Aterianna
přečtené 67
Pravda, nebo lež
2020,
Colleen Hoover
Po dalším díle od Colleen jsem sáhla s důvěrou že mě nezklame. Očekávala jsem román propletený věrně popsanou láskou a poutavými osudy. Vím, že se zde autorka pokoušela o psychothriller, který ve výsledku neurazil, ale rozhodně nenadchl. Úplný závěr to zachránil. Sice trochu líným způsobem; do několika stránkového dopisu se vejde vše, až by ruka upadla.. celkově mi přišlo, že se autorka snažila o napětí všemi směry, ale v příběhu se zápletkou, která už tu byla vícekrát to prostě působí uměle, přehnaně, nereálně. Popisy milostných mi také přisly jako nucená výplň a doplněk jednání postav, které vůbec nezaujali.... celý text
Další příběhy nečekaných konců
2006,
Roald Dahl
Úplně souhlasím s jedním z názorů, že povídky nemají nějakým způsobem tvořit převratné šokující pointy a rozzuzlení, ale vznikly pro zábavu v období mezi tvorbou autorových větších děl. Jsou to takové střípky, šprými, náhodné náměty, které stály zato ukotvit v kraťoučkém příběhu. Těším se, až se dostanu k prvnímu souboru Nečekaných konců. Může to být prý jedině lepší.... celý text
Milostné rošády
2008,
Roald Dahl
Povídky v perfektním tempu, s pointou a zakončením v nejlepším. Odhadnout, kam to všechno nakonec dospěje? Nepodařilo se mi. Bavila a těšila jsem se na příběh další. Nezbývá mi nic teď jiného, než se porozhlédnout po dílech podobného charakteru.... celý text
Opozdilec
2017,
Dimitri Verhulst
Jednohubka tak svižná, že ani nezaznamenáme třešničku na dortu. Ona tam ani možná nebyla, třeba to nebylo cílem autora, který dílem sledoval něco trochu jiného. A třeba by to i nějaký razantní závěr pokazil. Zajímavé úvahy, momenty a pohled na život se najdou, párkrát jsem soucitně pokývala hlavou a podruhé se zase usmála nad vydařeným humorem.... celý text
Námi to končí
2018,
Colleen Hoover
Zaláskované romány si primárně nevybírám, u knih nebrečím, epilogy neprožívám. Tímhle to končí. Po takovém způsobu a síle, kterou autorka důležitou zprávu dílem naservírovala, mi nezbyl prostor ani na zákusek. Postavy jsem si zamilovala, a i když jsem si moc přála, aby se rozhodly jinak, pochopila jsem. Je potřeba plavat dál, přemoci cyklus možné je, i když se to zdá tak nedosažitelné, jako břeh, když se zrovna vznášíme uprostřed oceánu.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Temno mě zahalilo pokaždé, když jsem otevřela knihu. Ačkoli bych se nechtěla ocitnout v příběhu a kůži Anny, ráda jsem do něho nahlédla. Není třeba gradujícího děje, časté interakce postav, dokreslování situace vypravěče. Bylo totiž vynahrazeno zanepázdněností nemocné mysli, která byla tak skličující a věrohodně podána, že vše “krásně” vyplynulo mezi řádky, až neklid zasáhl i mne samotnou.... celý text
Lidé, kteří mě znali
2017,
Kim Hooper
Čtivé dílo, které ničím nepřehání, nepřekoření a ani nepřeslazuje. Motivy rodina, vztahy, 11.září a spolu poměrně dobře hrají. Příběhu dvě paralelní vyprávění lichotila, dokázala knihu dotáhnout do konce poutavě a s vyhnutím se přílišným klišé. Pro mne je konec ukazatelem, jaké proměny osobnosti hlavní hrdinky a následky jejího jednání jsme za celou dobu vyprávění mohli být svědky a vcítit se do její pozice. Kdybychom byli lidé, kteří ji znali, odpustili bychom?... celý text