Amaranta
přečtené 234
Klub sebevrahů (9 povídek)
1977,
Robert Louis Stevenson
Ha! Tak tento výbor jsem ulovila v antikvariátu za pět korun! Nevím, proč byl hodnocen tak nízko, když skýtá tak dobré počtení... Moje výhoda :). Zatím mám přečten Klub sebevrahů a J+H. Vlastně jsem si knížku koupila pro podobnost s Chestertonovým Klubem zneuznaných mužů (co do názvu), což jsem zrovna dočítala, a přišlo mi to jako pěkná náhoda. No a abych k tomu něco řekla, byl to šok - příběhy se začnou proplétat tak nevinně a pak najednou padají hlavy. Nejvíce mi utkvěla úplně první postava muže obcházejícího hospody a nabízejícího zdarma lákavý dortík s prupovídkou, že od obdarovaného by to byla ta největší ušlechtilost, kdyby dezert přijal. Když někdo odmítnul, musel se s ním poprat sám. A že jich za večer bylo hodně... Ještě si musím najít čas na prý proslulé líčení mořských povídek...... celý text
To okno je malé!
2006,
Miroslav Fišmeister
---- Víno nerozhlédnutí se před přejitím silnice; robotizované vlasy ve stromostínu. Ospalost minula oblázek, mě ale ne. ---- Vypíná sluneční hodiny K posteli staví si sladkou sklenici Usíná mysle si měl jsem si to nechat skočit ---- Ze své kůže už odčerpal všechny čepele a rozvěsil je po keřích roztoucích z bílých, dlouhých kroků písku. V vody za kytovci.... celý text
Ten stolek je nízký!
2005,
Miroslav Fišmeister
---- U pancéřového deště Saje svou krev z jejich ran a k pasti v okně stěhuje vycpaninu potulného harlekýna. ---- S každým krokem otiskuje do vzduchu svůj obličej Na zem se snáší posmrtné masky.... celý text
Narcis a Goldmund
2005,
Hermann Hesse
Nevěřila jsem, že nějakou Hesseho knihu postavím pod ostatní, tuto ano, o kousíček. I tak: "Všiml jsem si, jak v některé postavě se všude znovu vrací určitý tvar, určitá linie, jak čelu odpovídá koleno a rameno boku a jak to docela uvnitř spadá všecko vjedno s podstatou a povahou člověka, který má právě takové koleno, takové rameno a čelo. A také toho jsem si všiml, viděl jsem to jednou v noci, když jsem musel pomáhat u jedné rodičky: že největší bolest a nejvyšší rozkoš mají docela podobný výraz:" str. 159 "Viděl teď na té práci podrobnosti, které spatřil jen umělec, tichounce jemné pohyby v rukou a prstů, jemnocitné využití náhodnosti ve struktuře dřeva - všechna ta krása sice nebyla ničím ve srovnání s celkem, s prostotou a vřelostí pohledu, ale byla tady, a jak t bylo krásné, a možná zas jen u člověka obdařeného, rozumí-li řemeslu od základu, v duši obrazy, musí mít také nepopsatelný um a cvik v očích a rukou. Snad to přece jen tedy sotjí za to dát celý svůj život do služeb umění, na úkor svobody, na úkor velkých zážitků, aby člověk jednou vytvořil něco tak krásného, co nejen prožil a zřel a v lásce přijal, nýbrž co je až do nejmenší podrobnosti dokonalé i bezpečným mistrovstvím? Je to veliká otázka." str. 184 To je. "Chceš vlastně říci, že nemáš o myšlení valného mínění, zato však o použití myšlení na praktický a viditelný svět. Mohu Ti dát odpověď: příležitosti k použití našeho myšlení ani vůle k tomu nám nikterak nechybějí. Myslitel Narcis například výsledky svého myšlení stokrát použil u svého přítele Goldmunda a u každého ze svých mnichů a činí tak v každém okamžiku. Jenže jak by měl něco ,použít', kdyby se tomu byl nejdříve nenaučil a nevycvičil se v tom. Vždyť i umělec neustále cvičí svůj zrak a svou fantazii a my jeho cvik oceňujeme, byť se třeba projeví jen malým počtem skutečných děl. Nemůžeš myšlení jako takové zatracovat a jeho ,použití' oceňovat. Rozpor je jasný. Nech mě tedy klidně myslet a mé myšlení posuzuj podle jeho výsledků a já právě tak budu posuzovat tvé umělectví podle tvých děl. Jsi teď neklidný a podrážděný, protože mezi tebou a tvými díly ještě leží překážky. Odstraň je, najdi si či postav dílnu a začni s prací! Mnoho otázek se přitom vyřeší samo sebou." str. 293 + str. 303... celý text
Demian
2008,
Hermann Hesse
Tak já jsem Demiana v MHD (i meziměstské HD) četla a prostor si na něj udělala. Stačí pár slov a jsem uvnitř. Je pravda, že s odtupem (nechávám) času - po Stepním vlkovi - se mi D. četl lehčeji a zároveň (snad) důkladněji... "Co není v nás samých, to nás nevzrušuje." str. 123 "Všude totéž! Všude hledají "svobodu" a "štěstí" někde za sebou, ze samého strachu, že by je někdo mohl upamatovat na jejich vlastní odpovědnost a připomenout jim jejich vlastní cestu." str. 150 "Ano, musíme nalézt svůj sen, pak se cesta usnadní. Avšak neexistuje žádný trvalý sen, každý je vystřídán novým, a žádný nesmíme chtít připoutat." str. 155 Dva úryvky od konce zastupují kritiku a řešení v návaznosti na sebe. Jedno těžší než druhé.... celý text
