anna0480
přečtené 190
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Knížka to byla skvělá, o tom není pochyb. Zpočátku jsem ale měla trochu problém se do ní správně začíst. Možná za to taky mohl fakt, že je to kniha dlouhá, psaná na téměř 540 stranách a chvílemi se tak nějak táhne. Po prvních dvou stovkách se to ale zlepšilo a já ji pak dočetla téměř jedním dechem. Knihy s tématikou 2. světové války mám ráda, jen jsem jich už ale asi trochu přehlcená. V poslední době jako by se s nimi totiž roztrhl pytel. Navzdory tomu jsem ale z téhle byla nadšená. Hlavními postavami jsou slepá francouzská dívka Marie-Laura a německý sirotek Werner. Tudíž lidé, kteří už samotným původem stojí v jakémsi kontrastu a my máme tím pádem možnost podívat se na válku dvěma různými pohledy. Život těchto dvou mladých lidí je v knize vyprávěn střídavě ve velmi krátkých kapitolách se začátkem v roce 1944 při obléhání a bombardování města Saint-Malo. Autor se poté retrospektivně vrací do třicátých let, ve kterých obě postavy vyrůstají. Nicméně během těchto krátkých kapitolek se vyprávění ze dvou hlavních postav rozšiřuje i na spoustu postav vedlejších a příběh samotný končí až rokem 2014 (což pro mě bylo taky velké - a příjemné - překvapení).... celý text
Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje
2015,
Yeonmi Park
Tento příběh je rozhodně něčím, co by si člověk měl přečíst. Mnohokrát jsem se přistihla, že se skoro stydím, co za problémy dennodenně řešíme my tady u nás, jakými malichernostmi se zabýváme. Yeonmi svůj příběh líčí až do současnosti a tudíž můžeme vidět, kam se z malé holčičky ze severokorejské vesnice vypracovala a jak dlouhou cestu ušla. Ukazuje její sílu, chuť bojovat. Popisuje skoro živočišnou touhu žít. Yeonmi se díky svému odhodlání stala bojovnicí za lidská práva a už to, že se o svém příběhu rozhodla napsat knihu a dát to tímto způsobem vědět světu, stojí za velký obdiv!... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Kniha roku 2015, bestseller, trhající rekordy v počtu prodeje. A tak jsem si řekla, že bych si tuto knihu měla přečíst taky, abych věděla, co na ní všichni vidí. Překvapená jsem byla mile. Pominu to, že mi kniha příběhem trochu připomínala Zmizelou - ale jen do určité části. Četla se snadno, příběh pojatý z pohledů tří žen, to mě bavilo. Napětí, zápletka, která vás donutí přemýšlet. Přistihla jsem se dokonce, jak jsem během dne přemýšlela nad tím, kdo by mohla být ta a ta osoba (nechci prozrazovat koho mám teď na mysli). Za mě tedy fajn oddechovka. Možná jsem čekala trochu promyšlenější příběh, který mě donutí se víc zamyslet, nějakou větší pointu, které mě dokonale překvapí. Ale když pominu tento fakt, kniha to byla dobrá!... celý text
Veronika se rozhodla zemřít
2000,
Paulo Coelho
Tak tahle kniha byla přesně tím, co jsem si potřebovala přečíst. Některé pasáže jsem si během čtení dokonce podtrhávala, abych se k nim později mohla vrátit a kdykoliv si je přečíst znovu. Dokonalé myšlenky. Veronika, která má pocit, že už jí život nemá co nabídnout a místo toho, aby se smířila s jeho stereotypním průběhem, se ho raději rozhodne ukončit. Veronika, jež přežije svoji sebevraždu a následně se probouzí v centru pro duševně choré, ve Villete. Najednou máme možnost nahlédnout do příběhu, odehrávajícího se během relativně krátkého času - což mu ale na intenzitě neubírá, právě naopak. Příběh, který jsem hltala a nemohla se od něj odtrhnout. Možná proto, že jsem se sama v některých pasážích sama nacházela. A nakonec přidávám jednu z těch mých oblíbených podtržených pasáží - ,,Je vážné se lišit?" ,,Vážné je nutit se k tomu, aby byl člověk stejný jako druzí: vyvolává to neurózy, psychózy, paranoiu. Vážné je chtít být stejný, protože je to proti přírodě, proti zákonům Boha. který v žádném lese a pralese na světě nestvořil ani jediný lístek stejný jako druhý."... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Tak krásná kniha, po jejím dočtení jsem dokonce cítila ono mrazení - které vždycky po dočtení dobré knihy mám. Román inspirovaný skutečným příběhem vily Tugendhat - která je v knize nazývaná jako vila Landauer. Osudy lidí, které se této budovy určitým způsobem dotýkaly. Ve vile jsem byla a musím říct, že autor knihy ji popisuje opravdu dokonale. Onyxová stěna, "skleněný pokoj" a z něho úžasný výhled do zahrady a na celé město, nadčasovost této budovy, její kouzlo. Samotnou mě to opravdu uchvátilo. (Ne nadarmo je budova zapsaná na seznamu UNESCO) V knize se nenásilně dozvídáme historické události, které život vily doprovázely. Emigrace rodiny, následné předání vily do rukou nacistů, poté do rukou sovětských a až na samém konci se vrací zpět do vlastnictví československého státu. Životy lidí, které se navzájem proplétají, osudná, jakoby náhodná setkání. Láska, nenávist. Rozdělování ras, přiblížení nacistických praktik. Různá společenská postavení a rozdíly mezi nimi. Abych to tedy shrnula - kniha se mi líbila moc, za mě určitě pět hvězdiček! (A kdo ve vile ještě nebyl, určitě to napravte!)... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
,,Minulost už nezměníme, ale můžeme změnit její vliv na naši současnost a budoucnost." Čím více knih od tohoto spisovatele čtu, tím více si ho zamilovávám. Skoro tří set stránkovou knihu jsem přečetla během pěti dní, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Smýšlení japonského lidu ve stylu "hlavně nevyčnívat a být jako všichni ostatní, i když mi to třeba tak úplně nevyhovuje" bohužel není problémem jen v Japonsku, ale čím dál častěji i v zemích ostatních. Utváření navenek dokonalých kolektivů, které jsou však uvnitř prázdné a neuspokojivé. Další věcí, u které se však nemohu rozhodnout, zda mě baví nebo naopak pěkně vytáčí, je neukončený děj. Je na každém z nás, aby si spoustu nedořešených věcí v knize sám domyslel, přemýšlel nad nimi. Vyskytují se zde také prvky magického realismu, hranice mezi snem a realitou je někdy tak tenká, že člověk neví, co je vlastně skutečnost. Ale i to mě v Murakamiho knihách baví, příběhy tím získávají nezaměnitelnou atmosféru a člověk se od nich nemůže odtrhnout.... celý text
Afterdark
2007,
Haruki Murakami
Tahle knížka byla v prvé řadě hlavně strašně atmosférická. Děj se odehrává během jedné jediné podzimní noci uprostřed Tokia, skládá se z několika příběhů, které se - ano, nečekaně - postupně proplétají a střetávají na jednom jediném místě - a to "lovehotelu" Alphaville. Všechny důležité postavy se v tomto hotelu mihnou, každá však s úplně jiným důvodem. Murakamiho mám ráda právě díky tomu, jak skvěle dokáže navodit emoce, jak brilantně umí popsat atmosféru a pocity. I tady se mu to povedlo a mně se díky tomu knížka strašně dobře četla a chtěla jsem vědět stále víc a víc. Nebyla jsem z ní ale nadšená tolik jako jsem byla z jeho jiných knih a proto dávám pouhý čtyři hvězdičky. Jednoduše - nesrovnatelný s jeho krátkými novelami jako je třeba Spánek nebo Podivná knihovna (která se mi nelíbila ani jedna) a zároveň ani zdaleka tak dobrý jako třeba 1Q84 nebo mnou již tolik zmiňovaný Hon na ovci.... celý text
Kdo bude plakat, až tady nebudeš?
2012,
Robin S. Sharma
Motivační knížky mám ráda. Spousta z nich mi už tolikrát pomohla, ukázala mi správný směr. A právě tahle kniha je jednou z nich. Sto lekcí od muže, který se zabývá motivací lidí, pomáhá jim, aby dosáhli toho největšího úspěchu - ať už se jedná o život osobní nebo pracovní. Kniha je členěna do sto krátkých kapitolek, z nichž každá má jednu, maximálně dvě nebo tři strany, tudíž si z nich opravdu vezmete jen to podstatné. P. S. Díky radě tohoto pána jsem s sebou (opět) začala nosit knihu. Kamkoliv jdu, je mou společnicí a já konečně trávím například chvíle ve vlaku efektivně. Hurá!... celý text
Potichu
2007,
Jaroslav Rudiš
Žijeme obklopeni neustálým hlukem. Při procházkách přírodou si zacpáváme uši sluchátky. Restaurace bez puštěného rádia? Dnes už skoro rarita. Všude kolem nás je hluk, který nás ochromuje a vlastně nám brání přemýšlet a naplno se ponořit do světa kolem nás. Vnímat. Knihu Potichu jsem přečetla během dvou večerů. Připomínám, že jsem si na ni našla čas i v maturitním týdnu, až tak jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Jeden večer a jeden den. Příběhy pěti lidí, to všechno někde mezi Prahou a Lisabonem. Lásky nelásky. Samota. Touha žít s někým, zároveň touha žít sám. Hudba, ticho. Melancholie. Ze začátku nevinné příběhy, které se postupem vzájemně prolínají. Zajímavé je i pojetí konce. Všechny postavy se náhodně sejdou na jednom místě, zároveň ale děj zůstává otevřený a jak to bývá třeba u Murakamiho knih - člověk si konec vlastně domyslí sám. Má první "Rudišovka". A vzhledem k tomu, jak nadšená z této knihy jsem, určitě ne poslední!... celý text
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
2016,
Giles Milton
Popravdě jsem čekala víc. Některé z příběhů jsou opravdu zajímavé, jiné jsem naopak ani nedočetla. Za mě tedy takový průměr.
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Má zatím nejoblíbenější kniha od Murakamiho! Čtyř set stránková knížka Hon na ovci nebyla výjimkou. Japonské prostředí, které autor umí popisovat naprosto dokonale, postavy, jež jsou zahaleny tajemstvím a příběh, který vám nedovolí se od něj odtrhnout. Hlavní hrdina - jak už tomu tak u postav tohoto japonského spisovatele bývá - je obyčejný Japonec, jenž ničím nevystupuje z davu. Sám o sobě tvrdí, že je naprosto průměrný a celý jeho život je jedna velká nuda. Se sarkasmem a ironií vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě cítil nějakou tu naději. Japonsko šlo nahoru po všech stránkách a on si jen užíval času stráveného s kamarády. Tyto hezké vzpomínky dává vyprávěč často do kontrastu s prázdnou realitou současného Japonska. A moje pocity z knihy? Opět (jak už to tak u knih milovaného Murakamiho mám) jsem po dočtení měla strašně divný pocit, který byl ještě posílen tím, že jsem knihu dočetla v noci. Pocit vyvolaný tajemnem, které celou knihu provází.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Poslední dobou tíhnu čím dál tím více k českým spisovatelům. A musím říct, že ani v případě tolikrát skloňovaných a tak skvěle hodnocených "Bábovek" jsem nesáhla vedle. Mohlo by se zprvu zdát, že se jedná o oddechovku. Opak je pravdou. Spousta postav, jejichž osudy se vzájemně proplétají, tolik životních příběhů, které jedním dechem hltáte a toužíte se dozvědět, jak to vlastně celé dopadne. Za mě určitě ano!... celý text