BaruSme
přečtené 88
Vražedná pomsta
2022,
Suzanne Collins
Ačkoli mě první díl vůbec nenadchnul a usoudila jsem, že mi pokračování nestojí za přečtení, příběh mi natolik hlodal v hlavě, že jsem se do druhého dílu nakonec pustila. Stále jsem neviděla filmové zpracování, díky čemuž mě děj udržoval v určitém napětí. U prvního dílu jsem měla problém s předvídatelnosti celého příběhu, zato u druhého jsem doopravdy netušila, kam ho chce autorka směřovat. Za mě dobré, nijak složité, nijak zdlouhavé, naopak konec možná až moc osekaný a uspěchaný. Ale i přes to hodnotím knížku jako celek velmi pozitivně.... celý text
Magie havranů
2022,
Margaret Rogerson
Za mě asi ne...knihu jsem četla snad přes půl roku, zastavila jsem se před polovinou a zbytek se snažila překlepat během posledních pár dnů. Ono by to vážně mohlo být dobré, ale není. Měla jsem vysoká očekávání, jelikož Kouzla rodu Thornů jsou mou oblíbenou knihou, ale tahle autorčina prvotina byla o několik tříd pozadu. Postavy jsou naprosto duchaprázdné a i přes to, že celý svět se mi poměrně líbil, díky tomu určitému ,,ohavnu", které měl, vlastně jsem ho do konce knihy ani moc nepochopila. To byl můj největší problém s touto knihou...většina pasáží pro mě byla těžce uchopitelná a moc mi nedávala smysl. Zvraty to nemělo téměř žádné a celkově byly veškeré akční části úplně o ničem...a stejně tak romantické části...a ty vtipné...i ty k zamyšlení...a vlastně všechny.... celý text
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
Nutno říci, že jsem nikdy neviděla ani filmové zpracování a do přečtení knihy jsem neměla tušení, o čem děj vůbec je. Jediné, s čím jsem do toho šla, byl fakt, že je to už řadu let populární příběh s vysokým hodnocením v celosvětovém měřítku. A asi jsem četla jinou knihu nebo jen má očekávání byla příliš vysoká. Příběh není špatný, minimálně nápad je to brilantní. Ale celé to bylo až nemožně předvídatelné a bez jakéhokoli ,,wow efektu". Romantická linka byla také úplně jasná a spousta částí mi přišla do děje ,,na sílu" vtlačena, aby vyplnila prázdná místa. Kniha mě ale i tak dobře zabavila, především asi tou jednoduchostí a možná trochu zvědavostí, jestli se dostaví zvrat, na který čekám (a to nejsem milovník příběhů, kde se děj bortí na každé stránce). Ale nezanechala ve mně žádné silné emoce a bohužel ani chuť na ostatní díly.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
No...asi jsem čekala víc. Druhý díl byl pro mě naprosté pohlazení a nemohla jsem se dočkat, až se dostanu k tomuto. A on mě prostě zas tak úplně nebavil. Nebylo to špatné, četlo se to krásně, rychle a veškeré postavy naprosto miluju, o tom žádná (v obou předchozích dílech jsem měla poměrně problém s hlavní hrdinkou, Feyre, která mi moc nesedla, ale v tomto díle jsem jí konečně přišla na chuť), ale i přes to, že nejsem nadšenec nějakých extra napínavých příběhů, tady mi ta pořádná akce chyběla...jakoby ano, byla tam válka atd., ale ve finále se nestalo nic, co by mi vyrazilo dech a veškeré wow momenty za mě byly hodně vydřené a na sílu...člověk si sice řekl ,,Páni, to jsem nečekal!", ale hned poté následovalo ,,Ale počkat...proč? Však to nedává smysl :D A co mi už opravdu lezlo krkem, bylo neustálé zvracení všech hrdinů...opravdu, ale opravdu se strach a šok nedá vyjádřit a popsat bez pomocí žaludečních šťáv? :D Ve zkratce za mě ano, Dvory jako celek zbožňuji, svět, postavy atd., ale tato konkrétní kniha nebyla tou nejlepší, jakou jsem kdy četla :)... celý text
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
Tak tohle by teda šlo! Narozdíl od prvního dílu, kdy mě začátek příběhu ponechal naprosto prázdnou a do všeho jsem se dostala zhruba až v polovině knihy, tady nic takového nehrozilo. Už od začátku jsem věděla, že tady se budou dít velké věci (a že děly!). Za mě to byla emoční smršť, kdy mě Maas nechala postupně se do všeho a do každého zamilovávat. Dějová linka byla upřímně skvělá a dostalo se mi úplně všeho, po čem mé srdéčko toužilo. Obzvlášť kapitola 54 byla naprostým pohlazením, kdy jsem pomalu nemrkala a emočně rozervaná (v dobrém slova smyslu) hypnotizovala pohledem každé jednotlivé slovo. No a následující kapitola...to bylo...no, přečtěte sami :D Naopak konec příběhu mě opět rozerval na kusy a neobešlo se to bez slz. Byl to pro mě neuvěřitelný šok a vzápětí ještě další, když si s námi autorka nehezky pohrávala. Jediné, co bych vytkla, je hlavní hrdinka, ke které si už od prvního dílu nemůžu najít cestu a stále se mi to nedaří. Ano, je rozpolcená a ano, zažila těžké časy. Ale i když jí svět podá ruku, stále se krmí vlastním neštěstím a pokud někdo pochybí, byť s nejlepšími úmysly, dá mu to náležitě sežrat. Ale i přes tento můj osobní problém začínám chápat to nadšení pro tuto sérii v celosvětovém měřítku a můžu láskyplně doporučit dál! mini spoiler: Jestli mě něco opravdu, ale opravdu zasáhlo (a to nejen v rámci této knihy, ale pravděpodobně nejvíc ze všech knih), byla to Rhysandova slova z kapitoly 54, konkrétně strana 549, kdy slova ,,Tady jsi. Hledal jsem tě." dostala najednou svou sílu a úplně jiný význam. V předchozím díle jsem jim samozřejmě nepřikládala žádný význam, ale teď se pro mě stala těmi nejkrásnějšími a nejupřímnějšími.... celý text