). A najednou zjišťuji, že paní Světlana je "ženou mnoha řemesel" a skromně říká, že "na stará kolena" se stala spisovatelkou. Co napsala ? Obě knihy Trosečníka sibiřského i tuto jsem zadal do rezervace. První jsem dostal "Rusandu". Je to poctivá kniha, autorce věřím a chápu ji, proč to psala právě takto. Je to lidská kniha, psaná z pohledu ženy, která má těch dojmů ze svého života opravdu moc a věřím jí, že to chtěla dát na papír. Nejlépe se mi četla kapitola o letních prázdninách v SSSR, zakončených ruskou agresí a též opakovaný výjezd po létech se starší sestrou přes Arménii, zemi, o které zase tolik toho moc nevím. Kniha není obsáhlá, ale "je hutná" - přečteno za chvilku. Budu si ji pamatovat.... celý text

Z mého deníku 2003, Július Satinský

Nenáročné čtení zápisků herce, kterého si velice vážím. Viděl jsem ho prvně v Hovorech H. Bylo to opravdu dávno, ale humor, který zazníval s jeho úst a také od parťáka Milana Lasici byl úplně jiný, ale hlavně chytrý. Pan Satinský holt uměl a je velká škoda, že tak brzy se odebral do hereckého nebe. Jím psaný deník je roztomilé povídání bratislavského bohéma o jeho rodném městě o změnách, zejména urbanistických, které v Bratislavě probíhaly, či spíše neprobíhaly. Jsou zde vzpomínky na jeho přátele jak herce, tak kamarády povšechně. Tenká kniha je plná dobových fotografií starého města a má cenu v tom, že na oněch místech již stojí budovy úplně jiné, diametrálně odlišné. Čte se dobře, pohodově. Nejde o veledílo, ale příjemné posezení při povídání milého člověka. Není divu, že M.Lasicovi tolik schází.... celý text

Zpověď na konci cesty 2000, Miroslav Horníček

Nepovedená kniha. Bez viny pana Horníčka. Jde o rozhovor publicisty Jana Hůly s hercem, který proslul zejména ve svých "ONE MAN SHOW" kam si zval své přátele a známé osobnosti. Poslední z 22 knih M.H. činí dojem, že byla psána spíše pro peníze. A styl rozhovoru tomu odpovídá (viz komentář marka 2800 níže). Osobně mne zaujala otázka jedné paní, že herce viděla ve hře A.Zápotockého : Vstanou noví bojovníci, kde pobíhal po jevišti s rudým praporem a to sledovalo v hledišti cca dvacet diváků. Pan Horníček oponuje. Prý na tuto hru bylo vždy vyprodáno, protože šlo o organizované zájezdy ROH, protože autorem byl tehdejší předseda vlády, pozdější prezident.... Hm, hm - tak nevím . Pamatuji se, že organizované zájezdy začínaly po příjezdu do Prahy nákupy a delším posezením mužské části v pražských hospůdkách...... celý text

Tichá žena 2005, Monika Zgustová

Tvrdá obžaloba zvůle, která si říká komunismus. Hlavní osobou děje je Sylva, dcera Němce-šlechtice a Češky.Její život je hezký pouze v mládí, vznikem Protektorátu to s ní jde šupem dolů. Nezáleží na tom zda jsou u moci Němci, či po válce komunisté. Její syn Jan má větší štěstí, díky r.1968 se mu podaří dostat do USA a jako výtečnému matematikovi najít dobrou práci univerzitního profesora. Příběhy matky a syna se vzájemně prolínají, což činí knihu nesmírně čtivou. Syn Jan má otce ruského emigranta a malíře, který poznal o co v SSSR jde, ale nechá se "ukecat" Sylvou a jako předvoj odjíždí po válce do země, kde se v r.1899 narodil. Loučení Andreje a těhotné Sylvy na nádraží : ... V Rusku poznáš Cvetajevovou, já ti závidím Andreji... Těžko, spáchala sebevraždu. Je to pár let. Tak se poznáš s Babelem a Mandelštamem... Sylvo, ti přeci zahynuli v gulagu... Sylva prosadila svou, on se vrací do Ruska..... A smutný děj pokračuje. Nostalgie časů t.zv. I.republiky a pak černo. Ono bylo jedno zda obyčejní lidé prožívali diktaturu a teror nacistů nebo komunistů...... celý text

Malovaný dům 2004, John Grisham

Milé překvapení od autora. Po právnických thrillerech nám vypráví obyčejný příběh venkovského chlapce se vším, co k takovému životu patří. Jde o pohodové čtení s dobrem i zlem, tedy tak, jaký je život.... celý text

Poslední zkouška 2016, Hans Rosenfeldt (p)

Autoři měli úžasnou možnost rozvinout skvělou myšlenku: vrah likviduje osoby, které jsou zapojeny v TV do t.z. talk show, reality show, blogery, ale i ty, kteří tyto debility předkládají národu. Viz z dopisu vraha: "Naše televize dennodenně vytrubuje do světa, že v nové době jsou nejjistější cestou k úspěchu povrchnost, ba nefalšovaná blbost"... Připomíná mi to zejména naši stanici PRIMA. T.zv. uspěšní (pokud jde o vyhrané peníze, nemají ono základní všeobecné vzdělání !) ... "No a co, když nevím, tak si to vygůglím" že jo ? Vraha svým způsobem s jeho nastoleným motivem chápu. Co nechápu, to jsou pánové Hjorth a Rosenfeldt, kteří z vraha v této knize udělali "Ferdu mravence-práce všeho druhu", namátkou: přenáší a převáží mrtvoly (byť pomocí automobilu) buď do škol, nebo zapomenutých budov (viz mrtvola č.4, již vidím jak ji vláčí chlap okolo 50-ti roků do 4.patra starého baráku), kde na to bere peníze ? Jak to časově stíhá ? Zkrátka autoři pokládají své čtenáře za minimalisty, kteří se takovými prkotinami zabývat nebudou . A pak vyšetřovací "pětka" ve Stockholmu: -šéf Torkel je líčen jako ňouma, zejména pokud jde o navázání bližšího styku s ženami, které se mu líbí. Ta poslední, bývalá spolužačka, jej v knize doslova a s nadlidským úsilím musela "uhnat". - Vanja, nesympatická bréca (hned od první knihy) a ono se to stupňuje. Není schopná si vytvořit normální milenecký vztah. Hodně genů zdědila po otci. Podezřívám autory, že o ní psali s potěšením, aby vytáčeli čtenáře na maximum. - Ursula, sice vynikající odborník, ale zapšklá žena, která pokud narazí na možného partnera, tak má smůlu. - Billy, je pro mě z těch lidí nejsympatičtější. Té práce, kolik odvede. Ale H+R se v něm patlají (asi jim napovídá Sebastian-ha-ha) neskutečným způsobem. Nastíní jeho sklon k potěše z vraždění (???), udělají z něj sado-macho....atd. Hm pánové, zde jste ujeli fest ! A nakonec Sebastián, t.zv. hlavní "hrdina". Má hobby, je fantastický v hledání žen na 1 noc. Jedna taková způsobila v jedné z předchozích knih pěkný průser ! Pravda, je geniální v tom, jak čte "psýchu" možných podezřelých, ale jako člověk ? Ehm napadlo mě, že na něm by si bývalí kádrováci KSČ smlsli. A tak končím se svými nářky. Souhlasím s komentářem Rade. A kolik hvězdiček ? Váhám mezi 2-3. Asi slabá trojka, kvůli tomu základnímu námětu knihy.... celý text

Machiavelliho děti 1994, Edward Pearce

Autor si vybral 16 osobností známých z politiky, či veřejného života, u kterých pečlivě rozebírá jejich činy, které jsou velmi blízké tomu co popsal Niccola Machiavelli ve svém nosném díle Vladař. Ten byl napsán ve středověku a je s podivem, jak se činy současných, či ve 20.století zemřelých nebo zavražděných známých osob shodují s tím co sdělil světu dávno předtím geniální Ital . Osobně se mi nejvíce líbila kapitola o generálovi Arielu Sharonovi, pozdějšímu premiérovi státu Izrael. Co vše, tento člověk dokázal v jednání s Libanonem, koncem šedesátých let minulého století, to bylo opravdu geniálně machiavellistické . Potvrdil jsem si to, co si již dlouho myslím: aby Izrael jako stát přežil, musí (mimo jiné) hodně čerpat z oné zmíněné knihy Vladař. Ke konci jako lahůdku cituji z poslední kapitoly knihy o politice Anglie za Vlády Lady M.Tchatcher: Poprava jako politická sankce se odebrala na onen svět s lordem Lovatem v roce 1746. V našem systému může státník přinejhorším skončit v zadní lavici parlamentu nebo na ministerstvu energetiky... Podobnost čistě náhodná s Českou republikou ? Kdeže ! Vzpomeňme na ty stovky "dobrých žlabů" u kterých chrochtají mnozí naši "kdysi-politici" (pokud nezdrhnou ze země). Kniha se čte jedním dechem.... celý text

Růženky 2018, Stephen King

Výše uvedený obsah knihy je naprosto postačující, aby si zájemce udělal názor, zda chce knihu číst. Protože mám knihy Mistra rád, Růženky jsem si přečetl. Závěr ? Spíše průměr. Vše začal výborně, ale při usínání žen, jsem začal usínat také . Kapitoly, kdy spící ženy procitnou a žijí svůj nový život, jsem přeskakoval. Je dobře, že autoři sepsali na 3 stránky seznam hlavních postav (a že jich je), aby se čtenář v počátcích vůbec orientoval. Kvůli námětu předpokládám, že dojde i ke zfilmování. Ale Zelená míle to zdaleka nebyla. Ale nemohu než se ještě zmínit o geniálním komentáři, který napsal níže "heavy". On zde vystihl t.zv. "jádro pudla" !... celý text