Belgarion
přečtené 268
A uzřela oslice anděla
1995,
Nick Cave
Dostala se mi do ruky odporná kniha s odpornými postavami a ještě odpornějším příběhem. I když z každé stránky odkapává hnus, špína, bolest a deviace, nedalo mi to a musela jsem číst dál. Jak může dopadnout střet pokroucené duše s "andělem"...?... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží je dívčím (rozuměj romantickým) příběhem, který spojil několik pohádkových motivů (Kráska a zvíře, Popelka, prokletí, tři úkoly, ...) a zabalil je do fantasy světa. Na nic si nehraje a jako takový plní dobře svůj účel. V příběhu nenajdete propracovanou psychologii postav (hrdinové jsou kladní nebo záporní a jejich motivy jednoznačné), ani mnohovrstevnatě vystavěný příběh (neočekávaných zvratů je poskrovnu). Osobnosti i vzájemná láska hlavních hrdinů jsou sladké jak pouťová vata, fantasy svět je jako projížďka na létající labuti v barevné mlze, která občas zalétne do strašidelného zámku, abychom se ke svému hrdinovi musely pevněji přitisknout. Příběhu nelze odepřít jeho čtivost, napětí a zajímavé vedlejší postavy. Dívky a ženy budou slastně vzdychat přilepené jak mouchy na cukrkandl, mužská část čtenářů si bude připadat jak na koncertě Luneticu.... celý text
Ty
2015,
Caroline Kepnes
Hezké hodnocení pankaplan. Příběh je možná lehce předvídatelný, místy trochu schematický, také hlavní postava by si zasloužila důkladnější vykreslení, ale má slušné tempo a funguje na všech frontách. Proč si u mě zaslouží nejvyšší hodnocení, jsou silně znepokojivé pocity, které dokáže vyvolat. Hlavní hrdina se mi dostal překvapivě lehce do hlavy. Nutil mě s ním soucítit, chápat jeho romantickou věrnost a odhodlání, okřikovat Beck za nevhodné chování a pochybovat o tom, kdo je vlastně oběť. Donutil mě, abych mu fandila, i když s každou další stránkou jsem do morku kostí cítila, že je to všechno špatně. Nevím, jak se to autorce podařilo - možná formou vyprávění, která umožňuje vnímat pouze perspektivu hlavního hrdiny, perspektivu zdeformovanou patologickou osobností. Každopádně jsem si tento "literární orgasmus" (pankaplan) vychutnala až do konce.... celý text
Šatuni
1998,
Jurij Mamlejev
Ruský literární underground, přehlídka patologií duše a bytí, které se demonstrují ve fascinaci smrtí, ve vraždění vlastních nenarozených dětí, v kanibalství, v chorobném zamilování do sebe sama... Ve všem tom nekonečném hledání transcendence jsem se chvílemi ztrácela, nedokázala postihnout normalitu Mamlejevova světa (pokud vůbec nějakou má). Nedokážu říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne, ale zanechala silný dojem. "Na svět pohlížel Pétěnka s podezřením jako na cosi nekonečně urážlivého, sprostého, a dal by se raději roztrhat na kousky, než by od něj cokoli podstatného přijal. To by se pro něj rovnalo náboženské či spíše existenciální sebevraždě...I potravu vnímal jako něco tvrdého a nejedlého ze tmy. Proto také pojídal sám sebe. Nejprve to pro něho byla prostě nezbytnost, ale v poslední době v tom začal nalézat křečovité, smrdutě přesvědčivé uspokojení, a tehdy také přešel od seškrabování k bezprostřednějšímu sebepožírání. To mu dodávalo - ve vlastních očích - velkou reálnost. Jako by se zanořoval do vlastní bezedné hlubiny a kolébky."... celý text
