Bonnet
přečtené 187
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
2005,
Arnošt Lustig
Má první a určitě ne poslední kniha od pana Lustiga. Mrazivě zoufalé, člověku se chce křičet na postavy židovských obchodníků, ať se, kurva, proberou a zároveň jim drží palce. Skvěle vystihnutá manipulace v detailech (přímý pohled do očí, když člověk lže či důmyslně skryté gesto Brenskeho, jímž dával rozkaz k popravě aj.).... celý text
Rozmarné léto
1926,
Vladislav Vančura
S Vančurou mám takový komplikovaný vztah... krásnou literaturu mu neberu, ale nemůžu si pomoci, velmi často na tenhle styl psaní nemám náladu. A to se změnilo po přečtení Rozmarného léta - je to krátké, takže jsem si nepřehřála mozek a je to zábavné takovým hřejivým způsobem, až jsem se sama divila.... celý text
Předvečer
1953,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Podivně klidné na ruskou literaturu, která se tak ráda rozsáhle pitvá v nitru jedince. A taky první kniha od Turgeněva v mé knihovně, takže jsem byla lehce předpojatá, ale zklamání nakonec vystřídalo střídmé nadšení.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.... celý text
O lásce
1976,
Anton Pavlovič Čechov
Hned za Gogolem patří Čechov k mým nejoblíbenějším ruským autorům a tato sbírka povídek mě v tom jen utvrdily. Rybí láska byla tím pravým ironickým začátkem a má nejoblíbenější je Člověk ve futrálu - Čechov oplývá zvláštím umem rozpitvat lidské nitro do poslední části.... celý text
Vzrušené tance
1946,
Karel Čapek
Asi by se našla mnohem vytříbenější poezie, ale já si holt nemůžu pomoci - je to Čapek, který ještě nebyl tak "čapkovský". Díky tomu tato kniha odkrývá další možný úhel pohledu na spisovatele (stejný pocit jsem měla např. z Dopisů Anielce), což snad není nikdy na škodu.... celý text
Voják
1965,
Carlo Cassola
Jak jsem se na tuhle knížku těšila, tak mě zklamala... První příběh, od kterého jsem si paradoxně slibovala nejvíc měl občas fáze, že si člověk říkal, že by to mohlo gradovat a třeba mít nějaký děj a ono to místo toho skončilo. Druhá povídka se vyznačovala zajímavější formou (skoro jako by autor zničil rukopis a pak někdo našel kousíčky a jen tak je slátal k sobě), ale také jí byl přenechán menší prostor, takže nezachránila celkový dojem z knihy.... celý text
Listopadový uragán
1990,
Bohumil Hrabal
Já Hrabala moc nemusím, vlastně mi tak nějak "čtenářsky" nevoní, ale tohle... to byla jiná. Moc se mi líbil proud myšlení, různé odkazy na dobu, autory atd. I když na ten plný počet to (pro mne) pořád není.... celý text
Prima sezóna
1990,
Josef Škvorecký
Po Sedmiramenném svícnu má nejoblíbenější knížka od Škvoreckého. Obzvlášť atmosféra, kterou autor zachytil na pozadí něčeho tak hrozného, je jednoduše k zulíbání.... celý text
Podzemní město
1994,
Karel Poláček
Tak jsem začala číst tetralogii od třetího dílu, protože jsem slepice blbá. Nevadí, očekávala jsem nějakou tu humornou knížku a místo toho mi bylo předloženo dílo, které by se mohlo rovnat, jak už bylo zmíněno, knize Na západní frontě klid. Tak mi zůstává rozum stát, proč se výuka Poláčka omezuje na Bylo nás pět, z čehož jsou všichni otrávení a ani omylem to není to nejlepší z jeho děl?... celý text
