adela.hol přečtené 295

Se špetkou skořice 2021, Elizabeth Acevedo

Emoni nastupuje do posledního ročníku střední školy. Pro její spolužáky je tento rok prvním odrazovým můstkem pro překročení hranice dospělosti. Ona musela dospět už dávno. Kromě povinností školních a pracovních má ještě jednu, kvůli které toho musí zvládnout víc, než ostatní. Je totiž matkou skoro tříleté Emmy. S výchovou jí pomáhá babička a otec její dcery. Ovšem někdy chce být také sama a načerpat sílu. Takovým místem je pro ni kuchyně, kde se ocitá ve svém vlastním světě, co ji naplňuje. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Emoni. Příběh je rozdělen na tři části, z nichž každá začíná originálním receptem. Kapitoly jsou velmi krátké, takže vás nutí číst dál. Protože Emoni je portoričanka, počítejte sem tam s nějakým tím španělským slovíčkem, což pro mě bylo za odměnu. Nejsem si ale jistá, že každý čtenář bude úplně všemu rozumět. Stejně tak jsem moc nepochopila překlad Holčičky. Buela zůstala, ale niña nemohla? Emoni jsem si oblíbila. I v tak nízkém věku byla skvělá matka. Vždy myslela především na Emmu a všechno, čím si prošla, ji jen posílilo. Stejně tak dával smysl jakýsi obranný krunýř, který si kolem sebe vystavěla. Měla jsem ráda i její babičku, Angelicu a Malachie. Přesně takové lidi kolem sebe Emoni potřebovala. Za to cestu jsem si nenašla k Tyroneovi, který měl kolikrát raději mlčet, a vlastně ani k Juliovi, u kterého jsem nedokázala pochopit, jak mohl svou dceru takto opustit. Dominantou příběhu je vaření, takže během čtení máte neustále na něco chuť. Já ze svého učitelského pohledu nejvíce ocenila scény s šéfkuchařem Aydenem. Hlavně jednu konkrétní scénu, kde se ukázalo, jak snadno jde demotivovat studenta. Možná, že ve vaření je to trochu jiné, ale já bych v tom některé své kolegy poznala. Příběh je nenáročný, milý, určitě si u něj odpočinete, než vás popadne chuť na to něco si uvařit.... celý text

Pátá minuta je o nás 2020, Eva Pospíšilová

Ethan miluje lezení na vysoké budovy, odkud může vidět celý svět. Jsou to místa, kde se vyhne matce, které nemůže přijít na jméno a otci, který s ním neumí mluvit. Kai je kapitán basketbalového týmu, hvězda školy, co je pod přísným dohledem staršího bratra. Oba spojuje moře, přesto každého jinak. Ethan ho nenávidí a od jisté doby do něj nevkročil. Za to pro Kaie je plavání a potápění únikem od reality a předstíráním, že je někdo jiný. A pak se ti dva potkají. A najednou všechno začne dávat smysl. Možná. Kniha je vyprávěna v er formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Styl autorek vás polapí na první stránce a nedovolí vám se pustit, dokud nebudete až na té poslední. Je to má druhá přečtená kniha a nechápu, jak to autorky dělají, že vždy vytvoří tak reálné postavy, se kterými prožijete úplně každou emoci. Chcete je obejmout a mít je za přátele a zároveň je profackovat, když začnou dělat blbosti. Prozření Ethana i Kaie bylo postupné, přirozené a ihned jste jim fandili. Bylo zajímavé sledovat, jak ten, kdo vše první inicioval, najednou dostal strach, když se projevila možnost odhalení. Ale s tím, koho kolem sebe měl, se tomu nešlo nedivit. A pak se na sebe samozřejmě vše nabalovalo. To, co nebylo řečeno, bylo pochopeno jinak a zloba, vztek a žárlivost tu hrály hlavní roli. Strašně se mi líbily reakce jejich rodičů na ně dva a celkově to jejich rodinné zázemí. S tím vším, co si prožili, dávalo tomuto příběhu ještě větší sílu. Způsob, jakým to mezi nimi prasklo a co se následně odehrálo s Braxem, to byly přesně scény, které v romantikách miluju. Navíc tady to celou dobu mělo takový vibe Romea a Julie, což byla jen výborná třešinka na dortu. Touto knihou jsem si jen potvrdila, že od autorek přečtu úplně všechno, co jim kdy vyjde.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Ilan na konci prvního dílu přijala přátelství Joela a celé pětadvacítky. Svého rozhodnutí ale brzy začne litovat, když se v nížinách, kde ji opravdu nepřivítají s otevřenou náručí, postupně dozvídá, kdo přesně stojí za zotročením jejího lidu. Navíc se ve sklenářských městech začne na zdech objevovat nápis, jehož význam, už nikdo nemůže znát. Co všechno obyčejná tři slova způsobí? A jak to ovlivní život Ilan? Stejně jako předchozí díl, i tento vás okamžitě přivede do dobře známého světa sklenařů, bojovníků, fajů nebo hotulů. Postavy, které jste si oblíbili, vás provázejí i nadále, jen je teď zase o něco lépe znáte a nahlédnete pod pokličku jejich tajemství. A že jich je a pořád jim není konec. Po přečtení prvního dílu jsem měla vizi romantické linky, která by se tu mohla rozvinout. Částečně ji mám stále, ale nejspíš to ještě potrvá. Jestli vůbec. Ilan totiž na konci tohoto dílu zbývá týden do čtrnáctých narozenin, tudíž děj se příliš neposunul. Ale rozhodně nestagnoval. Byly tu kapitoly přeplněné napětím, kdy jste se jen mohli modlit, aby to pro postavy dobře dopadlo. Mám pocit, že Joel o sobě ještě neřekl všechno a že i když byly momenty, kdy ho Ilan nenáviděla, stejně nedokázala nečinně přihlížet, když se mu mělo něco stát. On k ní má také bližší vztah, než by odpovídal jeho postavení, a za to, jak se k němu občas drze chovala, by někdo jiný byl hodně tvrdě potrestaný. Ale z obou stran nakonec vždy došlo k nějakému stupni odpuštění. Co je tím poutem, které je spojuje? Do této série jsem šla zcela náhodně, chtěla jsem zkusit další českou autorku a získala jsem další nový fantasy svět, který chci prozkoumat skrz na skrz. Po konci tohoto dílu obzvlášť.... celý text

Každé další léto 2023, Carley Fortune

Když bylo Percy třináct let, její rodiče si na léto koupili dům u jezera. Hned po příjezdu se seznámila se svými sousedy. Se stejně starým Samem a jeho o dva roky starším bratrem Charliem. Ač byl Sam spíše introvert, s Percy se z nich okamžitě stali spřízněné duše. Jako nejlepší přátelé a postupně i něco víc spolu trávili každé léto až do jejich osmnácti let, kdy se to pokazilo. Nyní se znovu potkávají po dvanácti letech a zjišťují, že silná vazba, co mezi nimi byla, je tu stále. Jenže je tu i tajemství, které je rozdělilo. Je ještě čas to napravit? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Percy. Kapitoly se střídají mezi současností a tím, co se stalo každé léto v průběhu šesti let. Autorka píše čtivě, umí pracovat s emocemi a náznaky, co a jak mohlo být, a moc jsem si přála, aby si laťku originálního příběhu udržela až do konce. Proces dospívání Percy a Sama byl velmi věrně napsaný. Nahlédnete do období prvního jiskření, oťukávání, drobné žárlivosti, všímání si změn na těle opačného pohlaví, nejistoty něco uspěchat nebo pokazit. Percy a Sam v dospělosti už si byli jistí, nechtěli chybovat, chtěli to vrátit, ale stále tu bylo to nevyřčené, přes co se nemohli posunout. Čím se to celé pokazilo, jsem uhodla už někdy ve čtvrtině knihy. Sice občas mě autorka zmátla, že se pletu, ale i tak to tam pořád směřovalo, a já přesto doufala, že všechny ty náznaky jsou jen manévry, jak svézt čtenáře z cesty a že na mě autorka nakonec vybalí nějakou bombu, ze které mi spadne brada. Nespadla. Podíl viny na tom měli všichni, to bez debat. Ano, bylo to reálné a ano, stává se to běžně. Já jsem ale v romantických linkách na toto poměrně citlivá a jen tak to neskousnu. Navíc, kdyby nebyli nuceni se znovu potkat, tak by čekali třeba dalších dvanáct let, než by si to vysvětlili? A jejich blízcí by se jen koukali, jak se ničí? Knihu určitě doporučuji k přečtení, protože je to opravdu krásný procítěný příběh. Závěr, který mně dojem z knihy nakonec pokazil, je spíš jen můj problém.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Svět se po Velké válce rozdělil. První část je zamořená jedovatými plyny, druhá je obyvatelná díky štítu, co čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. Jediný, kdo dokáže sklenit těžit, jsou sklenaři. Platí za to ovšem vysokou daň v podobě mnoha nemocí a znetvoření. Hlavní hrdinka Ilan se jako jedna z mála narodila naprosto zdravá. Aby měla lepší život, její matka se rozhodla zatajit nejen její zdravotní stav, ale i pohlaví. Pod hábitem s maskou, který sklenaři nosí jako znamení podřízenosti, se tak pro všechny skrývá ne ta Ilan, ale ten Ilan. A to není jediné tajemství, které Ilan bude muset před světem tajit. Kniha je vyprávěna v ich formě. Do nového světa se od začátku dostanete velmi snadno. Vše je popsáno srozumitelně, přehledně a i když se v ději nestřídá akce za akcí, stejně vás příběh pohltí. Postavy jsou tu totiž napsané tak, že vás uchvátí i jen jejich dialogy. Ilan se v pěti letech díky své schopnosti naslouchat sklenitu zaučuje u mistra Agadona na sklenařského brusiče. Ve třinácti letech má už takové schopnosti, že si ji dokonce vybere Joel, kapitán pětadvacítky, což je skupina bojovníků, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory. Ilan nechce opustit svou rodinu, ale bohužel nemá na výběr. Myslela jsem si, že Ilan během příběhu dospěje, ale nakonec dávalo smysl, že je zatím dítětem. Líbila se mi její urpustnost v pokládání zvídavých otázek, i když mnohdy riskovala překročení hranice drzosti. Scény, kdy odmítala sundat svou masku byly plné napětí, chápala jsem její strach. Ani ne tak o sebe, ale svou rodinu. Joel k ní byl kolikrát hodně přísný, ale zároveň se ve spoustě situacích ukázalo, že i u něj to bylo ze strachu o ni. Čekám v budoucnu nějakou romantickou linku. Nebo doufám? Každopádně nevím, jestli Joel nebo Vargas. Oba jsou hodně silné charaktery.... celý text

Jiskřivý idol 2023, Katee Robert

Když to Demeter nevyšlo s Persefonou, chce Diovi podstrčit svou další dceru - Psyché. Ta nejen, že je proti, ale brzy se stane ženou jiného nebezpečného muže. Dokonce toho nejnebezpečnějšího v Olympu. Eros, syn Afrodity, obávaný vrah, který likviduje všechny, co se na jeho matku jen křivě podívají, dostane jako poslední terč právě Psyché. Má ji připravit o srdce, což se stane, ale zcela jiným způsobem, než Afrodita čekala. A Psyché nebude jediná, kdo v tomto nuceném manželství ztratí své srdce. Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Stejně jako v prvním díle se postavy setkávají v ultramoderním Olympu, kde mají všichni mobily, sociální sítě a bulvární novináři je pronásledují na každém kroku. Kdo čeká seznámení s řeckou mytologií, bude zklamán. Kdo na knihu bude nahlížet jako čistě erotickou v jiném prostředí, než v tom klasickém kancelářském, mohl by si přijít na svoje. Tento díl se mi líbil ještě o něco víc, než první. Líbilo se mi, že Psyché nebyla žádná útlá hlavní hrdinka, ale naopak holka krev a mlíko, která se naučila pomluvy své postavy ignorovat, a dokázala si i tak vystavět patřičné sebevědomí. Eros byl klasickým prototypem hlavního hrdiny, ze kterého ženy omdlévají na potkání. To, že byl vrah, už byl detail. Chemie mezi nimi pracovala od první scény a vy jste se jen modlili, ať už otevřou oči a uvědomí si, že tu pomyslnou citovou hranici už dávno překročili. Jenže Psyché to brala z jeho strany pořád jako hru a Eros nevěřil, že by se mohla zamilovat do vraha. Tady mi trochu chyběla nějaká silná emocionální scéna, co třeba někomu přesně provedl. Aby ji vyděsil, ale aby v něm přesto neviděla zrůdu, kterou z něj udělala jeho matka. Sice to, co měl udělat Psyché, leccos naznačovalo, ale nějak jsem v něm toho vraha nedokázala vidět, když v průběhu děje nikomu nic neudělal. Tato série je pro mě zatím ideálním odreagováním a ráda se pustím do dalších dílů. 4,5*... celý text

Ta druhá Belle 2024, Whitney G. (p)

Belle žije po smrti matky se svým otcem a sestrou Izzie. Otec se k Belle chová jak ke kusu hadru, a i když se to Izzie nelíbí, nikdy neudělá nic, aby Bellinu ubližování zabránila. Jejím jediným zájmem je najít si prince, protože jen ten ji může přinést štěstí. Belle naopak ke štěstí stačí tajné dopisování s neznámým mužem, který jí jediný rozumí. A poté se v jejím životě objeví jistý Gabriel a všechno se změní. Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Ač se kniha četla dobře a předchozí dvě autorčiny knihy mě nadchly, tato byla bohužel velkým zklamáním. Přitom potenciál měla obrovský. Krásku a Zvíře miluju, a kdyby tady bylo víc všeho, mohl to být úžasný příběh. V knize najdete sice základ příběhu zmiňované pohádky, ale autorka si vytvořila své vlastní zápletky, kterým nejvíce ublížil nízký počet stran. Neměli jste dost času postavy poznat, oblíbit si je, nenávidět, pochopit. Možná Bellina otce jste nenáviděli, ale nezjistili jste, proč vlastně se k Belle tak choval. Co kdy tak hrozného provedla? Nějaká chemie mezi Belle a Gabrielem byla, to autorka napsat umí, jenže zároveň jsem neměla možnost si je oblíbit, protože neměli žádný vývoj. Vše bylo rychlé a v těch zásadních momentech, u kterých byste normálně hltali každou stránku, jste jen pokrčili rameny a šli dál. Chyběla tomu gradace, napětí, a spíš jste jen při čtení přemýšleli nad tím, co tímhle příběhem autorka chtěla říct. Kdyby měl více stran, rozpracované postavy, plynulý děj, vystavěné zápletky, věřím, že bych byla nadšená. Toto převyprávění mé oblíbené pohádky mi ale bohužel nesedlo.... celý text

Milovaný nevlastní bratr 2021, Penelope Ward

Sedmnáctiletá Greta poznala svého stejně starého nevlastního bratra až v posledním ročníku střední školy, kdy se Elec musel přestěhovat k její matce a svému otci. Od první chvíle dával Elec najevo, jak se mu příčí tam být. Greta se k němu přesto snažila být milá, i když ji trápil. Hlavně tím, jak vypadal a co jeho blízkost vyvolávala v jejím těle. Postupně si uvědomovala, že Elec to má stejně, až to jedné noci vyvrcholilo. Ta noc byla ale první a poslední na dlouhých sedm let. Znovu se setkali kvůli rodinné tragédii. Každý už žil svůj život, ale při opětovném pohlédnutí do očí toho druhého zjistili, že se vlastně nehnuli z místa. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Grety. Ze začátku mě mrzelo, že svůj pohled nemá i Elec, ale nakonec i jemu do hlavy uvidíte, i když trochu jiným způsobem. O to byl ale lepší. Autorka vás napíná do poslední chvíle, takže knihu jen tak neodložíte. V tomhle jsem Gretu naprosto chápala. Divila jsem se, že na ten večírek vůbec dokázala odjet. Chemie mezi hlavními hrdiny fungovala na jedničku s hvězdičkou. Od prvního setkání jsem věděla, že mě tenhle pár pohltí. Dostala jsem svou oblíbenou hate to love linku s nepatrnou příchutí zakázané lásky. Při setkání po letech jsem měla představu, co bude, ale autorka mě převezla. Elec byl charakter a těch dvacet čtyři hodin, co spolu strávili, jsem myslela, že bouchnu jako sopka, jak se napětí mezi nimi dalo krájet. Pořád jsem si říkala, co Elec tak hrozného udělal, že ho jeho otec nenávidí natolik, že vypouští na jeho adresu taková slova. Uff, tohle by mě nenapadlo. A bolelo to. Eleca nejvíc, který jediný za nic nemohl. Od autorky to byl můj třetí romantický příběh a opět mě nezklamal. Rozhodně doporučuji. Určitě se také pustím i do volného pokračování této knihy.... celý text

Dívka z vyšší třídy 2023, Hana Adler

Dvaadvacetiletá Margaret žije na první pohled v dokonalé rodině. O peníze nebo svou budoucnost si nemusí dělat starosti, stačí dodržovat pravidla svých přísných rodičů. A to je právě ten problém. Margaret už ve zlaté kleci žít nechce. Když se jednoho dne dozví tajemství, co jí obrátí život vzhůru nohama, bez přemýšlení začne jednat a tehdy začíná její nový, dobrodružnější život. Kniha je vyprávěna v er formě. Na jednu stranu se četla dobře, ale zároveň zde bylo spoustu rušivých prvků. Příběh prošel nejspíš minimální korekturou a bylo to hrozně znát. Opakování jmen, časté používání interpunkčních znamének, sem tam nějaký ten překlep nebo pravopisná chyba. Samotný příběh měl určitě potenciál, ale nejspíš mu chyběli i beta čtenáři, kteří by ho dotáhli k dokonalosti. Margaret působila ve svém chování často zmateně. Někdy se projevila až extrémně hloupě (beru v potaz, že to bylo dáno výchovou), ale zároveň z ní občas vyšlo nějaké vážné moudro, které se s jejím předchozím chováním bilo. Pak tu byl Jeff, který byl naopak napsaný velmi pěkně a byl to pro mě on, kdo celý příběh táhnul. Jejich vzájemná chemie na mě začala působit možná až někdy za druhou polovinou knihy. V té první prakticky nebyly žádné náznaky jejich vzájemné náklonnosti (i když se samozřejmě dalo čekat, že to k tomu směřuje), najednou se pohádali a bylo. Postupně se to ale zlepšovalo a například závěr byl za mě povedený. Jen jsem upřímně čekala víc dramatu ze strany její matky. Ale to nejspíš proběhne až ve druhém díle. V knize bylo i pár momentů, u kterých jsem se opravdu zasmála nebo uvažovala nad některými myšlenkami, které postavy pronesly. I přes nižší hodnocení bych druhý díl ráda zkusila, protože bylo tam toho ještě dost, co se úplně neuzavřelo. 2,5*... celý text

Osobní asistentka 2020, Renée Knight

Christine pracovala pro podnikatelku Minu Appletonovou jako její osobní asistentka dlouhých dvacet let. Byla jí po ruce prakticky dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Přišla o svůj osobní i rodinný život. Své práci a Mině se přesto oddaně věnovala a měla pocit, že je to tak správně. Až realita všedního dne jí otevřela oči a ona si uvědomila, co za člověka Mina je a jakého udělala z ní. Existuje ještě nějaká možnost jak to napravit? Ta, většinou neviditelná osoba v místnosti, možná má pár trumfů v rukávu. Kniha je psaná v er formě, částečně retrospektivním stylem vyprávění. Ač je kniha zařazená do žánru thriller, úplně mi to nepřišlo. Možná bych doplnila přídomek psychologický, ale spíš jen hodně lehce. Kniha se četla dobře, ale pořádně mě začala zajímat až od druhé poloviny. První polovina na mě působila zbytečně zrychleně. Christine se ve vzpomínkách vracela k tomu, co všechno zažila v posledních dvaceti letech, ať už v tom pracovním nebo soukromém životě, ale vše bylo popsáno hodně povrchově. Navíc jsem měla často chaos v tom, kdy Christine vzpomíná na minulost, kolik je jí třeba let, a kdy jsme se zase vrátili do současnosti. K postavám jsem si nedokázala vytvořit vztah, pochopit, jak mohla Christine vyměnit rodinu za práci, nebo proč bych měla Minu nesnášet za to, jak se ke Christine chovala, jak ji využívala ve svůj prospěch. Vše začalo dávat smysl, až v částech se soudním jednání, kdy se příběh konečně nějak rozběhnul a díky spoustě svědků obhajoby nebo obžaloby se postavy začaly formovat. To mě opravdu bavilo. I když i tam bylo pár momentů, které mi nepřišly zrovna reálné. Nevěřím tomu, že obžalovaný u soudu by si mohl poznámky zapisovat do notebooku. Závěr jsem čekala úplně jiný, ale jak to nakonec skončilo, bylo logickým vyústěním. Došlo k osvobození a potrestání zároveň. Pokud v thrillerech nemáte načteno, možná by vám tato kniha pro začátek mohla sednout.... celý text

Písnička pro Klaudii 2023, Petra Langová

Osmnáctiletá Klaudie si užívá léto po boku přítele Davida a nejlepší kamarádky Simči. Kdyby nebylo matčina manžela Igora a otravného mladšího bratra Tobiáše, nad jejím dokonalým životem by se nevznášel žádný stín. Za to devatenáctiletému Vítkovi se život v poslední době vysmívá. Po smrti strýce se musel i s rodiči přestěhovat do malé vesnice, aby se postarali o babičku a dva koně. Ač oba žijí ve stejné vesnici, dělí se tu lidé na ty, co jsou společensky na výši, a na ty, o které prvně jmenovaní nezavadí slovem ani pohledem. Ale možná, že existuje jedno místo, kde by Klaudie mohla Vítka vidět jinýma očima. Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Jakmile jsem uviděla obálku, okamžitě evokovalo mi to knihy Lenky Lanczové, které jsem četla v nácti letech, a ty příběhy jsem milovala. Teď jsem věkově jinde, takže nadšení už není tak velké, ale jako nenáročná letní oddechovka to vlastně fungovalo. První polovinu knihy jsem bojovala s Klaudií. Hodně si o sobě myslela, chovala se hnusně k Vítkovi, k bráchovi (Tobi byl náhodou super) a její přátelství se Simčou nebo i s Nikol, bylo všechno, jen ne oddané. Vítek byl naproti tomu sympaťák a upřímně jsem nechápala, čím ho vlastně Klaudie okouzlila. Na táboře se její chování naštěstí zlomilo (líbilo se mi, co to způsobilo), ale sem tam se nějaký další výkyv objevil. Ale to i u Vítka obzvlášť ve fázi, kdy už byli spolu. Nechyběla ani dramatická a klišé zápletka, která jejich rychle vzniklou lásku okořenila. Konec byl takový roztomilý, přesně se sem hodil a k tomuto typu knihu patří. Jen to s Andy si mohli vysvětlit trochu dřív. Ještě musím zmínit, že mě hodně překvapil Davidův otec. To, jak se po nastalých událostech zachoval, jsem nečekala, ale rozhodně kvitovala. Ne každý rodič by to udělal. 3,5*... celý text

Křídla vážky 2022, Michaela Dopitová

Ač má Elena před sebou pouze maturitní ročník, po neshodách s otcem se přestěhuje z Prahy ke své matce do malé vesnice poblíž Olomouce. V nové škole se jí ujme spolužák Jáchym, který ji seznámí se zbytkem jeho party. Elenu postupně zasvěcují, jak to u nich ve škole chodí a radí jí, komu se vyhýbat. Zejména partě kluků, o kterých se povídá, že holky sbírají jako trofeje. Do této party patří i Tadeáš, který začne Eleně nadbíhat. Poslechne své kamarády anebo ji Tadeáš přesvědčí, že všechno, co se o něm říká, jsou jen pomluvy? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Eleny. O knize jsem si dopředu nic nezjišťovala, v průběhu čtení jsem měla nějaké vize, které jsem v podstatě všechny odhadla, ale i tak mě autorka dokázala překvapit. Také bych nepoznala, že se jedná o prvotinu, jak dobře se kniha četla. Elena milovala knihy a skrz ně se snadno sblížila s Tadeášem. A nejen s ním, ale i s jeho partou a jejich bujarými mejdany. To mi trochu nesedělo k její povaze introverta, o které byla na začátku zmínka. Ale každý má asi trochu jiný stupeň. I když si Elena uvědomovala, že Jáchym by byl lepší partner, Tadeáš ji přitahoval víc. A v tomhle si srdce poroučet nedá. Hodnocení snižuji za české prostředí, zejména to školní. Celou dobu mi to evokovalo americký styl a já jako učitelka mám stejně staré žáky dennodenně před očima a vím, že takhle se nechovají. Nevídám partu frajírků, kvůli kterým se začnou ostatní zvedat, aby jim uvolnili místo v jídelně. Časté mejdany mi také s mými žáky nešly úplně dohromady, ale třeba o nich mám jen naivní představu. Až dojdete na poslední stránku, pochopíte, co vám příběh měl předat. Uvědomění si, že můžete radit lidem okolo sebe, co mají dělat a nedělat, ale dokud si sami nenatlučou nos, nic s tím nezmůžete. Také si potvrdíte, jak moc je zásadní upřímnost, pokud nechcete ztratit někoho, na kom vám záleží. A že některé věci zůstanou občas nevyřčené.... celý text

Sedm manželů Evelyn Hugo 2023, Taylor Jenkins Reid

Monique Grantová je novinářka, které se zatím příliš nedaří. Napsala jen jeden úspěšný článek, ale jinak jí její šéfová Frankie nedůvěřuje natolik, aby jí svěřila něco většího. Když proto Frankie zjistí, že má o rozhovor v jejich časopise zájem Evelyn Hugo, bývalá filmová ikona, chce jí pro rozhovor nabídnout své nejlepší lidi. Jenže Evelyn chce jedině Monique. Buď ona, nebo žádný rozhovor nebude. Nerozumí tomu Frankie, nerozumí tomu samotná Monique. Nikdy předtím se s Evelyn nesetkala, tak proč si vybrala právě ji? Ačkoliv je Evelyn nyní skoro osmdesát let, i tak neztratila nic ze své noblesy a hvězdy stříbrného plátna. Její charisma jí zůstalo. Když se setká s Monique, prozradí jí, že nechce poskytnout rozhovor, ale chce, aby Monique sepsala její biografii a vydala ji až po její smrti. A v ten moment začíná Evelyn vyprávět svůj životní příběh. O této knize bych chtěla napsat úplně všechno a zároveň nemůžu napsat vůbec nic. Ti, kteří knihu ještě nečetli, by totiž přišli o tu nevědomost, postupné odhalování toho o čem kniha vlastně je, a jak moc vás zasáhne. Evelynin příběh vás pohltí od samotného začátku a na konci vás nechá se zlomeným srdcem, ale přesto jste šťastní, že jste ten příběh mohli s Evelyn prožít. Během čtení totiž věříte tomu, že skutečně žila. Věříte, že natočila všechny ty filmy, které byste si teď nejradši pustili. Chápete, proč se sedmkrát vdala, protože každé její manželství mělo svůj důvod a přišlo v tu chvíli, kdy bylo potřeba. Milujete nejdůležitější lidí jejího života stejně jako ona, protože nebýt jich, neměl by její příběh takovou sílu. Knihomolové, kteří jste ještě nečetli, déle tuto knihu neodkládejte. Ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. A vy, kteří třeba tolik nečtete, tak kdybyste si měli přečíst za život jenom jednu jedinou knihu, tak je to právě tato.... celý text

Hlava plná lásky 2023, Ali Hazelwood

Osmadvacetiletá Bee pracuje jako neurovědkyně. Právě dostává nabídku pracovat na jednom projektu pro NASA, což je pro ni ideální příležitost, jak ukázat, že i ženy mají ve vědě své místo. Má to ale háček. Jejím spolupracovníkem má být o čtyři roky starší Levi, se kterým se zná už z doktorského studia. Jenže tehdy na ni sotva promluvil, ignoroval ji a odmítal s ní spolupracovat. Bee ho tak samozřejmě nesnáší jako on ji. Jenže byla to tehdy z jeho strany opravdu nenávist? Kniha je psaná v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Pokud se vám líbila Hypotéza lásky, bude se vám líbit i tento příběh. Autorka použila v podstatě totožnou šablonu, tudíž pro mě nebylo žádné velké překvapení, jaký další pár se v příběhu zrodil nebo z jaké postavy se nakonec stala ta záporná. Ale to vůbec ničemu nevadilo, protože autorka si mě dokáže zaháčkovat a já si jen užiju romantiku, která mě zahřeje na duši. V knize nechyběl typický humor spojený s vědou. Přiznám se, že některé pojmy jsem při čtení i přeskakovala, protože to byly doslova jazykolamy. Bee byla hrdinka "trubka", co strašně dlouho byla zaslepená ohledně té Leviovy nenávisti a pak zase dlouho věřila, že jsou jen kamarádi s výhodami. To už mi pak trochu vadilo, i když zase potom, čím si prošla s Timem, se to taky dalo pochopit. Ale Levi byl naprosto jasný od začátku ohledně toho, co k ní cítí. A čekal teda hodně dlouho. V některých momentech mi hrozně chyběl jeho pohled. Například bych potřebovala přesnou citaci toho, co řekl Timovi nebo to, co řekl Sam, když s Bee odmítl spolupracovat. Ale zase to třeba vynahradily pasáže s Marií a Shmacem, které to celé příjemně okořenily. Hypotéza lásky u mě pořád vede, ale i toto byl příběh, který si ráda jednou přečtu znovu. 4,5*... celý text

Candy 2023, Baja Dolce

LocalX má nového majitele. Dorian Fabri s přezdívkou Candy je bratrem bývalého majitele Harryho alias Habibiho. O jejich příbuzenském vztahu nikdo kromě Doriana neví. Už vůbec ne Virginia, která v klubu vlastní určitý podíl. Dorianova přítomnost v klubu má svůj důvod a Virginia by to mohla celé zkomplikovat. Nebude to ale nakonec sladká komplikace? Kniha je vyprávěna v ich formě, střídavě z pohledu obou hlavních postav. Objevují se zde postavy z minulého dílu a převážná část příběhu se odehrává ve zmiňovaném klubu. Prostředí klubu a jeho hříšných aktivit bylo popsáno skvěle. Kvůli němu tu ale bylo spoustu ženských a mužských vedlejších postav, které jsem od sebe nedokázala odlišit a společných scén, které nijak nerozvíjely děj, bylo až moc. Přišlo mi to trochu na úkor hlavního páru. Dorian dostál své přezdívce a byl sladký jak cumel. Kdyby předvedl svůj hříšný tanec hned na začátku, možná bych i uvěřila, že z něj Virginia změkla jak máslo. Bohužel postupem děje jsem spíš měla pocit, že měkne on. V mnoha situacích se za mě nezachoval jako chlap, což mi do tohoto žánru, kdy má být hlavní hrdina dominantní a nekompromisní ke všemu a všem, nepasovalo. Oba sice měli těžkou minulost, ale byla představena spíše povrchově. Proto jsem ji s nimi nedokázala prožít a chybělo mi to správné pohlcení jejich chemií, abych věřila, že se našly dvě zraněné duše. Zápletky byly jen nakousnuté, některé i nevyřešené, a vše bouchlo v poslední kapitole a epilogu. A to už bylo pro mě pozdě. Potřebovala bych nějaké indicie už v průběhu, abych se o ty postavy bála nebo dumala, co chystají. Tady jsem spíš měla vztek. To, co udělal Dorian Harrymu, bych neodpustila. Vážně by tohle udělal chlap chlapovi? Nešly ty informace zjistit jinak? Vím, že série má mnoho příznivců, já s ní bohužel stále trochu bojuju, ale to tak je, ne každému sedne všechno. Budu doufat, že mě závěrečný díl ještě dokáže překvapit.... celý text

Propast mezi námi 2023, Tess M. Puffrová

Jednadvacetiletá Donna má všechno. Žije v přepychu a jediné, co se od ní žádá, je chovat se vzorně před movitými klienty svého otce a dál se věnovat baletu. Je zasnoubená s Malcolmem a plánuje si růžovou budoucnost. Jenže Malcolm na ni věčně nemá čas a ani balet jí už nepřináší tu radost, co kdysi. O tři roky starší Sebastian nemá nic. Žije v nejchudší čtvrti, pomáhá matce, jak jen může a navíc supluje roli otce třem mladším sourozencům. Nyní si odpracovává veřejně prospěšné práce v rodině Donny. Dva odlišné světy se začínají protínat. Mohou v budoucnu překlenout propast, která je mezi nimi? Kniha je psaná v ich formě, střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů. Začetla jsem se ihned a nemohla se od knihy odtrhnout. Ač Donna ze začátku působila jako naivní rozmazlená princezna, tak zároveň jsem viděla, že je to jen její přetvářka, jak zakrýt svou osamělost. Sebastiana jsem si zamilovala okamžitě. Stačilo jedno španělské slovíčko a byla jsem jeho. Moc se mi líbilo, jaký vztah měl ke své rodině. U slovních přestřelek s jeho sourozenci jsem se opravdu bavila. Chemie mezi hlavními hrdiny fungovala a já jsem jim moc fandila. Celý příběh byl protknut tou správnou romantikou, humorem a také akcí. Zápletky působily přirozeně, ne nějak na sílu. Sice v určité části došlo k nedorozumění v komunikaci, ale zároveň to jinak nešlo. Obě postavy pracovaly s tím, co zrovna v tu chvíli věděly. Hodnocení strhávám pouze za ten krátký časový úsek, ve kterém se příběh odehrál. Přišlo mi to na tak velkou lásku moc rychlé. Pak bych asi i dříve odhalila, čím Donna trpí, aby se dala pochopit ta její osamělost a proč si tak naivně myslí, že po svatbě se k ní Malcolm bude chovat jinak. Ten mi mimochodem lezl pořádně na nervy. Od autorky to byla má první kniha a hned se mi trefila do vkusu.... celý text

Láska na hraně 2023, Penelope Douglas

Tiernan zemřou ve stejnou chvíli oba rodiče. Jenže pro ni to zase není tak zdrcující zpráva. Pro své slavné a bohaté rodiče byla totiž celý život prakticky neviditelná. Protože do plnoletosti jí zbývají dva měsíce, jejím poručníkem se stává otcův nevlastní bratr Jake. Odstěhuje se za ním a jeho dospělými syny Kalebem a Noahem do odlehlých coloradských hor. Ač se nikdy předtím neviděli, stávají se nakonec rodinou, která Tiernan tolik chyběla. Ovšem všichni tři Van der Bergovi muži jsou zatraceně přitažliví. Hranice, kterou by s Tiernan neměli překročit, je ale každým dnem tenčí a tenčí. Kniha je vyprávěna v ich formě, především z pohledu Tiernan, nějaké kapitoly má i Jake a Noah. Proč ve výčtu chybí Kaleb má svůj důvod. Ač se jedná o erotickou knihu, na nějakou větší dávku si musíte počkat až do druhé poloviny knihy. Tam toho ale dostanete vrchovatě. Ačkoliv za sebe bych překročení té hranice volila dřív. Paradoxně ale ne pro ero scény. To, že se v zimě stalo to, co se stalo, bylo jen vyústěním všeho, co se jim v životě dělo. Vzájemně si byli pomyslným lékem na zraněné duše a nikdo jiný tomu mezi nimi nemohl rozumět. Vzhledem k tomu, koho si Tiernan nakonec vybrala a on si ji nechal, mě mrzelo, že neměli víc scén, kdy by byli jen spolu. Protože zrovna jeho postava měla takový potenciál, že kdyby se autorka zaměřila jen na něj, myslím, že by mě to pohltilo ještě o trochu víc. Proto bych tu první polovinu knihy raději o něco zkrátila, aby oni dva měli větší prostor. Moc se mi líbil epilog, který to všechno uzavřel tak, že jste si uvědomili, že jinak to skončit prostě nemohlo. 4,5*... celý text

Nájdem ťa v čase 2016, Michaela Ella Hajduková

Nia žije v budoucnosti. Ve světě, který je už dlouhá léta zavalen sněhem a lidé, co přežili, žijí v moderních podzemních městech. Nia si na nový svět stále ještě nezvykla a hlavně se nevzpamatovala ze ztráty své lásky. Když se jí naskytne možnost stát se součástí výzkumného týmu, který se zabývá cestováním v čase, vlije jí to novou krev do žil. A taky naději. Co když by svou lásku mohla nějak získat zpět? Nebo na ni čeká úplně jiná? Kniha je psaná v ich formě z pohledu Niy. Poprvé po letech jsem četla znovu ve slovenštině, a nijak to nebránilo tomu, že se mi kniha četla sama. Problém byl ale v dějové stránce. Kniha měla mít buď více stran anebo méně zápletek. Takto se toho odehrálo strašně moc na malém prostoru a bylo to zbytečně překombinované. Cestování časem mě bavilo, jak se museli přizpůsobovat prostředí, aby zapadli a neupoutali pozornost. Ale v celkovém výsledku, to jak pomohlo příběhu? Stejně tak zápletka s Clarou nebo Crispinem byla absolutně nevyužitá. Romantická linka byla pěkně napsaná, ale zároveň pro mě překvapivá. Nia najednou velmi rychle zapomněla na Damina a léta truchlení jakoby nebyla, když jí do cesty vstoupil Erik. S ním to bylo takové milé, jak ji všemu učil a trápil se, když zmizela, ale nedokázala jsem se na ně napojit jako na jiné páry. Přičemž dramat, které jejich lásku mohly pozvednout, se nabízelo hodně. Samotný závěr a epilog se mi moc líbil. Škoda jen, že ta cesta k němu nebyla lepší, aby ještě více vynikl.... celý text

Miluji tě, Jasone Thorne 2023, Ella Maise

Dvaadvacetiletá Olive Taylorová se s šestadvacetiletým Jasonem Thornem poprvé setkala, když jim bylo sedm a jedenáct let. Jason byl nejlepší kamarád jejího staršího bratra Dylana a za ta léta každodenního setkávání se pro Olive stal velkou dětskou láskou. Jenže jednoho dne se jejich cesty rozešly. Znovu se potkají až v dospělosti, kdy je z Jasona slavná hollywoodská hvězda a z Olive začínající spisovatelka. Uvidí Jason poprvé Olive jinak, než jen jako maličkou sestru svého kamaráda? Probudí v ní znovu její city? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Olive i Jasona. Od první stránky se do příběhu začtete a autorka vás baví svým humorem, řádnou dávkou romantiky a nakonec i erotiky. Ačkoliv byl příběh předvídatelný, ať už ohledně castingu, nápadu Jasonovy agentky nebo závěrečné zápletky, která se vyřešila dřív, než vůbec začala, užila jsem si ho a nevadilo by mi si ho po dočtení přečíst znovu. Chemie mezi hlavními postavami fungovala na výbornou. Upřímně jsem v některých situacích čekala jiný vývoj hlavně ze strany Jasona, ale vlastně o to to bylo lepší, že mě autorka dokázala překvapit. Mrzelo mě, že víc nebyli zapojeni Olivini rodiče a Dylan, protože i ta jeho krátká interakce ukázala, že mohlo vzniknout hodně vtipných situací na téma "mojí sestry se ani nedotkneš". Za co také drobně snižuji hodnocení byly ero scény. Ne že by byly špatně napsané, fungovaly tak, jak měly. Ale paradoxně mi svým ztvárněním nesedly do vyznění jejich vztahu. Zrovna tady by mi sedlo, že méně je někdy více. Bavily mě i vedlejší postavy, z nichž největší prostor měla Lucy, která bude hlavní postavou druhého dílu. Ten si určitě přečtu, ač musím říct, že jsem v určitých momentech měla z Lucy zvláštní dojem. Některá její prohlášení mi přišla až za hranicí kamarádství.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Kniha vypráví příběh pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí. Dnes z celé vesnice stojí už jen šikmý kostel. První díl série založené na skutečných událostech začíná v roce 1894 důlním neštěstím, které nějakým způsobem zasáhlo všechny postavy tohoto příběhu a končí o víc jak čtvrt století později v roce 1921. Skončila první světová válka, ale naši hrdinové nemají zdaleko vyhráno. Kniha je vyprávěna v er formě a je rozdělena do čtyřech částí. V každé části se stává hlavní postavou někdo jiný, ale přesto se se všemi postavami setkávámi opětovně v průběhu celého příběhu. Ať už jsem četla příběh Barbory, Ludwika, Julky nebo Barky, dovedla mě autorka snadno vtáhnout do děje, protože její styl byl nejen čtivý, ale způsobem vyprávění jsem se dokázala vcítit do postav a myslet na to, jak bych se v těch nelehkých dobách zachovala já. O postavách nelze říct, že byly jenom černé, nebo jenom bílé. S některými jsem souznila více, s některými méně, ale doba, ve které se příběh odehrával, si žádala i své oběti. Někdo poslušně přijímal to, co mu život nabízel a nekladl žádný odpor, i když třeba byla možnost to změnit. Jiný zase využil každé příležitosti, aby se mu v dané chvíli žilo lépe, ale nakonec zjistil, že to, co má doma, je to nejlepší, k čemu se chce vždy vracet. A další pochopil, že pokud chce žít v klidu a příliš na sebe neupozorňovat, musí se přizpůsobit i tomu, co se mu osobnostně příčí. Díky této románové kronice jsem se opět dozvěděla něco, co mě doposud minulo a ráda budu jednou pokračovat dalšími díly.... celý text