annihilation
přečtené 775
Jarmilka
1992,
Bohumil Hrabal
Nádherná šílenost... Syrové Hrabalovo psaní má své osobní kouzlo, které vás dokáže strhnout. Někdy nevíte, jestli se máte smát nebo jestli je na místě úzkost. Vždy když čtu jeho knihy, mám pocit, že se nacházím v nějaké jiné dimenzi, paralelním pražském (či nymburském) světě a toulám se mezi výstředními lidmi a jejich groteskními osudy. Knihu zajisté doporučuji, ale předem upozorňuji, že až na opakující se motivy nemá s klasikami jakými jsou třeba Postřižiny nebo Slavnosti sněženek moc společného - jde o jiný styl psaní, navíc příjemně doplněný o poezii.... celý text
Jmenuji se Červená
2007,
Orhan Pamuk
Jsem kniha, která na vás nemůže zapůsobit neutrálně. Vyprávím příběh o dávných istambulských iluminátorech a s tajemstvím barev otevírám všechny záhady světa. Na svých stránkách vás odnesu daleko od současné evropské kultury a seznámím vás s lidmi, jejichž chování pro vás bude naprosto cizí, jejich myšlenkové pochody se vám budou zdát silně exotické, ale vžijete se do jejich příběhů, protože vás vtáhne má poetika, můj příběh, který je nesrovnatelný s jakýmkoli jiným. Příběh o lásce, zradě, smrti, kráse a filosofii člověka.... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Nevýhoda, kterou tato kniha má, je její vleklost. Člověk se po čase naprosto ztratí v tom dlouhém rodokmenu José Arcadio Buendíů. Navíc jsou další postavy křtěné podle starých příbuzných. Po čase si ale nelze nevšimnout, že shoda jmen je záměr, který předurčuje i shodu lidských vlastností, odhaluje osud. Všechny věci se pořád opakují - spirála lásek, utrpení, bohatství, smrti. Neřekla bych, že toto dílo člověka pohltí od začátku a až do konce ho ze své poetické moci nepustí, to rozhodně ne, ale má jakousi vnitřní poutavost. Jemně si hraje s vaší představivostí pomocí velmi reálně popsaných postav (a přitom tak mystických), jejich vlastností (hlavně těch odpudivých) a příběhů, které prožívají. Budete mít pocit, jako by jste těch sto roků samoty opravdu zažili.... celý text
Útěk do divočiny
2007,
Jon Krakauer
Na první pohled může kniha působit žurnalistickým dojmem, ale po začtení do ní si vás určitě zcela podmaní. Jon Krakauer zde objasňuje příběh mladičkého Chrise McCandelsse, který se rozhodl oprostit od života ovládaného mamonem a své srdce se vydal hledat do náručí drsné přírody. Už samotná myšlenka poutá pozornost a nutí k hlubším úvahám. Moc se mi líbilo, že se autor snažil podat Chrisův příběh reálně - založit ho na faktech (sesbíraných ať už z chlapcových deníků nebo z vyprávění lidí, se kterými se při svém putování setkal), ale zároveň objasnil jeho motivace a kladl důraz na to, že Chris byl velmi inteligentní člověk a tento jeho čin nebyl pouhým výkřikem do prázdna. Právě v tomto místě z knihy čiší obrovské vcítění - sám autor je velkým dobrodruhem a chlapcovo počínání chápe. Samozřejmě se přímo nabízí srovnání se stejnojmenným filmem, který byl podle knihy natočen. Po velmi dlouhé době mohu s klidným svědomím říct, že se povedlo obojí - oba způsoby podání využívají své moci naplno - kniha podpoří vaší představivost, film zase probudí skryté emoce. A obojí také všem doporučuji.... celý text
Výbor z díla
1941,
Karel Hynek Mácha
Mácha byl opravdu talentovaným básníkem, z jeho díla čiší velké emoční vypětí a téměř překapává poetičností, avšak próza nebyla jeho silnou stránkou. Příběhy jsou neucelené a jakmile básník dochází k nějaké zajímavé myšlence, často jí naprosto zničí zkratkou "atd.", která se v textech objevuje tolikrát, že se to prostě nedá přehlédnout. Této knize dávám poloviční hodnocení, protože obsahuje Máj a Pouť Krkonošskou, která se mi velmi líbila, avšak Cikáni či Večer na Bezdězu mě upřímně unavovaly k smrti. Ač knihu hodnotím spíše nelibě, určitě by se dalo říct, že pro mě byla i příjemnou zkušeností a cestou za lepším poznáním Máchovo smutných myšlenek.... celý text
