bleekemolen
přečtené 344
Pán se stříbrným lukem
2009,
David Gemmell
První část - do Modré zátoky - mě kniha bavila. V mezičase jsem začal pokukoval po dalších dílech a sériích od Gemmella a spílal si, jak mi mohl takový autor uniknout. Jenže.. v Tróji jsem začal bolestivě střízlivět. S antickým eposem má příběh snad společná jen jména hlavních postav a místopis. Jinak je příběh naprosto odlišný. To by mi ani tak nevadilo, ovšem naprosto ploché a genericky stereotypní charaktery zkombinované s párem plytkých románku, kdy se ostřílení bojovníci na první pohled beznadějně a na celý život zamilují, mi čtenářský zážitek a uvěřitelnost celého díla naprosto zruinovaly. "Ach, Andromacho, pokud to přežijeme, odjedeme spolu někam daleko a začneme spolu nový život?" "Ano, můj drahý, nic bych si nepřála více" Všichni Mykéňané byli pravděpodobně naklonování, jedná se o naprosto uniformní masu se stejnými vlastnostmi a názory. S výjimkou hlavního antagonisty, tomu sudičky nadělily ty nejhorší možné vlastnosti - aby čtenář nemusel být na pochybách. Některé zajímavé hlavní postavy se postupně z děje ztrácejí (vrah, chlapec, Geršom). Ostatní zase reagují tak trochu nesmyslně (Priamos - při popravě vězňů se jimi nechá ohrozit na životě - naštěstí přispěchá Andromacha a králi zachrání život). Z mého pohledu se jedná o naprosto průměrný román v historických kulisách (zajímavý svět doby bronzové autor rozhodně nevyužil), po dalším díle možná ještě sáhnu, abych se ujistil.... celý text
Anjel v podsvetí
2020,
Juraj Červenák
V noci po pokoření Anděla jsem měl sen. Za naším domem se otevřel jasně zářící portál ze kterého nejprve vyběhlo stádečko neškodných dinosaurů následováno několika Australopitéky ve vánočních svetrech. Po nějaké chvilce se objevila kosmická princezna v upnutém koženém oblečku a chtěla mě vyslíchat pro jakýsi mezigalaktický zločin. Tento sen perfektně ilustruje můj dojem z knihy. Spousta zbytečných postav a vedlejších linek, které nikam nevedou. Logika chování postav a vlastně celý motiv hlavního viníka se ukázal být značně rozporuplným. Zatím suveréně nejslabší Barbaričovka... celý text
Rudá moře pod rudými nebesy
2011,
Scott Lynch
První díl byl skvělým osvěžením mých fantastických choutek. Druhý jsem si proto tak trochu šetřil jako jistotu solidního čtenářského zážitku na horší časy. Znáte ten pocit, kdy se s chutí zakousnete do vynikající klobásky a ozve se *křup*, následně z mezizubního prostoru vylovíte tu bílou malou tvrdou a protivnou věc a na příštích pár hodin se z vás stane vegetarián? pokud ano, tak nemusím psát dál.. pokud ne.. prvních pár soust bylo ok, trochu méně koření a Locke by potřeboval dostat výchovných pár kopanců do zadku. Po nějaké době se vše vrací do starých kolejí (trochu uvolněné pražce) a my se stáváme svědky vysoké hry ve zdejším top of the line casinu. Začal jsem si pomalu pochutnávat.. Ovšem pak to přišlo. Hlavní zápletka se snaží být co nejzajímavější a čtenáře neustále překvapovat. Ve výsledku ale chování některých postav (oba hlavní antagonisté, Zamira!!) bylo naprosto nelogické. Nechci spoilovat.. Pokud má někdo opačný názor, potřeboval bych elementární vysvětlení nejlépe za pomocí maňásků. Ani kašpárek s princem Trávníčkem v těsně přiléhavých leginách a s dřevěným mečem mě však nepřesvědčí, že děj dává smysl. Nejmocnější mágové s pošlapanými kuřími oky si najmou na likvidaci našeho bratrstva nesmyslně naprosto tupé assassiny (proč?) a celý masterplan, kvůli kterému se oba hrdinové lopotí asi 400 stránek a pár NPCéček neslavně zakrákorá, je úplně zbytečný! Stačila by první a poslední kapitola (a asi 5ti stránkové intermezzo v jedné posh vesničce) a tím by byl veškerý děj uzavřen. Uff.. někdy méně znamená lépe... celý text
Výprava na Mauritius
2018,
Patrick O'Brian
Zvolejme společně třikrát hanba britské admiralitě! Eso es, král králů a královna královen, Štístko Jack Aubrey zůstal opět na suchu. Nyní se věnuje především pěstování tuřínu (jednoho) a mrkve. K dobru přihodí jedno náhodné vejce, pokud se nad ním smiluje kvočna. Naříkat si však může jen pár úvodních stránek, jeho přítel, vynikající dr. Maturin, ho z této blativé šlamastiky plné slepičinců opět katapultuje do mořského sedla. Další děj už probíhá přesně, jak ho máme rádi, Jack tropí neskutečně drzé a odvážné kousky (a přitom uvěřitelné!) a těm záludným francouzským buonapartistům plení jednu základnu za druhou. Na konci dne se posilní hromadou ovčího hřbetu a rozinkového nákypu a nechá se ukolébat vlažným portským. Naproti tomu Stephen si pro radost koupí podhlavník naplněný peřím z posledního exempláře Dronta Mauricijského, trepanuje lebku jakéhosi nešťastníka a ve volných chvílích rozváží kontraband po nepřátelském území. Jakmile je úkol úspěšně dokončen, po zásluze je odměněn jakýsi admirál v bačkorách a naše nerozlučné přátele čeká další dobrodružství! HANBA,HANBA,HANBA!... celý text
Muž, který se směje
2000,
Victor Hugo
pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu. tolik k úvodu. Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b. "Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce. Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti. Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl. Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!... celý text
Unie navěky
2002,
William R. Forstchen
Přečteno jen s nejvyšším úsilím. Už první díl pro mě představoval výzvu a k dokončení si žádal železnou disciplínu. Autor nás v něm zasvěceně informoval, jak proběhla průmyslová revoluce asi za tři dny a geniální modrokabátníci tak zvládli výrobu střelného prachu, průmyslovou výrobu zbraní, stavbu přehrady a jen tak mimochodem si postavili železnici s parní mašinkou. Kdyby měli o pár dní déle, tak věřím, že by zvládli i meziplanetarní cestování. Ano, prvni díl byl hloupý. Mám bohužel tendenci kupovat knihy v dávkách a druhý díl mne svoji neposkvrněností v knihovně už delší dobu vyloženě obtěžoval. Za dva dny a nějakou tu noc k tomu jsem ho tedy zdolal. A řeknu vám, je ještě o poznání hloupější. Tentokrát se naši vojáčci znovu dostanou pod tlak a rozhodnou se postavit flotilu 80 lodí za 30 dnů. (ani jediný z nich není námořník, proto se v přestávkách na souši učí veslovat a memorovat, kterou ruku mají po pravoboku) K dalším hloupostem už jen zkratkovitě. Postavě jménem Kalinka je v obsáhlé kapitole předchozího dílu dosti popisně amputována ruka. Autor poté požil značné množství alkoholu a v deliriu na to poněkud pozapomněl, jelikož nyní si stejná postava "strká ruce do kapes" (tohle faux pax jsem ještě připsal na vrub překladateli), když ovšem v další kapitole nebojácně šplhá po příčkách na tovární komín, bylo mi vše jasné. Autor nám sděluje, že římští legionáři jsou přeneseni z časů první Punské války. O pár řádků dál jsou to už však císařské legie. V knize jsou další a další nesmysly, které jsem si sice při čtení poctivě značil, nicméně už ani nemám chuť je vypisovat. Každý rodokaps nebo westernová knihovnička pro moderního kovboje nabízí lepší zážitek než tato slátanina.... celý text
Mé dobré město Paříž
2007,
Robert Merle
Tato saga mě nepřestává udivovat. Po dvou skvělých (4*) dílech jsem čekal mírné zadýchaní a kvalitativní posun k průměru. Dílo, servírované autorem, však nechává daleko v prachu za sebou zašlapanou tématicky podobnou Královnu Margot od Dumase. Petr je stále mladíček s lýtky ohořelými od věčného zapalování, každá sukně a kulaťoučká ňadra ho dokáží úspěšně rozptýlit od jeho poslání, nicméně stal se z něj velký sympaťák a hlavně pragmatik. Nejedná se o tupého zákonitě dobrého Dušína (Samsona), jakých známe nekonečné frontálně-lobotomické zástupy z tolika jiných románů. Naopak, dokáže využít situace, převléknout kabát, je-li to prospěšné jeho hrdlu, případně dofouknout vlastní měšec ze zásob náhodného nebožáka. Samotná Bartolomějská noc byla pekelným počtením, moje, bohužel nadmíru živá, představivost mi dávala zabrat. Jedná se o zhruba poslední pětinu knihy, ovšem utrpení, nespravedlnosti a lidská krutost a hamižnost je zde tak koncentrovaná, že silou zážitku překoná začátek knihy. Velice se těším na další díl a skládám hlubokou úklonu autorovi a smekám před překladatelem ( o úklonu přichází z důvodů "pakliže", velmi mě zajímá, kdo a kdy tento patvar vymyslil)... celý text
Meč Přísahy
2019,
Brandon Sanderson
Tak jsem se dozvěděl, že Paršové nejsou jen nekonečný kannonenfutter z Roztříštěných planin. Také jsem byl obohacen klíčovou informací o historii lidí na Rošáru (na straně cca 1478). A Dalinar Kholin je bastard z pekla! Ale, pro Bouřepána, mně to stačilo, tak brilantně promyšlený cyklus (předchozímu dílu jsme dal 4*, jelikož jsem netušil...) tady nebyl od dob... hmm.. já nemám tušení... Veškeré dějové linky, dokonce i ty zanedbatelně nedůležitá intermezza (jak jsem si u dřívejších dílů naivně myslel), se splétají v dokonalé harmonii v jeden extatický celek. A ty finále, ty pan Sanderson opravdu umí.. Musím to celé trochu rozdýchat u něčeho jednoduššího a za měsíc si dám 4. díl. Díky za Zážitek!... celý text
Cesta králů
2012,
Brandon Sanderson
Fantaszy žánr jsem vždy považoval za takový lehčí odklon k braku. Občas přijde chuť trochu vypnout a nechat se unášet na vlnách nenáročné zábavy. Moc čtenáře neobohatí, ale pořád lepší než si například volné chvíle ukracovat údery hlavou o zem. "Tak jsem zase tam.." honí se mi hlavou při čtení prvních kapitol, olbřímí meče, pohádkové bytosti, nadpřirozené schopnosti.. "..to jsem zvědavej, kdy to odložím": začínají mi kolem hlavy poletovat spreny pochybností.. ..jenže ono to najednou vše začne dávat smysl (rozuměj po 500 stránkách čtenář začne odhalovat náznaky souvislostí).. ke konci (+800 stránek) už vím, že jsem chycen.. z této série nebude úniku. Je zde vlastně tolik hlavních postav, kolik by člověk, co umí počítat do 4 napočítal na jedné ruce, a tři dějové linky. V největším visení z útesu proložené zdánlivě nesouvisijícími intermezzy. Pan Sanderson dokazuje, jak i fantasy může nahlédnout do výšin a dát si high 5* placáka s Dostojevským (ten se, jak ho znám, při tom gestu pohrdlivě ušklíbne. ovšem opatrně, aby to Brandon nezaregistroval)... celý text
Bratři ve zbrani
2002,
Lois McMaster Bujold
Presne takove, jake cekate. Naprosto prumerne vesmirne dobrodruzstvi. Tentokrat se odehravajici na nejake zapadle planete s nazvem Zemne. Nebo tak nejak. Chovani Tyriona, vlastne Milese, je o stripek dospelejsi. Cely dej vsak byl, stejne, jako v predchozich dilech, takovy toporny a bez jiskry. Hrozne me stvou zbytecne obraty jako "okusoval si kuzicku na ukazovacku" nebo "radostne zahybal prsty u nohou". Asi uz mi chybi nejaka hodnotnejsi literatura.... celý text
Židovka z Toleda
2008,
Lion Feuchtwanger
Uroven Zidovske valky zustava v nedohlednu. Nepochopte me spatne, roman je na vysoke urovni, ovsem ja jsem to autorovi proste neveril. Mam sice velkou slabost pro hebrejsky narod, ale predstava, jak sebou necha pomerne mocny a uspesny panovnik manipulovat neni v mych ocich realisticka.... celý text
Lži Lockeho Lamory
2009,
Scott Lynch
Zpocatku jsem si rikal.."hmm.. dalsi tuctovka pro teenagery".. Po par strankach mi v hlave vyvstala atmosfera Dunwalu z prvotridni videohry Dishonored. V pulce knihy se mi autor vysmal do tvare "nene, kamarade, pekne jsem te dostal", pribeh je promysleny az beda. Vybrane pasaze koketuji s dokonalosti, napriklad Lockeho prvni setkani s Donou Vorchenzou. Pri cteni romanu se stavam otrokem svych oci, jen klouzaly z jedne stranky na dalsi a ne a ne me nechat odpocinout. Jak se pise nize, mohu potvrdit, cim dale se do deje norime, tim je chytlavejsi. Samozrejme se nejedna o Zlocin a trest a obcasna naivita vypluje na povrch, i presto se jedna o poctive 4*. Druhy dil uz se v knihovne trese nedockavosti.... celý text
Foucaultovo kyvadlo
2001,
Umberto Eco
Náramné počteníčko, autor nám servíruje historická témata na jejichž základě spřádá prostřednictvím amatérsko-badatelského tria podivínů konspirační Plán. Celá kniha je dokonale koncipovaná a autorovy znalosti neznají limit. Chtěl bych ocenit i překlad, velmi dobrá práce.... celý text
Královna Margot
1976,
Alexandre Dumas, st.
Moc a moc mě dílo bavilo. Podobně, jako mě kdysi bavily Kačeří přiběhy, Rychlé šípy a Čtyřlístek. V autorově podání je i Bartolomějská noc takový romantický nevinný šprým a radosti mocných se vymezují laškovaním po najemních hostincích.... celý text
Poklad byzantského kupce
2001,
Václav Erben
No nazdar, tohle bylo teda nadeleni.. Velmi nalehave jsem si potreboval zprijemnit nekolik hodin. Tak si stahnu treba neco o Byzantske risi. Nemam skoro zadnou zkusenost s audiobooky. Nemam zadnou zkusenost s ceskymi detektivnimi romany. Mam velkou zkusenost s Byzantskou risi. Nemel jsem cas. (povsimnete si me stylistiky, neni to nahoda ovsem zamer, abych se priblizil prumernemu ctenari teto knihy) Stahnul jsem si proto (nastesti zwarezil) audiobook tohoto dila - jen kvuli nazvu. Abych se priznal, jmeno autora mi nic nerikalo. Tak nejak jsem tajne doufal, ze se bude jednat o historicky roman, od ktereho jsem toho vsak stejne prilis necekal. Karma me vsak dostihla a po zasluze jsem dostal, co jsem si zaplatil. Snusku blabolu a hromadu klise zabalenych az v necekane zavsivenem slohovem kabatku. Sveho casu si vazim natolik, abych uz nic z podobneho (dr.) soudku neabsolvoval.... celý text