bookfan přečtené 74

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Tak nevím. Když jsem knihu četla ve svých gymnaziálních letech, byla jsem nadšená a připadala mi naprosto geniální. (I když už tehdy bych se asi raději obešla bez Tralfamadoru.) Nyní, po 30 letech a druhém čtení, jsem zklamaná. Nesedí mi absurdita, druh humoru, rezignovaná postava Billyho, dokonce ani jeho jméno"Billy". Uznávám originalitu knihy a chápu její poselství, ale už bych uvítala víc klasické pojetí, více realismu, nějaký ten tank :-) Co se týče knih o 2. světové, jsem teď spíš naladěna na styl "Zlodějka knih", "Zemřít na jaře" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch". Nejhorší pro mě byla neustále opakovaná věta "Tak to chodí", která mě doháněla k šílenství, i když je namístě. Protože bych teď dala hvězdičky tři a před léty pět, tak to zprůměruji a dávám čtyři.... celý text

Daleko od hlučícího davu 1981, Thomas Hardy

Knížka se mi líbila celkem hodně. Třeba popisy krajiny a chovu ovcí mi přišly dobré a vlastně mě tu a tam zaujaly i víc než děj. Prostě si myslím, že se autorovi díky těmto popisům podařilo dobře vyjádřit atmosféru místa, kde se děj odehrává. Knížka je zařazená jako podobná "Pýše a předsudku", ale třeba pro mě stojí "Daleko od hlučícího davu" o mnoho stupňů výše. Není tam tolik planých rozhovorů, naštěstí také ani žádné plesy a šaty, dívčí štěbetání apod., které mě v "Pýše a předsudku" málem umořily. Romantiky taky naprosto přiměřeně, tj. spíš méně než více :-)... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Kniha mě bohužel vůbec nezaujala. Témata jako vdavky, plesy, šaty apod. asi pro mě přebila všechny klady této četby. Tento styl knih není pro mě. Nejvíc mě bavila asi postava "otce", ale jinak mi děj z hlavy rychle vyšuměl.... celý text

Ve jménu otce 2017, Vladimír Balla

Moje první literární setkání s Ballou - příjemně překvapil, kniha je rozhodně dost originální. Že by takový slovenský Houellebecq? Hlavní hrdina je objektivně dost nesympatická postava, chlap bez emocí, notorický nevěrník, špatný otec, který líčí bez servítek svůj nijaký život. Celé mi to vyznívalo však dost absurdně, neřkuli až humorně (ovšem velmi podivným způsobem). Těžko popsat tento styl, protože navíc se v knížce objevují různé fantasmagorie - levitující postava, divná bylina klíčící ve sklepě rodinného domu, i dům sám - "...bludisko, spleť chodieb, malých izieb, slepých vybočení a falošných križoatiek...", "...krížová rebrová klenba v špajze". Tomu jsem se musela opravdu smát - křížová klenba ve spíži domu postaveného v 60. letech 20. století. No a potom některé celkem zajímavé úvahy typu: "...je pravda, že sme chceli aj súložiť, hoci prirodzené následky súlože nám nevoňali. Alebo len mne? Mal som pocit, že rodičia svojou starostlivosťou a láskou - ak sa na niečo také zmožu - po celý život len zmierňujú utrpenie, ktoré deťom sposobili tým, že ich priviedli na svet." Přečíst si knihu v originále není od věci, protože slovenština má některá velmi pěkná a zvukomalebná slova, která celkový dojem jen umocňují. Za mě tedy kniha, kterou stojí za to si přečíst!... celý text

Padělatel Adolfo Kaminsky 2018, Sarah Kaminsky

Kniha příjemně překvapila. Nečekala bych, že příběh padělatele může vyznít tak pozitivně, přeci jen se jedná o ilegální činnost. Pokud je však smyslem této ilegální činnosti nezištně pomáhat lidem v ohrožení života a pronásledovaným, jako je tomu v případě Adolfa Kaminského, potom si zaslouží velký obdiv. První část knihy o činnosti sítě, která zachraňovala Židy před koncentračními tábory je více napínavá, ale méně překvapivá, protože knih z období 2. světové války je hodně. Druhá část je zase cenná v tom smyslu, že přináší informace o snaze severoafrických zemí vymanit se z koloniální nadvlády a okolnostech vzniku státu Izrael. V této poválečné atmosféře podle mého názoru ještě víc vyniká pacifismus a nezištná humanita hlavního hrdiny, který pomáhá perzekvovaným bez ohledu na jejich náboženství nebo národnost. Za zmínku stojí i kritika západoevropských států, které se k občanům "svých" kolonií chovaly v poměrně nedávné době poměrně nevybíravě. Po literární stránce není kniha žádný klenot, nicméně informační hodnota tento nedostatek vyvažuje.... celý text

Veselí 2018, Radka Třeštíková

Rozporuplné pocity. Na začátku jsem měla dojem, že toto nepůjde. Scéna z vlaku, kdy v kupé na trase Kolín - Česká Třebová mluví všichni moravským nářečím ukázala, v čem bude hlavní problém. Že je děj hodně přitažený za vlasy by mi nevadilo, kdyby se jednalo o čistě humorný žánr, což však není. To naznačují pokusy o metafory typu "moje duše je jako tohle přeplněné kupé" nebo "leží na mém břiše jak ranní rosa na pavučině babího léta". První část knihy hodnotím jako bizár a chvilku jsem uvažovala, jestli se nejedná o nezdařený pokus napodobit Galuškovy knihy ze Slovácka (Slovácko sa súdí/nesúdí - mimochodem, tyto knihy jsou dobré). Obyvatelé Veselí jsou chudáci vylíčeni jako pijani, burani, megery nebo "hodní" blbečci. Hlavní hrdinka souloží téměř s každým, kdo není vrcholně odpudivý, projeví zájem a má funkční potřebný orgán. To by nevadilo, někteří lidé takovou potřebu prostě mají od přírody. U Elišky však bohužel vůbec nevíme, proč to dělá, což ukazuje další problém knížky - nejde ani trošku do hloubky. Eliška tedy působí jako děvče chabějšího úsudku, a to zase nejde dohromady s tím, že zřejmě úspěšně vystudovala a po určitou dobu zřejmě i úspěšně pracovala. Kromě tohoto souložení se ani nedozvíme o hrdince nic bližšího - co ji baví, co dělá ve volném čase, jaké má názory nebo aspoň jestli se dívá na televizi nebo čte. Druhá polovina se zlepší, mám na mysli pasáže týkající se rodičů hlavní hrdinky a nemoci jejího otce. Problémy s komunikací mezi blízkými osobami jsou vylíčeny dobře, situace i myšlenky se najednou stávají uvěřitelnými a čtenář si zřejmě mnohem častěji uvědomí, že něco podobného zažil nebo zažívá. Druhá polovina knížky tedy moje hodnocení hodně vylepšuje, dobře vylíčená je třeba i "koštovačka zelí". Docela by mě zajímalo, co na knížku říkají obyvatelé Veselí a jak hodnotí způsob, jakým je "jejich" město vylíčeno. Sama za sebe si myslím, že život na malém městě tak primitivní nemůže být, to by degradovalo všechny lidi, kteří v malých městech nebo na vesnicích žijí. Pochybuji také, že by i na "veselé" jihovýchodní Moravě opravdu všichni důsledně mluvili nářečím a jen se cpali, pili, případně chytali ryby a jednou z mála "ušlechtilých" zábav by byl podivný kurz vaření s arogantní lektorkou a cvičení pro matky s dětmi. Toto by myslím odpovídalo hodně malé vesničce. Celkově tedy knížku hodnotím spíš jako průměr, víc by mi asi vyhovovalo, kdyby byla laděná buď "na vážno" a autorka šla do hloubky nebo tedy jako nekomplikovaná legrace se všemi těmi postavičkami typu ožralé Jarky, ožralého Franty, hovnocucáře, tlusté Lenky, křivozubé veterinářky apod.... celý text

Dívky z Montmartru 2014, Cathy Marie Buchanan

Hezká kniha, i když nezapadá zcela do okruhu knih, které vyhledávám, příjemně překvapila. Dalším překvapením bylo, že hlavní postavy sester mají svůj skutečný předobraz. Jsem ráda, že jsem se tuto skutečnost dozvěděla až na závěr, jinak by mě zřejmě dost rušila, nemám příliš ráda knihy o reálných postavách. Jinak mile a uvěřitelně popsaná sourozenecká náklonnost, autorka se nevyhýbá ani nehezkým nebo mírně nechutným aspektům života. V žádném případě se nejedná o "slaďák", i když konec je v rámci možností dobrý. Knížka inspiruje k tomu, začít se více zajímat o dílo Degase.... celý text

Život po tobě 2016, Jojo Moyes

Knížka není vysloveně nepovedená, ale s prvním dílem, který patří ke špičce v tomto žánru, se srovnat nedá. I když i zde se najdou náměty k zamyšlení (například způsob prožívání ztráty blízké osoby), chybí ona originalita, čtivost a vtipné postřehy z prvního dílu. Příběh Lily na mě působí jako z výchovné brožurky pro teenagery, postava Sama zase jako vrcholné klišé z kategorie "ženský idol" (citlivý, krásný, ušlechtilý, obětavý, urostlý, zručný a navíc ještě záchranář). Knihu jsem si pro sebe zařadila do škatulky "na ukrácení dlouhé cesty vlakem", neboť jsem nebyla schopná ji dočíst, a až pětihodinová nuda ve vlaku jedoucím setmělou krajinou ukončila moje trápení s tímto dílem…. Obecně však tento typ knih nevyhledávám, četbu prvního dílu jsem uskutečnila proto, abych zjistila, proč si získal takovou oblibu. Tehdy jsem byla příjemně překvapená a něco podobného jsem čekala od druhého dílu. "Život po tobě" však moje očekávání nenaplnil, a proto, bude-li ještě nějaké další pokračování, už jej číst nebudu.... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Petra Soukupová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, to přiznávám na úvod. Obdivuji, jak dokáže vytvořit naprosto strhující dílo bez toho, aby si vypomáhala složitými zápletkami, atraktivním prostředím, násilím a neobyčejnými hrdiny. Způsob, jak uvažují hlavní postavy, je pro mě vždy totálně uvěřitelný a snad pokaždé dokážu pochopit jejich jednání, i když jsou naprosto rozdílné a třeba mi ani nejsou sympatické. Knížka na mě sice působila dost depresivně, ale to jí na mém obdivu nijak neubírá, protože přehršle depresivních aspektů má dle mého názoru i reálný život, byť se snažíme ze všech sil si to nepřipouštět. Snažíme se, špatně komunikujeme, nerozumíme si, občas se podaří, občas ne. Styl psaní Petry Soukupové mi absolutně vyhovuje, je jako chirurg, který řízne a nemilosrdně odhalí vnitřnosti zdravé i patologické. Žádné zbytečné plácání, natírání na růžovo, klišé. Osobní poznámka na závěr: docela mě pobavilo, že jsem si dosud vůbec nevšimla jejího specifika - že nepoužívá uvozovky, dozvěděla jsem se to až zde z reakcí čtenářů. Odjakživa jsem neměla ráda v knihách dialogy a teď se konečně vysvětlilo proč - asi nemám ráda ty uvozovky, dialogy mi nevadí :-)... celý text

Když život ještě býval náš 2015, Marian Izaguirre

Je vidět, že autorka si s knihou dala práci. Stvořila několik příběhových linií, které se navzájem umně proplétají. Pro českého čtenáře může být neotřelá také použitá kulisa frankistického režimu, v níž se jedna z linií odehrává, neboť knihy španělských autorů nejsou v našich končinách až tak časté. Slovo „kulisa“ jsem použila záměrně, neboť na zvrácenost tohoto režimu se sice často objevují narážky, ale příběh nejde natolik do hloubky, aby ji čtenář mohl více vnímat. Celkově se mi v této knize zdálo obtížné hlouběji se vcítit do osudu lidí, kteří v tomto režimu žili. A vlastně celý příběh se mi jeví být tak trošku kulisovitý, charakterizovala bych jej jako obdobu toho, čemu se v kinematografii říká „historická freska“. Máme zde celkem dost zajímavých postav, ale na mě působí přes všechnu snahu autorky jaksi ploše. Nepodařilo se mi plně se ponořit do děje a sžít se s nimi, můj vztah k nim zůstal odtažitý. Hrdinky pronášejí moudré věty a postřehy, které by z úst živých lidí vycházely v tak hojném počtu jen velmi stěží. Působí to na mě, jako by se autorka chtěla zapsat do dějin nějakým moudrým citátem. Knihy mám samozřejmě moc ráda, ale okázalé knihomilství mě také maličko dráždilo. Zdálo se mi rovněž bez života. (Na rozdíl třeba od mé oblíbené „Zlodějky knih“, kde na mě naopak působilo velmi uvěřitelně.) Na jednu stranu jsem uvítala odkazy na významné autory, se kterými nemám přímou čtenářskou zkušenost; v tomto je pro mě kniha inspirující. Na druhou stranu nemám moc ráda, když se fiktivní literární hrdinové běžně pohybují v prostředí smetánky a známých osobností, zjevujících se v příběhu jak svatí na orloji. Preferuji knihy o celkem obyčejných lidech, odkrývající jejich neobyčejná duševní hnutí nebo myšlenkové pochody. Nebo také příběhy obyčejných lidí drsně vržených dobou do mezních situací. Proto nebyla kniha tak zcela mým šálkem kávy, sálala z ní navzdory všemu jakási idyličnost. Zdá se mi být kultivovanou červenou knihovnou pro vzdělanějšího čtenáře, chyběly mi znepokojivé otázky, pochyby a provokace.... celý text

Rok v Provenci 2005, Peter Mayle

To nebyla knížka pro mě. O životě, který se vleče a všechno trvá strááášně dlouho. Měla jsem velká očekávání, neboť se o knize mluvilo velmi pochvalně, ale zklamala mě. Důvody jsou hodně osobní. Kromě toho, že jsem dost netrpělivý člověk, nejsem ani gurmán a jídlo v mém životě nehraje příliš důležitou roli. Takže popisy všech těch tučných lahůdek pro mě byly utrpením a představa, že bych musela neustále tolik jíst a pít, mi působila silný stres. Pocit pohody nebyl navozen.... celý text

Hry o život (trilógia) 2012, Suzanne Collins

Na četbu této knihy jsem už "stará puška" a nevěděla bych o její existenci ani o existenci filmu, nebýt dcery mé kolegyně, která trilogii zbožňuje. Pro mě příjemné překvapení, rychle jsem se nechala vtáhnout do děje. Nejvíc se mi líbila asi první část. Co také oceňuji, je morální poselství a varování před totalitou, byť je toto varování v knize dost okaté. V kategorii YA to však dle mého názoru až tak nevadí a knihy jako tyto mohou být předstupněm třeba k Orwellovi. Oceňuji i to, že je kladen důraz na soudržnost mezi sourozenci a v rodině. Upozornění na to, čeho jsou zmanipulovaní lidé schopni a jaké potenciální zlo v nás dříme, také není vůbec na škodu. Ve věku teenage bych byla určitě nadšená a zřejmě i inspirovaná ke čtení dospělejší literatury na obdobné téma. Je to podobné jako s Harry Potterem, kterého si rádo přečte i mnoho dospělých, kteří zvládají i velmi náročnou literaturu. Nicméně však souhlasím s komentáři mužů zde: je to kniha pro holky. Všechny ty popisy kostýmů a účesů, uf. Tento dojem nezvrátí ani akční scény a zbraně. Ale on je to v literatuře obecný fenomén. Ačkoliv ženy píší také výborné knihy, ve valné většině tyto knihy osloví zase ženy - čtenářky. Stačí se podívat zde na databázi, kdo jaké knihy komentuje. Naopak u autorů mužů je dopad obvykle generální bez ohledu na pohlaví a věk. Výborná kniha od spisovatele, ať už je to třeba Malý princ, Anna Karenina, Mistr a Markétka nebo Na západní frontě klid, dostane do kolen jak muže, tak i ženy. Pro mě jako ženu to není potěšující konstatování, ale tento dojem mám snad odjakživa.... celý text

Vykladačka smrti 2009, Ariana Franklin (p)

Možná bych dala i 4 hvězdičky za čtivost této knihy a také za působivé navození atmosféry středověké Anglie. Co mi však velmi vadilo a kvůli čemu mám potřebu se k této knize vyjádřit: zločiny páchané na dětech mi přišly neuvěřitelně odporné a hodně dlouho jsem se z četby této knihy vzpamatovávala. Už nikdy si od této autorky nechci nic přečíst, nemůžu vůbec pochopit, jak může jakožto žena (tj. potenciální nebo i skutečná matka) vymyslet takový způsob mučení a vraždění dětí a dát jej na papír (resp. do počítače). Nedovedu si představit, že bych něčeho takového byla schopná a děsí mě to. Jako autorka takové knihy bych se asi za sebe strašně styděla. A to celkem často čtu válečné romány, kde se samozřejmě smrt a násilí vyskytuje a nejsem žena typu "matka kvočna". Vím, že osobnost autora se nerovná tomu, co popisuje, ale toto bylo opravdu příliš. To, že mi postava vyšetřovatelky přijde absolutně nevěrohodná, toleruji, chápu, že potřebuje-li autor vytvořit napínavou knihu tohoto žánru, často stvoří hrdiny, jejichž životní osud se nedá považovat za reálný.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Mně se to moc líbilo. Nejen proto, že je to milá, vtipná a zároveň i příšerně smutná a dojemná kniha. Jsem totiž taky trochu "Ove". Sice jsem žena, o dost mladší, namísto starého Saaba mám staré Volvo a řídím prachmizerně, ale tu zapšklost a zatvrzelou věrnost, tu mám v sobě taky. Jo.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

To je tak krásná knížka a neskutečně dojemná. Vše podstatné bylo napsáno od jiných čtenářů. Považuji se za celkem otrlou a zkušenou čtenářku, nelibuji si v dojímání se a v knihách hrajících na city, ale tato kniha mě dohnala k slzám a přitom zanechala milý dojem. Zajímalo by mě, jaký je autor člověk. I to je výjimečné, obvykle po osobnosti autora vůbec nepátrám (tuto vlastnost považuji za svůj nedostatek).... celý text

Sága rodu Forsytů 2005, John Galsworthy

Tisíc let jsem váhala, než jsem se odhodlala k četbě této knihy, jež spočívala netknutá v knihovně mých rodičů. Odrazoval mě její objem, představa viktoriánské zatuchlosti, podivného oblečení a škrobených anglosaských postav. Dokonce jsem ani nepochopila, že slovo "sága" v názvu knihy bylo míněno s ironií. Velká chyba, jedná se o skvostné dílo s velmi dobře propracovanými hrdiny. Knihu jsem přečetla jedním dechem, nejraději jsem měla naprosto neoriginálně "mladého" Jolyona - jeho venkovské sídlo je pro mě dodnes ideálním místem k pobytu. Pro doplnění: rodiče knihu dosud nečetli, dostali ji darem. Mé přesvědčování nepomohlo, ještě jsem si u nich nevydobyla patřičný respekt coby arbiter culturae.... celý text

V Brooklynu roste strom 1970, Betty Smith (p)

Krásná kniha, absolutní favorit mého dětství. Četla jsem ji snad čtyřikrát. Nedávno jsem ji objevila v takové té knihovničce na ulici pro odložené knihy, vzala si ji domů a přečtu zase. Jsem zvědavá, jak na mě zapůsobí. Milovala jsem tu atmosféru chudinské čtvrti New Yorku, představovala si vůni náhražkové kávy uvařené do velkého hrnce, snědla jsem stejně jako hrdinka syrovou bramboru místo jablka, ve fantazii viděla činžáky s vysokými "padacími" okny a požárními žebříky, knihovnu, školu... A navíc: vše, co jsem se potřebovala dozvědět o sexu, rození dětí a pohlavních nemocech jsem se dozvěděla z této knihy :-)... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Dobrá knížka pro ženy, hezky se čte, není hloupoučká a vybízí k zamyšlení. Kupodivu mě nedojala a jsem tomu ráda. Myslím, že konec byl vlastně dobrý. Nečekala jsem, že bude kniha tak vtipná. Příjemná oddychová četba - neberte to prosím jako výraz cynismu.... celý text

Zahradníkův rok 1996, Karel Čapek

Zahradníkova bible. K této knize jsem dospěla jakmile jsem začala sama zahradničit. Lze se k ní vracet nespočetněkrát.

Lacrimosa: Rekviem pro Saschu 2016, Alice Scarling

Jsem věkově i svým čtenářským zaměřením úplně mimo cílovou skupinu, pro kterou je kniha určena. Přesto jsem z ní byla nadšená. Je to červená knihovna, ale "nablblé" to podle mého názoru není. Velká škoda, že další díly patrně nevyjdou, asi se málo prodávala. Tak ráda bych věděla, jak kniha dopadne. Nezbývá než si snad koupit originální verzi a přemluvit nějakého znalce francouzštiny, aby ji pro mě přeložil. Mimochodem, dost dobré sexuální scény.... celý text