ajwbi
přečtené 55
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Harry Potter. Těžko popsat všechny pocity, které ve mně pouhé zaslechnutí toho jména vyvolává. Poslední díl Harryho jsem četla bezpočtukrát, a letos v létě jsem se svého ohmataného výtisku chopila znovu, z čisté nostalgie. Nevím jestli je dobře nebo špatně, že knihu hodnotím po deseti letech od prvního přečtení, když se téměř všechny mé názory a postoje k jejím postavám změnily, ale na druhou stranu - čekat dalších deset let na DALŠÍ změnu názoru opravdu nechci. Přijde mi fascinující, jak prosté plynutí času dokáže přesměrovat pozornost čtenáře od jedné postavy k jiné – při opětovném čtení už mě tolik „nezajímala“ hlavní linka příběhu (zápolení Tria se získáváním viteálů), zato jsem hodně uvažovala nad vším kolem. Vztah Brumbála ke svým sourozencům, ke Grindelwaldovi, to, jakým neuvěřitelným manipulátorem jeho postava byla; sňatek Remuse, založení rodiny a následná smrt; a co se změnilo nejvíc – dnes konečně, po tolika letech, mě přivádí k šílenství ta bezmezná zaslepená glorifikace Snapea. Bla-bla-bla „Severus se změnil kvůli Lily“ (nezměnil), HA-HA, Regulus se změnil kvůli domácímu skřítkovi! Osmnáctiletý Regulus Black se rozhodl porazit nejmocnějšího černokněžníka všech dob kvůli tomu, že zjistil, jak Voldemort zneužil služeb jeho domácího skřítka. To se mi zdá nesrovnatelně hrdinštější, než hollywoodská jednostranná romance (v jejíž filmové adaptaci Snape navíc objímá mrtvé tělo vdané ženy, která o něj neměla zájem, eww); nemluvě o tom, že Regulus vyměnil viteál za svůj vlastní přívěsek, sám vypil lektvar, aby to nemusel udělat Krátura, napil se z jezera a nechal se stáhnout pod hladinu... ne kvůli ženě, která o něj nestála. Kvůli domácímu skřítkovi. Nechci číst Princův příběh. Chci si přečíst Králův příběh! ... ale ne. Srabus Friendzone Snape, to je ten zmijozelský hrdina, po kterém Harry pojmenuje svého syna.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Velmi slabé. Na to, jaké ovace kniha sklízí, jsem očekávala nesrovnatelně kvalitnější dílo. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že příběh nevypráví jedna postava s mnohočetnou poruchou osobnosti, nýbrž několik (domněle) různých žen. Při čtení první kapitoly se způsob uvažování vypravěčky může zdát (eufemisticky řečeno) zajímavý, ale když o pár stran později zjistíte, že naprosto stejně uvažuje i patnáctiletá holka, její "matka" i matka, dojde vám, že asi něco nehraje. Slovo bábovka opakované v každé kapitole v - překvapivě - naprosto totožném významu naznačuje, že jistá snaha o "spojení" jednotlivých příběhů byla, ale vychází do prázdna úplně stejně, jako umělé spojování osudů samotných. Pobavilo mě, že krátce po vydání knihy autorka poskytla rozhovor, v němž zmiňovala, že jejím záměrem bylo "kopat za ženy". Možná šlo o nadsázku, trefný vtip, nebo taky naprosté zmatení pojmů - "kopat za ženy" a "kopat do žen" totiž z nějakého důvodu není totéž.... celý text
