Aykiru
přečtené 732
Vybledlá krajina s kopci
2019,
Kazuo Ishiguro
Kniha je stejně jako autorovy pozdější díla mnohovrstevnatá, a zároveň se v ní objevuje ještě méně věrohodný vypravěč, než je u autora zvykem. Příběh na pozadí tak dostává podobu právě té vybledlé krajiny s kopci. Vzpomínky, která se na jistých místech vytrácí a jindy je tak zřetelně ostrá a bolestivá, že je nutno ji utlumit, nebo upravit, aby člověk mohl žít dál sám se sebou. Pokud však má Vybledlá krajina s kopci nějaké poselství, tak to, že minulost nikdy nelze nikdy zcela pohřbít, ani upravit, protože důsledky jednoho rozhodnutí mohou ovlivňovat generace narozené mnoho let poté.... celý text
Výdech
2021,
Ted Chiang
Ani po přečtení autorova medailonku, vám asi nedokážu říct, čím je Ted Chiang pro sci-fi, ale můžu vám říct, čím je pro mě. Úplně jednoduše autor Výdechu je zajímavý a jedinečný, a to nejen protože pokládá otázky, ale hlavně tím, že na ně odpovídá. Neopomíjí základní filozofické otázky, nebojí se morálních dilemat. Neutíká, nevynáší soudy, nezapomíná na praktickou stránku věci. Někdy tím příběh spíš trpí, někdy ho to dělá výjimečným. Nečekejte, že vám hlavní hrdinové povídek výrazně přirostou k srdci, protože o to tady svým způsobem nejde. Hlavní je myšlenka, příběh představuje autorovu představu, jak by myšlenka fungovala v běžné praxi. Asi nejlepší povídkou knihy je pro mě Výdech, který originálním způsobem poetizuje život jedné planety, jejíž existence se odehrává v čase, kdy vesmír "zadržuje dech". Jenže stejně jako člověk ani vesmír nedokáže zadržet dech navěky. Jak jsem výše naznačila, některé povídky jsou velmi zdařilé, jiné (zvlášť ty kratší) se zdají být jen takovými epizodními příběhy na odlehčení atmosféry. Ani jim ovšem nechybí krásný jazyk a zajímavé myšlenky. Bohužel nejdelší povídka sbírky pro mě, i přes zajímavý námět, byla zklamáním.... celý text
Smršť
2021,
Jozef Karika
Karika je dobrý v budování napětí a výběru tématu, co mu však k dokonalosti schází je vše ostatní. Na klasický duchařský příběh, kdy trojici hlavních hrdinů pronásleduje "démon větru", je našroubován rádoby hluboký mytologicko-mysticko-matematicko-fyzikální (a bůhví, co ještě) závěr. Ano, v Trhlině to z různých důvodů fungovalo, ale ve Smršti? Je mi líto. Postavy jsou v nejlepším případě nesympatické, v tom horším je stejně jako já začnete programově nenávidět. Dokážu pochopit Karikovu snahu vzbudit zdání, že tohle se může stát "komukoliv", že hlavní postavy mají být "typickým vzorkem slovenské společnosti v určitém věku", bohužel by výsledkem neměla být čtenářova touha, aby hlavní postavy zemřely, co možná nejrychleji. Když to přidám k faktu, že příběh samotný má několik větších děr, tak nemůžu hodnotit lépe. Je mi líto.... celý text
Růže pro Algernon
2016,
Daniel Keyes
Jsou knihy, a není jich ani zdaleka dost, které přečtete a víte, že jsou zvláštní a skvělé, že si je budete pamatovat celý život. Problém, který poté nutně nastane je, že nebude schopni říct proč. Jistě, mohla bych tu vypsat spoustu jednotlivostí, které jsou výjimečné (a pokud se chcete o nějakých dozvědět, doporučuji přečíst si " předmluvu", či spíše doslov ke knize od paní Robsonové), jenže výsledek vždy není jen součtem jednotlivých částí a tato kniha to dokazuje. To, co činí knihu čtenáři tak blízkou je podle mého umění autora dotknout se všech těch tmavých míst uvnitř nás. Tím nemyslím, jen obvyklý soubor radostí, bolestí a snů, ale i pocitů zhnusení, odtažitosti, vlastní nedostatečnosti a otázky po naší morálce. Chci tím říct, že příběh o Charliem je v první řadě příběhem o nás. Ten malý chlapec je nastaveným zrcadlem pro nás samé, stává se obrazem našeho ponížení, našich nezdarů, našich tužeb potěšit, vyniknout, oslnit a pochopit, stát se něčím, stát se někým, zapadnout a být milován. Jenže stejně jako je svět plný příležitostí, tak je krutý a nikdy prostě nelze mít všechno. A tady nastupuje jako vždy otázka: ,,Byli byste radši Sókratem, anebo spokojeným vepřem?"... celý text
Stroje jako já
2021,
Ian McEwan
Jak jsem byla z předchozích McEwanových knih upřímně nadšená, tak mě tahle nezaujala. Kulisy 80. let, do které je příběh zasazený, a celkově alternativní historie je zajímavou drobností, která by však vynikla lépe, kdyby nějakým výraznějším způsobem ovlivňovala příběh. V některých momentech dokonce pozadí příběhu působí spíš jako rychlá črta tužkou, než ucelený obraz. Dalším kamenem úrazu jsou postavy, které jsem si (i přes jistou snahu) nedokázala oblíbit. Jejich osobnosti ožívají jen v rámci svého vztahu, v ostatních scénách jsou však jako by bez barvy a výrazu. Tento román by se dal nazvat melodramatem drobností, ale ve chvíli, kdy nastane opravdový problém, jako by postavy ztuhly a vše lidské se z nich vytratilo. Morální otázky, které autor pokládá jsou zajímavé, leč ani zdaleka inovativní: pokud uznáme všeobecně tvorovu schopnost cítit, milovat a tvořit, dospějeme nutně k názoru, že pokud není přímo člověk podle definice, je mu minimálně postaven na roveň. A měl by tedy mít jeho práva. Člověka, ale nelze prodat, nebo koupit - nelze ho vlastnit, robota si ale koupit můžete....a tady nastává první problém... V protikladu ke vztahu vlastník-přítel-rodič versus robot, tu stojí vztah Marka a jeho rodičů, kteří neváhají své dítě "darovat" cizinci. Nastává základní sociální otázka: jaký má stvořitel právo na stvořeného? A naopak jaké má stvořitel povinnosti k stvořenému? Mohou umělí lidé pochopit lidstvo a svět v jeho úplnosti, pokud my sami si nerozumíme? Mohou v něm žít? Jak bude vypadat střet našich ideálů vtělených do "nové rasy" s námi samými? Jak praví motto knihy: My (Stroje) nejsme stvořeni k pochopení lži. A to bohužel ani té milosrdné.... celý text
Skořápka
2017,
Ian McEwan
Vždy když otvírám nějakou knihu od McEwana si říkám, že už mě znovu nemůže napálit. Že na šok už jsem příliš protřelá, sečtělá a cynická, a přesto mě vždy dostane. Tenkrát se jedná o klasický příběh jedné lásky a vraždy. Žena a milenec se rozhodnou zabít manžela pomocí jedu. Nepřipomíná vám to něco? Třeba Shakespeara? A co kdyby princ Hamlet v tomto dramatu byl vnímavé inteligentní, ale přesto stále jen nenarozené dítě? Dítě-vypravěč zabývající se filozofií, psychologií a stavem světa, snobsky milující luxusní vína a poezii, dítě nevinné a přesto nekonečně cynické? Dítě-vypravěč je odsuzujícím obrazem dítěte naší doby. Obrané o dětství, bezpečí a lásku rodičů, kteří ho nechtějí, ale zároveň nemají dostatek zodpovědnosti, aby s tím něco udělali. A tak přežívá. Přehlíženo, ohrožováno, odstrkováno v přehlídce sobeckosti jednotlivých postav. Nemilované, přesto milující, neschopno nenávidět se utápí v bezmoci a snech. Román Skořápka je moderní adaptací Hamleta, který stejně jako dítě-vypravěč je sobeckostí rodičů (ale opravdu Hamlet toužil po pomstě? Nebo k ní byl "dokopán?") dohnán k děsivé volbě.... celý text
Země mrtvých nadějí
2019,
Christopher John Sansom
Země mrtvých nadějí vypadala jako ideální kandidát na dokonalou historickou detektivku, slibovala zajímavý příběh v kulisách historických ne příliš známých reálií z tudorovské doby. Jenže... Rozsah knihy by nebyl na škodu pokud by byl plně využit, což se nestalo. Příběh, který už ze začátku má pomalý rozjezd, se po první třetině skoro zastaví a skoro do konce se zabývá jen povstáním, zatímco kriminální linka téměř vymizí. Což by tak úplně nevadilo, pokud by věnování valné části knihy popisovaní povstání, mělo nějaké pro příběh pochopitelný důvod, ten ovšem nemá. Knize nepomáhá ani fakt, že na viníka se přijde (pro mě úplně neobhajitelnou) náhodou, načež aby bylo bylo podezření postavené "na vodě" dostatečně potvrzeno, viník se naprosto nesmyslně přiznává. Kniha, která měla všechny potřebné ingredience k tomu, aby se stala výbornou, tak své šance neproměnila, a to i přestože Sansom je opravdu dobrý autor a téma téměř neznámého rolnického povstání měl dobře nastudované. O tom svědčí i padesátistránková historická úvaha na konci knihy, která je z mého pohledu úplně zbytečná, neboť většina informací už je čtenáři poskytnuta v průběhu příběhu.... celý text
Radiant 2
2021,
Tony Valente
Druhý díl Radianta pokračuje v duchu toho prvního. Vtipné momenty, spousta rvaček, výbuchů, kladný hrdina s těžkým dětstvím a tajemstvím na krku. Poprvé se objevuje i záhadný nepřítel. Klasika, která je ozvláštněna tím, že reaguje na aktuální dění ve Francii. Pokud máte rádi klasiky jako je Naruto, Bleach atd., vřele doporučuju.... celý text
Královská hra 5
2021,
Nobuaki Kanazawa
Tenhle typ knih mám neobyčejně ráda. Baví mě na nich především to, jak interaktivní dokáží být. Můžete je číst v jednom i ve více lidech, diskutovat, hádat, tipovat si. Vždy se u toho pobavíte, a navíc ještě prověříte své pozorovací schopnosti. Hlavním kamenem úrazu nejen těchto knih jsou konce. Často se stane, že kniha nebo série je výborná, ale když dojde na vyústění, prostě Vám to nějak nesedne, nebo to naopak skončí přesně tak, jak jste se domnívali/ báli. Bohužel Královská hra je pro mě jednou z nich, a proto nemohu hodnotit jinak.... celý text
Nebe nad Jemenem
2019,
Tomáš Šebek
Nebe nad Jemenem je pro mě jednou z těch knih, u kterých si říkáte, že si ji musíte přečíst, ale nikdy se k tomu nedostanete. Samozřejmě pokud se Vám čirou náhodou nehodí do knižní výzvy. V první řadě bych chtěla uvést, že zřejmě nejsem cílovou skupinou, a to z jednoho prostého důvodu: dělá se mi špatně. Z krve. I z měření pulzu. Ze všeho. Bohužel si tak neužiji ani pro někoho zajímavé popisy lékařských zákroků ani fotky ze sálů, nebo různých zranění. Špatně se mi dělá i u fotek usmívajících se zabandážovaných dětí. Prostě to nedávám. Pan Šebek pro mě může být zajímavá osobnost, můžu ho obdivovat jako člověka, může mi být sympatický. Leč ani jeho styl psaní, ani jeho literární počiny nejsou pro mě. Bohužel.... celý text
