AnjaVCL
přečtené 575
Fantom Morgalu
2014,
S. d. Ch. (p)
Knížák, Váša, Morávek a Mahler pohromadě, o dalších nemluvě? Beru. Mírně fekální anabáze k fungování instituce tohoto ražení jistě padne, ač si to leckdo za rámeček nedá. Ostatně, není to jen Morgal.... celý text
Vyhlazení
1999,
Thomas Bernhard
Pohřeb je perverzní. Bernhard to vydestiloval a pořádně zahustil. Hodně nadávání Rakousku, sem tam nekritické vzývání Říma. Proč Murau miloval Janáčka a Martinů se nedozvíme, ale je to tedy něco.... celý text
Mezipřistání
2020,
Matěj Hořava (p)
U Hořavových knih cítím chutě. Chuť pálenky, přezrálého ovoce, soli. Táhne se to jako líné odpoledne v horoucím létě a je to krásnější, než jsem si vůbec dovedla představit.... celý text
Dvě vraždy v mém dvojím životě
1996,
Josef Škvorecký
Na poměry Škvoreckého poměrně slabá kniha. Je zřejmé, s čím se snaží účtovat a že se to snaží odlehčit linií, ve které se míhá mnoho krásných dívek, aby to bylo trochu feel good. Ze začátku je sosákování prakticky všech postav možná vtipné, ale brzy se vyčerpá. Občas se čtenář pobaví tím, kdo zasahuje do děje, ať už je to Mrkvička (Cibulka), světoznámý spisovatel a někdejší učitel na FAMU (Kundera) nebo filmař ověnčený Oscary (Forman). Ten převod reality do jinotajné (ale ne dostatečně) prózy ovšem dost skřípe a je dost matoucí. Celkově je to takový kočkopes, odvar ze Škvoreckého. Chápu jistý terapeutický rozměr, leč s uplatněním sebekritiky by to bývalo asi ani nemělo jít ven.... celý text
Město světla
2020,
Andrés Barba
Tohle pro mě byla pecka. Hutný příběh, který strhává nevinnou masku dětství - tady se nehraje na žádnou roztomilost. Fantaskní, ale hrozivě výstižné. Inteligentní vypravěč, který není klasický pozitivní hrdina, ale něco na něm je. A negativní hodnocení Malého prince, se kterým souzním, protože mě ta knížka odjakživa irituje.... celý text
Před povodní
2020,
Anna Bolavá (p)
Po sympaticky podivném Do tmy a mrazivém Ke dnu, které mne obě velmi chytly, přichází zklamání. Sympatické a pro Bolavou specifické rezonance magického realismu jsou přínosem potud, dokud se věc nezvrhne do fantasmagorie, kde se nikdo nechová ani trochu přirozeně, motivace postav jsou naprosto náhodné, kauzalita nemá ani magickou logiku... Navíc mi připadá - nevím, jestli je to tím, jak ke mně díla přicházejí - že motiv dvojice/trojice vodník + jeho milenka (+ jejich dítě) už je natolik vytěžený, že narazit na něj znova mne příliš netáhne. Ano, pokud se člověk zaměří na jazykovou stránku a sem tam nějaké roztomilé motivky typu bulgur, vyměšující psi a vyměšující děti, je nad knihou poněkud občerstven. Podivná přemrštěnost a víceméně banální happyend s tím bohužel nehraje. Pokud by kniha zůstala v realitě se špetkou magična, jistě by to nebylo tak křečovité.... celý text
