adela.hol přečtené 262

Nové sliby 2022, Lilly Lucas

Haka za lilii 2022, M. K. Hardy

Červená, bílá a královsky modrá 2020, Casey McQuiston

Dev: Příběh Devory Sharpové 2024, Kristyna Andrews (p)

Devoře je jen dvacet tři let, ale prožila toho víc, než jiní za celý život. Ztráta nejbližších, traumatický zážitek a samota ji v pubertálním věku dohnaly k partě lidí, se kterou společně utvořili novou rodinu. Nyní už jsou každý někde jinde, ale Devora stále napravuje chyby, kterých se tehdy dopustila. Jenže život jí uštědří další krutou ránu a své plány bude muset rychle změnit. Kniha je vyprávěna v er formě. Prvních několik kapitol se střídá současnost s minulostí, kdy nahlédneme do toho, čím vším si Devora prošla. Zjistíme, co stálo za jejími traumaty, proč došla až do stádia, ve kterém samotný příběh začíná. Seznamujeme se hlavně s Neddym, který ji do party přivedl a především s Nathanielem, který její život ovlivnil nejvíce. Tato část příběhu mě hodně bavila, protože jsem si tu k postavám vytvořila vztah a pochopila jejich jednání. Devora se mihla už v prvním díle, ale až tady bylo vysvětleno, proč Cornelie není jediná, co získala nadlidské schopnosti. Propojení s prvním dílem se mi moc líbilo a vše do sebe zapadlo. Celkově proces zvykání si na nové schopnosti a jejich používání bylo za mě lepší a víc mě vtáhlo do děje. Jen trochu pomalejší mi přišla část, kdy se už o Devoře vědělo, až do závěrečné zápletky. Romantická linka mě také oslovila o něco víc. Nejspíš kvůli té společné minulosti, co Devora s Neddym měli, a že byl stále jejím přítelem, i když se musel dívat, jak se ničí. V tom byl i zajímavě vyobrazen vztah s Nathanielem, jak moc dokáže někdo s druhými manipulovat a dokud si to v sobě ten člověk nesrovná sám, ostatní s tím nic nenadělají. Konec mě vůbec nenapadl a doslova mi vyrazil dech. Ačkoliv jsme dějově hodně v budoucnosti, na lidi jako je Nathaniel můžeme narazit i v současnosti a z té představy až mrazí. 4,5*... celý text

Dvě tváře lásky 2024, Marie Hamáková

Matylda poznala muže svých snů. S Jakubem jsou šťastní a plánují společnou budoucnost. Vše se začne bortit, když se Matylda seznámí s potenciální tchýní Janou, která se zpočátku tváří, že s výběrem syna souhlasí, ale vizi budoucí snachy Matylda nesplňuje. Ta Janinu masku brzy prohlédne. Jak dopadne jejich boj o Jakuba? A jak se ke všemu postaví on? Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu Matyldy a Jany. Krátce po začtení se mi vybavil film Příšerná tchýně s Jennifer Lopez a Jane Fonda. Podobný příběh je i zde. Film miluju a kniha se četla dobře, ale knižní pojetí se na mě nepřeneslo. Chyběly mi emoce mezi postavami. Ať už byly šťastné, smutné, naštvané, zářily nadšením nebo trpěly v slzách, nešlo mi se do nich vcítit. Nejspíš to bylo způsobené i častou nekomunikací, kdy si nedokázaly vysvětlit zásadní momenty a braly něco jako hotovou věc, aniž by si vyslechly toho druhého. Navíc když se jednalo o jednoduché zápletky. A když už komunikace nastala, občas některé dialogy nepůsobily přirozeně. Dále se mi do tohoto typu příběhu nehodily ero scény. Jednak na mě nijak nepůsobily a bylo jich zbytečně moc na úkor mnohem zásadnějších scén. Kdyby byly rozepsanější ty, které následovaly po odhalení určitých tajemství, abych věřila, že to s postavami zamávalo, bylo by to pro mě uvěřitelnější. Nejpropracovanější postavou byla za mě Jana. Ač si myslím, že víc ji v povaze ovlivnila její matka, než to velké tajemství, co tajila před Jakubem. Ten mi z hlavní trojice nesedl vůbec, Matylda byla neutrál. Proto mě zajímal spíš konec Jany, než jak to dopadne s hlavním párem. Ti mě bohužel nechali chladnou a rozhodně tomu nepomohlo Jakubovo chování v druhé polovině knihy. Kam se poděla ta obrovská láska, která tam měla od začátku být? Já ji v průběhu čtení nějak nepotkala.... celý text

Hypotéza lásky 2023, Ali Hazelwood

Tak tohle byla jízda! Samozřejmě mě nalákaly všechny ty pochvalné recenze, které na mě skákaly ze všech stran. Ale nakonec to bylo ještě lepší, než jsem čekala. Četlo se to samo, nedokázala jsem se odtrhnout, všechny postavy jsem si zamilovala. Tohle bude asi hodně dlouhý komentář, protože ze sebe potřebuju to nadšení vypsat. Olive je doktorandka na Stanfordu. Její studium je pro ni celý její život a především její aktuální výzkum, který má pro ni i smutný osobní význam. Milostné vztahy jí nic neříkají, nemá na ně čas a hlavně je nepotřebuje. Když už si po pár letech vyjde na rande, dopadne to nakonec tak, že dotyčnému se víc líbí její nejlepší kamarádka Anh. Náklonnost je vzájemná, ale protože Anh by nikdy Olive neublížila, tak i po rozchodu se s Jeremym nechce dát dohromady. A tak na to musí jít Olive od lesa. A tím začíná zápletka příběhu, se kterou se autorka nijak nezdržovala a dala ji rovnou na první řádky první kapitoly. Olive totiž před Anh políbí prvního chlapa, který jí přijde do cesty, aby jí dokázala, že už je jinde, že Jeremyho nechce a aby ona k němu měla volnou cestu. A koho, že si to Olive náhodně vybrala k polibku? Nikoho jiného, než Adama Carlsena - přísného, nepříjemného, neústupného profesora, ze kterého mají všichni strach. A právem, protože pokud mu někdo předloží odfláknutou práci, nepustí ho dál. Jenže v případě Olive to má háček. Na ni vůbec není nepříjemný nebo protivný. V podstatě ihned ji odsouhlasí jejich předstírané chození, aby Anh mohla být s Jeremym. Před Olive jí to vysvětlí, že to dělá z pracovního důvodu, ale už od začátku je jasné, že je zatím něco víc. A tak nastává série humorných situací a postupného sbližování. Ke kterému paradoxně nejvíc dopomáhala Anh, která spolu Oliviným spolubydlícím Malcolmem nechápala, jak se to vůbec mohlo stát, že Olive a Adam jsou spolu. Opravdu nevím, které scény těch dvou byly nejlepší. Jejich středeční povinné černé-dýňovo kávo-latté ve Starbucksu - sezení Adamovi na klíně na přednášce - polibek na parkovišti poté, co Adam ukázal svou sílu - akce opalovací krém a Adamovo svalnaté tělo pevné jako skála. Hm, dobře, nejde vybrat jen jednu scénu, všechny byly dokonalé. Následovala zápletka s Tomem (hajzl), kvůli kterému se Olive sesypala, ale Adamovi nemohla říct pravdu, protože by narušila jejich přátelství a i jeho kariéru. I tak to ale dopomohlo k jejich poprvé, které jsme si díky bonusové kapitole nakonec mohli užít z pohledu obou postav. Adam je zase přesně ten typ chlapa, ze kterého se ženská roztopí. Jemu nejde odolat. Následoval nám rozchod, ale poté, co se dal Malcolm dohromady s Holdenem a Olive měla usvědčující důkaz proti Tomovi, musela uvažovat o tom přestat lhát a konečně říct pravdu. Navíc když jí Holden ještě řekl o Adamovi věci, které nemohla vědět, bylo rozhodnuto. Bože, ta scéna v restauraci, měla jsem z Adama dost. Závěr byl samozřejmě jasný od začátku, stejně tak i to, že se potkali už v prologu a že Olive je ta báječná dívka, kterou Adam ta léta tajně miloval a obdivoval. Byl to vlastně takový klasický příběh, jenže přesto byl jedinečný. Příběhů z vysokých škol je spousty, ale tady dominovala ta věda a všechno to, co řešili, bylo reálné. K tomu ten skvělý humor všech postav, jejich charaktery a zrodila se pro mě jedna z TOP knih tohoto roku. DOPORUČUJI všem romantickým duším, to prostě musíte číst!!!... celý text

Vynucených 7 dní 2024, Lenka Hnátová

Dvaatřicetiletý Marek je rozvedený a svou osamělost doplňuje hlavně alkoholem a cigaretami. Jednoho dne se mu v bytě objeví bývalý švagr. Skoro sedmnáctiletý Riki, se kterým během manželství s jeho sestrou, promluvil sotva pětkrát. Jeho nečekaná přítomnost je ale ten menší problém. Ten větší je přiznání, že Marka miluje a chce s ním žít. Jak dlouho dokáže Marek vzdorovat Rikiho náletům? Vždyť Riki nemá sebemenší šanci, Marek je přece na ženy. Nebo ne? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Marka. Kromě krátkých čtivých kapitol osvěžují příběh chatové konverzace a citoslovce nahrazující určitou část děje. Do knihy jsem šla s tím, že se u ní pobavím a odpočinu si. To kniha splnila. Je to trhlé, bláznivé, ujeté a na mě to fungovalo. Ač chyběl Rikiho pohled, nemáte pocit, že byste o něm nic nevěděli. Právě naopak. Svou urputností a spratkovitým chováním dává Markovi i čtenářům jasně najevo, co chce a co hodlá získat za každou cenu. Nepochyboval, že se mu to podaří. Vlastně se nebylo co divit, že se na Marka tak upnul vzhledem k jejich minulosti. Ve věku, kdy se člověk hledá a dostane od života tvrdou lekci, se pak každý i malý plamínek světla promění v naději, že někde je přece jen někdo, ke komu patříte. Jejich větší chemie se projevila až někdy za polovinou, ale pro takové to definitivní propadnutí bych potřebovala větší časový prostor, aby to bylo uvěřitelnější. Bylo vysvětleno proč sedm dnů, ale přišlo mi to málo proto, aby Marek tak rychle měnil názory a pocity. I když pod Rikiho nálety neměl moc na výběr. Také mě při čtení trochu rušilo neustálé opakování milenky číslo jedna a dva. Knihu doporučuji vzít do ruky ve chvíli, kdy budete chtít vypnout a nic neřešit. Dostanete tak přesně to, co potřebujete.... celý text

Šťastně až navěky 2018, Kelly Oram

Ella a Brian zažili svůj pohádkový konec. Ovšem návrat do reality končí někdy tvrdým dopadem. Svůj vztah totiž nemají sami pro sebe a nejspíš ani nikdy mít nebudou. Slavný hollywoodský herec, který střídal ženy, si za svou lásku vybral fyzicky postiženou dívku. Ty titulky se píšou samy. Kromě Brianovy slávy tu také jsou Elliny jizvy. Jak na těle, tak na duši. Po obrovském nadšení z prvního dílu jsem z tohoto měla obavy. Hlavně ze zápletek, co by vedly k rozdělení hlavního páru. Naštěstí mé obavy byly zbytečné a nechápu, proč je tento díl hodnocen jako mnohem slabší. Za mě si udržel stejnou laťku a má romantická duše nemohla být spokojenější. Charaktery postav se nezměnily, zachovaly si svou tvář, svůj humor a plně se dořešily všechny bolavé vztahy. V prvním díle se na setkání hlavního páru dlouho čekalo, v tomto se od sebe nehnuli. Doslova. Počítala jsem, že jim některé postavy budou házet klacky pod nohy a budou je chtít, co nejdříve rozdělit, protože jejich vztah přece nemá šanci. Mohli si to myslet všichni na světě, ale oni dva to nedovolili. Autorka si mě natrvalo získala tím, že ukázala, že v romantice může být hlavní pár spolu a místo toho, aby řešili, kdo komu lhal a kdo koho podvedl, pracovali na svém vztahu. A že to měli i tak komplikované. Brianova sláva se nedala smazat, stejně tak Elliny jizvy. Ale když si jsou dva souzeni, vědí, že je to láska, co potrvá šťastně až navěky, tak překonají všechno. Brian byl nejlepší, nejúžasnější partner, kterého si Ella potom, co se jí stalo, mohla přát. Netlačil na ni vůbec v ničem, dával jí času, kolik potřebovala a postupně jí pomohl najít ztracené sebevědomí a samu sebe. Podpořil ji ve všem, pro co se rozhodla, a oddaně stál po jejím boku. Tento díl byl úplně jiný a přesto stejný. Romantika byla taková, jaká by měla být a autorka mi svým pohledem na ni, přinesla další srdcovou sérii.... celý text

Korunní princezny 2023, Catherine Doyle

Dvojčata Rose a Wren byla rozdělena krátce po porodu. Rose žila v královském paláci, vychována poručníkem, Wren žila s babičkou, která ji učila ovládat její čarodějnické schopnosti. Rose netuší, že má sestru, Wren naopak ví celou pravdu o tom, co se po jejich narození stalo. Ví i to, že jednoho dne musí převzít místo Rose, aby zabránila honu na společenství čarodějnic, jehož je součástí. Co se stane až si sestry vymění své role a jejich životy se konečně propojí? Kniha je vyprávěna v er formě střídavě z pohledu obou sester. Každou psala jedna autorka, ale není to znát. Vše k sobě dokonale pasuje a dostanete nejen zajímavý fantasy příběh, ale i pečlivě napsané postavy. Já měla blíž k Rose. Musela se rychle popasovat s tím, v jakých lžích žila a ještě se k ní někteří chovali hnusně za věci, které nikdy nemohla ovlivnit. Obě sestry mají svou romantickou linku. Zatímco Wren komplikuje její úkol Tor, strážce Rosiina snoubence, Rose se zase sbližuje se svým únoscem Shenem, nejlepším přítelem Wren. Obě linky jsou moc hezky napsané, ale i v tomto případě jsem si víc oblíbila linku Rose a Shena. Byli vtipní, roztomilí, Rose mu častokrát zdatně sekundovala a Shen se několikrát projevil jako pravý hrdina. Wren a Tor byli oproti nim více akčnější, ale vzhledem k Torově postavení to měli komplikovanější. Navíc konec byl jaký byl, ale mám svou teorii, proč se stalo, co se stalo. Bavilo mě, jak obě sestry používaly svou moc a sžívaly se s ní. Oblíbila jsem si i Celeste, která byla skvělá kamarádka a vlastně i Ansela, který působil komicky, ale vzhledem k jeho rodině, mi ho bylo nakonec líto. Dramatická zápletka na konci mi přišla trochu předvídatelná a vyřešená moc rychle. Sesterské pouto se mi líbilo, ale i to mi přišlo zrychlené. 4,5*... celý text

Cítit znovu 2020, Mona Kasten

Dvacetiletá Sawyer po smrti rodičů a těžkém dětství k sobě nechce nikoho pustit. Je spokojená za objektivem fotoaparátu a s jednorázovkami. Tím posledním, koho by mezi ně řadila, by byl o rok starší Isaac. Plachý, stydlivý, s brýlemi a zvláštním stylem oblékání nemá u žen zrovna úspěch. Přesto ti dva utvoří dohodu. Sawyer pomůže Isaacovi získat patřičné sebevědomí a udělá z něj drsňáka, zatímco ona zdokumentuje jeho proměnu jako fotoprojekt pro své studium. Co neplánuje, že právě Isaac v ní po letech probudí něco, co si zakázala - city. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Sawyer. Z předchozích dílů se tu objevuje hlavně Dawn, díky níž se Sawyer a Isaac poznali v minulém díle. Sawyer doposud nepůsobila jako postava, kterou byste si oblíbili. Ale pod drsnou slupkou má v sobě i něco křehkého a potřebuje, aby někdo bezemoční zeď, kterou si kolem sebe vystavěla, zboural, a pomohl jí uvědomit si, že i ona si lásku zaslouží. Také Isaac měl své bolístky, proto bylo pro oba těžké, se tomu druhému otevřít. Jejich vztah byl vystupňovaný na jedničku. Sawyer postupně měnila Isaacův vzhled, přičemž proměnou prošla i ona sama. Zároveň jí docházelo, že Isaacův zevnějšek není to, co by měla zachytit. Šlo o jeho vnitřní krásu. On byl dokonalý už tak, jak byl. Plné uvědomění přišlo vždy, když se v ní probudil červíček žárlivosti. Nejlepší byly scény s Isaacovou rodinou. Ta Sawyer přijala bez předsudků a ona před nimi postupně roztávala a získávala to, co jí chybělo. Jen si to nejdřív musela vyřešit sama v sobě, aby to plně přijala. Proto bylo nejdřív snazší před city utéct, než jim čelit. Ale když se stalo něco, co ten jeden nemohl zvládnout sám, ten druhý nezaváhal ani vteřinu a byl tu pro něj. Autorka posunula už tak vysokou laťku zase o něco výš. Těším se, až se do Woodshillu zase vrátím.... celý text

Hrdina 2016, Samantha Young

Když Alexa Hollandová zjistí, že jí otec, v jejích očích hrdina, lhal v zásadní věci, přeruší s ním veškeré kontakty. Po smrti matky chce začít nový život a tehdy jí práce do cesty postaví Cainea Carrawaye. Muže, jemuž její otec v dětství ublížil a který si z toho odnesl následky až do dospělosti. Alexa začne pracovat jako jeho asistentka, ale jejich společná minulost se nedá smazat. Alespoň zpočátku. Později si totiž oba uvědomí vzájemnou přitažlivost. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Alexy. Od autorky je to má první kniha a ačkoliv jsem možná čekala víc, dám dalším příběhům ještě šanci. Tady mi chyběl Caineův pohled. Některé situace by pak určitě působily jinak. Nesedlo mi, že jejich vzájemné tajemství bylo odhaleno čtenáři, ale i jim vzájemně, hned na začátku knihy. Chybělo mi budování napětí v tom, proč si od sebe drží odstup, když je to k sobě zároveň přitahuje. Co je to tajemství, které jim nedovolí být si blíž? Chemie mezi nimi mi proto zpočátku přišla spíš nucená a kromě toho, že se hádali, z čehož plynulo, že jednou se z hate stane love, jsem neviděla žádný náznak k tomu, kdy došlo k té změně. Uzavřeli klasickou dohodu, co nikdy nevyjde a poté se dost točili v kruhu ohledně toho, kdo co chce a kdo víc žárlí. Zápletka s Caineovou minulostí byla snadno předvídatelná a tam jsem souhlasila s Alexou v tom, že z toho dělal víc, než bylo. Neměl důvod myslet si, že by si ji kvůli tomu nezasloužil. Stejně tak jsem čekala víc ohledně dramatické Alexiny zápletky. Místo toho bych spíš víc prostoru věnovala jejímu vztahu s otcem a celkově vzájemnému rozuzlení toho, co se v jejich dětství stalo. Nejvíc mě bavily scény s Effie, která byla příjemným zpestřením a ukazovala Caineovu dobráckou stránku. Líbil se mi i dopis, který nakonec Alexa napsala své matce. Bohužel někdy to tak je. Ne vždy si matka vybere své dítě. 3,5*... celý text

Tajnosti 2024, Lucia Franco

Jednadvacetiletá Aubrey studuje poslední ročník vysoké školy a aby uživila sebe i svou babičku, chodí do dvou prací. Když se jednoho dne dozví, co za práci dělá její nejlepší kamarádka a spolubydlící Natalie, a jaké částky vydělá, zprvu je v šoku. Natalie totiž pracuje jako placená společnice pro klienty z bohaté smetánky. Což o to, Aubrey nemá s jednorázovkami problém, ale nechávat si za to platit? Nakonec ji ale vidina rychle vydělaných peněz naláká. Jen nepočítá s tím, že se jí do toho připletou city k jednomu muži. A že by mohl být jejím otcem? To už je detail. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Aubrey. Ač má text malé písmo, díky kratším kapitolám se do příběhu ponoříte snadno a hmatatelné napětí mezi postavami vás nenechá chladnými. Trochu mě mrzelo, že jsem se nedočkala mužského pohledu, který by to jistě ještě okořenil. S Aubrey jsem totiž od začátku bojovala. Sice se mi líbil vztah s její babičkou a i v některých myšlenkách ohledně vztahu s muži jsem chápala, jak to myslí, ale jinak jsem dost věcí těžko skousávala. Zejména to, jak se k této práci dostala. Přišlo mi, že Natalie ji do toho hodně tlačila způsobem, že bude super, když budou mít něco dalšího společného. Pak to, jak tahala za nos Daniela, i když moc dobře věděla, co jediné si nepřeje a pak se ještě divila, že ho pravda vzala až tak moc. A protože neposlechla ani Jamese po jejich dohodě, všechno se nakonec vyostřilo tím nejhorším možným způsobem. V emočně napjatých situacích často lidé řeknou něco, čeho potom litují. Zároveň by ale stačilo si nelhat. Co tato kniha splňuje na výbornou jsou ero scény. Ty fungovaly na maximum přesně tak, jak měly a velký věkový rozdíl mezi Aubrey a Jamesem nebyl absolutně znát. Když přišel za polovinou knihy ten zásadní zvrat, propadla jsem jim definitivně. Chemie mezi nimi na každé stránce div neexplodovala. Mnohdy na to stačilo i jen pár slov. Občas je ta slova vystřelila do nebes, občas je zranila hluboko na duši. Ale i to k silnému příběhu musí patřit, aby vám zůstal v paměti.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

Sedmnáctiletý Cristian by mohl přemýšlet o tom, jak se jednou po škole stane spisovatelem. Jenže to by nesměl žít v roce 1989 v Rumunsku. Všichni obyvatelé tu žijí ve strachu z diktátora Nicolaea Ceaușesca. Jednoho dne se na Cristiana zaměří tajná policie, která ho nutí donášet na své blízké. Má ale také šanci jistým prostřednictvím odhalit celému světu, jaký režim v Rumunsku vládne. Podaří se mu to? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Cristiana. Jak bývá v knihách autorky zvykem, i zde si vybrala jednu historickou událost, kterou zpracovala do příběhu, který je vhodný pro různé věkové skupiny. Krátké kapitoly vás posouvají ve čtení neuvěřitelnou rychlostí a než mrknete, jste na konci. S pocitem, že víte něco dalšího z moderních dějin, na které už na hodinách dějepisu nevyzbyl čas, a také s uvědoměním, že si v dnešní době nemáme na co stěžovat. Revoluce v Rumunsku proběhla měsíc po té naší. V knize byla také zmíněná, spolu s dalšími několika státy, které pro Cristiana byly nadějí, že by se to snad jednou mohlo povést i u nich. Nicolae Ceaușescu skončil svým vzděláním na základní škole, přesto spolu se svou manželkou dokázali ovlivnit celý stát, jehož obyvatelé žili v úděsných podmínkách a báli se cokoliv říct, protože nikdy nevěděli, kdo z nich je zrádce. S tím přesně bojoval i Cristian. Byl zrádcem někdo z jeho rodiny? Dívka, která se mu líbila? Nejlepší přítel? Komu se mohl svěřit s tím, co se po něm chce, když nevěděl, komu věřit? Říct pravdu nebo lhát bylo v tomto režimu to nejtěžší rozhodnutí. A tresty za jedno nebo druhé byly takové, že na to dotyčný už nikdy nemohl zapomenout. Zůstaly jizvy na těle i na duši. Autorka mě opět nezklamala a já už se teď těším na její další zpracovaný náhled do historie.... celý text

Leť & zapomeň 2022, Nena Tramountani

Dvacetileté Liv se v jednom dni vše zhroutí. Rozejde se s ní přítel, musí si najít nový byt a ještě ji vyhodí z práce. Ten samý den se setká s Matyldou, která jí nabídne volný pokoj ve sdíleném bytě. V něm bydlí ještě s Briony a s mužem, který nenechá na pokoji žádnou sukni. Liv se toho nebojí, protože poslední, co by teď řešila, jsou muži. Jenže tím mužem je Noah, její spřízněná duše a nejlepší přítel, který s ní před třemi lety přerušil veškeré kontakty. Proč? Co se tehdy stalo? Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Autorka má příjemný styl, který se spolu s originální zápletkou z minulosti, četl sám. Ze začátku jsem měla pochyby, jak mě příběh chytí, ale s každou další stránkou jsem se ujistila v tom, že autorka umí napsat krásnou romantiku. Bylo v ní něco navíc v podobě složité minulosti, kterou musí hlavní hrdinové odhalit, aby teprve mohli začít psát společnou budoucnost. Kromě děje ze současnosti nahlédneme ve vzpomínkách i do minulosti, kdy Liv a Noah byli nejlepší přátelé, ještě spolu s jejím starším bratrem Rileym. Autorka brzy odhalila, co zapříčinilo, že se Noah stáhl, ale zároveň na ten hlavní důvod nechala čtenáře čekat a rozhodně se to vyplatilo. Noahovo chování, ať už ohledně střídání žen a uzavření se před Liv, dávalo smysl a musel si projít těžkým obdobím, aby sám došel k tomu, že si lásku zaslouží. Moc mi nesedělo, jakým způsobem se Liv s Noahem znovu setkali a také Noahův přerod ze zlého kluka na "začnu se chovat jako dřív" nepůsobil přirozeně. Stačilo by tam dát větší časovou prodlevu. Co bylo ale naopak skvělé, byla komunikace nejen mezi hlavními postavami (když pominu ten článek, tam se to dalo čekat), ale i například závěrečné rozhovory s Joshem a Grace. Těmi ten příběh autorka také hodně pozvedla. 4,5*... celý text

Alespoň prozatím 2022, Amélie Salingerová

Sedmnáctiletá Marina se odhodlá vyměnit fiktivní kluky z knih za spolužáka ze třídy. Domluví si rande, ale už ho nestihnou. Píše se rok 2020 a kvůli pandemii koronaviru se zavřou školy. Marina se tak se svými rodiči dočasně stěhuje z Prahy na venkov. Blíže poznávají své sousedy, mezi nimiž je i o rok starší Jakub. A Marina si postupně uvědomuje, že rande, které ji čeká ve městě, možná není to pravé, na které by chtěla jít. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Mariny. Příběh je rozdělen do deseti částí a mapuje dění roku, který změnil celý svět do podoby nošení roušek nebo zákazu vycházení. Na toto období nevzpomíná rád nikdo, ale v tomto příběhu není tím hlavním. Jen doplňuje romantickou linku v podobě první lásky. Kniha je nádherná nejen zvenčí, ale i uvnitř. Ač má kniha poměrně malé písmo, čtení vám utíká doslova pod rukama. Měla jsem přečteno za dva dny, nešlo se odtrhnout. Všechny postavy jsou vykresleny reálně a přirozeně. České prostředí a romantika mi většinou nejdou dohromady, ale tady mi sedlo úplně všechno a objevilo se mi na tvářích i culení, které je u mě vždy důkazem toho, jak moc je příběh dobře napsaný. Marina a Jakub byli sympatičtí hrdinové, u kterých jsem si užila každou etapu jejich vztahu. Ať už začátek ve stylu mírné hate to love, přes vyznání lásky, až k nějakému tomu zádrhelu, který musel nastat. Bylo tu krásně ukázané, jak je důležitá ve vztahu komunikace. Pokud něčí myšlenky nevyjdou nahlas, nikdy si nemůžete být jistí, co se tomu druhému honí hlavou. Marina a Jakub byli občas tvrdohlavé trubky, ale když už si konečně promluvili, stálo to za to. Dialogy tu byly naprosto famózní. Kromě hlavních postav excelovali i jejich rodiče, Marininy kamarádky a především Jakubova mladší sestra Erika. Byla to roztomilá rozumbrada, která ty dva dokonale doplňovala svým humorem, bláznivými nápady a velkou dávkou energie.... celý text

Temné osudy 2014, M. V. Jírová (p)

Michelle se stala Andělem a po Benově odchodu zůstala žít se Samem. Jenže už ne tak jako dřív. Stále se zmítá se svými city k nim oběma a nedokáže si vybrat. Velmi brzy zjistíte proč a její nerozhodnost plně pochopíte. Ale ani bolestná pravda jejich komplikovanou emoční situaci nevyřeší. Navíc v tomto díle mají hlavní postavy daleko víc problémů, než zlomená srdce. Nejen Michelle, ale všichni její přátelé se v průběhu děje ocitají v nebezpečí, které jim hrozí od různých nadpřirozených bytostí. Oni samotní, ale ani vy při čtení, si na chvíli neodpočinete. Děj jede neskutečným tempem a když už si myslíte, že by postavy mohly mít chvíli klid, znovu se něco semele. Temnota se dere na povrch a postavy s ní bojují nejen proti sobě, ale někteří i sami v sobě. Erotické scény s vámi budou opět cvičit na maximum. I když jich tu možná není tolik jako v prvním díle, o to víc v sobě mají napětí a dusna, které by se dalo krájet. Vzhledem k tomu, čím se hlavní postavy staly, to neměly tak jednoduché, aby mohly být spolu se vším všudy. Hrozilo jim vzájemné nebezpečí, mohly jeden druhému ublížit, přesto touha a vzrušení byly kolikrát silnější. V minulé recenzi jsem snížila hodnocení pouze za Michellinu neprůbojnost. Při dalším přečtení jsem si ale uvědomila, že se mi její nevinnost a bezbrannost vlastně líbí, protože díky tomu ji muži jejího života mohou bezmezně ochraňovat. Větší roli v tomto díle dostala už i Michellina sedmnáctiletá dcera Maii, jež je jejím pravým opakem, a dostávají se obě do perfektního kontrastu, který zapadá a ještě zapadne do dalšího děje. Na závěrečném díle autorka pilně pracuje a vás čekají velké zvraty, ze kterých vám bude padat brada. Těšte se.... celý text

Tisíc kousků tebe 2017, Claudia Gray (p)

Marguerite je dcerou geniálních vědců, co vynalezli přístroj s názvem Ohnivák. Ten umožňuje jeho nositeli cestovat do různých dimenzí. Když je její otec zavražděn, uvědomuje si, že Ohnivák je její jedinou šancí, jak se pomstít jeho vrahovi. Spolu s Theem, asistentem svých rodičů, se vydává za Paulem, druhým asistentem a domnělým vrahem, který utekl do dalších dimenzí. Postupně ale zjišťuje, že není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Marguerite. Cestování v čase a seznamování s alternativními realitami hlavních postav mě chytlo okamžitě. Zpočátku byl děj opravdu nabušený, prostřední část knihy spíše stagnovala, závěr byl zase akční. S Marguerite jsem v průběhu děje bojovala kvůli jejímu zbrklému jednání a neustálým změnám názorů nebo svých citů. Kromě pátrání ohledně smrti jejího otce, se tu rozehrává i milostný trojúhelník s Paulem a Theem. Chápala jsem, že její alternativní verze jí tomu rozhodování příliš nepomáhaly, ale skoro nikdy nebrala v potaz to, co s jedním nebo druhým zažila, ještě než se to celé zamotalo. Všichni tři si prošli několika dimenzemi, kdy nejzajímavější byla pro mě ta s velkokněžnou a poručíkem. Tady se ukázaly pravé city jich všech, i když si to pak paradoxně v dalších dimenzích zkomplikovali. Je nevěra, když se zamilujete do alternativní verze svého partnera v jiné dimenzi? Je to on, ale zároveň není? Ohledně zápletky s Margueritiným otcem toho hodně dlouho moc nevíte. Trefila jsem se, co se stalo, ale zároveň ne úplně. Autorka měla připravené i jedno překvapení, které samotný závěr zase pozvedlo nahoru. První díl skončil tak, že asi není nutné číst další. Pokud vás příběh úplně neosloví, s koncem budete spokojení. Pokud vás naopak bavil, další díly asi potřebovat budete. Já si to ještě promyslím. 3,5*... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Celaena se se zlomeným srdcem vydává za pravdou o svém původu a své moci, kterou už nemůže dále skrývat. Naopak se musí naučit ji používat. V tom by jí mohl pomoci jistý Rowan, ale cesta k jejich vzájemnému pochopení se zdá dlouhá a trnitá. A jak se Chaol popasuje s její ztrátou? A Dorian se svou nově objevenou mocí, kterou by mohl jeho otec, král Adarlanu, zneužít proti všem? Vyprávění se tentokrát dělí hned mezi několik postav. Na dění okolo Celaeny s Rowanem, Chaola s Dorianem, jejichž pevné bratrské přátelství získalo trhliny, které už nejspíš nepůjde spravit, a také čarodějku Manon. V tomto díle bylo znát, jak už je autorka vypsaná a do příběhu jste se ponořili hned. I tak ale mám stále nějaké výtky, kvůli kterým nemůžu hodnotit plným počtem hvězd. Děkuji jsem pochopila, že autorka má svůj zvláštní pohled na romantiku, který se s tím mým bohužel neslučuje. Vývoj vztahu Celaeny a Rowana byl sice popsán velmi dobře, neuspěchaně, bavily mě jejich tréninky, vše tam mělo své místo, ale vzhledem k jejich úplnému začátku si je zatím jako pár představit nedokážu. Oproti tomu Chaol tady působil nemastně, neslaně, jak kdyby autorka potřebovala, aby se čtenářky odmilovaly. Víc jsem tentokrát fandila Dorianovi a Sorsche, kteří tu pro mě drželi alespoň minimální romantickou linku. O to bolestivější byl pro mě konec. Byla jsem ráda za náhled Celaeniny minulosti, kdy konečně vyšlo najevo, co přesně stálo za tím, že se z ní stala nájemná vražedkyně. To, čím si jako dítě prošla, by zamávalo s každým. Kdyby byl tento flashback už v prvním díle, hodnotila bych, a Celaenu pochopila, úplně jinak. Co mi ale úplně nejvíc komplikovalo čtení, byly scény s Manon. Do její linky jsem se absolutně nedokázala začíst a jen se modlila, aby už byl konec kapitoly. Sérii jsem zatím ještě nedokázala propadnout. Uvidím, jestli na tom něco změní Krvavé ostří a pak čtvrtý díl, který je prý nejlepší.... celý text

Kráska & Beštia 2024, Monika Wurm

Lili se během jednoho dne zhroutí svět. Nejprve dostane výpověď v práci a pak nachytá svého snoubence s jinou. Po čase zkouší neúspěšně seznamovací aplikace, až narazí na inzerát v časopise, kde zámožný muž hledá ženu, která by ho upřímně milovala a založila s ním rodinu. Podmínkou však je projít konkurzem a poté přijmout to, že ho nikdy neuvidí za denního světla. Nechce ji totiž vyděsit svým hrůzostrašným vzhledem. Má takový vztah vůbec šanci? Kniha je vyprávěna v ich formě především z pohledu Lili. V polovině příběhu se ke slovu dostane i hlavní hrdina Lennox a retrospektivně zjišťujeme, čím vším si prošel a co stálo za vznikem jeho děsivého vzezření. Od autorky to byla moje první kniha a už teď vím, že nebude poslední. Sedl mi její styl psaní a pohled na romantiku, kterou dokázala perfektně zasadit i do žánru temné romance. Přiznávám, že zpočátku jsem byla trochu v rozpacích ze způsobu seznámení hlavních hrdinů. Ale s každou další stránkou jsem pochopila, že autorka má vše do detailu promyšlené. A že třeba i to, co se zdálo jako nepodstatné, se dřív nebo později ukázalo jako sakra důležité. Takže mi během čtení několikrát spadla brada. Chemie Lili a Lennoxe pracovala na výbornou. Co jsem hlavně na jejich vztahu oceňovala, bylo to, že spolu komunikovali. I vážné věci si dokázali vyříkat a vysvětlit. Samozřejmě bylo to tu skrývání Lennoxova vzhledu a že jí tajil dost zásadní věc, která se odhalila až téměř ke konci, ale v těchto dvou případech to byla zkrátka nutnost. Poslední část knihy jsem dočítala s pořádnými nervy a nebyla jsem si jistá, jak příběh skončí. Celkově se mi během čtení střídalo spoustu emocí a v hlavě se mi rojily teorie, co bude dál. Autorka mě většinou převezla. Za mě velké doporučení. Nenechte si tento úžasný příběh lásky ujít.... celý text

Trnitá kletba 2023, Anežka Kočová

Osmnáctiletá Elin by se ráda stala Travičkou. Jenže jako vnučka muže, který se kdysi pokusil zabít krále, nemá šanci se věnovat studiu, i kdyby měla sebelepší schopnosti. Přesto se potají věnuje tomu, co ji jednoho dne málem dožene až před popravčí špalek. Před jistou smrtí ji zachrání dohoda s Épinem, guvernérem, který tuší, že by mu mohla Elin pomoci najít to, co sám nedokáže získat. Jenže hledání odpovědí na jisté otázky Elin sice otevře oči, ale možná si také uvědomí, že bylo lepší je nevyslovovat. Kniha je vyprávěna v er formě především z pohledu Elin, pár částí má k dispozici i Épine. Do příběhu se snadno ponoříte od prvních stran. Autorka vás fantasy světem provádí pozvolna, zorientujete se okamžitě, čemuž pomáhá i to, že se kniha velmi dobře čte. Moc se mi líbila myšlenka, že je každý spřízněn s nějakou rostlinou a podle ní dostává i své druhé jméno. Také bylo zajímavé propojení s aztéckou mytologií, i když čtení jejich jazyka mi dalo zabrat stejně jako Elin, když se některá slova snažila vyslovit. O to to bylo originálnější. V dalším díle předpokládám zase větší sblížení Elin a Épina. Ačkoliv i tady bylo pár momentů, kdy to vypadalo, že něco bude a líbili se mi spolu, zároveň tomu ještě něco chybělo. Na obou postavách jsem také ocenila to, že nebyly vykreslené jako vzhledově dokonalé, ale přesto toho druhého dokázali upoutat. Z ostatních postav mě nejvíc zajímá, co dál čekat od Menthy nebo Rosy. Za vůbec nejoblíbenější postavu bych vybrala Elinina otce. Charakterem mi sedl nejvíce, bavila jsem se na jeho humoru a vůbec bych se nezlobila, kdyby měl v dalším díle větší prostor.... celý text