alef přečtené 1279

Golem 2005, Gustav Meyrink (p)

Každý si nosíme odpovědi na své otázky sami v sobě ... každý sám za sebe si dotváříme smysl ... symbolů a obrazů, které se nám ukazují ... a tak jsem se vydala hledat ... své odpovědi ... vydala jsem se za měsíčním světlem ... do starých, tajemných uliček pražského židovského gheta ... do míst, kde domy "stály rozstrkány bez rozmyslu, jako plevel vyrážející ze země, přistavěli je k nízké žluté kamenné zdi, která zde jediná zbyla z bývalé rozsáhlé budovy ... před dvěma třemi stoletími ... postupně, jak se to právě hodilo, bez ohledu na ty ostatní" ... a setkala se s podivnými lidmi, kteří v nich bydlí ... jako stíny, "jako tvorové, nezrození z matek, kteří ve svém myšlení a jednání, zdají se být složeni z částic bez ladu a skladu" ... abych zjistila, že sny v sobě mohou skrývat temné pravdy, které "doutnají v duši už jen jako dojmy" ... a abych se snažila najít, ... snad jen nějaký nepatrný, přehlédnutý pojem, ... snad nějakou bezvýznamnou snahu, či nějakou bezúčelnou zvyklost ... a nebo jen otupěle čekala na cosi úplně neurčitého ... beztvarého? Jenže se mi zdálo, že jsem něco zachytila ... možná jen zvláštní atmosféru ... na kterou jsem si teprve musela zvykat ... možná jen onu zvláštní legendu o Golemovi ... a spolu s ní mé myšlenky putovaly do minulých časů ...aby zachytily alespoň obrysy ... bytosti, která zde snad před staletími žila ... a která žízní ... po uskutečnění ... možnost hledající tvar! Četla jsem pomalu a pečlivě ... dávala si na čas ... abych zachytila ... každý z "paprsků" - z obrazů, které se kolem odehrávaly ... protože těch slunečních paprsků dopadajících do těchto temných pražských uliček je tak málo ... nechtěla jsem žádný promeškat ... přesto mi obrazy, které se kolem odehrávaly ... chvílemi uplývaly skoro mechanicky ... nezúčastněně ... chvílemi ovšem až se strašidelnou zřetelností ... scény to občas byly fantastické jako "opiové mámení" ... ... abych nakonec zjistila ... že myšlenky, v textu ukryté ... jsou jako Golem ... lákají, svádějí, derou se před Váš zrak ... ale jen proto, aby se hned v zápětí skryly ... v uzavřeném prostoru getha ... v uzavřeném světě ... v místnosti bez dveří ... do které nelze vstoupit ... aby si svůj skrytý význam ... ponechaly ... abych zjistila, že se jen pokouším nahlédnout ... do zamřížovaného okna :-))) ... a tak jsem se s příběhem rozloučila ... a šla si dál ... svou vlastní cestou :-))).... celý text

Ptáčku posměváčku přej mi štěstí 2004, Charles Bukowski

"Chceš-li vědět, kde je Bůh, zeptej se opilce." Charles Bukowski JEHO básně jsou stejné jako ON ... zvrácené, chlípné ... ale taky tak zatraceně jednoznačně upřímné ... šílené a bohémské :-) ... "ptáček celé léto pronásledoval kočku posmíval se posmíval se posmíval se škádlivě a sebejistě; kočka si zalézala pod houpací židle na verandách šlehala ocasem a říkala posměváčkovi něco vzteklého čemu nerozuměl. včera si kočka klidně vykračovala po příjezdové cestě s živým posměváčkem v tlamičce, třepotal křídly, třepotal, ... křídly roztaženými jako nohy ženy, a ptáček už se neposmíval ..." ... a jak to bylo dál? ... přečtěte si sami, ... co se stalo, ... než skončilo léto :-) ... "stojím tady, co dělám? obnažený ... ... i větší muži než jsem já se neshodli ... se Životem" ...... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Tak tohle byl úlet ... krvavá zběsilost na kterou jsem vůbec nebyla připravená ... já prostě nečtu knížky, ve kterých se brodíte potoky krve ... proto jsem při čtení mnohokrát bojovala sama se sebou ... s chutí knížku zaklapnout a už znovu neotevřít ... JENŽE ... ono to prostě nešlo ... slova mě nepustila ... šok střídal šok ... emoce emoci ... příběh se vrstvil ... temnější a temnější ... slova vzbudila mou zvědavost ... a já se pustila po jejich umě sestavené stopě ... provedla mě opuštěnými budovami ... sklepy ... městským podzemím ... katakombami ... přivedla mě do míst, kam bych se jinak stěží podívala ... představila postavy o kterých bych jinak stěží slyšela ... a upoutala zvláštním smyslem pro černý humor :-) ... černější než jsem si dovedla představit :-) ... tak ... prostě se to stalo ... byla jsem tam ... prožila si zvláštní příběh ... při zachování duševního zdraví :-) ... a už mi nezbývá než vyseknout na závěr autorovi poklonu ... pane Kulhánku ... vládnete slovy ... fantasy ve Vašem podání má pořádné "grády" :-) ... toho koření je občas na můj vkus trochu moc, ale nedá se Vám upřít, že ho kombinujete a vkládáte do příběhu tak umě ... že čtenář hned po pár přečtených řádcích dostane neodolatelnou chuť ... dočíst do konce :-) ... i když to znamená, že občas lapá po dechu a shání pohár čisté vody ... na zapití :-),... celý text

Nespi s nikým, kdo je potrhlejší než ty 2010, Jan Klíma

Tak já vlastně nevím, co k téhle knize napsat ...a tak si to vezmeme pěkně popořádku ... znalost akademického prostředí ... jasných zářících 5 hvězd :-) ... jenže ... ono to prostě nestačí ...detektivní zápletka snižuje stav na stěží 2 slabounce zářící hvězdičky ... a humor ... ten už to nedotáhl dál než těsně k té 3 nesměle se rozsvěcující vedle těch dvou blikavek :-) ... výsledek ... nenáročné odpočinkové čtení ... zaplňující prostor mezi plechy vánočního cukroví :-) ... nebylo to marné ... přeci jen ... chtěla jsem vědět ... jak to dopadne ... a tak jsem pekla celkem svižně a efektivně :-) ...... celý text

Věda zla: Nová teorie lidské krutosti 2014, Simon Baron Cohen

Cohen svou teorii staví na jednoduchém postulátu „míra empatie ve společnosti tvoří kontinuum“ ... „každý z nás vykazuje nějakou míru empatie, ... kdy nejvíc lidí se nachází v střední oblasti ... přičemž odchylky na stranu zvýšené empatie jsou ve společnosti běžně přijímané, ... zatímco odchylky směrem k nule tolerované nejsou“. Porucha empatie, jak ji chápe Cohen je stav, kdy “člověk přestává druhého vnímat jako člověka a začíná ho vnímat čistě jako objekt“.... je jasné, že pak je mnohem jednodušší ublížit ... či sledovat jen vlastní zájmy ... V každém případě psychologie nabízí zajímavý úhel pohledu ... třeba na to, co může vést k bezohlednosti ... nebo na to, proč některé lidi nazýváme zlými ... a že někdy třeba jen stačí, aby se takový člověk (se sníženou mírou empatie) nacházel v prostředí, které takový čin dokáže schválit (vojenské konflikty) ... tento úhel pohledu má určitě své místo v úvahách o lidské přirozenosti ... jen přitom nesmíme zapomenout, že jde jen o jeden z mnoha úhlů pohledu ... a taky, ... že by bylo příliš odvážné tvrdit, že každý, kdo vykonal zlý skutek, trpí poruchou osobnosti :-) ... nebo, že každý, kdo takovou poruchou trpí je člověk krutý či zlý ...a nebo dokonce tvrdit, že lze najít kauzální souvislosti ... každopádně jde o knihu zajímavou pro laiky i odborníky ... pro každého koho zajímá otázka ... kdo je člověk? :-)... celý text

Labyrint světa a ráj srdce 1955, Jan Amos Komenský

Variace na téma starozákonních knih ... nejde ovšem o žádný náboženský spis, ale o alegorii ... kde symboly pomáhají Komenskému vytvořit jeho popis světa ... a taky odpovědět na otázku o člověku: Kdo jsem? ... Komenského slova krásně zní ... jazyk textu je příjemný na čtení ... je poetický :-) ... příběh Vám před očima krásně ubíhá ... stejně jako Poutníkova cesta ... Co přiměje Poutníka jít do světa? ... "Abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, a teprve jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý sobě stav vyvolil a své sobě věci k užívání pokojného na světě života pěkně nějak spořádal." ... a tak se Poutník vydá na cestu, protože se chce začlenit do lidské obce a nalézt v ní své místo ... provází ho lidská zvědavost v podobě Všudybuda ... a Vy spolu s Poutníkem ucítíte touhu ... po poznání všech věcí na světě ... a taky neklid ... který Poutníka pohání stále vpřed ... jen si musí dát pozor na svého druhého průvodce, protože Mámení je původcem klamu ... a pro našeho Poutníka je pak těžké nevidět svět skrze brýle mámení ... ale vidět svýma vlastníma očima, ... co je pravda ... zvlášť, když se mu do cesty postaví taky Osud ... který přiděluje a rozděluje ... podle vlastního uvážení ... tak náš Poutník poznává, že se nemůže spolehnout pouze na vlastní, lidské síly, ... moudrost se pak lehce jeví jako marnost ... a našemu Poutníkovi samozřejmě pomáhá Bůh ... najít správnou míru všech věcí ... a Poutník přestává být vydán na pospas manipulaci ... ... líbilo se mi ... že příběh má více vrstev ... a že si každý může najít tu svou ... já četla příběh o povaze lidského poznání ... o snaze odhalit překážky pro pravdivé poznání ... ukázal se mi příběh o tom, jak se na člověka hrne záplava nepodstatných povrchních a těkavých informací ... a jak je obtížné v ní neutonout a najít ... a pak, že těch „pravdivých“ poznatků ... je asi celkem nedostatek ... a není zrovna jednoduché je od sebe oddělit :-) ... ... k Poutníkovi přijde Pavel z Tarsu a říká mu: „…Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“ ... máte před sebou inspirativní čtení ... doporučuji :-).... celý text

Řeky Londýna 2015, Ben Aaronovitch

Jsem přesvědčená, že žádný autor, který zvolí, jako pozadí pro svůj příběh, ve kterém se objevují magie a čáry, starý dobrý Londýn, asi neudělá chybu ... Londýn a Londýňané se k tomu prostě skvěle hodí :-) ... takže to vlastně ani nebylo překvapení, že mě tenhle detektivní a čarodějný příběh zaujal ... s chutí jsem se pustila po stopách ... ... stojíte si takhle večer na ulici, v mlze a mrazivém větru, uprostřed Londýna, hlavního kulturního města světa, kde se míchá kdeco a hledáte cokoliv, co by vás dokázalo rozptýlit ... a najednou jako byste viděli věci, ... co nejsou ... lehký závan čehosi ...mohlo to být vlastně cokoliv ... a jak říká Peterův otec (já zapomněla, podívejte se na roh ... Peter tam stojí s vámi, střeží klid a pořádek londýnských ulic, on je totiž londýnský konstábl a za chvíli, což ještě netuší, bude taky čarodějův učeň :-)) ...takže, jak říká Petrův otec: „Kdo, kurva, ví, proč se věci dějou?“ ... každopádně hned záhy se dozvíte, že s Londýnem se pojí hodně zajímavá, dlouhá a pestrá minulost, v níž hraje převážnou roli zločin, prostituce a divadlo ... a dnes? ... dnes je to ovšem tržnice pro turisty :-) ... ... máte zrovna čas? ... tak můžete vyrazit ... určitě se nebudete nudit ... a protože je pěkná zima, přibalte si na cestu teplé spodní prádlo, kabát a termosku ... a taky trpělivost ... možná jste se totiž právě vydali spolu s Peterem na tu nejpošetilejší výpravu :-) ... zaujměte pozici ... nejlépe u venkovního stolku jedné z kaváren ... a vyčkávejte ... až davy, co proudí kolem, prořídnou ... a nastane další z dlouhých mrazivých nocí ... ... jste připraveni uvěřit na duchy? ... měli byste ... o existenci empirických zkušeností byste neměli pochybovat ... a Peter důkazy řádně a trpělivě shromažďuje ... čistě vědeckou, newtonovsko-descartovskou metodou ... ... jak na to? ... nejprve vše zpochybníme: „Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudeme zprvu pokládat za jisté nic. Budeme pochybovat o všem, abych zjistili, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musíte nejen o všem, co jste se naučili ve školách, z knih anebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který vás obklopuje, skutečně existuje“ ... abychom poté, s použitím přísných pravidel vědecké metody ... vše vyřešili, tedy: „ Přijímat jen to, co se samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nelze pochybovat. ... Každý problém rozdělit na co nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat. ... Postupovat od jednoduchého ke složitému ... Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli (Descartes byl přesvědčen, že i ty nejobtížnější vědecké problémy lze takto rozložit na „dlouhé řetězce“ jednoduchých kroků, a pokud se zachová jejich pořadí, musí se najít řešení :-) ... “Každá pravda, kterou jsem objevil, byla pravidlem, jež mi pomáhalo nalézat další.“ .... ... a Peter? ... ten musí přesvědčit hlavně sám sebe ...a s uspořádanou myslí pak přijmout fakt ... že kouzla existují :-) ... ... a já? ... mě to bavilo Vážení ... tenhle celkem přímočaře podaný a vlastně nekomplikovaný příběh ... jen je třeba hned na začátku přijmout pravidla hry :-).... celý text

Řekni vlkům, že jsem doma 2014, Carol Rifka Brunt

Máte před sebou pěkný příběh, ve kterém se zatouláte do vnitřního světa dospívající June ... místy je to docela příjemné čtení ... hlavně, když se, spolu s June, touláte zasněženými lesy :-) ... ticho a klid hluboce spícího lesa jsou skvělým pozadím ... velice rychle si ovšem uvědomíte, že je to právě jen pozadí ... probere Vás táhlé vytí vlků, které vytahuje na povrch zneklidňující myšlenky, a že jich je ... těch vážných témat, zmatků, problémů a náznaků ... na jednu dospívající introvertní dívku je to až až ... zvlášť když nabydou do až nečekaných a dost bolestivých rozměrů ... a Vám nezbývá nic jiného než držet June palce ... když se potýká s nenaplněností a zpřetrháním citových pout, s umíráním, smrtí, láskou, žárlivostí, ale taky se společenskými konvencemi, tabu a předsudky ... a samozřejmě i s usmířením :-). Citlivě laděný příběh k Vám promluví jednoduchými slovy, vyšle k vám přirozeně a nenuceně spoustu emocí ... a je jen na Vás, jestli je přijmete, jestli se necháte příběhem oslovit ... nebo prostě jen proletí kolem :-).... celý text

Znamení doby 1996, Karel Kryl

Poetiku Krylových písňových textů obdivuji ... a to už od našeho prvního "seznámení", na chmelové brigádě večer u táboráku v době mých gymnaziálních studií, a to je už vážně dlouho :-), ... hned mi bylo jasné, že se nejedná o jen tak ledajaké písničky, ale, že mám co do činění s básníkem, který naléhavým, syrovým a přesto poetickým způsobem sděluje (psal se rok 1988) ... a nad ohněm létaly jiskry ... poznání, že svět není jen černobílý ... "zlou lekci dostala jsem o člověku" ...... celý text

Rady zkušeného ďábla 2008, C. S. Lewis (p)

"Někteří lidé mi složili nezaslouženou poklonu, když si mysleli, že Rady zkušeného ďábla jsou výsledkem mého dlouholetého studia teologie. Nenapadlo je, že existuje ještě jeden stejně spolehlivý způsob, jak se poučit o pokušení - mé vlastní srdce." (C. S. Lewis) "Poprvé za celou svou kariéru jsi ochutnal to víno, které je naší odměnou za všechnu námahu - muka a chaos lidské duše - a ono Ti stouplo do hlavy" ... ... tak tohle bylo celkem nečekané setkání s pokušením :-) ... Zmarchorb je zkušený pokušitel, a každého, kdo se mu dostane do drápů, čeká těžký boj ... proto, než začnete číst, nezapomeňte, že ďábel je lhář! ... a do karet mu hraje spousta výhod, jako třeba, že díky vývoji, který jsme my, lidé, zahájili před mnoha sty lety, nedokážeme už věřit něčemu nezvyklému, nevěříme už ani na ďábly, a on ví, že je to jeho velká výhoda, stačí, aby nám tihle pekelní pokušitelé stále pořád dokola opakovali, že všechno, co se kolem nás děje je všední záležitost, a že je to tak fajn, a jsme jejich, ... oni totiž mají největší strach z toho, aby se nám nepodařilo probudit náš rozum, nevšední lidský rozum je dokonale mate, a nemohou si pak být jistí, jak to všechno skončí ... a tak našeptávají a svádí ... velikánskou hromadou smyslových zážitků, které se na nás valí ze všech stran a jejichž jediným úkolem je, naučit nás zapomenout ... používat vlastní rozum :-) ... poslední dobou, když se tak dívám kolem sebe, připadá mi, že je to pro Zmarchroba a jeho kumpány minimálně 1:0 ... ... přesto jsem stále optimistka ... a tohle mě trochu uklidňuje :-) „At budeš dělat cokoli, v duši Tvého pacienta bude vždycky trocha zloby i trocha dobroty.“ ... tak snad ten věčný boj dobra a zla ještě není u konce :-) ... na své straně máme totiž mocného spojence, který nás, lidské „obojživelníky“ (to divné spojení duše a těla) nepochopitelně miluje, a který nám stále dokola odpouští naše selhání :-). Doporučuji, a možná teď je zrovna vhodná doba, na chvíli se zastavit a vzpomenout si ... příběh, který máte před sebou Vám může být pomocníkem, zavede Vás do skrytých zákoutí duše ... a pak velice jasně a srozumitelně ukáže na ty slabé, ale i silné stránky člověka :-).... celý text

Broskve pro otce Francise 2013, Joanne Harris

Otevřela jsem první stránku ... a opět ucítila vzdálenou exotickou vůni ... přesto mě něco zarazilo ... vonělo to jinak ... i Lansquenet voněl jinak ... městečko se změnilo ... a příběh se vydal jiným směrem ... do Les Marauds ... do „jiného světa“, kde voní arabská kuchyně a potají Vás sledují tmavé oči zpoza nikábu ... a já si říkala, že se mi tam vůbec nechce ... na arabskou kuchyni jsem vůbec neměla chuť ... já chtěla cítit čokoládu a chilli ... cítit, jak vítr pokušitel přivane tu očekávanou a chtěnou chuť :-) ... a tak jsem s větrem trochu „bojovala“ ... neustále jsem se otáčela a vydávala se proti jeho směru ... zpět na druhý břeh řeky Tany ... do starých uliček Lansquenetu ... jenže vítr je živel a ještě ke všemu pěkně zlomyslný živel, takže mě prostě nepustil... a tak jsem to vzdala ... a nechala se unést :-) ... protože tohle není jen tak obyčejný živel, ale kouzelný vítr a s tím se bojovat nedá ... jen podlehnout ... a nakonec přišla i odměna ... v podobě známé vůně čokolády a pokušení :-) ... ... je dočteno ... vítr utichl a já teď cítím svou šanci ... vrátit mu jeho zlomyslnost ... to, že mě unesl tam, kam jsem vůbec netoužila se podívat ... a s jistou dávkou zadostiučinění dávám 3* :-)... (a hned tuším, že mě bude „žrát“ svědomí, jestli jsem to nepřehnala a neměla ještě jednu přidat :-)).... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

„Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí.“ „Není to krásný? ... Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterým už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy…“ „Myslela jsem, že co je zapsaný v matrice, je pravda,“ ... „Pravda… všechno může bejt vždycky i trochu jinak.“ Hájíček mě vrátil na zem ... ze světa mého oblíbeného magického realizmu, fantasy a sci-fi jsem najednou dopadla rovnýma nohama přímo doprostřed jihočeské vesnice, abych prožila příběh, vycházející ze skutečných osudů lidí, vycházející z jejich problémů, ... a z jejich svědomí, ... příběh, který promluvil a zasáhl ... naléhavostí otázek, které přinesla postupně se vynořující minulost ... Bylo mi potěšením, zaposlouchat se do vyprávění plného náznaků, které ovšem působí naprosto klidným dojmem nedělního vesnického odpoledne, protože vesnice má svůj způsob života, tradice, zvyky a tomu se musíte podřídit, pokud chcete pochopit, že dějiny, zvlášť ty nedávné, jsou stále živé... narazíte tak na otázku pravdivosti ... těch původních historických událostí ... a s nimi je to složité (ono s pravdou obecně je to dost složité :-)) ... a tak Vám nezbývá, stejně tak, jako autorovi, nic jiného než spolehnout se na děravou lidskou paměť :-) ... Na každé otočené stránce cítíte vůni starých opuštěných stodol, prach přestárlého sena vznášející se nad mlatem, a pod podrážkami Vám křupou zatvrdlá obilná zrnka, zatoulaná z nějakých lepších časů ... „Svítej, Bože, svítej Aby novej den byl Abych se podíval V kterým vokně jsem byl…“... celý text

Pan Theodor Mundstock 2005, Ladislav Fuks

Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ... "Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..." Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...... celý text

Paralelní světy 2007, Michio Kaku

„Básník se jen touží dostat hlavou do nebes. Logik chce dostat nebesa do své hlavy. A je to jeho hlava, jež se rozskočí.“ G. K. Chesterton Nositel Nobelovy ceny Lev Landau zase rád vtipkoval, že "kosmologové se často mýlí, ale nikdy nepochybují"... „Stále víc fyziků soudí, že náš vesmír opravdu vznikl v divokém kataklyzmatu velkého třesku, ale že současně koexistuje s jinými vesmíry v oceánu věčnosti. Pokud se nemýlíme, velké třesky se někde odehrávají i v okamžiku, kdy čtete tuto větu. Fyzikové a astronomové po celém světě nyní spekulují o tom, jak by takové paralelní světy mohly vypadat, jakými zákony se řídí, jak se rodí a jak mohou nakonec zanikat. ... Vesmír, ve kterém jsme se vynořili my, patří pak do neobyčejné podmnožiny světů, které dovolují, aby se v nich vyvinula složitost a vědomí.“ Množství argumentů podporujících myšlenky existence multiverza roste exponenciální řadou ... nové vesmíry se „rodí“ z jiných vesmírů ... a je-li tomu tak, znamená to mj. „sjednocení dvou velkých náboženských mytologií, Stvoření a nirvány ... Stvoření jež by se neustále odehrávala v předivu bezčasé nirvány.“ Jsou paralelní světy pusté, bez života nebo jeho předpokladů? ... anebo vypadají tak jako náš svět, vesmír? ...a liší se jen v jediné kvantové události, která je oddělila od našeho světa? ... otázky, které si spolu s autorem při čtení této knížky určitě položíte ... je to přeci důvod proč jste po ní sáhli ... toužíte, stejně, jako autor (nebo já) ... po POZNÁNÍ :-) ... „Historie (nejen) kosmologických teorií je zástup opuštěných modelů pro nové radikálnější teorie. Po celé 20. století se s každou teorií zdálo, že plejáda konceptů dosáhla vrcholu a konečný model byl nalezen, vždy až do nového zlomu...“ V dnešní době možná víc než kdy jindy máme ambice ... vytvořit komplexní a konzistentní teorii všeho, teorii, která by co nejlépe odpovídala všem dosud zjištěným faktům, jsme přesvědčeni, že už toho víme dost, že ji máme na dosah ... ale je to skutečně tak? Už v minulém století jsme byli přesvědčení že odpověď už máme na dosah ... že vesmír se skládá z necelé stovky různých druhů atomů uspořádaných do periodické tabulky prvků, která začíná vodíkem (to je základ chemie, která se dodnes učí na základních školách) ... ale ejhle ... s novými objevy dochází postupně k falzifikaci převažující teorie a na její místo nastupují nové a nové ... a tempo se obrovsky zrychluje ...a tak už dnes víme, že obvyklé prvky, z nichž je stvořen náš svět, tvoří jen 0,03 % vesmíru, 23% je tvořeno blíže nepoznanou a neurčitě tušenou temnou hmotou a zbývajících neuvěřitelných téměř 77% je dosud zatím NEPOZNANÝCH, či nám lidem s našimi limitními možnostmi poznání ... NEPOZNATELNÝCH? ... vědcům v jejich snaze o poznání fandím, ... jak jsem řekla, taky toužím po poznání :-) ... proto jsem taky po téhle knize sáhla a moc se mi líbí, že kromě teorií, představujících hlavní proud bádání, představuje i teorie alternativní, nabízející ... jiné scénáře ... „Překvapivě prvním člověkem, jenž „vytvořil“ počátek vesmíru, byl Edgar Allan Poe, který jej spatřil v „superatomu“...“ Otázkou pak je, zda ten výše uvedený nový zlom tu není třeba právě teď? ... v podobě změny způsobu nahlížení ... možná si to věda ještě ani moc neuvědomuje, ale pomalu se začíná potýkat s problémem, na který narazila všechna velká světová náboženství ... lidé už nevěří velkým metanarativním příběhům o stvoření, jak ho předkládají náboženství, ale svou legitimitu ztrácejí i velké příběhy vědy, ... ve své snaze o poznání, se totiž lehce může stát, že jejich teorie stojí na postupně nastavovaných teoriích, jejichž díly do sebe tak zcela nezapadají, kdy díly jsou patřičně nebo nepatřičně? „obrušovány“, aby zapadly ... a proto je možná čas, ptát se i trochu jinak ... i věda naráží na své limity ... nemůže víc, než podat možná vysvětlení, jak se věci udály ... a poskytnout tak přijatelný a co nejucelenější náhled na věc, který nám umožní jev uchopit ... a bylo by fajn, kdybychom si pak začali klást i jiné otázky, nebo spíš klást otázky jinak ... možná, že (a já v to tak trochu doufám :-)) ... nastává čas věnovat pozornost opět filozofii (ale taky třeba umění a jeho nekonečné fantazii :-)) ... protože mají onu moc, pokládat otázky trochu jinak ... a tak iniciovat diskuzi, ze které by třeba mohl vyjít nový směr ... na cestě za poznáním :-) ... protože i dnes, ještě hledání odpovědi na to, co se dělo před velkým třeskem stále zůstává spíš sci-fi otázkou ... ... možná to nejdůležitější, co jsem si z téhle knihy odnesla je, že fantazie je strašně důležitá a pak, že strašně důležité jsou i všechny tyhle převraty, změny a možná i to "obrušování" dílků skládačky ... prostě všechno to vylepšování, poměřování, přeměřování modelů a teorií a ... hlavně, nahrazování myšlenek :-) ... a pak, pan Kaku mi je sympatický ... řekla bych, že je celkem otevřený ... alternativám a nahrazování myšlenek :-)... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Neomalenost ... lidí k lidem, lidí k přírodě ... hrubost a brutalita ničící životy i mezilidské vztahy zanechávajíc po sobě spoušť v podobě ekologické katastrofy, která na pozadí příběhu dává ještě víc vyniknout beznaději ... příběh je napsaný velmi chytře ... ostře míří přímo k cíli ... co chce, je šokovat ... proto, aby varoval, a to se mu opravdu daří ... jenže ... v příběhu je na relativně málo stránkách popsáno dost ošklivosti a vulgarity, až to na mě bylo příliš ... na druhé straně je pak vědomí, že tohle není fikce, ale příběh s reálným základem, a ten dostává mé 3 hvězdičky ... a přitom si, bohužel, přeji jediné ... na příběh rychle zapomenout ...slova, věty, tohoto příběhu nechci nechat rezonovat a proplouvat mou myslí ... ne tohle nejsou ta správná slova ... znám i jiná hluboká, vážná, šokující, naléhavá témata, která k nám promlouvají ... a autory, kteří to dle mého zvládli lépe ... na mě to prostě byl moc velký příděl bezmoci, který působil kontraproduktivně, a není to tím, že bych si myslela, že nemá reálný základ, naopak, myslím, že je víc než možné, aby vše bylo přesně tak, jak autorka popisuje ... jen ve mně její slova asi nevzbuzují ty správné emoce ... občas je příliš prostě příliš ...... celý text

Oceánem na kře ledové 2002, Jules Verne

To vám jdu takhle na návštěvu a přede mnou se objeví knihovna, ... a přímo v úrovni očí celá řada verneovek ... a na mě padla taková nostalgie a chuť si zase některou přečíst ... a protože dotyčná osoba, jíž knihovna patří, ví, že, co se týče knížek, jsem důvěryhodná osoba, byla mi ona důvěra udělena a knížka zapůjčena :-) ... strávila jsem s ní 3 příjemné dny a dnes s díky vracím :-). S Césarem Cascabelem a jeho rodinou mi putování uteklo jak voda v Beringově průlivu ... hned od první stránky mi tahle rodina byla sympatická a já se s nimi na dobrodružnou cestu vydala moc ráda ... pravda, byla to trochu zvláštní trasa jejich putování, ale já u pana Verna ani jinou nečekala :-) ... takže jsme si prošli pořádný kus světa, překonali spoustu nástrah a dobrodružství, které Cascabelovi díky své vytrvalosti a houževnatosti zvládli a společně jsme se dobrali šťasného konce :-). PS: během četby to nikdy nedělám, vždy si vystačím (a mám to tak ráda) s autorovými popisy a vlastní fantazií, ale teď, po dočtení, jsem neodolala a celou tu neuvěřitelnou trasu si "projela" ještě jednou ... s pomocí Google map :-).... celý text

Vladař 2007, Niccolò Machiavelli

"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“ I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ... Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ... Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ... ... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)... ... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ... „Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“ ... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“ PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“ ... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ ... a muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou ...“ Za zvuku Krysařovy píšťaly jsem vstoupila do Hameln ... a stejně, jako jeho obyvatelům, i mně nebylo rázem pomoci ... slova, jež plynula, stejně jako Krysařova melodie, se kolem mě obtočila ... okouzlila mě ... a já už se nemohla od tohoto krásného příběhu odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední „notu“ ... tajemného, mystického příběhu, který láká a plně poutá Vaši pozornost ... rezonuje Vaší myslí ... a Vám nezbyde nic jiného než se zvláštním pocitem očekávat příchod tajemného muže, který "přichází, odchází a nikdo neví kam a odkud" ... Do Hameln jste přišli právě včas, ještě tu není krysař, zato krys je tu mnoho ... Ptáte se, odkud se berou? ... staří lidé si myslí, že je to proto, že svět je stále horší a horší ... a když se pozorně zaposloucháte do větru, vanoucího od hradeb, venku z polí a lesů, uslyšíte z dálky jemnou melodii ... náš tajemný muž přichází a píská „velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými prošel ... a prošel mnoha zeměmi“, jeho píšťala zní tak tiše ... krysy ale slyší ... a jdou ... A Vy, dejte si pozor ... Krysař varuje hned na začátku „nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk, kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou“. Je to velká událost ... všechny v Hameln, a taky Vás, čtenáře, ... fascinuje jeho píšťala ... nemůžete si pomoct ... posloucháte a podléháte ... tajemnému šepotu ... „Jsem krásná, mluvila minulost. Budu krásnější, slibovala budoucnost. Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost. Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.“ ... a stále víc a víc podléháte, tajemné našeptávající melodii ... a samozřejmě Krysaři :-) ... nespoutanému přítomným dnem ... protože on není žádný ošklivý kouzelník směšného či hrůzného zevnějšku, ale je to záhadný cizinec, poutník, muž osamělý a nespoutaný ... příjemné tváře, sebejistý, nebojácný, a taky muž zkušený a světa znalý ... a pak, jeho píšťala má ďábelskou moc ... je hrozbou nejen pro občany Hameln, a taky nás čtenáře, ale i pro něj samotného, protože kouzlo jejího zpěvu brání i jemu ... pohlednout přítomnosti, a tedy skutečnosti, do tváře ... ... proto se, spolu s Krysařem, musíme vydat na vrch Koppel, naposledy pohlédnout na město a pak hned do propasti, která tu „zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. ... Vrch Koppel má své tajemství ... propast není prý pouze propastí, ale je cestou ...“ ... na které v dálce slyšíte tichou melodii ... vyprávějící příběh o muži ... zraněném životem ... ... a mně nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit tento tajemný, mystický, ale taky romantický příběh, který ještě dlouho po dočtení rezonuje Vaší myslí :-).... celý text

Charakter mlčel a mluvilo tělo 2009, Halina Pawlowská

Paní Halinu mám ráda ... je to inteligentní a vtipná žena, která si ze své "nedokonalosti": "Jsem tlustá, ale ne hloupá!" ...vybudovala image... a její krátké povídky - příhody, problémy, trable ze života, či komické, nebo prostě jen úsměvné situace, které zažíváme asi všichni, nebo je vídáme kolem sebe, nebo si je jen dovedeme představit, jsou takovým "lékem" na podzimní chmury ... protože ono nic tak nepobaví jako trapná či jinak vtipná situace, která se ale stane někomu jinému :-) ... v tomto případě s paní Halinou "proberete" pár takových situací z milostného života ... jsou to příhody, které jsou stejné jako paní Halina, vyprávěné s inteligencí a vtipem a jejich primárním cílem je prostě jen pobavit, což ovšem nic neubírá z té druhé stránky projevu pan Pawlowské, mně se moc líbí, jak si dokáže hrát se slovy, jak využívá kratičké vtipné verše, dvojsmyslnost, sebeironii, metaforu, paní Halině se to prostě daří :-), její rady, jak si "pohrát se životem", jak s nadhledem řešit běžné životní situace, problémy a životní peripetie, mi dokážou "vykouzlit" úsměv na rtech a zlepšit náladu :-) ... a pak, někdy se vyplatí i pozorně naslouchat ... protože některé z Halininých postřehů Vám třebas pomůžou vyvarovat se podobných situací v reálu, ... nebo je řešit s nadhledem :-))).... celý text

Ruské lidové pohádky 1984, Alexander Nikolajevič Afanasjev

Afanasjev je sběratelem ruských pohádek ... jako u nás třeba paní Němcová. Ruské pohádky jsou trochu jiné než ty naše ... jsou to spíš takové povídky ze života, zvířecí báchorky ... zpracované s pomocí pohádkových motivů do svérázné až anekdotické podoby ... hrdiny jsou často samozřejmě prostí lidé a pak často zvířata, jako vlci, lišky, medvědi, sokoli a další ... pohádky jsou to krátké a tak se celkem dobře čtou ... bylo to docela fajn opětovné shledání s Kostějem Nesmrtelným, Babou Jagou, krásnou Vasilisou, bohatýry, draky ... a bylo docela fajn ... opět "jít tam ... nevím kam ... přinést to ... nevím co" :-) ... prostě takový příjemně strávený podzimní deštivý čas :-)... celý text