AnjaVCL
přečtené 576
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2019,
Daniel Prokop
Kromě toho, co je zde vyzdvihováno ve velké části příspěvků, bych opravdu ráda pochválila sondu do metodiky průzkumů. Málokdo si sám od sebe uvědomuje, jak se na modely dívat a podle čeho posuzovat jejich relevanci. Zde je dost jasně a srozumitelně nastíněno, kde jsou potenciální problémy. A jak je vlastně těžké jako výzkumník k problému přistoupit, aby získaná data rozumně reflektovala realitu a nebyla snadno napadnutelná.... celý text
Autobiografie
2020,
Jorge Luis Borges
Je pravdou, že Borgesova “anglickost” mi byla dosud nepochopitelně neznámá... Ten jeho mírně podivný humor stojí za to.
Jsem posedlý číslem sedm
1996,
Milan Kundera
Všechny udělené hvězdy patří Kunderovi a vlastně jen jemu, zkrátka proto, že je to Kundera - a známe ho, jak to s ním je. Osobně si myslím, že Salmona poněkud tahá za nos, zejména v závěru si z něj dělá legraci, ale milému žurnalistovi to patrně nedošlo a stále se s ním baví strašně vážně, čímž si dává vlastní gól. Moc tedy nechápu formu knihy, vždyť tohle musel být článek v časopise na pár stran - forma knihy je dle mého názoru velice zbytečná. Můj dojem navíc snižuje téměř polovinu knihy zabírající Bílkův text, jenž je jakýmsi výčtem suchých informací a není vůbec zajímavý. Po Kunderově nádherně plynoucí řeči je to facka. Takže Kundera gut, ostatní nicht so gut.... celý text
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
2014,
Jiří Hájíček
Jsem spíše čtenář konzumující knihy po dávkách větších než malých, ale tuto knihu jsem si dávkovala a hluboce vychutnávala. Od Hájíčka jsem zatím znala jen Dešťovou hůl, která mne ze začátku zaujala, ale později z mého pohledu spadla k průměrnosti v závěrečných pasážích (nálada ovšem nebyla špatná). Soubor povídek se ovšem ukázal jako ta pravá kniha pro mne. Už pár měsíců či více jsem nebyla z knihy tak nadšená. Pokud někdo hledá neobyčejné popsání obyčejných věcí, tak to je přesně ono. Evokace atmosféry, nostalgie bouřící pod povrchem. Některé povídky nejsou tak staré, ale měla jsem z toho celkově hlavně silný feeling osmdesátkového bezčasí a trochu jiného devadesátkového bezčasí. Postavy mi přišly svým způsobem životnější než v románech, navíc čtenář občas nazíral postavy z různých úhlů díky provázanosti příběhů. Něco z toho dýchá, subtilního, nostalgicko-melancholického. Nejvíc to asi cítím v alergologické povídce, která se mne dotkla možná nejvíc, ale bylo to vlastně všude.... celý text
Zvonokosy
2003,
Gabriel Chevallier
Tohle bylo zklamání. Jasně, pár vtipných situací se našlo, ale jinak tam byla spousta opakujícího se balastu, ze kterého mi bylo leda trapně. První polovina knihy jakž takž odsýpala, ale druhá už byla utrpení. Vtipné to bylo, dokud se autor držel uvěřitelné bizarnosti, později už to vše bylo strašně křečovité (stará panna běžící nahá jen s růžencem atp.). Kromě toho mne popisy kyprých venkovanek moc nebaví, pokud zabírají něco jako třetinu knihy. Nemám rozhodně nic proti erotice v literatuře, ale nesmí být tupá a cyklicky se na stejné brdo opakující. Ano, autor mohl chtít představit určité charaktery a typy se vším všudy, leč bylo to dokolečka totéž. Jak už tady někdo nastínil, ve Zvonokosech mohly existovat jen dva typy žen - ty kypré a povolné (tedy žádoucí), nebo hubené a protivné (a těm všichni řeknou fuj a budou se jim smát). Jistě, nějaká reflexe vesnického života tam byla, ale taky tam byla hromada dost hloupých předsudků a stereotypů. Chápu, že to někoho mohlo pobavit, jako oddechové letní čtení to třeba ujde, ovšem jako “klasiku” to nechápu - opravdu nevidím kvality, kvůli kterým by měl dnešní čtenář knihu číst. Aby se smál někomu, komu napuchly koule?... celý text
