bleekemolen přečtené 344

Skandální život Aarona Burra 1990, Gore Vidal

Po excelentním Julianovi mi bylo jasné, že Vidal je bravurním spisovatelem. Při čtení Burra jsem byl vystřelen do stratosféry blaženosti. Donedávna pro mne neznámá a naprosto nerelevantní historická postava mi byla autorem hluboce vtisknuta do srdce. Pohnutý osud pošetilého plukovníka nechť je vřele doporučen každému čtenáři, čekajícímu hlubší zážitek ze čtení.... celý text

Platnéř 2023, František Niedl

Velice, velice poutavá kniha a takový vtipný spin off Assassin's Creed. Jednotlivé situace v knize mipřišly takové okoukané a již dříve viděné. Kniha je souborem epizodních minipříběhů - některých poměrně zbytečných - viz teenager během večerní seance příjde na to, jak lépe a úsporněji protahovat dráty - udřený drátenický mistr téměř v pohřebním rubáši na to za celý život samozřejmě ani nepomyslel. Celým dějem se vine, kromě profesinonálního života h.h. (hlavního hrdiny), detektivní linka, začinajíci vraždou významné osobnosti. Pak na ni autor v přílišném rozletu pozapomněl a čtenář se nedozví, proč a jak výše uvedený neslavně zakrákoral. Autor používá jednoduché a úsporné výrazové prostředky, kapitoly mají jen pár stránek, pěkně pracuje s reáliemi a ukazatel čtivost se tak vyšplhá téměř k omezovači. Jen těch bohů ze stroje by tam nemuselo být několik na každé druhé stránce.. Dále už asi dva dny usilovně přemýšlím nad obratem "..zaklepal na dveře 3x krátce a poté 1x dlouze..". Nejbližší dveře už nesou krvavé stopy od mých prstních kloubů a stále se mi nedaři klepat 1x dlouze..... celý text

Nekroskop 2023, Brian Lumley

Naprosto pohlcující, jako ta ústa odporné lebky na obálce prvního vydání. První Dragostaniho výslech jsem četl s papírovým sáčkem u úst a toho dne jsem rozhodně nevečeřel. První kapitoly s Keoghem mě docela nudily, ovšem, jak jsem později plně pochopil, jednalo se o nutné zlo. Ať přemýšlím sebevíce, nevzpomínám si, že bych kdy četl lepší horror/thriller.... celý text

Mefistův rukopis 2015, Antonín Polách

Nejedná se o vrcholné dílo světové literatury. Chování postav je zmatečné, logika příběhu pokulhává. To, že p. Polách není primářně (pokus o vtip) spisovatel, se lze dobrat už na první stránce. Korektor naopak chyběl, když se na ZŠ vyučovala přivlastňovací zájmena. Ale nakonec o to vůbec nejde a já jsem se při čtení královsky bavil. Atmosféra baněk plných bublajících lektvarů byla tak hutná, až mě z toho sirného zápachu pálily oči. A navíc, Voynichův rukopis mě vždy fascinoval, proto dávám 4 hvězdy (a věřím, že mi to jen nenašeptal sám Mefisto).... celý text

Poslední záblesk slunce 2019, Guy Gavriel Kay

U románu oceňuji především promyšlenost a originalitu. A dostal jsem obojího přehršel. Líbil se mi svět, jen jemně políbený motýlím křídlem, aby se přilis nelišil od našeho. Velmi se mi líbily střípky mikropříběhů, skvěle a nenásilně doplňující hlavní linky. Zbožňoval jsem některé rozhovory, například náboženskou disputaci mezi smutnícím králem a knězem považuji za vrchol knihy. A naprosto skvěle nedokonalé charaktery by si zasloužily vystoupat na piedestal (to by se ovšem při výstupu nesměly vzájemně pobít). Prosím, paní překladatelko (nebo korektorko), naučte se správně používat zájmena můj x svůj.... celý text

Na bojová stanoviště 2005, William R. Forstchen

Tímto děkuji za komentáře ostatním uživatelům, díky nimž jsem ságu otevřel právě tímto dílem (a dobře jsem udělal). O mytologii WC mám určitou představu z hraní WC1 a WC3. Tyto joystickové (no kidding!) seance ovšem probíhaly někdy hluboko v minulém století, drobné osvěžení tak neuškodilo. Od samotného autora jsem moc vysoké očekávání neměl. Předchozí zážitky z dobrodružství unijních vojáků na cizí planetě mne úplně nepřesvědčily o jeho zručnosti. O to větší překvapení jsem však zažíval se svými druhy ve zbrani v kožených pilotních bundách se zaschlými olejovými skvrnami, při popíjení exotických nápojů, vyrobených z alkoholických koncentrátů v zapadlých pašeráckých doupatech, při svištících přestřelkách vesmírných stíhaček plných plamenů a výbuchů (co na tom, že ve vesmíru není nahoře a dole - autor popisuje, jak pilot zápasí s ovládáním při prudkém letu vzhůru [zvuky a oheň ani neřeším, ty jsou pro lepší efekt]). Příběh samotný, hlavní i vedlejší postavy nevyjímaje, je vlastně ohrané klišé, jakých už jsme četli, viděli a hráli mraky. Nevadí mi to, přepadl jsem přes horizont události atmosféry knihy s velkou chutí.... celý text

Armada 2002, Robert Carter

Utopené v omastku a extrémně přesolené. V knize je všechno. A vše je dovedené ad absurdum a vrcholně neuvěřitelné. Postavy se na ploše Atlantiku naprosto náhodně potkávají, unikají na poslední okamžik z hořících lodí, poučují královny a vysmívají se inkvizici. Autorova bujná fantazie však došla v okamžiku vymýšlení jména hlavního hrdiny. Tak si našel na wikipedii informaci, z jakého města pocházel Francis Drake a voila. (Sir FD se v románu taky vyskytuje, ale proti našemu hlavnímu hrdinovi je to takový divizní břídil). Až mě zase popadne touha po slaných dálavách, moc a moc rád se vrátím k dalšímu Aubreymu.... celý text

Stín 2023, Adam Przechrzta

Návrat k průměrnosti, autor už svoji fantazii pravděpodobně vyčerpal. Ze třikrát vylouhovaného čaje už výborný nápoj připravit nelze.

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Pamatuju si hype, provázející tuto sérii v early 2000's. Tehdy jsem veškeré skandinavské detektivní romány považoval za otravnou nudu pro maminky na mateřské. Po uklidnění situace jsem si však tento díl pořídil na doporučení kamaráda. Bohužel se mi dostal do spárů okamžitě po dočtení jednoho z nesmrtelných děl mistra mistrů, Emila Zoly. Ten obyčejný jazyk, plochá atmosféra, genericky nudné charaktery doplněné o naprosto nelogické zakončení (!!!!) Mám chuť chování pachatele roznést na čertím kopýtku, ovšem raději nebudu spoilovat. Pachatele jsem, bez chlubení, odhadl v okamžiku jeho nástupu na scénu. HH (což je akronym pro Hlavního Hrdinu) je takový zmateně smutny noirový panáček. V konverzaci nudný, v pití zdatný, tedy typický zástupce skandinávské fauny. Atmosféra podsvětí a alternativních kultur, na kterou jsem se především těšil, byla naprosto odfláknutá. Popisné schopnosti autora bych přirovnal k regionálnímu novináři, píšícím o úbytku včelstev na Karvinsku. Po dočtení jsem zůstal naprosto neobohacen. Na další pokračování se nechystám. Mám ve frontě množství knih od rozhodně zdatnějších spisovatelů. ps k překladu: proč se používá obrat "sednul si na bobek"? v lepším případě si můj mozek vybaví scénku, ve který si Hlavní Hrdina osedlá známého country zpěváka.... celý text

Štvanice 2015, Émile Zola

Ze zabláceného provinčního městečka se přesouváme rovnou mezi pařížskou smetánku. A nutno podotknout, že se jedná rovnou o opravdu parádně zakysanou smetanu. Bavily mě mistrovské machinace Aristida (má to v krvi!) a nudila mě linie s pseudoobětí Renatou - znuděnou a rozmazlenou dámičkou. Ovšem styl mistra Zoly zůstává naprosto excelentní.... celý text

Místodržící 2022, Adam Przechrzta

ne a ne a ne.. nechtěl jsem tu knížku mít rád Náhodně jsem ji pořídil ve výprodeji za 49,- Kč, později dokoupil a přečetl první díl. Ten mě rozhodně nenadchnul a nebýt mého prokletého smyslu pro povinnost bych býval Místodržícího už ani nevzal do ruky. Przechrzta (radši přes ctrl+c z vedlejšího okýnka) se pravděpodobně naučil symbolu "napisz ku*wa dobrą książkę" a na výsledku je to zatraceně znát. Postavy uz nejsou ta zmatená trdla, naopak se naucily logice a konečně dává jejich chování smysl. Děj krásně odsýpá a čtenáři se hlavou míhají majestátní vzducholodě vystřídané obrněnými vlaky a do toho se bizarní nadpřirozené postavičky chtějí kamarádit s naším panem Alchymistou. I vztah Rudnicki - Samarin se postupně vyvíjí a stává se jakýmsi odrazem politické situace. Przechrzta překvapil a našim severním bratrům možná roste další legenda.... celý text

Konkláve 2017, Robert Harris

třiapůl minus. Autorovi lze vyčítat kdeco, čtivost však ne. V románu se vyskytuje 118 hlavních postav, z nichž kdo ještě nesfouknul 80 svíček z narozeninové hostie, je považován takřka za mladíka. A urbs e orbus div se, ono je to zábavné. Ne, určitě nečekejte od p. Harrise podobný výkon, který předvedl v Ciceronovské trilogii. Dostanete solidní chicken big tasty s jahodovým shakem (moje oblíbená kombinace).... celý text

Rádce velkých rádžů 1979, Alexej Pludek

*)edit prolistoval jsem pár dalších stránek a objevil na nich magická jména jako Seleukos, Ptolemaios, Antigonos Jednooký atp.. Usadil jsem se proto do dokonalé pozice (je pohodlnější, než pozice lotosového květu) a knihu dočetl za odříkávání magické slabiky Óm. Upravuji hodnocení na 3*. --------------------- Pamatujete si učebnici prvouky s pestrými obrázky? Měli jsme za úkol popsat, co na nich vidíme. Vlevo vidím rozkvetlý strom a pod ním sněhuláka. Tak mistr Pludek tohle umění povýšil na úplně nový level. Nejprve se dozvíme košatém mangovníku hustě porostlém liánami a obletovaným rojem bzučích včel opilých nektarem a obtěžkaných pylem pod kterým starci hrají hry na desce s černo-bíle se střídajícími poli za živelného a hlučného pobíhání polodivokých psů. Následují další klíčové informace o 2-3 jiných stromech (chýších, chrámech, polích, rozkvetlých loukách, do oblak se tyčících vrcholcích hor utápějících se v posledních oslnivě rudých paprscích zapadajícího slunce obletovaných hejnem splašených tučňáků za recitálů hlubokomyslných veršů nesmrtelné internacionály deroucích se z hrdel brahmánských mladíků s divokým výrazem v očích... eeh nechal jsem se unést). Po povinném popisu pojí Rádhagupta rýži z dřevěné misky v pozici lotosového květu a promluví se svým mistrem. Vlastní děj má asi třetinový rozsah oproti megalomanským popisným scénam a je poměrně zajímavý. Tak někdy příště.. ale spíš ne.... celý text

Vladař na scéně 2007, Robert Merle

Bartolomějská noc z předchozího dílu pozůstává doposud nepřekonáná. Petr už si celou knihou vykračuje pavím krokem dvorského šviháka a čtenář se nestačí divit, jak se z vesnického neotesance stal naprosto sebejistým, elegantním a obratným diplomatem, neobávajícím se vyjednávání na nejvyšších místech. Procestujeme tak společně značnou část západní evropy a zopakujeme si, jak zbytečné je náboženství. Pokud si však za jeho rádobyvznešeným hávem nechceme proklestit cestu k moci, případně zbavit se libovolného množství person non grata. Lituji vyvrcholení knihy, bylo moc krátké! Velice solidní 4*... celý text

Čtyři kapitáni 1977, Nikolaj Kornějevič Čukovskij

Kniha je určená pro dětského čtenáře a styl tomu odpovídá - Čukovskij píše následovně "Postava A šla na místo X, tam vykonala činnost YY." Navíc si můžete být jisti, že při zakotvení u každého obydleného ostrova se vzápětí objeví čluny s domorodci plně naložené banány, kokosy a v ideálním případě vepři. Po směnění za zrcátka, korálky a v nejhorším případě za ocelové sekerky se uspořádá společná hostina na oslavu věčného míru. Poté se něco zvrtne, postřílí se pár místních a pluje se dál. Vše se opakuje dokud zbývá posádka v dostatečném počtu. V opačném případě končí část věnovaná danému objeviteli. Jo, abych nezapomněl, hrozně moc mě to bavilo.... celý text

Adept 2021, Adam Przechrzta

Béčko jako vyšité levou rukou Mievilla nití půjčenou od Lukjaněnka v hodně nepříznivých světelných podmínkách. Prvních pár kapitol jsem měl pocit četby téměř až amaterského díla nějakého nadšence. Nejasné popisy jednotlivých postav a jejich vzájemné vztahy, měnící se co kapitola, do temnot zapomnění upadající dějové linky (důvod, souvislosti rituální vraždy, co se stalo s pachatelem??). Zajímavé prostředí a atmosféra mé oblíbené východní evropy mě však drželo se zaťatými zuby ve hře. Zhruba v půlce knihy se však, zdá se, autor trochu vzpamatoval a začalo se mi číst lépe. Kvalitativně se celý dojem posunul výše a autorovi jsem tedy na oltář času obětoval celé dnešní nedělní upršené odpoledne (chabá obětina) a zbylou polovinu s úspěchem pokořil. V komentářích jsem četl, že se v knize vyskytuje větší množství postav.. Těch důležitých bude odhadem do 10 a to ještě cara počítám za dva.... celý text

Štěstí Rougonů 1974, Émile Zola

Útlá knížečka sotva dorostla 300 stran prosáklá vesnickými chytráky, ztroskotanci, blázny a manipulanty. Zola exceluje v popisném vyprávění, naprosto mě pak ale při čtení překvapilo, jak moderně je román vystavěn. Několik paralelních rovin se průběžně setkává až k osudovému rozuzlení. Masterplan pana Pierra Rougona byl naprosto úchvatný. Už jsem si vytapetoval stěnu ložnice rodokmenem Rougon-Macquartů a dokupuji 19 zbývajících dílů.... celý text

Rytmus války 2022, Brandon Sanderson

U minulého dílu jsem v komentáři zmínil, jak moc se mi zamlouvají závěrečné bitvy v autorově podání. V Rytmu války začíná závěrečná bitva už asi v půlce knihy. S každou další stránkou se intenzita zuřivým tempem násobí. Poslední desítky stránek jsem přečetl rychlostí letícího větroborce. Po uklidňující meditaci pak přečetl ještě jednou a v klidu, abych celou genialitu dokázal plně docenit... celý text

Taranitový triptych 2020, Leonard Medek

Příběh i řemeslné zpracování na profesionální úrovni, jednotlivé novely mě bez problémů vtáhly do děje. I atmosféra byla excelentní - při jízdě transantarktickou magistrálou jsem se radši zakryl dvěma přikrývkami. Kde to však drhne jsou dialogy a myšlenky hlavních postav. Tam, kde se hrdinové snaží tvářit světácky, jsou spíše trapní a snaha o humor vyznívá velice podobně. Oslovování Smith-Powela různými orientálními tituly v poslední novele mi bylo až nepříjemné číst. To se vážně může někomu zdát zajímavé nebo legrační? Trpím také hlubokým duševním odporem k patvaru "pakliže". To ovšem autorovi k tíži nepřičítám, i když je v knize značně nadužíván.... celý text

Zkáza templářů – Vzestup a pád křižáckých států 2017, Michael Haag

Kniha "Zkáza templářů - vzestup a pád křižáckých států" je dalším dílem autora úspěšného hitu "Vaříme s tuřínem - opravte si vůz Škoda Felicia svépomocí". (vysv. - autor je známý tím, že do názvu zakomponuje vždy dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisí). Haag hned v některé z prvních kapitolách neváhá důsledně kritizovat přístup jiných autorů, kdy pro svoje názory čerpají pouze z jednoho pramene, aby pak po následující zbytek knihy postupoval přesně v tomto stylu. Pro názory, které jsou nám prezentovány, vždy vybere nějaký sporný citát z úryvku muslimského autora (nejlépe aby v něm zazněly v jedné větě pojmy "Frank", "pes" a "je"). Díky tomu je pak schopen vyfabulovat celou následující kapitolu, do nebes vychválit vše křesťanské a v blátě povláčet zbytek. Po přečtení se dozvíme, že "Frankové" (Haag tak označuje veškeré příslušníky národů, kteří do Levanty dorazili, byli absolutně dokonalí. Po dobytí Jeruzalému podle jeho názoru křesťané původní obyvatelstvo s poklonami vyprovodili z města a ještě jim zabalili na cestu svačinu. Žádné krveprolití se konat nemohlo, protože zápisky dobových autorů, které uvádějí, že potoky krve v ulicích Jeruzaléma sahaly do výšky kolen, jsou nesmyslné. Autor vybízí uvědomělého čtenáře, aby si to představil. Tak vysokou hladinu přece řeka krve ve městě nemůže dosáhnout, že? Haha, takže se to nemohlo stát. Poté se nově příchozí "Frankové" věnovali v družném svazku s muslimy i Židy především zemědělství. Dokonce jsem se od autora dozvěděl naprostou novinku, že se v té době pod křesťanskou nadvládou vyplatilo být muslimem - narozdíl od křesťanů odváděl nižší dávky. Celý myšlenkový veletoč autor završuje tvrzením, že vlastně křesťané byli v Levantě více doma než Muslimové, jelikož Saladin byl Turek a ti pocházeli ze stepí středního východu a to je dál než z Evropy (PŘÍSAHÁM, tohle je autorova logika). Všechnu tu utopickou dokonalost po první kruciátě pak však kazí právě tento proradný Saladin, který ani neuměl pořádně vést svoje vojska do bitvy. Veškerá jeho vítězství byla buď šťastná nebo naprostým podrazem na čestná "franská" vojska. Naštěstí všechny spasil dokonalý Richard, který, cituji "jak bylo pro něj typické, se chtěl se Saladinem domluvit přímo, jako muž s mužem. To však Saladin odmítl". Dále v kapitole autor fabuluje, že Richardova poprava zajatců z Akkonu (kterým dříve slíbil svobodu) byl vlastně spravedlivý skutek a dále, cituji "Původně se zavázal zůstat v Outremeru až do Velikonoc roku 1193. Kdyby to býval udělal... ...V tom okamžiku mohl velký vůdce, jakým Richard bezesporu byl, znovuobnovit celý Outremer a možná by dokázal ještě mnohem více...". Já se ptám, co mnohem více? Pravděpodobně ve jménu spravedlnosti a pravé víry pustit žilou nějakému místnímu městu, protože deus vult. V tomto okamžiku (zhruba 2/3), knihu odkládám. Je to opravdu hanebný spis, Haag naprosto bezostyšně ohýbá pravdu, jak se mu to hodí a čtenářům se nestydí lhát do očí. Pokud by to byla první kniha s touto tématikou, kterou jsem přečetl, nejspíš bych dostal chuť se nějaké křížové výpravy co nejdříve zúčastnít sám. Naštěstí však rozumní lidé vždy čerpají z více zdrojů, že ano? Jinak, i přes svůk název, kniha nenabízí absolutně žádné informace k templářům, vyjma toho, že jejich řád byl založen a v bitvách bojovali statečně. Další věc, co mě při čtení naprosto iritovalo je neustálé označování Johanitů jako "špitálníci". Co to má, doprčic, znamenat? Není to jediná publikace, která tento patvar používá.... celý text