BarboraJir
přečtené 803
Jak napsat diplomovou práci
1997,
Umberto Eco
Některé části textu jsou samozřejmě zastaralé, protože způsobe přípravy akademického textu se s užíváním moderních technologií podstatně proměnil. Ale gró Ecovy knihy zůstává stále platné. Asi není mnoho autorů, kteří by dokázali podat čtenáři docela přesný návod k napsání vysokoškolské práce a přitom ho i pobavit. Ale Umberto Eco to dokázal, ne že ne.... celý text
Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu
2011,
Michal Pullmann
Těžko hodnotit. Čtivost není důvodem, proč bych knihu doporučila, ale přesto bych ji doporučila asi každému, kdo se o historii 20. století zabývá. Jednak proto, že těch kvalitních zpracování rozpadu socialismu moc není. Za druhé proto, že Pullmanovo vysvětlení roku 1989 jako rozpad společenského konsensu založeného na souhlasu s autoritativním diskurzem považuji za hodně inspirativní. A to nejen pro vysvětlení událostí konce 80. let, nýbrž i pro osvětlení jevů v současné společnosti. (Autoritativní diskurz = soubor hodnot vyjádřených ustálenými frázemi, se kterými lidé vnitřně souhlasí, i když jejich každodenní zkušenost jim odporuje). Je s podivem, že od roku 2011, kdy kniha vyšla, se naše vnímání roku 1989 nikam neposunulo. I když asi ani ne. Pullman tehdy sklidil dost kritiky ani ne tak z pohledu vědy, ale protože zpochybnil tehdejší společenský konsensus. Je to vlastně pochopitelné. Když dnes člověk sleduje ty oslavné eposy, které se vyrojily v souvislosti s třicetiletým výročím, je jasné, že naše historická paměť na žádnou revizi ještě ani dnes připravena není. (1) Pullman zpochybnil příběh o dělení společnosti na hrdinné disidenty a proradné přisluhovače režimu, mezi nimiž byla jen zmanipulovaná nebo utlačená společnost bez vlastní vůle. Upřel národním hrdinům zásluhy, demytizoval démonický útlak a všem, kdo tehdy žili, v podstatě řekl: "I ty jsi svým tichým souhlasem držel režim při životě." (2) Větší zásluhu na pádu socialismu v jeho podání (podloženém mnoha prameny) než celý disent má jeden komunista a k tomu Rusák. (Gorbačov). A to se nehodilo a nehodí připomínat nikomu. Že to koncem 80. let byl ruský tlak na uvolnění poměrů proti českému vedení státu, které se snažilo pokračovat v normalizačním režimu, to zaznívalo při těch letošních oslavách bolestně málo. Ale ono to je asi logické. Přiznat většině společnosti zásluhu na pádu režimu totiž znamená nejen hodit na ně zodpovědnost za to, že se držel při životě tak dlouho. Nýbrž také za to, co se dělo potom a kde jsme teď. A i tady se té odpovědnosti rádi zříkáme. Což dokazují i ony oslavné minutové spoty natáčené ČT na téma "Co pro mě znamená svoboda." Většinou se v nich vyslovují stále stejné fráze, kterým často chybí konkrétní obsah. Přečtěte si Pullmanovu knihu, abyste si to dali sami do souvislosti s normalizačním jazykem. V tomto ohledu kniha vážně stojí za zamyšlení, i když určitě nemá autor pravdu ve všem.... celý text
Úvahy o Evropě
1993,
Otto von Habsburg
V první řadě musím uvést, že málokdy se stane, abych s něčími názory tak hluboce nesouhlasila jako v tomto případě a přesto shledala jeho úvahy vysoce inspirativní. Ač stojím v otázce evropské integrace na úplně opačném pólu, tak si myslím, že je velká škoda, že Otto už evropském parlamentu nesedí. Z přečtených řádek prosvítá mnoho pravdivého, co by dnešním státníkům mohlo napovědět, jak a kam dál. Ale k dílu samotnému: Chápu, že když někomu nacionalismus rozbije stát a sebere korunu, že v něm pak vidí strašáku za každým rohem. Ale tato kniha představuje krásnou ilustraci právě toho nepochopení, které Habsburky od obyvatel jejich říše odcizili. V určité chvíli prostě "svým národům" přestali rozumět a Úvahy o Evropě krásně ukazují, že to porozumění se nikdy nevrátilo. Jako pramen o určitém směru historického myšlení je tedy kniha velmi dobrá. Ale prameny se nedají hodnotit hvězdičkami, protože jejich vypovídající hodnota je jinde. Proto 3 hvězdičky. Čtenář ne-historik či nedostatečně poučený by se měl mít před knihou na pozoru. Drobných "interpretací" až manipulací (protože nevěřím, že Otto se svým vzděláním neví, kdy jeho interpretace dějin už je právě cílenou manipulací) je plná téměř každá stránka. A dočteme se tam i takové perly jako, že: "reformace byla také odvetou Němců za boj papežů proti Štaufům" nebo že "překlad slova Reich do angličtiny zní Commonwealth," což jsou čisté manipulace nebo lehké dezinterpretace jako, že "dunajské národy se se zhroucením společnosti před rokem 1918 dosud podvědomě nevyrovnaly" nebo dokonce tvrzení, že "zatímco Čechy pustly a ekologická katastrofa zde překonávala míru ve východním bloku obvyklou, udržovali ve svém vyhnanství české dědictví živé sudetští Němci." A to jsou jen ty největší perly, nad kterými se asi i nepoučený čtenář pozastaví, ale mnoho jemnějších nuancí v knize nekřičí tak nahlas, i když se nejedná o demagogii o nic mírnější. Ale jsou zde i velmi podnětné myšlenky, které napovídají, co by si asi Otto o současném směřování evropské integrace (kdy už ty jím proklamované křesťanské kořeny zdaleka nejsou hnacím motorem). Např.: "je třeba najít cestu mezi nebezpečím přecenění a podcenění významu národnostních rozdílů" nebo v otázce masového přistěhovalectví (ale jinak aplikovatelné na většinu problémů, které politici řeší): "Problémy, které k nám přicházejí, se mnohým zdají neřešitelné. Ale nejsou, stačí o nich jen včas přemýšlet a potom energicky jednat." Na závěr musím ale okomentovat formát knihy. Předmluva připomíná dikci předmluv z let sedmdesátých, lepší ji ani nečíst. A opravdu významně ubírá knize na kvalitě absence dat sepsání jednotlivých esejů. To je totiž docela zásadní.... celý text
Adam a Eva
1990,
Karel Šiktanc
Nebudu předstírat, že jsem všem těm metaforám rozuměla. Ale rozhodně to bylo krásné, nádherná práce s jazykem. Hlavně jsem skutečně měla před očima obrazy různých podob vztahu ženy a muže, metaforu Ráje, prostě to bylo moc hezké. Asi si to přečtu ještě jednou, až si budu s poezií více rozumět.... celý text
Magorova mystická růže
2010,
Ivan Martin Jirous
Jirous mi může být lidsky i názorově sympatický sebevíc, ale tohle není poezie, nýbrž nápisy na zdech sesbírané dohromady a vydávané za sbírku. Nemyslím si, že člověk by měl být oceňován jako umělec proto, že byl pronásledován režimem nebo politicky aktivní. A jiný důvod pro ocenění něčeho takového fakt nevidím. Uznávám, že moderní poezii většinou moc nepobírám - nemá to rým, nemá to rytmus a bez vysvětlení a kontextu většinou ani myšlenku, ale najdou se výjimky. Tohle bohužel není jedna z nich.... celý text
Válka s Mloky
2017,
Karel Čapek
Čapkova tvorba je zvláštní. Zcela přesně pojmenovává cesty, kterými se lidé té či oné doby řítí do té či oné záhuby, a přitom je geniálně originální. Člověk to čte a říká si: "sakra, vždyť on má pravdu a běhá mu mráz po zádech." A to platí v 30. letech stejně jako dnes, lidé nejsou poučitelní. Ale něco v Čapkově jazyku je, co čtenáři umožní knihu dočíst a mávnout rukou. Asi proto ho nikdo neposlouchal. Pro mě osobně je to spíš plus, nezanechá to pachuť a člověk bude v klidu spát, i když si to přečetl a v průběhu čtení běhal mráz po zádech. Není potřeba před spaním odreagovat mozek něčím přízemním a veselým. Ale jt o vážně plus? Nevím, čtu ho ráda - čte se to hezky, obdivuji se práci s jazykem i originalitě a nápaditosti a přitom si říkám, že má ve všem pravdu, ale pak to ve mně nezanechá moc trvalý dojem.... celý text
Těžká hodina
2008,
Jiří Wolker
Po přečtení chápu, proč si komunisti Wolkera tak oblíbili. Na druhou stranu, on ten život chudáků a dělníků v první polovině 20. století fakt nebyla žádná sláva. Mě se básně líbily, byly dost depresivní vzhledem k tématice. Ale celý život jsem poslouchala vtipy na téma: "Antoníne, topiči elektrárenský!" a přitom ta báseň je fakt moc krásná.... celý text
Černá skříňka
2010,
Amos Oz (p)
Čekala jsem něco moc hlubokého a intelektuálního a byla jsem velmi příjemně překvapena. Jedná se totiž o docela pěkný mix hloubky a zábavy. Postavy sice (ve shodě s formátem - román v dopisech) jednají a vyjadřují se teatrálně, až to hranicí s uvěřitelností. Ale baví mě stejně jako dějová linka. Některé postavy mi sice pily krev, ale nebyly mi lhostejné a tak to má být. K tomu se člověk něco přiučí o poměrech v Izraleli sedmdesátých let. Nám připadá ten národ (asi i ve shodě s tím, jak se chce jevit) jako kompaktní těleso, ale jak je asi nutné u země přistěhovalců, vládnou tu hluboké kulturní rozdíly - dává smysl, že francouzský žid má víc společného s etnickým Francouzem než s americkým židem. A k tomu příjemná délka knihy. Určitě si od Oze přečtu ještě něco.... celý text
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
1937,
Václav Vratislav z Mitrovic
Musím uznat, že ta cestopisná část (kvůli které jsem to původně četla) mě vůbec nebavila. Ale popisy života v tureckém zajetí byly opravdu poutavé, člověk pro ně skoro uronil slzu.... celý text
Jsme jedné krve
2002,
Ludmila Vaňková
Bavila jsem se a přečetla to jedním dechem. Stále mě trochu to předávání starých historických klišé vadí, autorka už v tomto díle dodává i svým očividně neoblíbeným postavám trochu barvy - oni ti Prokop s Janem fakt nebyli takoví andílci - takže to není tak schématické. A fakt se to čte krásně.... celý text
24.10.1517 - Svatováclavská smlouva: urození versus neurození
2006,
Jindřich Francek
Přišlo mi to takové nekoncepční. Pár užitečných informací, ale o samotném napětí mezi stavy se čtenář zase tolik nedozví. A hodně mi tam chybělo nějaké shrnutí důsledků a následného vývoje. V podstatě pár fakt bez nějakého kontextu, do kterého by se dění začlenílo.... celý text