AnjaVCL
přečtené 575
Život: návod k použití
1998,
Georges Perec
Bravo. Pracovat 9 let na přísně vyprojektované záležitosti a neudělat z toho pekelnou nudu si opravdu může dovolit málokdo. Ano, v některých pasážích moje pozornost kolísala, ale jindy jsem se bavila, nasávala atmosféru, chytala narážky. Borges, Márquez, ale třeba i narážka na postavu soudce Wargrava z Deseti malých černoušků Agathy Christie. Vše to ani odhalit nejde. Pro českého čtenáře místy mírná ajvazovina (popisy zejména obrazů a různých bytových zátiší). Existuje lepší intertext?... celý text
Na vrcholu zoufalství
2020,
Vojtěch Varyš
“To zas skončí hajlováním.” “Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie.” “Morava jako průser.” Tahle kniha plná spíše nesympatických lidí, binge souložení a hektolitrů chlastu je vlastně něčím poměrně sympatická. Z hlubin se ozývají zlověstné podtóny, ale zároveň je vše, jak má být.... celý text
O Pavlovi
2020,
Daňa Horáková (p)
Daňa, Pavel a 36 čtverečných metrů v Mnichově. Vracející se refrén, který spíše vyjadřuje klaustrofobii v abstraktní rovině než ve fyzické. Než jsem knihu vzala do ruky, říkala jsem si, že dost možná mi bude připadat zbytečná - že byl Juráček v soukromí poměrně nesnesitelný a kromě fascinujícího uměleckého ducha měl pár zásadních špatných vlastností, jsem poměrně snadno vyrozuměla i z Deníku. Proč tedy číst o tom, že se skutečně často choval jako kretén (nejde-li nám jen o detaily bulvárního duchu)? Zkrátka proto, že kniha je výborně napsaná a zdaleka není jen o Horákové životě s P. J.; kdo by také zvládl přečíst přes 400 stran jen o tom, jak se Juráček hádá a kterak si dokazuje existenci svého nadprůměrného pinďoura. Naopak - v knize se setkáme s miniportréty řady dalších více i méně známých osobností, což je nesmírně cenné, neboť disent a spol. nebyl jednolitou masou. Setkáme se s echt intelektuály, hédonisty i burany. Občas zazní feministická struna, což je také dobře - ne proto, že je to nějaká ideologie, ale zkrátka proto, že ženy disidentů mohly být srovnatelně fascinující jako jejich protějšky, často charakterově vyzrálejší, a snad až na Olgu Havlovou poněkud opomíjené. Horáková jde kromě toho i do minulosti a hledá paralely; někomu to může připadat šroubované a přespříliš intelektuální, leč mně to připadalo zdařilé - autorka rozhodně svou erudici nepředstírá, má výborný kulturně historický přehled. Pokud ji někdo kritizuje za toto, připadá mi to jako banální kritika vzdělání a aplikace humanitního myšlení. (K tomu bych řekla, že sama vyšší humanitní vzdělání nemám, jsem přírodovědec. Na filosofování pro filosofování jsem alergická a zde jsem s tím problém rozhodně neměla.) Poměrně mě zaujal koncept Černého myslivce - asi nejsem typ ženy, který by na něco takového slyšel, ovšem po prvotním úšklebku jsem zjistila, že jako určitý sociologický typ to je vlastně zajímavá kategorie. Jakkoli nemusím Němcovou, v Horákové úvahách mne nerušila. Místy by samozřejmě šlo mírně škrtat, kniha však měla spád a v nadšení jsem ji přečetla za nějaké tři dny. V neposlední řadě jsem neviděla zajímavější a ucelenější reflexi analogie Juráček-Kafka. Většinou je pojata banálně, ovšem zde je téma pojato konstruktivně a nesmírně čtivě. Nenechte se předem znechutit negativními komentáři - kniha není jednoznačná ani stoprocentně objektivní (což autorka říká hned v úvodu a je nesmysl jí to tedy vyčítat). Černobílá je jen Sylva. Dejte Daně Horákové šanci.... celý text
