annihilation
přečtené 775
Moderní snář
1999,
Tony Crisp
Není snář jako snář. Klasické verze tvrdí, že každý pojem má ustálený význam (pokud se vám zdá o lejnech, přinese vám to peníze a štěstí, a podobně) a veřejnost, pokud už se o sny vůbec zajímá, proto snáře vnímá spíš jako součást folkloru. Tato publikace obsahuje dost informací o tom, jak sny vnímat a dost málo pojmů, takže vás nutí spíš přemýšlet, než bezmyšlenkovitě hledat. Je to spíš o zpětné vazbě - sami si musíte uvědomit, proč se vám co zdá, takže je kniha takové vodítko pro pochopení, pomocná ruka, zajímavý duchovní učitel. Občas mi v ní ale chybělo vysvětlení některých zásadních pojmů a navíc by to chtělo trochu lépe utřídit, ale i přes tyto menší chyby neztrácí na kvalitě.... celý text
Esej o nové teorii vidění – Pojednání o principech lidského poznání
2004,
George Berkeley
Na jednu stranu mi nepřipadají myšlenky vyřčené v knize moc zajímavé, ale když se nad tím zamyslím více, musím ocenit Berkeleyho jakožto nápaditého filozofa, protože si vybral dost nezvyklé téma. V knize se věnuje pojetí zraku a vnímání, kde vyvrací pouze jejich optické (matematické, fyzické) pojetí a klade jim mnohem větší váhu, která je založená na lidské zkušenosti. A právě toto hodnotím kladně - uznává vědu, ale myšlenky považuje za nejdůležitější a v tom vidím to "nové vidění" já.... celý text
Aforismy
1998,
Franz Kafka
Knížečka plná aforismů, úvah a výňatků z deníků mě opět utvrdila v tom, že Franz Kafka byl geniální myslitel. Ve spoustě jeho děl se skrývají hluboké myšlenky, ale u některých mi celkový dojem zkazila forma, kterou byly vyřčeny, což se ovšem u těchto krátkých výroků stát nemohlo. Naopak jsem byla uchvácená jeho důvtipností, otevřeností, zralostí a pojetím některých témat (třeba inspirace ve vyhnání z Ráje). Líbílo se mi každé pozastavení nad kouskem jeho myšlenek. Řekla bych, že každá kniha má člověku přinést něco nového a tahle mi dokázala otevřít obzory v místech, kde jsem to nečekala. Co víc si přát? "Klec vyšla hledat ptáka." "Je cíl, ale nikoliv cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání." "Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje."... celý text
Groteska
2006,
Kurt Vonnegut Jr.
U Kurta Vonneguta se mi líbí, že mě dokáže každou knihou překvapit, ale že mě překvapí až takhle kladně jsem nečekala. Groteska je vlastně sci-fi, ale zároveň je to příběh o podivnosti, snaze o slušnost (nebo snad lásce?) a to vše samozřejmě okořeněné velmi zvláštním smyslem pro humor, pro autora tak typickým. Ráda bych se snažila nějak nastínit příběh, ale když se o to člověk pokusí, má pocit, že vypráví béčkový román, protože není schopen interpretovat všechny ty ironické, pravdivé a ryze humánní úvahy. Mně se třeba hrozně příjemně dotklo tohle, protože v tom nacházím velké pochopení: "Miluju tě, Elizo," řekl jsem. Zamyslela se nad tím. "Ne," řekla posléze, "to se mi nezdá." "Proč ne?" řekl jsem. "Připadá mi, jako bys mi mířil pistolí do tváře," řekla. "Je to jen způsob, jak člověka přimět, aby vyslovil něco, co nejspíš nemyslí vážně. Co jiného na to můžu odpovědět, co jiného na to kdokoli může odpovědět, než 'já tě taky miluju'?" Jedině snad můžu říct, že všem knihu vřele doporučuji, líbila se mi možná ještě víc než Matka noc a Mechanické piano, které jsem do něj vždy považovala za nejlepší díla. Haj hou.... celý text
Dvojité dno
2010,
J. H. Krchovský (p)
Proč jen tohle, pane Krchovský? Tato sbírka mi přinesla tak obrovské zklamání, snad ani jednou jsem u těch sprostot nezasmála a že mě spousta básní od něj rozesmát umí pořádně (Kdybych dal před rumem přednost spíš kyselce/neměl bych dnešní noc v trenýrkách viselce). Tyto verše mi však přišly vyprázdněné od pocitů; pouze se uboze snažící zachytit něco ze staré spisovatelovy nátury, avšak dost marně. Hvězdičku má ode mě asi jen za všechny ty sympatie, které ve mně tento velký básník probudil ve svých starých dílech a s kytarou v ruce na koncertech. Mám jednoduše pocit, že jeho prvotní tvorba byla upřímná, protože jí naplnil všemi těmi svými splíny, alkoholem, cigaretovým kouřem, sexem a zděšením nad svým životem. U nových děl se dostavuje pocit jakéhosi vyprázdnění od veškerých niterních pocitů, které byly dříve velmi patrné a viditelná je pouze snaha navázat na svou starou identitu, se kterou se proslavil. Což je pro čtenáře zprávou smutnou, avšak já doufám, že autor už konečně dozrává k vytouženému vnitřnímu klidu. :)... celý text
Život, pravda, symbol
1993,
Paul Ricoeur
Měla jsem za to, že každá filozofická knížka člověku něco přinese, protože myšlenky ostatních, ať už s nimi souhlasíme či ne, v nás vždy něco zanechají. Ricoeur byl pro mě výjimkou. Jeho uvažování nad tématem spočívá v tom, že ho usadí do nějakého historického kontextu a pokouší se v něm najít symboliku. V praxi to znamená, že se čtenář nedozvídá nic nového, jen tápe mezi polopravdami, předpojatými myšlenkami a názory, pro které nenachází pádnou argumentaci a radši je pohřbí ve víru cizích slov. Vřele nedoporučuji.... celý text
Poslední list
2003,
J. H. Krchovský (p)
V této sbírce je už jasně patrné, že jsou některé básně vynucené a vyumělkované do klasických depresivních perverzí. A poezie by se nutit neměla, takže mě kniha jako celek moc nepotěšila. Ale pořád se zde nachází spousta děl psaných s opravdovým procítěním, které jako by se od dob, kdy začal Krchovský psát, v ničem nezměnilo. Myslím, že každý ten rozdíl pozná, je ovšem na vás, jestli se vám jej chce hledat.... celý text
