Aykiru
přečtené 732
Šarlatán
2020,
Josef Klíma
Šarlatán není kniha, kterou bych si sama vybrala, nicméně mě příjemně překvapila. Zejména se mi líbil styl vyprávění, na kterém je poznat, že kniha má filmový předobraz, a díky kterému se autorům podařilo vyhnout se únavnému popisu hluchých míst. Ztvárnění postav ani jejich chování se neodvažuji soudit. Poslední, co bych ráda dodala je, že mě překvapilo kolik z knihy či scénáře bylo autory "dodáno" a celkově kolik z života Jana Mikoláška zůstává úplným tajemstvím (možná je více řečeno v jeho životopisech, nevím), nebo jsou předmětem spekulací. V dnešní době, kdy veškeré informace o lidech dostanete po pár kliknutích tlačítka, je to podivně osvěžující.... celý text
Ateliér špičatých klobouků 3
2021,
Kamome Širahama
Třetí díl Ateliéru Špičatých klobouků je klasickým "klidnějším" dílem před větší akcí, přesto se netáhne ani nenudí. Získáme další porci střípků informací, které se doufám už v příštím díle začnou skládat do konečného -troufám si tvrdit- trošku temnější obrazu. Navíc to vypadá, že se konečně dozvíme něco o Qifreyiho ne tak růžové minulosti.... celý text
Neonomicon
2021,
Alan Moore
To, že komiks není špatný, nutně neznamená, že je dobrý. Zasadit opravdu brakovou zápletku do "reálií" Lovecraftovského vesmíru, může být buď vynikající tah, nebo naprostý propadák, přesto se Neonomicon nachází někde mezi tím. Kniha je v podstatě fanservis pro Lovecraftovy fanoušky s detektivní zápletkou. Škoda jen, že to jediné, co je na komiksu zajímavého je právě to "vypůjčené."... celý text
Tesáky
2021,
Sarah Andersen
Musím říct, že Tesáky mě opravdu příjemně překvapily. Nejen, že "příběh" není úplně teenagersky naivní a sladký, ale ještě navíc jsem se u něj poměrně dost zasmála (a to se mi moc často nestává). Kdybych měla hodnotit jen v této kategorii, rozhodně bych dala sto procent, protože knize opravdu není, co vytknout. Bohužel, hodnocení všech žánrů a kategorií je jednotné, takže "jen" čtyři hvězdičky.... celý text
Luční harfa
1965,
Truman Capote
Truman Capote je téměř geniálním tvůrcem "kapesních dramat", ve kterých zdánlivě o nic nejde, a zároveň jde právě o to nejdůležitější: o nás. Příběh je opravdu jednoduchý: jedna trošku excentričtější postarší dáma se rozhodne po hádce se svou poněku více materialisticky založenou sestrou, bydlet na stromě. Samozřejmě, že ne na pořád, ale o budoucnost se nikdy v Capoteho knihách nikdo příliš nestará. Společnost jí tam dělá jeden uzavřený mladý kluk a postarší černoška, která prohlašuje, že je indiánka. Zdánlivě lehce plynoucí komedie, se zvrtává ve chvíli, kdy si obyvatelé městečka rozhodnou naše uprchlíky přivést k rozumu. Jenže jak? Bydlení v budce na stromě přece není protiprávní, jen to není obvyklé, a to je právě to, co našim měšťanům žijícím v přesně vymezených linií vadí. Neobvyklost. A tak se spor o bydlení na stromě zvrhává o bitvu o ně samé, o jejich přesvědčení, jejich postoje, které jsou neustále podrobovány zkoušce. ,,Říkala jsem si, že poznám, co je správné. Nestalo se to, nevím: Vědí to jiní lidé? Volba?, myslela jsem: žít život založený na vlastních rozhodnutích..." Luční harfa je příběhem o lidech, o jejich radostech, prohřešcích a obavách, o jejich volbách, o hledání smyslu, svobody a ujištění se, že i přes všechno jsme ještě stále naživu.... celý text
Paměti růže
2002,
Consuelo de Saint Exupéry
"...na mě jste příliš silný. Působíte mi bolest. Vy mě nelíbáte, ale koušete, chcete mě sníst." Je zajímavé jaké představy máme o svých oblíbených autorech. Muže, který napsal moje nejoblíbenější knihy, jsem si vždy představovala jako velké dítě, navždy ustrnulé v úžasu nad krásou světa. Člověka, který je živelný, ale laskavý, vždy v pohybu, vždy po okraj plný. Na stránkách Paměti růže, však ožívá jiná podoba Exupéryho, mě do téhle chvíle naprosto neznámá, za to však bohužel reálná. "Tonio", jak ho láskyplně oslovuje jeho manželka, je stále tím velkým dítětem jen tentokrát sobecky svéhlavým a někdy až krutým, poháněným touhou objevovat za jakoukoliv cenu. Hledajíce někoho, kdo by mu poskytl domov a utěšil ho ve chvílích slabosti, aby ho ve chvílích síly mohl znovu a znovu odvrhovat. Consuelo se stává v manželových rukách panenkou, chvíli milovanou, chvíli až nenáviděnou, přesto však navždy a naprosto patřící jemu samotnému. Je až děsivé, jak moc se liší láska Malého prince k Růži od té jeho ke Consuelo, ale je to opravdu tak? V Exupéryho světě je láska cosi samozřejmého, a jak sám říká: ,,Je třeba milovat lidi a neříkat jim to." Navíc každý rub má vždy líc a pravda ve vztahu má vždy dvě tváře. PS: Pokud po přečtení Paměti růže sáhnete po Malém princi, slibuji, že některé oblíbené scény nabydou trošku jiného rozměru. ,,Ty už nikdy nebudeš růže s trny, budeš vysněná princezna, která věčně čeká na Malého prince."... celý text
Zrcadlové peklo
2016,
Edogawa Rampo (p)
Musím přiznat, že když jsem si přečetla autorův pseudonym, nebo lépe řečeno fonetický přepis jména mého velmi oblíbeného autora (Edgara Allana Poea), byla jsem značně skeptická. Přece jen kolik děl dnešních autorů se honosí nálepkou typu : "novodobý tenhle a tenhle" (dosaďte si jméno, kteréhokoliv úspěšného autora), "úplně jak z pera tohohle a tohohle", a které většinou ani omylem nedosahují kvality děl, k nimž jsou přirovnávány. Proto bylo velmi příjemným potěšením zjistit, že informace uvedené na obálce jsou pravdou, ne pouhou autorovou nadutostí: Edogawa Rampo stylizací příběhu i způsobem jakým píše velmi podobný svému "jmenovci". A nejen to, v povídkách Zrcadlového pekla lze nalézt i odkazy na další klasické autory jakými jsou například Lovecraft nebo Doyle. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že autor je japonského původu, takže se barvitých popisů erotiky ani bestiální krutosti, či jiných bizarností (které navíc podtrhují velmi barevné kresby) nevyhnete. Naštěstí je vše zakomponované tak, aby to v nejmenším nerušilo zážitek z detektivní zápletky, ba právě naopak. Po grafické stránce je kniha též velmi hezky udělaná a zvolený font písma lze jen pochválit. Za mě opravdu velmi povedená kniha.... celý text
Berserk 4
2021,
Kentaró Miura
Na Berserka jsem narazila jako mladší a musím říct, že je příjemné se k němu po letech opět vrátit. Důvod je i ten, že manga je rozsáhlejší než anime a daleko podrobněji popisuje Gutsovu minulost a celkově okolnosti, za kterých se stal tím, kým se stal. Berserk je zajímavý, byť trošku depresivně laděný příběh , o tom kam až jsou lidi schopni zajít, co všechno jsou schopni obětovat, aby dosáhli svých vytoužených cílů. Pro mě zatím nejlepší díl.... celý text
Šváb
2020,
Ian McEwan
Troufám si tvrdit, že kdybych byla s politikou Velké Británie seznámena trochu víc a především hlouběji, bavila bych se o poznání lépe, ale ani neznalost všech podobností mi nezabránila si knihu pořádně užít. Přece jen některé z popisovaných "absurdit" nejsou jen výsadou Británie, ale lze je pozorovat nejen napříč světem jednadvacátého století, ale i napříč dějinami. To, že satira dnes slouží spíše k všeobecnému pobavení, postesknutí, či v tomhle případě uvolnění nahromaděné agrese, než k upozornění na problém a vytvoření prostoru k jeho vyřešení, je dnes už jen smutným faktem. Prostou pravdou zůstává, že ač je Šváb knihou po mnoho stránkách povedenou, proud dějin změnit nedokáže. Smutným konstatováním, pak už jen zůstává, že - slovy autora doslovu Petra Fishera : ,, V konkurenci brexitové reality, kterou McEwan paroduje a ironizuje, ztrácí trochu literární absurdita na absurdnosti."... celý text
Půl války
2021,
Joe Abercrombie
Nacházíme se na počátku války, která má být tou největší a nejkrvavější za hodně dlouhý čas, proti sobě v ní budou bojovat dvě společenství. Ale opravdu je tomu tak? Nebo se jedná jen o tažení jediného člověka, který strhne dav ? Svět Moře střepů není jen černobílou šachovnicí na které se v nekonečných soubojích utkávají ti dobří s těmi špatnými, nýbrž světem pološera, kde větší krutost a vychytralejší plán většinou znamenají vítězství. Půl Války je za mě dobře rozehranou partií, ve které zrada střídá zradu a i na konci jsme stále ještě na začátku. Uzavřený kruh, koloběh událostí, ze kterých je skoro nemožné se vymanit a změna? Ta je více než obtížná. Cíl je v nedohlednu a občas je těžké rozlišit kdo je přítel, a kdo nepřítel. Nebo jsou nakonec všichni svými vlastními nepřáteli? Tam, kde většina Abercrombieho knih začíná, tahle trilogie pro mladší publikum končí. Náhoda? Ani omylem, hezký marketingový tah. V komentaři k Půl Světa jsem vyjádřila naději, že Půl Války bude díl přelomový, a to svým způsobem taky je. Najdeme tu víc intrik, víc zrad, víc boje a víc temnoty, přesto jako by tomu něco scházelo. Možná je to tím, že jsem si nedovedla oblíbit hlavní hrdinku, která možná projde velkou změnou, její "neomylnost" se však nemění. Možná mi nevyhovovala, že z mých oblíbenějších postav se staly jen ploché kulisy pro Skařin příběh. Možná to bylo tím, že to celé tak nějak postrádalo prvek překvapení. Nicméně i tak se jedná o zdařilý příběh, který má mnoho co nabídnout.... celý text