ajwbi
přečtené 55
Kruh
2015,
Dave Eggers
Ke knize jsem se dostala díky doporučení blízkého kamaráda; ráda bych předeslala, že samo doporučení zaznělo už před řadou let, a proto praktiky, které v době vydání knihy mohly působit jako "šokující" nebo "neskutečné" dnes čtenáři nestojí za pozvednutí obočí. Příběh byl pro mě spíš plytký, začátek knihy, popisující "jak chudá holka z Kalifornie ke štěstí v korporátu přišla" dal nahlédnout do mysli hlavní postavy a tam - jen a pouze tam, v začátku knihy - ji vykreslit jako průměrně inteligentní mladou ženu. Pak už to jde rychle z kopce: kniha se čte svižně, takže začtete-li se v poledne, ještě před večeří zjistíte, že Mae má univerzitní diplom leda z debility. Na druhou stranu, kniha měla řadu vedlejších postav, jejichž příběhy bych si přečetla víc než ráda. Spíš než příslib napínavého děje kniha slibuje poutavé "poznámky pod čarou", informace mimo, které dokáží zaujmout - třeba že "brát si pauzu na oběd první týden v práci nedělá dobrý dojem", nebo dobrodružství plynoucí z pouhého bytí pojištěncem na území USA. Co mě ale rozčílilo k nesnesení byla autorova představa, že živočichy vylovené na dně Mariánského příkopu po vylovení prostě nahážeme do akvárka a uvidíme, co se stane (((:... celý text
Život podle Lucie
2018,
Lucie van Koten
Lucii a její blog jsem poznala zřejmě krátce po samotném začátku blogování, soudě dle slov jí samotné i podle zdání, jako bych některé z podkapitol skutečně před dekádou četla přímo na blogu: trampoty ze základní školy, Honza a jejich nerozlučnost, seznámení s Holanďanem, zásnuby a svatba (OBOČÍ!!!), život v Itálii, cesty Evropou, paní Natalia a její komplimenty, práce v obchůdku s přírodní kosmetikou… Na blog jsem narazila čirou náhodou, když jsem - tehdy jako čerstvá středoškolačka - hledala informace o ricinovém oleji. Blogů zaměřených na přírodní kosmetiku bylo žalostně málo, a ten Luciin se tedy nabídl docela sám. Přínosné informace a vtipný, svižný styl autorky ze mě udělaly věrnou čtenářku a nevyléčitelnou fanynku přírodní kosmetiky. S postupem času jsme se však „odcizily”; jejím příspěvkům jsem odrostla zřejmě podobně, jako Lucie sama odrostla Holanďanovi. Z Lucie se mezitím stala známá blogerka, z blogu obchodní značka a platforma pro reklamu, tak jako se z „obchůdku” s přírodní kosmetikou stal supermarket se zbožím, o jehož složení prodavačky nemají tušení. Ke knížce mě přivedla náhoda nemenší - při čekání v knihovně se na mě z police usmívala známá tvář. Ihned jsem se knížky chopila a nelituji toho - příhody z dětství, dospívání a ze života s Holanďanem mi připomněly doby vlastního mládí, kdy jsem hltala každý nový příspěvek na blogu dívky, kterou jsem považovala za světoběžnici; kapitolky z pozdějšího bytí (o rozchodu, rozvodu, o nových vztazích, dobrovolnictví…) mi pak daly nahlédnout do života, který zde autorka reviduje dost možná i sama pro sebe. Tam už jsem se, v řadě témat, jednoduše nechytala. Nedávalo - a nedává - mi smysl, že žena, která strávila část života po boku ekonoma ověnčeného tituly, pozbyde veškerého sebevědomí ve společnosti člověka, který za vrchol umění považuje díla Terryho Pratchetta a postavy z marvelovských komiksů, ale… nežila jsem tenhle život, takže nemám co mudrovat. Alespoň že kabelky zůstaly. Budiž Lucii útěchou, že v případě dalšího zájmu o géniální znalce Zeměplochy a Marvel Comics, kteří pronikají do tajů Photoshopu, stačí navštívit libovolnou základní školu - na druhém stupni je to jeden génius vedle druhého. I dnes - stejně jako před deseti lety - si však myslím, že Lucie je příjemný člověk a kamarádka, kterou by si v životě přála každá žena; a věřím že útlá knížka příjemně ukrátí čas v nejednom karanténním odpoledni.... celý text
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
2018,
Marija Aljochina
Kdykoli zaslechneme "Pózor!", musíme vstát a říct sborem "Dobrý den!". Takové je nařízení. Je to první lekce v uctivosti, které se musím naučit, protože napravit se znamená znát a plnit rozkazy. Uctivě. Pussy Riot. Jen málo obyvatel tzv. západního světa může říct, že o skupině nikdy neslyšelo. V době, kdy proběhlo dnes již legendární vystoupení v Katedrále Krista Spasitele, jsem byla ještě vytelená -náctka, vědoucí pouze že "parta holek v kuklách zazpívala píseň kritizující provázanost církve, Putina a tajných služeb". Kniha se mi do rukou dostala před pár dny a až nyní se - dodatečně - propracovávám souvislostmi, které přispěly ke vzniku kapely a ovlivňovaly rozhodnutí a činy jejích (bývalých) členek. Útlá knížka je tím, co uvádí v názvu: popisem zážitků a vzpomínek na dva roky, které autorka prožila jako členka Pussy Riot. Líčí, jak se s ostatními členkami kapely připravovala na vystoupení a jak to dopadlo. Popisuje podmínky, v nichž v "nápravných zařízeních" Ruské federace žila, metody, které jsou zde na trestance uplatňovány a způsoby, jakými se snažila situaci změnit. Zmiňuje se o ženách, které v průběhu své "nápravné cesty" poznala. Kapitol je pár a jsou krátké, obohacené o náčrty a kresby autorky. Věřím že kniha nesedne každému - autorka není literátka a téma není oddychové - mě však zasáhla hluboce. "Chtěla bych žít tak, aby všechno, co po sobě zanechám, mělo něco do činění se svobodou a pravdou, a ne s prázdnotou, ve kterou se ta slova mění, když je vyslovím."... celý text
Křesťanství, vztahy a sex
2016,
Jeroným Klimeš
Přestože jsem si doktora Klimeše při prvním setkání (přednáška o vztazích na půdě ČVUT) zařadila spíše mezi populisty a "Všeználky", jeho nejnovější knihy jsem se chopila, a to na základě výroku, který sám zmínil "Věř, ale komu věříš, měř." :) Naměřila jsem tedy sama sobě a musím říct, že z větší části jsem po přečtení spokojená. Kniha v rozvinutější formě podává to, co se autor snažil posluchačům předat v rámci přednášky, a díky času, uplynuvšímu mezi přednáškou a čtením, bylo možno nahlížet na jeho názory s odstupem. Je dost možné, dokonce poměrně očekávatelné, že kniha nesedne každému. Někdo se může leknout "křesťanství" v názvu, a ve strachu, že se setká s novozákonní agitkou, knihu raději vrátí do regálu, jiný si pomyslí, že podobná témata jsou už přežitá... i tak ale tvrdím, že kniha stojí za přečtení - autor podává obsáhlé spektrum pečlivě shromážděných faktů (přínosných pro lidi libovolného vyznání), podložených jak zdroji, tak vlastním výzkumem; čtenář má možnost si množství autorových výroků ověřit na grafech či příkladech z praxe, které často oživují výklad teorie. Na druhou stranu je ale opravdu nezbytné zohlednit to, že autor je věřící, a kniha samotná to jasně a důrazně prezentuje (nejen názvem). Jakkoli s čistým svědomím říkám, že jsem si z ní mnoho vzala i coby jinověrec, některé názory byly pro mě jednoduše předpotopní. tl;dr - doporučuji nejprve zhlédnout některé z přednášek doktora Klimeše, aby si potenciální čtenář mohl udělat názor. Kniha jako taková může nadchnout i urazit, je proto užitečné předem se seznámit s autorovými postoji.... celý text