Aykiru
přečtené 732
Půl světa
2019,
Joe Abercrombie
První, co je třeba si uvědomit při četbě Půl světa je fakt, že celá trilogie je koncipovaná jako adult fantasy, jinými slovy fantasy pro mladší čtenáře. Není tedy divu, že postavy ani příběh není zdaleka tak složitý ani drsný, jak jsme zvyklí z jiných Abercrombieho knih. A přesto, že čtenáře jiných jeho knih nejspíš tolik nenadchne, není to zdaleka špatný příběh. Jen je okleštěný, bohužel někdy i o věci, které dělají Abercrombieho oblíbeným. První díl byl odvážím se říct - tuctový, druhý díl ovšem začíná mít spád. Pod měkkou zeminou tradičního příběhu se začínají objevovat skalní výstupky, jako by si spisovatel připravoval své mladší čtenářstvo na jeho dospělejší knihy. Postavy se vyvíjí a možná nebudou tak černobílé, jak se to zatím mohlo zdát, dokonce ani osud by k nim nemusel být tak laskavý jako doposud. Přece jen: schyluje se k válce. Protože vím, jak můžeme být setkání s Ambercrombiem v mladším věku zvláštní a drsné (zvlášť když čekáte prince bez bázně a hany a dostane inkvizitora Gloktu), oceňuji jeho pokus psát pro mladší publikum. Před pár lety bych si tuhle trilogii jistě zamilovala. Jenže teď už jsem starší a ... no radši toho Gloktu, Psího čumáka nebo samotnou Krvavou devítku!... celý text
Hrozny hněvu
2007,
John Steinbeck
Hrozny hněvu jsou románem o společnosti, a o tom, že největší zlo není to "pekelné", ale naopak to, které si vytváříme my sami tady na Zemi. Nad lidským neštěstím se tu nevznáší vševidoucí oko Velkého bratra ani to Sauronovo, ale "oko" odosobněných institucí zvaných banky, firmy a společnosti. Které diktují, škrtají a berou půdu zemědělcům, kteří pro ně nejsou než čísla na papíře. A zodpovědnost je jen pojmem ztraceným v čase a prachu cest, po kterých putují lidé vyhnaní ze svých domovů, aby našli nové místo ve světě. Všichni jen "musí" kteří pro tohle jiní kvůli "něčemu jinému". A v příkopech podél cest umírají lidé na nemoci, hlad a naprostou beznaděj, kterou je prostoupená každá stránka téhle knihy. Román Hrozny hněvu je děsivý nejen tím, jak snadné je vykořenit člověka z jeho prostředí, zlomit ho a nechat ho zemřít (daleko hůř, než byste nechali psa. Protože i o koně se někdo stará, když není čas orat, ale člověk není kůň - toho lze najmout a po práci vyhodit), ale hlavně tím, že jde o smyšlený příběh postavený na reálném historickém základu. Za mě osobně jde o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla.... celý text
Pohádky Oscara Wildea
2020,
P. Craig Russell (p)
Jako malá jsem vždy u Wildeových pohádek brečela, jako dospělá u nich brečím znovu. A přestože se zdá, že některé věci se nikdy nezmění, tentokrát se něco změnilo - způsob zpracování. Spojení klasiky a komiksu je z mého pohledu vždycky nesnadné věc. Jednak zpracování klasiky jako komiksu nemusí sedět "usedlejším" čtenářům, jednak většinou moderněji založené čtenáře komiksů nemusí zaujmout klasika. Pravdou však je, že když se to povede, tak to stojí za to. A tentokrát se to opravdu povedlo. Fakt, že Wildeovy příběhy spíš než pohádky připomínají "pohádkové horory" se sladkobolným koncem, nepřekvapí. Ovšem způsob, jakým je Wilde schopen propojit nadhled, cynismus a jistou blazeovanost se smutkem, patosem, bídou s tragickou smrtí, tak aby stále dokola dojímala, nepochopím. Jeho zaujetí mladí, krásou a bohatstvím k přímému kontrastu se smrtí, bídou a mravní zkažeností je tu stejně patrné jako v Obraze Doriana Graye. A Craig Russell za ním ani zdaleka nezaostává, jeho barevná téměř až naivní kresba dokonale kontrastuje s přímočarou krutostí Wildeova světa stejně s jako jeho otevřenou laskavostí. Protože vše, co postavy tohohle komiksu dělají, dělají naplno.... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
Jedním slovem: Netypické. Povznesení není tak zvláštní námětem, který je podle mě "kingovský" více než dost, jako svým zpracováním, které spíše než krále hororu připomíná Fredericka Backmana. Jestli je to dobře, či ne, říct nedokážu. A přesto, že souhlasím s tím, že by se dal příběh ještě trošku rozvinout, nedomnívám se ale, že by mu přidalo "logické rozzuzlení". Protože vysvětlení samotné tam je, jen není úplně "fyzikální". Pro mě to byla příjemná jednohubka, která spíše překvapila, než zklamala.... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
První, co byste si měli uvědomit, než Království začnete číst je, že kniha není detektivkou (nebo rozhodně ne takovou, na jaké jsme od autora zvyklý), ale thrillerem, a ještě spíš než thrillerem je komorním dramatem, zabývajícím se vztahy v jedné ne zcela všední rodině, potažmo v jedné velmi zapadlé vesnici. Jak říká jedna z hlavních postav, a co se později ukáže jako motto celé knihy: Vždy jde především o rodinu, a to, co jsme pro ni schopni udělat. A kdyby u toho autor skončil, byla bych více, než spokojená. Přece jen příběh osaměle žijící rodiny, ve které už na první pohled rozhodně není vše, jak má být na pozadí divoké severské přírody, je rozhodně líbivý. Bohužel se zdá, jako by si Nesbo v polovině knihy vzpomněl, že je přece jen autor detektivek a tři "záhadně" zemřelí nejsou zdaleka dost, tak se s nimi v druhé polovině roztrhne pytel. Přece jen je je kam dávat. To, že motivy vražd, jejich provedení a následovné vyšetřování leckdy působí téměř komicky, je jen smutnou tečkou na konci věty. Konec, který se snaží zachránit, co se dá, je důstojný a zdánlivě hlubokomyslný, bohužel zároveň nijak překvapivý. Musím všem říct, že oceňuji Nesbovu snahu vykročit ze svého stínu a zkusit něco nového, kdyby se držel vyznění první půlky, myslím, že by to vyšlo. Takhle to však zůstalo někde na pomezí.... celý text
Misery
2003,
Stephen King
Stephen King se nehonosí titulem král hororu jen tak pro nic za nic, přesto mě spíše než "ďábelská" Annie Wilkes., zaujala postava Paula. Proč? Jednak určitě protože vás King v rámci knihy nechá nahlédnout pod (do jisté míry si troufám tvrdit) jeho spisovatelskou pokličku, jednak protože jsem byla velmi zvědavá, jak se Paul vyrovná s psaním pod tlakem, spisovatelskou krizí a postavou, kterou zdánlivě nenávidí. Musím říct, že bylo zajímavé sledovat do jaké míry se Paulův život po nehodě, rozpoložení a pocit ohrožení promítá do jeho tvorby, jak ji mění. Najednou se psaní nestává jen prací a případným potěšením, ale únikem do dalšího zavřeného pokoje, který na rozdíl od toho reálného, může svou myslí tvarovat. Skze svou postavu Misery (která je důvodem únosu) se Paul snaží vyrovnat se svou vlastní mizérií, která stejně jako Misery prostě "nechce zemřít." Z pohledu hororového je kniha, ač se bohužel za mě nemůže řadit mezi Kingovi top tituly, velmi příjemnou a zajímavá jednohubkou, ze které si sice odnesete nějaký ten špatný pocit za krkem, ale to je tak asi všechno. Z pohledu lidí, kteří se zajímají o psaní je Misery zajímavým pokusem sdílet pocity, tipy a úskalí spisovatelské práce.... celý text