alef přečtené 1279

Kobold 2011, Radka Denemarková

Kobold ... skřet ... kreatura ... monstrum... něco temného a zrůdného ... nenajdete ho jen doma ... najdete ho na všech úrovních všude ve světě ... protože určují chod společnosti a pravidla hry ... Voda – Přebytky něhy „Kobold je obecně typ člověka, který má vysokou inteligenci, ale chybí mu inteligence emoční a především sociální soucítění. Proto dokáže dokonale manipulovat ostatními a naučí se emoce předstírat, když už jsou pro druhé tak důležité.“ Radka Denemarková Kde vyvěrá ten pramínek slov, který se velmi rychle změní v dravou a útočnou řeku ... v proud beroucí vše? ... začíná to velmi nenápadně ... jenže pak vás chytne vír, překročíte bod, ze kterého už není návrahu ... a ve snaze zachránit si špetku zdravého rozumu se nakonec vzdáte úplně všeho ... i toho nejcennějšího ... svobody, sebeúcty a seberespektu ... ... jak blízko k šílenství my všichni za určitých okolností máme ... „Možná nemohl jinak. Možná opakoval model, který se zadrhl v podvědomí. Možná nemohl překročit svůj stín.“ ... zahrnut láskou a něhou ... nedokázal city oplácet ... ani je přijímat ... a kam pak s těmi přebytky něhy? Než začnete číst, než se do všech těch bolavých ... dusivých a těžko stravitelných slov pustíte ... zapomeňte, že by Vám byl jakýmkoliv způsobem naservírován jejich smysl ... získáte jen jedinečný prostor ... který autorka vytvořila ... pro Vaše vlastní úvahy ... Může se Vám ovšem stát, stejně jako Helle, že přestanete rozeznávat „hranice reality a vymyšlených vět, z nichž vyrůstají obrazy“. Oheň – Přebytky lidí „Jsem přesvědčená, že jenom beletrie může říct o životě pravdu. Může si to dovolit. Memoáry, literatura faktu, pojednání historiků paradoxně nikoliv.“ Radka Denemarková Když dojde k násilí na základě rasové nesnášenlivosti, je společnost nastavená tak, že si to ta oběť vlastně zasloužila. Bůhví jak to bylo a tak dále ... voda opadla ale vy jste si ještě ani neoddechli ... a je tu další živel ... oheň, který s veškerou svou ničivou silou stráví vše co se mu postaví do cesty ... už tolik netápete ... a přeci si neodpočinete, ani na chvíli ... dramatický příběh, který se z řádků vynoří vám to nedovolí ... příběh pečlivě popisující lhostejnost, nesnášenlivost, pokrytectví ... malost ... bez patosu a moralizování ... drsně a tvrdě ... a vám se opět dostane na jazyk hořká pachuť ... ... objevíte dno ... všeho toho hnusu ... a tam úplně dole člověka, který vyjadřuje své city ... poezií: „Hudba a knihy, moje pramice, na kterých já zvládám nebezpečné úseky peřejí.“ ... slova, která Vás porazí a nadobro převálcují ... „Aby tě před zlým chránil (takový už je svět) dávám ti amulet a nos jej bez přestání Je proti chvílím krutým zahání z duše hlad a toho kdo má rád uchrání před uřknutím Snad z nebe na zem spadlo To vzácné zaklínadlo Ve světle létavic Do stříbra jsem vyryl SINE AMORE NIHIL bez lásky není nic“ ... aby na konci vyplivly ... zdevastovanou duši ... přiznávám, topila jsem se ... dusila slovy ... stěží přežila nápor živlů ... těžké a drsné čtení ...... celý text

Třetí poločas 2009, Jiří Žáček

"Básníci, kteří píšou pro věčnost, riskují, že si na uznání budou muset počkat celou věčnost." Tohle ovšem vůbec není případ pana Žáčka :-) ... protože on nepíše pro věčnost, ale z touhy ... porozumět sobě a skrze sebe pak světu ... přesně takhle to Žáček píše na svých stránkách, a když si čtu jeho básničky ... věřím mu ... věřím slovům, která svým osobitým způsobem poskládal do lyrických veršů ... věřím slovům, která nám říkají, co všechno není v pořádku s nesmírnou lehkostí a nadhledem :-) ... a věřím slovům, která jsou výpovědí o tom, co považuje v životě za důležité, v čem vidí smysl a proč má rád všední dny :-) ... "Mám rád tajné dveře vedoucí z mého snu do tvého. Mám rád jabloně, které z rozpustilosti rodí hrušky. Mám rád ministerstvo pro střídání ročních období, zvláště jeho odbor pro koordinaci ptačího štěbetání. Mám rád gentlemany, kterým je trapné mít pravdu častěji než jednou denně." Hmmm ... i já mám ráda gentlemany, pane Žáčku :-) ... a taky už teď vím, jak strašně důležité ... je slovo "nýbrž" ... děkuji :-).... celý text

Vyšel jsem dřív než hvězda ranní 1962, Alexandr Sergejevič Puškin

Spontánní, lehce plynoucí, průzračně čisté, pak zas romanticky rozervané, zraněné a vyhrocené ... a všechny tak působivé, letmo okouzlující, niterné a intenzivní ... "A nikdy bez toužení, zřít krásu nemohu, a bez něhy a chvění ... A stokrát zraněné a málo poučené, zas k novým idolům se modlí srdce mé ..." "Náhodný a marný dare, živote, proč byls nám dán? Z temné vůle sudby staré proč jsi v poutech zakován? Kdo to byl, kdo silou záští vyvolal mě z nicoty, srdce naplnil mi vášní, rozum zbavil jistoty ...?" Četla jsem, okouzlená, básněmi pyšnými, sebejistými, některými chaotickými, jinými neuvěřitelně něžnými a všemi, tak hluboce lidskými ... "Slast vzpurnou, divokou, té chvíle málo cením ... sám ve vír šílený, těch smyslů stržen s ní ... v mém horkém objetí, když jako had se svíjí ... ... oč víc mé lásky máš, oč víc muk blažených, oč víc mi štěstí dáš, když posléz dojata, mou prosbou úpěnlivou, se vzdáš mi se studem a s něhou zdrženlivou ..."... celý text

Déjà vu 2013, Vlado Bálint

„Spať sa dá aj s otvorenými očami ... ani s týmto ale netreba preháňat´.“ ... četla jsem, a bylo to, jako bych měla otevřené oči a snila ... ten sen byl poetický ... jenže byl taky sentimentální ... na můj vkus asi víc než bych chtěla ... „Ako povrazolezci balansujeme nad publikom zmiešaných emócií ... malé zaváhanie a môžeme padnúť ...“ ... asi jsem moc citlivá na to, když se z vyvolávaných emocí ... najednou stává sentimentální balast ... „zvuky sú teplé ... vánok šteklí a všetko je príjemné ...a potom zimomriavky ... žiarivé slnko minulosti, prítomnosti a jasnej budúcnosti“ ... pak se totiž varovný signál někde uvnitř mě rozbliká ... sem tam přímo zasvítí ... jenže, pak jsou tu chvíle, kdy odpočívá, a dokonce na něj na chvíli zapomenu ... to je ve chvíli, kdy je to najednou výborné ... čisté a emotivní ... a právě díky takovým chvílím jsem poslouchala a snila ... až do poslední stránky :-) ... „ ... rozum sa teší cieĺu, ktorý dokáže vyrátať. Však mnohokrát méta je netušená, nevypočitateĺná, len cítená.“ ... poslouchala jsem spolu se Senecou, kterému byl tento text určen, jak se to má s rozumem a citem, a uznala, že bez citu ztrácí rozum jaksi pevný bod, o který by opřel svá rozhodnutí ... „tak povedz, ó veĺký Seneca, sú molekuly rovnako racionálne jako rozkmitané zhluky ĺudí? ... či len ĺudia strácajú svoju prirodzenosť ...?“ „My ĺudia sme omylní, no nie to naša choroba. Nie je to prekliatie ... Spomeň si Seneca, Jako to bolo s tou zvedavosťou? Istý člověk sa s humorom tešil na chvíĺu, kedy umrie ... Rozum ... Je jako guĺa, ktorá je pripútaná ku každému z nás. ... v minulom storočí to u nás povedalo jedno dieťa: „Cisár je nahý.“ A vtedy všetci pochopili, že to je tak. Možno len na chvíĺu. Aj v Tvojich časoch, milý Seneca, bol cisár nahý a všetci, vrátane jeho samotného, to vedeli. Avšak lahodná chuť moci vydláždila cesty rozumu ... Ale nie preto, milý Seneca, že vládca stratil cnosť, či potratil rozum. Jednoducho ... uveril, že večne bude tým, kým práve je.“ Asi nebudu „žiariť pre všetkých, čo v tmavej noci strácajú cestu ... abych pak splynula s rytmom vesmíru ... až ráno vyjde Slnko“ ... motivační části mě trochu minuly ... ale to nemění nic na tom, že jsem si své déjà vu užila ... a docela příjemně se zasnila :-) ... poučila? ... no, spíš našla možná pár pevných bodů ... o které příležitostně můžu opřít svá rozumová rozhodnutí :-) ... vzpomenu si, až se budu o něčem rozhodovat ... a zeptám se na to, na co se nikdo neptá: Co je na odvrácené straně tohoto příběhu? ... vzpomenu si a rozhodovat se budu až pak ... až si ji zodpovím :-).... celý text

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

„jako každý jsem mnohokrát v životě minul pootevřená dvířka jinam ...a přitom se možná ... za hranicí opravdu skrývá pramen tvarů našeho světa“... možná byste je ale měli minout taky, protože pak ... „život se stane málo srozumitelnou rolí v nekonečném představení obscénního mýtu ...“ Hranice není vzdálená, netáhne se na obzoru nebo v hlubinách, nejspíš se nachází v té nejtěsnější blízkosti, v šeru okrajů našeho těsného prostoru, a my koutkem oka pořád nahlížíme, aniž bychom si to uvědomovali,.. že jsme se nechali zavést k okrajům těch ponurých končin, ... že se díváme do chodeb, které vedou do tmy ... ... přesně tohle je ta chvíle, kdy najednou zjistíte, třeba, že je nejspíš „mnoho různých Čín, na jejichž okraji žijeme“ :-) ...a nebo se vám najednou vybaví vzpomínka, kdesi zasutá ... „jak se líbáš s krásnou umělou dívkou (vždycky tě víc přitahovaly umělé ženy, rozněžňovalo tě tikání jejich koleček, když vedle tebe ležely v tichu noci), než s dívkou, jež žila“ ... prostě, kdo ví, co tam najdete? :-) ... "Někdo objevil ráno na zvlhlém koberci v obývacím pokoji živou, svíjející se mořskou hvězdici, jiný čekal v noci na malém nádraží na vlak a pak nastoupil do vagonu, jehož vnitřek tvořila studená gotická kaple“ ... vlastně se neví, „jak vypadá a kdo v něm žije, ... jaký vztah k nám mají jeho obyvatelé, jestli jsme lhostejní sousedé, jestli náš vymezený prostor je čísi kolonií nebo jestli se za zdmi chystají k válce...“, je to trochu děsivé, že? ... najednou už necítíte potřebu vydat se na průzkumnou výpravu ... překročit tu hranici ... jenže jsou tu tací, kteří jsou plní touhy poznat tajemství světa ... protože podněcuje netrpělivost ... protože tušíte, že doopravdy žít budeme moci až potom, až se vrátíme z té druhé strany... „Už dříve jsem měl často pocit, že půdorys zvyků, který vytváří náš svět, je jako ornament mozaikové podlahy v Knóssu, jehož strnulé linie prý zachycují dráhy pohybů rituálních tanečníků, maskovaných postav, které už dávno odešly: máme naději, že tam za hranicí konečně uvidíme prvotní tanec, jehož stopou je náš svět." ... někteří to ale vidí úplně jinak ... „Ne, myslím, že nemá smysl odcházet," řekl tiše. „Šperky ani nestvůry už mě nelákají. Třeba se za hranicí opravdu skrývá pramen tvarů našeho světa, ale stejně bychom mu nemohli nikdy porozumět, nemohl by pro nás mít žádný smysl. Smysluplné a pochopitelné je pro nás jen to, co se pohybuje v drahách našeho světa, co sleduje linie našeho knósského ornamentu, ať je stopou po tancích vznešených bohů, nebo záznamem o křepčení opilého démona. O prvotním tanci bychom nemohli promluvit, protože řeč selhává před tím, co tu bylo před vznikem ornamentu, prvotní tanec bychom dokonce nemohli ani uvidět, protože vidění je natolik vrostlé do sítě známého smyslu, že to, co se neživí tímto smyslem, by pro nás zůstalo neviditelné." „Ale co mořská hvězdice na koberci, vagonkaple, co knihy s tajuplnými písmeny?" ... tak to už budete muset, milí čtenáři, zjistit sami ... stačí najít v sobě odvahu ... a podívat se tím směrem ... pustit se do té tmavé chodby ... tajuplný, téměř pětihvězdičkový, příběh tu na Vás čeká :-) ... PS: ... téměř, protože máte v ruce na jedné straně téměř dokonalý filozofický text a na té druhé, mírně nedokonalý příběh, který, za mě jednu hvězdičku smazal a poslal ji do té jiné Číny ... kde teď asi trochu bloudí :-) ... jako celek ale držíte v rukou výborný surreálný příběh, který si Vaši pozornost plně zaslouží :-) ... ... možná se ptáte, a co tedy bylo s těmi mořskými hvězdicemi, vagonkaplemi, a knihami s tajuplnými písmeny? „To jsou jen věci náhodou vyvržené na náš břeh, které jsme na základě falešných podobností s našimi zkušenostmi obalili jakýmsi náhradním významem. Drží nad námi ochrannou ruku starostlivé a lstivé božstvo gramatiky, které zahaluje tváře nestvůr;řekneme: ,ta věc je záhadná' a ,ta událost je tajuplná', ale tím už strašnou přítomnost věci a události, jejich černé bytí, s ničím nesouvisející a vzpírající se pohledu, nenápadně oblékáme do adjektiva jako do starého obnošeného obleku, a vykazujeme jim tak místo ve světě. Nedá se nic dělat, ať obrazec na mozaikové podlaze narýsoval kdokoliv, zůstává naším vězením a naším domovem.“ ... věčnou hrou smyslu a významu :-) ... mimochodem ... „Pořád se ve mně ozývá pocit, že i my jsme měli kdysi jakýsi podíl na prvotním tanci ...“ :-).... celý text

Prapověsti naše s trochou vtipné kaše 2013, Zdeněk Železný

Pěkně podle abecedy 2017, Zdeněk Železný

Nezbývá než se opakovat, komentáře, pane Železný, nejsou určeny pro reklamu autora, ale pro vyjádření, nás, čtenářů, prosím, respektujte to!

Nový Epiktet 1968, Jiří Kolář

„Jako mluvit o všem neznamená vědět Tak psát o všem neznamená umět“ Jaké je poslání poezie? V téhle útlé knížečce se můžete začíst do meditací, které parafrázují stoického filozofa Epikteta, jak je uvedeno v anotaci, ale především, které zvažují, co je ideál básníka, a které hledají, způsoby, jak abstraktně vyjádřit morální témata, třeba, jak zůstat objektivní, nebo, či spíš především, jak být odpovědný za své činy ... Jiří Kolář je experimentátor každým coulem, nejen na poli poezie, ale i výtvarného umění, protože je hodně známý i svými zvláštními abstraktními kolážemi, a zrovna tak experimentátorský, a těžce abstraktní je i na poli poezie, i tady hledá, různé způsoby, jak může básník pracovat ... třeba právě s jinými texty, které přebásňuje, převypravuje nebo jinak volně upravuje ... jeho texty jsou často hodně svobodomyslné ... mají zvláštní skladbu, stavbu ... prostě je to jiná hra se slovy :-) ... a právě to, se mi na Kolářovi nejvíc líbilo :-) ... „Poučen o chůzi rozumu Životě a smrti ... Pamatuj, že odmítnutí starého vyžaduje přítomnost nového A jen objev zamezí pád v to čemu ses vzepřel Avšak objevit ještě neznamená umět lepší Jako neznamená umět jinak nedělat horší Kdo popírá, jen aby popřel Nemá nejmenší představu o zákonitosti proměny ...“ A tohle je přesně vyjádřené to, jak si představuji, že to básník Kolář dělá :-) ... „Sesbírej hromádku oblázků a sestav z nich kdekoliv i s nadpisem oblázek za oblázkem jako slovo za slovem řádku za řádkou jako verš za veršem pohlednou báseň.“... celý text

Architekt na cestách 1941, Bohumír Kozák

„Genius loci je to, proč se na nějaké místo vracíme, nebo to, k vůli čemu lezeme po rozhlednách.“ Václav Cílek Vlastně náhodným řetězením událostí (díky za ně :-) ... se mi dostal do rukou soubor kreseb pana architekta Kozáka, jsem naprostý laik, co se týče architektury a vlastně i výtvarného umění ... jen prostě už od dětství sama ráda maluju, je to pro mě takový způsob relaxace, zvlášť pak mě zajímá kresba, a tak jsem s nadšením využila možnosti prohlédnout si kresby velmi zajímavého člověka, který, jak jsem zjistila, po sobě zanechal, nejen v Praze, hlubokou a výraznou architektonickou stopu, a který byl velkým znalcem staré Prahy, kterou moc rád kreslil, a nejen ji, jak jsem zjistila z obrázků, které jsem měla k prohlédnutí. Tahle publikace totiž shromáždila kresby a akvarely z cest, a tak jsem měla možnost podívat se na krajinu očima architekta a vidět místa, která ho zaujala ... a tak jsem měla možnost hledat, atmosféru takového místa, protože, to je přesně to, co tam, předpokládám, viděl i pan architekt. Snažila jsem se vidět jeho očima, najít ten zachycený okamžik „komunikace“ ... místa a stavby, protože myslím, že to byl ten důvod, proč se pan architekt rozhodl dané místo namalovat, protože on, svýma zkušenýma a k detailům citlivýma očima, viděl respektování těchto pravidel :-) ... ... a já sem moc ráda, že jsem mohla nahlédnout ... byly to krásné chvilky strávené s kresbami pana Kozáka :-).... celý text

Atlas mraků 2006, David Mitchell

„Kolik lidí, tolik pravd. Někdy koutkem oka zahlédnu hodnověrnější pravdu skrývající se ve vlastní nedokonalé formě, když se k ní však pokusím přiblížit, ukryje se hlouběji v trnité bažině nesouhlasu ... zákon jménem „svědomí“ se dodržuje lex loci tam, kam vidí Bůh ...“ David Mitchell otevřel Pandořinu skříňku ... vím, že bych neměla, ale já přesto zvědavě nahlédla ... a pak už jsem věděla proč ... proč jsem to neměla dělat ... zavalil mě naprostý chaos ... neúprosný proud myšlenek ... přehnalo se skrze mě vyprávění o úpadku a rozkladu civilizace ... a bylo to děsivě ledové ... byl to CYNISMUS ... který přišel s veškerou svou bezohledností a ukázal mi naši Zemi jako hodovní síň, kde už od dávných časů ti silnější polykají slabší ... ukázal mi víc jak tisíc let historie lidské rasy v šesti příbězích ... které toho mají víc společného, než se na první i druhý pohled zdá ... "Naprosto nepravděpodobná pravda může člověku posloužit víc než sebepravděpodobnější lež a takový okamžik právě nastal." Bohužel to nezjistíte jinak, než že se na začátku pořádně zhluboka nadechnete a ponoříte se ... až na dno ... musíte hodně proti proudu ... který se vám vysmívá, převaluje vás a baví se tím, jak se topíte ... jak hledáte, dezorientovaní, kde je dno ... proto, abyste zjistili, že existuje „zlo přílišné civilizace“ a tudíž, že neplatí, „že všichni byli stvořeni sobě rovni“ ... a až to zjistíte, začnete se skutečně topit ... budete polykat ty jedovaté myšlenky ...a dusit se ... a jen ti nejsilnější a nejodolnější se vynoří na konci ...při zdravém vědomí :-) ... „Otroci, černější a umolousanější než jejich snědí páni ... dřepěli v blátě. Jak hluboce zakořeněná, tupá letargie! Ti nešťastníci celí poďobaní od neštovic a samý vřed od haki-haki sledovali výkon trestu, aniž reagovali jinak než oním bizarním jakoby včelím bzučením. Netušili jsme, zda zvuk onen vyjadřuje soucit či opovržení. ... Přiznávám, že se mne s každým úderem biče zmocňovaly mdloby. Pak ale přihodila se prapodivná věc. Bičovaný divoch pozvedl hlavu, jeho oči si našly mé a on mi uštědřil podivně přátelský pohled! Jako by herec v královské lóži uviděl dávno ztraceného přítele, a aniž si toho ostatní diváci všimli, najevo mu dal, že ho poznává.“ ... „Když se počátkem prosince asi tucet domorodců odvážil protestovat, Maorové je prostě rozsekali tomahavky. Prokázali, že jsou „v zlověstném umění kolonizace“ schopnými žáky Angličanů. ... Jaké z toho plyne poučení? Mír patří mezi hlavní ctnosti jen potud, pokud s námi záležitosti svědomí sdílejí i naši sousedé, a to i přesto, že ho náš Pán miluje.“ „Ten, kdo se chce pustit do boje s mnohohlavou hydrou lidské povahy, zaplatí spoustou bolesti a jeho rodina bude platit s ním! A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu!" Děkuji za tu ledovou sprchu ... myslela jsem, že umrznu ... ale, nakonec jsem vylezla trochu otužilejší ... než dřív :-).... celý text

Doktor Živago 2005, Boris Leonidovič Pasternak

„Životy jsou jako sněhové vločky, tvoří vzory, které jsou podobné a přeci nejsou nikdy stejné ... zůstáváme na svých ostrovech, protože tam nás nemůžou ty druhé příběhy ranit ...“ Životní příběh Jurije Živaga se mnou hluboce otřásl, ještě dlouho po dočtení mi rezonoval v mysli, ... byl to příběh o muži který byl hodný, podle jeho vlastních měřítek, ale i podle měřítek ostatních lidí, ... byl to příběh o muži, který miloval svou rodinu, svého syna, svou zemi, svou práci, poezii ... ale taky Laru ... „ a jeho srdce dostalo hlubokou ránu, příliš hlubokou“ ... Jak v transu jsem poslouchala Jurijovo vyprávění ... o lásce, bolesti, zradě a naději ... ... ale taky jsem si nechala vyprávět ten velký příběh ... o manipulaci, příběh o Rusku, válce a o revoluci, příběh o utrpení, odvaze, vině, které je provázely, ... a to nebylo vše, bylo tu další vyprávění, ... šeptané něžnými slovy básníka Živaga ... o úchvatné, nádherné, nebezpečné, divoké, fantasticky pohádkové a tajemně krásné ruské krajině, popisované tolika rozmanitými slovy ... „jen vposlouchej se do hovoru, tajících kapek na střechách“ ... slyšíte to taky? ... to jaro přišlo do Varykina ... „s jinými dny pak přišly žaly Nebesa zřítila se z výšky těžká ... Lhostejně stály hvězdy na obzoru“ V úžasu jsem poslouchala Jurijovo vyprávění ... o tom, jak válka, a pak hned revoluce prošly krajinou, tam a zpět a zničily co se dalo ... o tom, jak lidé, hodili osobní svobodu za hlavu a zničili a zpustošili tak sami sebe, protože prodali svou duši ... „je to naše prokletá schopnost trpět ... nemusíš se ani moc rozhlížet ... v Rusku najdeš utrpení, kam se podíváš, Rusové umí trpět ... a být přitom tvrdí“ ... A pak už jsem jen s porozuměním sledovala Jurije a Laru ... „cítil vůni jejího parfému, opojnou směs jasmínu, zimolézu a ženské pleti ... rozesmála se hlubokým hrdelním smíchem ... a odpolední slunce ji vytvářelo z vlasů svatozář“ ... ... přiznávám, básník Živago mě okouzlil :-), a to ve své knižní, ale i filmové podobě, protože svou zásluhu na tom má i Omar Sharif :-) ... „Kdekdo tě zbožňuje a uctívá, neboť jsi líbezná a milá – chápu... Nám tajemství je plachou úlevou a nekonečnost je nám stejně známá ... Je bílá noc, za městem slavíci rozezvučeli dřímající vřesy ... Noc tulačka jde tomu zpěvu vstříc, podél zdí bloudí její nahá pata a za ní z otevřených okenic vyposlouchaný šepot tiše chvátá. Ozvěny našich vyzrazených vět přelézají přes bílé ploty v sadech ...“ „Život se vrátil stejně bez příčiny, Jak podivně byl kdysi přerušen. Zas v tamté dávné ulici jsem nyní ... Nás dva – ať nechcem sebevíc – vždy zas to k sobě vrátí ... Na kouzlo dlaní jsem si zvyk a ramen, zad a šíje také. Ženských krás věčný služebník chvěju se jako před zázrakem.“... celý text

Netrpěliví motýli 1988, Josef Kainar

"... když pije víno, oči přivírá ... ... očima muchlá dívenky¨ i krásné tvary váz, rád sedá nad svou zahradou, když vůně růží ve tmách jdou, rád cítí v nohách zkřížených, jak sladce trne čas, - když ale nadejde pak chvíle jeho hněvu pro slůvko pravdy, kterou zná, hrdě svou smrt si vyhledá, a nechce od ní slevu. Takový byl, když teprve začal být ..." Do básní zpracované emotivní příběhy o člověku ... lyrické, ironické, tragikomické, skeptické, kritické, metaforické, smutné i veselé ... a všechny skrývající okouzlení ... světem ... a člověkem v něm ... ... do básní ... do krásných bluesových textů ... zpracovaný průvodce ... životem člověka, ... který si ještě nenechal sebrat štěstí ze svých rukou ... který, navzdory všem změnám ve společnosti, ještě ze své životní cesty neodstranil zájem ... o člověka ... o druhého ... "A duše, rdesno, stříbrolistý keř, mlčí svou zradu mezi stromy. Těžko se potom rozpozná, co pověst je, co bezvědomí, co plavá dívka z polosna. Už ji jen motýl dolétne, ulpí ji na šíji ... S takovým zvláštním úděsem nahlédnu jako do ztracena, že tato pověst o lásce a pláči pod lesem musela býti vybásněna."... celý text

Karneval zdání - Rozprava o řeči 2017, Georges Balandier

Důvod, proč jsem po této knize, která tu k mému překvapení nemá zatím hodnocení, sáhla, je zjištění, že máme s panem Balandierem něco společné ... oba nás zajímá lidská řeč, oba se o ni zajímáme profesně, každý sice trochu jinak (minimálně pan Balandier daleko daleko profesněji než já :-)) ... každopádně, mě kniha antropologa, zajímajícího se o řeč celý profesní život, velmi zaujala a hned jak jsem ji získala, pustila jsem se do ní :-)... ... velkým překvapením hned na začátku bylo, že ač se jedná o víceméně odbornou publikaci, vůbec vám to tak při čtení nepřijde ... je to napsané tak výborně, že ani nemůžu říct, že se začtete do prvních řádků .. mluvíme tu o řeči, a tak se nabízí spíš, že se zaposloucháte ... oči vám budou klouzat po řádcích a vy přitom „uslyšíte řeč“ ... uslyšíte vyprávění ... o tom, jakou roli sehrála řeč při vytváření našeho lidského společenství ... o tom, jak řeč konstruuje naši realitu, ... a taky, jak ji mění ... ... vyprávění je to barvité ... doslova vám před očima poběží film ... „uvidíte a uslyšíte“ o proměnách naší komunikace v průběhu 20. století ... před očima se vám ukáže francouzský venkov v 20.-30. letech minulého století a vy uslyšíte ... spíš mlčení, než mluvení, protože tenkrát mělo každé vyřčené slovo obrovskou váhu, bylo aktem ... jednáním, které měnilo stav věcí a taky lidé byli jiní, žili v přesně ohraničených prostorech a situacích (pole, hospoda, kostel, rodina) ...a pak před sebou uvidíte světová bojiště obou velkých válek a uslyšíte vyprávění o tom, co vše zničily, a jak změnily svět a s ním i naši řeč ... naše způsoby komunikace ...protože, najednou tu byly jiné rámce, které ty původní mantinely rozšířily (míšení populací, uprchlíci, kolaboranti, donašeči, odbojáři, změny sociálního žebříčku,...) ... a všechny ty změny nabraly po válkách rychlý spád ... taky přišli Američané se svými způsoby nevázané a bezprostřední komunikace ... ale především ... do světa vtrhly nové technologie .. zpočátku pomalu a pak, když se ten vlak rozjel ... už celkem nevázaně a neukočírovatelně ... tohle byla opravdová revoluce v komunikaci ... technologické pojetí světa změnilo vše ... kámen na kameni nezůstal :-) ... řeči je najednou hodně... valí se ze všech stran ... kříčí z rádia ... pak z televize ... a pak už je úplně všude, slyšíte ji všude ... a s ní přišla globalizace ... a člověk, ač v ohromném jednolitém davu ... se najednou tak nějak zvláštně cítí sám ... už nežije v podmínkách určité pospolitosti ... sdílení osudů ... ztrácí tradice a jistotu ... jenže potřeba něčím je nahradit tu je ... a tak se přiklání k moderním modlám „Facebooku“ a „Twiteru“... které hned po televizi převzaly štafetu :-) ... je to skoro jako nákaza ... a šíří se dost nekontrolovaně ... ... jen nejistota ... ta zůstává ... skrz naskrz v neklidné společnosti ... demonstrující porůznu v obraně před ní ... svou moc ... a důvěra ... ta se někde naprosto otřesená choulí v koutku ... ... nové technologie rozšířily náš prostor do kosmických rozměrů ... nasměřovaly naši mysl směrem k abstraktnímu světu ... a dost tak pozměnily naši realitu ... co bude výsledkem? ... těžko říct ... asi se s tím budeme muset naučit žít :-)... Balandier popsal složité myšlenky ... jinými, příjemně lehkými slovy, že se Vám, navzdory jejich těžkému obsahu, budou číst, ať už jste odborníci, nebo laici, opravdu hladce ... doporučuji všem ... rozhodně za trochu Vašeho času stojí :-).... celý text

Venkovský lékař 2014, Franz Kafka

Při čtení Kafkových příběhů, povídek mě asi nejvíc ze všeho napadá, že vlastně nejvíc chápu jen to, proč nechtěl, aby byly vydány :-), kdo by taky toužil, zveřejnit tak dlouhý, absurdní, iracionální proud snových představ ... vnitřních pochodů, které ze všeho nejvíc ukazují, že se můžete snažit jak chcete, a všechno to je marné ... protože na to, co se doopravdy stane, tak úplně vliv nemáte ... je jen spousta možností (u Kafky většinou absurdních, nelogických, nepochopitelných, neuchopitelných) ...bez možnosti volby :-) ... jen se vezete :-) ...a s tím mám trochu (dost) problém :-) ... já totiž považuju slovo "nemůžu" (vnější okolnosti mi brání) jen za převlečené slovo "nechci" .. a já vlastně vůbec netuším, jak to ten Kafka myslel :-)) .... možná jen psal jiný příběh ... než jsem já četla :-) ... občas se prostě některé mysli ... míjejí :-) ... v té mojí ještě navíc probíhají skrz naskrz emoce a pocity ... v Kafkově světě jsem je hledala marně :-) ... ale možná jsem jen hledala špatně :-) ... vím jen, že nevím :-). Přeji Vám, milí čtenáři, aby Vaše cesta Kafkovým světem, byla možná úspěšnější :-) ... ale možná na to nebudete mít žádný vliv :-) ... kdo ví?... celý text

Jablko s klína 1941, Jaroslav Seifert

Poezii sice nečtu tolik, kolik bych chtěla, ale mám ji moc ráda, zvlášť poetické, intimně laděné verše Jaroslava Seiferta. V básních této sbírky najdete spoustu smyslových prožitků, ne nadarmo se Seifertovi říká básník lásky a žena a její proměny jsou jeho častými náměty ... i v této sbírce se s nimi setkáte ... a jsou to básně krásné ... ženy v nich mají mnoho podob .. protože v jeho očích to jsou atraktivní bytosti :-) ... a to samozřejmě lichotí :-) ... „žárlím na anděly a na všechny kříže, Poslouchají tě, když sedneš k pianu; Žárlím na anděly, letí k oknům blíže, Když jdeš večer spát či vstáváš po ránu.“ (Dívce, která bydlí u hřbitova) ... na stránkách téhle sbírky najedete taky hodně nostalgie a básníkova fantazie ji dodává zajímavé rozměry ... v této souvislosti hodně uvažuje o čase ... o jeho plynutí a jak všechno proměňuje :-) ... „... Slova se mění v otázky, moudrost a sláva ve vrásky a struny opět v jemný vlas, chlapec se mění v básníka a básník přeměnil se zas v ten bílý keř, pod kterým spal, když krásu vroucně miloval. ... Kdo krásu miloval, Ten má ji rád po všechen čas A bloudí za ní bez cíle; Krása má nohy spanilé Obuté v měkké sandály. V tom koloběhu proměny Zakleta bývá do ženy ...“ (Proměny) Básně pana Seiferta čas prověřil ... a dopadl na výbornou :-) ... jsou stále krásné, dojímavé, snové, plné fantazie ... hovořící z duše a k duši ...... celý text

Teorie sémiotiky 2009, Umberto Eco

Doktor Faustus 1986, Thomas Mann

„Já bych jeho osamělost přirovnal k propasti, v níž city, jež mu kdokoliv projevoval, neslyšně a beze stopy mizely.“ Píše se rok 1943 ... v rukou držíte temný příběh vyprávěný doktorem filosofie, celoživotním přítelem fiktivního hudebního génia Adriana Leverkühna, člověkem, který po Hitlerově nástupu rezignoval a skryl se očím udavačů, včetně svých dvou synů, nacistů. Můžete tak sledovat Adrianovu životní pouť ... a pak ... jeho setkání s ďáblem ... je to výplod duše? ... je to realita? ... je to snové! ... je to mrazivé ... je to všeprostupující pocit ... „ Viděl jsem Ho...konečně. Byl u mne v této síni, vizitu u mne vykonal, nečekaně a přec dávno očekáván....Tu cítím najednou, jak mě řezavá zima stihla... sám nejsem, sedí někdo v přítmí na pohovce ...klidný pomalý hlas toho druhého... Civím do přítmí ... Muž je to. .. A za koho Vás mám? ... A On? ... Neměl by ses tak přetvářet, že děláš, jako bys mě nebyl už dávno očekával...je třeba přec, abychom se jednou domluvili...o tom celém handlu...čas prodáváme ...jenže konec je náš... Tak tedy mi chcete prodat čas? ... On: „Čas? Jen tak čas? Ne, můj milý, to není zbožíčko z Ďasova....my dodáme věci...nejnáramnější: povzlety dodáme a osvícení.... ...roček počkej, deset, dvanáct až iluminací, odpadnutí všech chromých skrupulí a pochyb vrcholku dospěje a zvíš, zač platíš, proč nám tělo a duši kšaftem pozůstavuješ... Věříš ty v něco takového, v ingenium, jež nemá žádné pletky s peklem? Non datur! Umělec je bratr zločincův a bláznův...Bez chorobnosti se život neobešel, co životem stojí....Inspirace nepochybovačná a věřivá...je možná nikoli s Bohem, kterýž ponechává rozumu příliš mnoho co dělat, to je možné jen s ďáblem, pánem nadšení.... Jsme spolu ve smlouvě a spojení oučinlivém...čas od nás jsi vzal, geniální čas, veleplodivý čas plných čtyřmecítma let...tolik ti určujeme, až ta fůra let ta tam bude uplynulá, přijdeme si pro tebe,my zase ti po dobu celičkou ve všem oddáni a poddáni budeme, a peklo k duhu ti půjde, odřekneš-li se jen všech, kdo životem tuto žijí....nesmíš milovat!“ ... smutný život si Adrian zvolil ... láska mu byla zakázána ... vše, co miloval, mu život odňal ... protože láska hřeje! ... ale Adrian si zvolil jinak ... život plný období stísněných pocitů a smutku ... střídajících se s obdobími povznesenosti ... plnými úprku myšlenek a nápadů ...zvolil si život, který studí ... až do morku kostí ... „tak zlý duch slova plnil věrně po čtyřmecítma let ... a všechno už je hotovo ... do posledka...“. Příběh skončil ... jen myšlenky se tu ještě toulají ... myšlenky o touze, ... hledání štěstí ... o bolesti .. trápení ... a hlavně .... o hranici mezi genialitou a šílenstvím ... o tom, že obojí dělí pouze tenká linie ... o tom, že genialita selhává, protože ji chybí propojení s realitou světa... Oči klouzaly po řádcích rychle a plynule ... každé slovo bylo naprosto přesně na svém místě ... že by se mi skoro chtělo říct, že se kniha četla sama ... ale neřeknu ... ona se nečetla sama, ona ke mně promlouvala sama ... prostě jsem jen přijímala slova ... tak jak jdou ... jedno za druhým ... o ony se tak přirozeně skládaly ... pan Mann mě svým sdělením okouzlil :-). „... takovéto přízračnosti jsou věcí výlučně přírody, a to především přírody nevázaně pokoušené člověkem."... celý text

Slova snad pro hudbu 1961, William Butler Yeats

Pro Yeatse je svět dost chaotické místo ... původcem všeho toho chaosu je čas ... kterému jsme vydáni napospas ... který si s námi hraje ... a přitom výsledkem jsou tak krásně romantické lyrické básně :-) ... plné fantazie, citů a symbolů (jsou působivé a dráždivé, přesně jak píše Belatris) ... ale také plné zamyšlení ... "kde začíná a končí sláva člověka"... "Kdybych měl z nebe vyšívaný šat vetkaných stříbrných i zlatých svitů, blankytný, šerý nebo temný šat, šat noci, šat dne i šat polosvitu, pod nohama bych ti jej rozprostřel. Ale já chudák mám jen svoje sny. Pod nohama jsem ti je rozprostřel. Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny." „Come away, O human child! To the waters and the wild With a faery, hand in hand, For the world's more full of weeping than you can understand."... celý text

Po nás ať přijde potopa 2008, František Gellner

Krásné verše ... vlastně takový "návod" ... jak se vypořádat s chmury ... když na vás padá celá tíha světa ... když doléhá beznaděj a máte pocit, že jí nejde uniknout ... tak věřte, že "přebít" se dá ...silou okamžiku :-) ... začtěte se do básní pana Gellnera ... on vám to objasní :-) ... "To je teď celá moudrost moje: Milovat hlučnou vřavu boje, za nocí vnikat do snů žen a trochu býti zadlužen, pískat si, jak mi zobák narost´, vínem si plašit s čela starost, svůj život rychle utratit, nic nezískat, nic neztratit." ... tak zkuste na chvíli ... oprostit se od myšlenek ... a žít okamžikem ... ... Gellner to tedy nejdřív zkouší za pomocí alkoholu :-) ... „Na čas jsem vínem utopil ji včera…“ ... jenže, pak přišel na to, že radost, která je ukrytá v alkoholu, je jen dočasná :-) ... „Mé srdce divě životu se rouhá, ¨ mé srdce divě život miluje. ... Jsou ještě jiné radosti života."... celý text

Alenka v říši kvant 2007, Robert Gilmore

„Alenka okouzleně sledovala, jak se z počátečního chaosu rodí rozeznatelné tvary ... „To je úžasné!,“ vykřikla, „jak jste to dokázali?“ Je to docela jednoduché, spolu s Alenkou jste se právě dostali do kraje za zrcadlem, do podivuhodné říše kvant, kde to ovšem tak jako u nás vůbec nechodí, tady si nemůžete určovat, kam, co přijde, ... tady máte pouze šanci určit pravděpodobnost, s jakou se do toho kterého místa dostanete ... takže si dobře pamatujte, čím méně možností může se stát prakticky cokoliv ... žádný uspořádaný tvar nevytvoříte ... zato, když jich bude hodně, to je jiná ... zjistíte, že vše je jen tam, kde je nenulová pravděpodobnost to najít, a že čím je větší pravděpodobnost výskytu na daném místě, tím je pravděpodobnější, že přesně tam, vše bude krásně fungovat a vám se podaří vytvořit přesně to, co jste měli v úmyslu :-). Kvantový svět podaný touhle light formou mě bavil :-) ... kde jinde byste taky zahlédli nával rádobyčástic :-) ... nebo jinak, virtuálních částic, čekajících na svou energetickou půjčku ... nebo jinak, částic, čekajících na svou podmínku pro život :-) ... tuhle půjčku dostanete, kde jinde, než v energetické bance, ovšem doporučuji podmínky řádně prostudovat ... to aby se Vám pak nestalo něco podobného jako nejmenovanému páru částic, který měl tak velkou klidovou hmotnost, že si musel vzít tak velkou energetickou půjčku, že ji musel vrátit ještě dřív, než se vůbec dostal od okénka ... njn podmínky života částic krátkého dosahu, to není nic pro nás :-) ... ale alespoň jste se seznámili s tou jedinou, pravou měnou v kvantovém světě ... s energií ... a s tím nejzákladnějším pravidlem v tomhle světě ... čím víc ji máte, tím víc jste schopni ovlivňovat jiné systémy ... všechno tu závisí na energii ... i zlaté pravidlo, kterým, když se budete v kvantovém světě řídit, budete se mít dobře ... tady si žádné diety neužijete, protože ... tady platí: „Hmotnost je energie. Energie je hmotnost.“ ... takže, čím větší hmotnost ... tím můžete žít, jak dlouho se vám zlíbí :-) ... a protože každé pravidlo má i své výjimky, tak i tady narazíte na částice, které se něčím takovým vůbec nezabývají a žijí si svým bohémským životem ... o svou klidovou hmotnost se vůbec nestarají a využívají, co se dá ... tedy i jen nepatrné množství energie ... seznamte se, právě jste potkali fotony ... a když se spolu s Alenkou odvážíte dál ... objevíte další a další taje a záhady kvantového světa ... poznáte zpět v čase se pohybující pozitrony ... objevíte halu se sochami význačných částic :-) ... a taky ještě další zásadní zásadu kvantového světa: „Co je zakázáno, musí se uskutečnit hodně rychle“ ... to jen aby jste věděli k čemu slouží urychlovače částic :-) ... jo a pozor na sněhové bouře ... jsou dost urputné ... a když skončí, jediné co uvidíte je jak poletuji vzduchem drobné útržky "roztrhané neúspěšné žádosti o grant“ :-) ... a hlavně nezapomeňte, před zaklapnutím poslední stránky ... rychle vyskočit z Alenčina světa a vrátit se ... sem mezi nás, obyčejné nic netušící pozemšťany :-) ... ... snad se Vám podaří v mysli si odnést s sebou něco z tohoto zajímavě prapodivného originálního kvantového světa, kam jste byli pozváni jako nezávislý pozorovatel :-).... celý text