amurek přečtené 143

Co jsi to za matku? 2017, Paula Daly

Dítě v mlze 2016, Martin Goffa

Velmi dobře napsaná česká detektivka. Dostala se mi do rukou náhodou, takže ty další už si přečtu v tom správném pořadí. A moc se na ně těším.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

Knihu jsem dočetla před několika dny, ale k napsání komentáře jsem si musela nechat trochu odstup. Brutální scény byly popsány tak podrobně, že jsem knihu občas odložila. Ve vzácných chvílích, kdy byla popisována příroda, jsem se snažila číst pomalu, asi ze strachu, co mne čeká na dalších stránkách. Právě popisy scenérií a nevyřčené myšlenky jednotlivých postav mám na knihách ráda a dávám jim proto přednost před filmy. U této knihy bych ale udělala výjimku, kdybych věděla, do čeho jdu. Nedovedu si představit, jak bude zpracován film podle této knižní předlohy, nicméně tolik násilí s tak podrobnými brutálními scénami tam snad nebude. Na film určitě nepůjdu, asi bych měla převážně zavřené oči. Ale něco ten příběh určitě vysílá. Násilí je ve světě pořád a lidé by oči před ním zavírat neměli. Tak jako by neměli dopustit, aby se zapomnělo na historii. Mrzí mne, že se ve školách v dějepise probírá dopodrobna pradávná historie celého světa, ale novodobé dějiny, natož novodobé dějiny našeho národa, se probírají tzv. „letem světem“….... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Opět velmi dobře napsaný příběh, tentokrát z pohledu otce a dcery. Knihy od Aleny Mornštajnové doporučuji a těším se na další.

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Opět skvělá kniha od paní Mornštajnové. Její styl psaní se mi moc líbí. Příběhy tří generací žen žijících v různých režimech naší historie nutí k zamyšlení.... celý text

Kaktus 2018, Sarah Haywood

Kniha o přeměně „vlastního já“ hlavní hrdinky Suzan. Příběh plný zvratů v jejich rozhodnutích. Jedinou vzniklou událostí začala Suzan přemýšlet jinak a dovolila si do té doby nevídané – připustit si lidi k tělu a nejen přijmout od nich pomoc, ale dokonce o ni i požádat. A co se týče rodinných vztahů, které formovaly její život, není to nic, čemu by se nedalo uvěřit. Jak se říká „život píše romány“.... celý text

Aristokratka na koni 2016, Evžen Boček

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Veronika se rozhodla zemřít 2000, Paulo Coelho

Když člověk pročítá příběhy jednotlivých hrdinů umístěných v psychiatrickém ústavu, seznámí se s problémy, které je zavedly do depresí a úniku z reality, nutí ho to přemýšlet o spoustě věcí. A to se mi na knize líbilo. Všechny příběhy byly něčím zajímavé, ze všech postav mě však nejvíce zaujalo vyprávění Eduarda. Rodiče mu předurčili budoucnost, po jaké netoužil. Když konečně našel sám sebe ve světě umění, naučil se své myšlenky a pocity vyjádřit malbou, přišlo nepochopení ze strany těch, kteří by ho měli naopak podpořit, a to od rodičů. Věty "Jestli nás máš opravdu rád, pak udělej, o co tě prosím. Jestli nás rád nemáš, pak si dál dělej svoje." by nikdo od svých blízkých slyšet neměl ... Jsem šťastná, že jsem se takto nikdy nemusela rozhodovat.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Je to má druhá kniha od Aleny Mornštajnové a mohu říci, že se mi její styl psaní líbí. Osudy hlavního hrdiny Václava a dalších osob, které v jeho životě hrají větší či menší roli, jsou propojeny láskou, nenávistí, sobectvím, zradou i nemocí. Příběh se odehrává v době od druhé světové války do konce minulého století. Spisovatelka tak nenásilnou formou provedla čtenáře našimi novodobými dějinami, které byly plné politických zvratů. A postavy románu proplouvaly životem jak nejlépe uměly…... celý text

Malý velký muž 1977, Thomas Berger

Děkuji čtenářské výzvě za téma „Kniha s oximórem v názvu“. Na základě doporučení jsem se totiž rozhodla přečíst knihu Malý velký muž a musím říct, že se četla moc dobře. Příběh mě vtáhl do děje, navíc mi dal mnohem víc. Obnovila a hlavně doplnila jsem si díky němu trochu historii dobývání Divokého Západu, jelikož mě přiměla zasednout k internetu a vyhledat si další informace. Jména slavných bojovníků na obou stranách, tj. jak indiánských náčelníků, tak generálů vojsk souhlasí s historií, včetně data slavných bitev a jiných významných událostí. Co se týče indiánů, z různých filmů a knížek samozřejmě známe hlavní kmeny a zhruba způsob jejich života. Toto podání je však trochu jiné, než známe z příběhů, kterými jsme žili v dětství. Pohled bílého chlapce, který dospěl v muže na střídačku mezi bílými a mezi indiány, jeho rozpolcenost, kdo je a na čí stranu se má v té které bitvě přidat, nás vede k zamyšlení, neboť „bitvy“ se vedly, vedou a budou vést. Někdy mají smysl, někdy jsou nesmyslné a zbytečné, ale byly, jsou a bohužel stále budou součástí lidské společnosti… Za mě má kniha tzv. plný počet bodů a mohu ji jen doporučit. A kdo by chtěl vidět 7. Kavalérii generála George Armstronga Custera a zažít atmosféru bitvy U Little Bighornu roku 1876, má možnost. Díky vyhledávání informací jsem objevila stránku nadšenců, kteří nám toto každé dva roky umožňují ve Všeticích u Benešova - http://www.custer.cz/... celý text

Neopouštěj mě 2018, Kazuo Ishiguro

Po této knize jsem šáhla díky čtenářské výzvě. Ze začátku jsem měla docela problém se do ní začíst, nicméně mě to s každým dalším náznakem „něčeho“ přimělo číst dál a dál. Od konce knihy jsem však čekala víc. To odevzdání se jednotlivých postav přidělenému osudu mě docela deprimovalo. Styl psaní K.Ishigura je pro mě nový, ale zaujal mě natolik, že zvažuji, kterou knihu tohoto autora si v budoucnu ještě přečtu.... celý text

Možná jednou 2017, Colleen Hoover

Dobře napsaný zamilovaný příběh, ve kterém autorka skvělým způsobem přiblížila čtenářům prostřednictvím jednotlivých postav nutnost otevřené komunikace ve vztazích.... celý text

A proto skáču 2016, Naoki Higašida

Jak jsem dojel až na Nordkapp 2005, Simona Sztulová

Kniha se četla dobře, i když cestopisných údajů v ní bylo opravdu pomálu. Líbilo se mi, že některé části deníku byly vtipně napsány rádoby z pohledu malého Míši. Rodina Sztulova má můj obdiv, jak všechno zvládala. V souvislosti s touto knihou jsem dostala doporučení na podobnou, a to „S dětmi, vozíkem a nočníkem“ – tak snad někdy natrefím i na ni.... celý text

Mami, vrať se!: Ponížená až na samé dno 2012, Oxana Kalemi

Smutný, ale dobře napsaný příběh těžce zkoušené ženy, která měla smůlu snad danou již do vínku. Hrůzná zkušenost v době dospívání a žádné rodinné zázemí ji vehnaly do manželství, kde hledala lásku a oporu, dostalo se jí však pouze zklamání, bídy a násilí. Těžko odsuzovat matku tří dětí. Ano, z našeho pohledu možná byla naivní, ale hlavně byla hrozně zoufalá. Snaha zajistit dětem lepší živobytí přehlušila veškeré pochybnosti a nedůvěru. Odchod od dětí do cizí země pro ni nebyl lehký, věřila však v lepší budoucnost. Celý život ji provázel strach. Strach z odsouzení okolím, z násilnického manžela, z pasáků. Těžko se pak divit, že měla strach utéct, když jí pohrozili, že ublíží dětem. V cizí zemi, bez pasu, bez znalosti prostředí se není co divit, že propadla beznaději. Přesto nakonec zabojovala a posbírala všechnu odvahu, aby se mohla s dětmi znovu setkat. Vzhledem k otevřenému konci můžeme jen doufat, že se jí to povedlo.... celý text

Kniha lesů, vod a strání 1950, Stanislav Kostka Neumann

K této knize mě přivedla čtenářská výzva 2019. Naposledy jsem četla verše jako dítě školou povinné a odrazovaly mě od nich následné povinné rozbory básní. Verše v této knize se mi četly kupodivu velmi dobře. Možná je to i tím, že je jaro, příroda se zrovna probouzí a to, co chtěl autor svými verši vyjádřit je právě souznění člověka s přírodou a jeho pohled na život. Dovedu si přestavit, že si sednu večer pod strom na lavičku a po celodenním shonu se zklidním například básní „V modřínech“ jejíž konec zní: „Modřínů vlající chocholy nad hlavou šuměly mi, les v nitro vcházel mi pomalu a všemi smysly mými.“... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Knihu jsem si koupila na základě doporučení a vysokého hodnocení čtenářů a rozhodně nelituji. Knih o holocaustu jsem přečetla hodně, Hana je však jiná. Je to velmi dobře napsaný příběh, ve kterém jednotlivé dějové linky přeskakují v časové ose, aby se nakonec osudy hlavních postav navzájem propojily. Velmi emotivní pro mě byla třetí část knihy, hlavně poslední dvě kapitoly. V nich Hana popisuje své pocity viny za smrt blízkých a potřebu postarat se o Miru, díky níž nakonec vynaložila spoustu úsilí, aby se znovu zařadila do života, ačkoliv po tom, co prožila, to nebylo vůbec lehké. Poslední věty knihy však dávají naději: „Pořád mě navštěvují vzpomínky. Stále je hodně těch tíživých, ale přibývají i ty, kvůli kterým chci dále žít.“ Je to má první kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Dávám plný počet * a rozhodně doporučuji k přečtení.... celý text