Bonnet
přečtené 187
Ladič
2017,
Anna Vovsová
To mi hlava nebere, proč to má tak nízké hodnocení. Čte se to samo a příběh nijak netrpí strohostí, která je asi pro autorku přirozenější, ba naopak.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
Po přečtení Haškova díla mám novou kategorii na posuzování lidí kolem tzv. jaký názor na tohle geniální dílko (a geniálního autora) mají. A taky bych chtěla pozdravit mé učitelky ze základní školy (pokud neumřely, čarodějnice jedny), že mě svýma kecama o Haškovi alkoholikovi od četby odradily a já si to mohla vychutnat v zralejším věku.... celý text
Robinson Crusoe
1986,
Daniel Defoe
Četla jsem všechny tři (snad byly jen tři) díly a teda na dlouho dobu si od knížek s pasážemi o Bohu dám pauzičku. To už radši znovu Moll Flanders.
Citová výchova
1959,
Gustave Flaubert
Rozhodně lepší než paní Bovaryová, má to takový ten říz francouzského úpadku, že i když víte, jak to všechno skončí, tak celkem mlsně hltáte, kdo s kým a jak. Ale táhne se to, táhne, ještě když si jako já pořídíte A4 formát, to jen taková rada pro začátečníky.... celý text
Trapné povídky
1926,
Karel Čapek
Vždycky, když mám chuť nadávat na svou rodnou zem (třeba když uvidím Zemana nebo po volbách, zkrátka nalejme si čistého vína, děje se to často), přispěchá mi na pomoc nějaké to krásně zformulované literární dílko. Tentokrát to byl pan Čapek a jeho ranější sbírka povídek, to se tak nádherně četlo, i když náměty nebyly ani tak trapné jako spíše smutné a uboze reálné, a tomu já říkám umění psát!... celý text
Paní Bovaryová
2008,
Gustave Flaubert
Když já radši louskám ty vaše povídky, monsieur Flaubert, snad odpustí...
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Ze začátku jsem byla příjemně překvapena a duše se mi tetelila, že si zase jednou krásně počtu a ještě v české knize. Hm, nestalo se tak, někdy od půlky se kniha stala nudnou a bohužel mám pocit, že se nám tu začíná objevovat takový nešvar, kdy téma knihy předčí formu... Obzvlášť koncem mě autorka zklamala a celé to na mě působilo, jako by ani nevěděla, jak tu knihu ukončit.... celý text
Mimi Pinson
1926,
Alfred de Musset
Rozhodně slabší než Zpověď dítěte svého věku, ale holt mám slabost pro Mussetův styl, takže nemohu říct, že čas investovaný k přelouskání této novelky byl zbytečný.... celý text
Mládí
2015,
Paolo Sorrentino
Neobvykle stručná forma, která dává vyniknout zejména závěru. Fajn doplnění pro fanoušky filmy, nebo naopak ty, kteří se s ním nechtějí otravovat.
Vlčí jáma
1962,
Jarmila Glazarová
Mě ta kniha nadchla! Glazarová psala lehce, slova kloužou bez zádrhelů a zároveň nejde o jednoduchý až primitivní jazyk. Někomu četbu znepříjemňují věty psané nářečím či němčinou, já to kvituji - zdá se mi to autentické a krásně to podtrhne atmosféru. (Která se mimochodem autorce taky povedla vystihnout - člověk má pocit, že se dusí v pokojíků s tlustou tetou.)... celý text
Kladivo na čarodějnice
1963,
Václav Kaplický
Tak zrovna tahle kniha pro mne symbolizuje akt, kdy námět (nebo dejme tomu obsah) překonává formu. I zde v komentářích se objevují poznámky o tom, jak to bylo hrozné, že se děla taková zvěrstva atd. To já nepopírám, ale když odhlédnu od faktu, že se něco takového skutečně dělo, kniha mě nenadchla - mírně mi připomíná Umberta Ecca, akorát autor nemá potřebu se blýsknout svými znalostmi tak intenzivně, díky bohu.... celý text
Štěkání na měsíc
2016,
Aureliu Busuioc
Předně musím smeknout před překladatelem, protože kniha má sv kouzlo i českém jazyce, což se většinou při překladu modernější literatury nepodaří. A k příběhu samotnému - oceňuji originální (a později ne laciný) nápad s vypravěčem - jezevčíkem, i lehké nastínění politických události. Co se politických událostí týče, tak množství textu zaobírajícího se tímto tématem se mi jeví dostatečné tzv. koho to zajímá do hloubky, určitě si vyhledá odbornější literaturu, pozorný čtenář nějakou to povrchní znalost objeví a člověku nezainteresovanému to neznechutí četbu.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.... celý text
Markéta Lazarová
2008,
Vladislav Vančura
Četla jsem to nucena profesorkou, jejíž vášeň pro literatura se omezovala pouze na paoír s povinnou četbou. To se ví, že jsem se na to vykašlala a nechala si to převyprávět. A teď jsem to četla znovu, sama od sebe a po Rozmarném létu, tudíž jsem neměla až takovou averzi k jazyku, který je vskutku "vančurovský". Akorát se neřadím mezi skalní fanoušky příběhu ze středovku - příliš pannen, rytířů, hejtmanů a Boha.... celý text
